Čtu tady komentáře typu: zákaz antikoncepce; mladí lidé jsou sobci, co si nechtějí ubrat na komfortu a hlavně ať se potom neopováží žádat o důchod atd. Jsem mladý člověk v ideálním reprodukčním věku a víš, milá společnosti, co s tím? - Nic. Nikdy jsem jako žena zatím nepocítila onu opěvovanou touhu stát se matkou a zdá se, že mé biologické hodiny mají jaksi porouchaný strojek. Řeknu to prostě tak, jak to cítím a pochybuju, že se kdy něco změní - děti nemám ráda a myslím si, že už jen proto bych žádné mít neměla. Vždyť by to byl příšerný paradox. Jsem proto horší člověk? Méněcenný?

Všichni, co tady vynášejí soudy a rozhodují tak trochu (dost) o cizích tělech a životech, aniž by znali charakter lidí, kterým nutí mateřství, by se měli zamyslet. Je opravdu dobré, aby se děti rodily lidem, kteří je a) nemají rádi, b) jsou nevyzrálí a necítí se na ně, c) mají psychické problémy, d) nemají pro ně zázemí atd. Osobě jsem toho názoru, že by si děti měli pořizovat jedině lidé, kteří o ně 100% stojí jen proto, že chtějí rodinu, a ne z nějakých prozaických důvodů typu "dostanu pak lepší byt" nebo "budou mi vydělávat na důchod". Není právě toto ona sobeckost? Postarejte se o svůj důchod prvořadě sami, našetřete si a nespoléhejte se na druhé. Nesuďte mladé za to, že mohou cestovat a mají přístup ke vzdělání. Ano, naše cíle jsou jiné než se po půl roce vztahu brát a plodit. Osobně to vnímám jako degradující přístup a plýtvání potenciálem. Však se zamyslete, o kolika lidech ve svém okolí jste si alespoň jednou pomysleli, že se nikdy rodiči stát neměli? Možná to číslo překvapí...

Těch důvodů, proč děti nemít, je rozhodně víc než jen budování kariéry. Je mi 25 let, jednu školu mám dokončenou, druhá se snad zadaří na jaře. Vydělávám já i partner, bydlíme společně dík podpoře rodiny ve vlastním, ale těch financí se stejně nějak nedostává. Kdybychom se rozhodli pořídit si dítě, bylo by to i s příspěvkem hodně na dřeň. A protože často slýchám, že nemít děti je jen sobeckost - co je sobeckého na přání dopřát tomu dítěti spokojený život? To znamená, až bude starší, dovolit mu kroužky, vzít ho k moři, udělat pěkné Vánoce atd. (Obligatorní náklady jako ošacení, jídlo a další nezmiňuji). Šlo by hlavně o to vytvořit stabilní a bezpečné, láskyplné prostředí, což v momentě, kdy se každý měsíc klepete, jestli finančně vyjdete, půjde jen těžko. A opakuji, to my bychom měli perfektní start - bez hypotéky, v místě s kapacitou školek, škol, lékařů, babičky a dědečkové v místě a ochotní hlídat… Neumím si představit, jak by ta situace vypadala, kdybychom tyto výhody neměli. Takhle je to “jednou ano”, ale jinak vím, že moje odpověď by byla “nikdy nechci děti”.

Ať je to jak chce, ukazovat prstem je neslušné, tudíž si jen povzdechnu - je mi z toho všeho smutno...