Ze svých mladých a školních let nepamatuji NIKOHO, kdo by od rