Vláda idiotů hrozí všude. To je opravdu zajímavý titulek, ale kdybych byla na místě autora, tak bych ho asi nepoužila, když předseda naší vlády hovoří, jako kdyby právě procitl z hibernace, zatímco ministr financí skládá rozpočet jako pasiáns a ještě u toho švindluje. Dál se mi v tom výčtu podivností ani nechce pokračovat.

Dělat si iluze o vrcholných politicích je naprostá ztráta času. Ale jedna z důležitých věcí je, aby ten, kterého si vybereme, byl aspoň autentický, tedy sám za sebe. Opice, které dostávají zvýšený přísun banánů za to, že je většina lidí nesnáší, snad ani za diskusi nestojí. Zvlášť, když o tom, kdo jsou flašinetáři, se můžeme jen dohadovat.

Strašit komunisty je totéž, jako strašit mrtvými na hřbitově. Jsou prostě všude. Vyskytují se i ve stranách, které se od nich distancují do posledního dechu a přitom by rády používaly jejich metody, což tak úplně nemůžou, protože by se příliš odkopaly a už by si nemohly hrát na demokraty.

Já nevím, co se to poslední dobou rozšířilo za prapodivné tendence. Nikdo přece není povinen mít někoho nebo něco rád. A ještě horší je, nutit kohokoli, aby někoho nebo něco povinně nenáviděl. Já psy ráda mám, nedávno u nás přistálo tříměsíční štěňátko a všichni kolem něho poskakujeme. Důležité je neobtěžovat ostatní následky svých činů a zároveň se nenechat obtěžovat. Není mi jasné, proč bych se měla dívat skrz prsty na někoho, kdo má jiné záliby, než já.

Svět nikomu nic nedluží. Všichni máme své starosti a pro každého z nás je život jinak těžký. A ano, nejčastěji si neseme traumata z dětství, ale naši rodiče byli v drtivé většině případů přesvědčeni, že dělají to nejlepší co můžou, aby nás připravili na všechno, co nás čeká. Řešení svých problémů musíme najít sami, nikdo jiný to za nás neudělá. Vyčítat svoje prohry komukoliv jinému je ztráta času.

Žádná politická formace si nepoštve proti sobě voliče. Ta, která momentálně vládne šíří dojem, že důchody vraždí státní rozpočet, což ovšem nesedí, protože na ně vydáváme 8% a v tomto ohledu jsme v tabulce evropských zemí třetí od konce. Tím nechci říct, že penzijní reforma není nutná a potřebná.

Ale seznam dotací pro všelijaké firmy a korporace, z nichž mnohé jsou poněkud tajemné a jiné se bez dotací hladce obejdou, jaksi není nikde k dispozici.

Každé politické uskupení si zkrátka předchází ty, kteří je drží u moci, takže je trochu komické, když to současné předhazuje opozici, že dělá totéž, co oni, jen ti příjemci benefitů jsou jinde a velice se o nich mlčí.

Srdce mi nad vámi usedá, pane autore. Možná by pomohlo, kdybyste chodil do jiných hospod, četl jiné články a sledoval jiné pořady. Tam byste se, pro změnu, dozvěděl, že důchodci naopak okrádají vás. Získal byste mem číslo dvě, jak byste s ním naložil, to je otázka.

Ale možná, že se jen snažíte vzkřísit téma, které v minulosti přineslo spousty protichůdných reakcí.

Prach jsi a v prach se obrátíš a hlína z hlíny zbyde. Když ne tvůj nepřítel, tak dostanou tě tvoji vlastní lidé.

Takhle daleko to samozřejmě ještě není a já věřím, že to až tam nenecháme dojít.

Myslím, že mám paměťové vtisky celkem v pořádku a vzpomínám si, že jsem taky byla pěkně drzý spratek. Nebyla jsem, samozřejmě. sama, ale v té době jsme si mohli postěžovat nanejvýš jeden druhému, jak nás všichni dusí a omezují v rozletu, protože internet nebyl a psát do novin články o tom, jak je mládež ničemná, líná a asociální nebo jak důchodci překážejí v tramvaji, pořád si pořád stěžují nebo z čiré zlomyslnosti páchnou, jaksi tehdy nebylo v kraji zvykem.

Jediný zápis na toto téma jsem viděla ve vycházkové knížce jednoho vojáčka : Schválně smrděl doutníkem v Astorii až před ním někteří soudruzi raději utekli.

Propast mezi generacemi je zkrátka stejná, jako byla vždycky, jen v jiných kulisách.

Že z toho některé vlivné skupiny vytloukají kapitál, je jen smutná přidaná (ne)hodnota.

Babiš určitě nechce zničit západní orientaci, vždyť je to oligarcha, žádný proletář. Není to spíš tak, že tihle hoši a dívky, chtějí zničit Babiše, kterého před časem vygenerovali svojí nadutou arogancí a hamižností ?

Ten článek mi připomněl jeden přijímací pohovor, u kterého jsem neuspěla. Jeho součástí byl takový testík, který měl odhalit, jestli má uchazeč správně srovnané priority.

Pán s hlasem sportovního komentátora nám předložil následující situaci. Skupina lidí uvázla na nebezpečném místě a my jsme měli možnost zachránit jen jednoho z nich. Šlo o matku tří dětí, zpustlého alkoholika, významného atomového vědce a mladého, nadějného malíře. Naživu by zůstal jen ten, kterého bychom vybrali, ostatní by zahynuli.

Pochopila jsem sice, co se ode mě žádá, ale taky jsem se pořádně naštvala. Řekla jsem, že bych zachránila toho, na koho bych dosáhla, protože nejsem všemohoucí a rozhodně nemám právo rozhodovat, kdo si zaslouží žít a kdo ne.

Byla to cenná zkušenost. Uvědomila jsem si, že se na post vedoucího pracovníka nehodím a našla jsem si jiné místo.

Z diskuse pod tímto článkem jasně vyplývá, že výsledky jakéhokoli výzkumu můžou být pouze orientační. Celkový dojem navíc dost pokazil poněkud tendenční závěr. Nevím, co by řekl Karel Kryl, kdyby se dožil dnešní doby, ale myslím, že jedna jeho píseň vystihuje tuto věkovou skupinu dokonale :

I naše generace

má svoje kajícníky

a fízly z honorace

a skromné úředníky

a tvory bez svědomí

a plazy bez páteře....

Komunismus se nikde na světě nepodařilo prosadit prostě proto, že to není systém pro lidi, ale spíš pro mravence.

Když Rusko napadlo Ukrajinu a začali k nám přicházet lidé, kteří prchali před válkou, tak byla solidarita s nimi obrovská. Jenomže tábor demokratů, přetékající inteligencí a přemýšlivostí, místo aby dal obyvatelům této země najevo, že nám hrozí obrovské nebezpečí, že jsme na jedné lodi a musíme držet pohromadě, začal téměř okamžitě mezi ně vrážet klín. Všem bylo jasné, že díky covidu a válce musíme šetřit, jenže se velmi brzy ukázalo, že zdaleka ne všichni. Výsledkem tohoto počínání byla ochromená koupěschopnost širokých vrstev, zdevastované školství, rituální tanečky kolem důchodů a tak dále. Ale například na dotace firmám, které vydělávají i bez nich se nesáhlo.

To obrovské nebezpečí nám samozřejmě hrozí dál a drtivá většina lidí si ho uvědomuje, jen mají díky prapodivnému přístupu naší vlády momentálně aktuálnější starosti. Kromě jiného nevědí, co ji ještě napadne.

Mlátit vás po hlavě je zbytečné. Tam se vám nemůže nic stát.

Nezávidíme vám a přejeme vám to, ať už jste skutečná osoba se skutečným příběhem nebo ne. 🙂

Článek má velmi sympatický humorný nadhled, ale když mi oko padlo na ilustrační fotku, tak jsem se zděsila, že Karel Schwarzenberg nemá v hrobě klid a píše nám z druhé strany. 🙂

Víte, pane Králi, ono je docela dobře možné, že někteří důchodci, kteří mají slabší nátury, by klidně mohli podlehnout návykovým látkám, po přečtení vašich článků.

Představila jsem si, jak by to vypadalo, kdyby Ústavní soud vyhověl žalobě a vláda by musela důchodcům vyplatit, co jim sebrala. Vidím to v barvách: Měli jsme v plánu vyřešit to, či ono, ale kvůli nenažraným důchodcům nejsou peníze.

Ty ubožácké výpady proti starým lidem by se vystupňovaly a děly by se věci čím dál ohavnější. Za tohoto stavu věcí by ti, kteří pořád skučí, jak na důchodce doplácejí, měli dostat jedinou odpověď : Máte, co jste chtěli, tak nás přestaňte otravovat.

Navrhuji respektovat verdikt Ústavního soudu asi tak, jako když člověk dostane rýmu. Musí počkat, až přejde a nevěnovat jí víc pozornosti, než si zaslouží. Ostatně, jsou před námi volby a ne jen jedny.

Soudce zpravodaj připustil, že byl vynesen verdikt „navzdory Evropskému soudu pro lidská práva“. Asi nemá cenu tento rozsudek dál komentovat. Jen by mě zajímalo - proč někteří naši spoluobčané mají neustále potřebu chladit si žáhu na důchodcích, když přece dosáhli svého. Chovají se jako psychopati, kteří někoho šikanují a ponižují a zároveň dokazují celému světu, že si jejich oběti nic jiného nezasluhují.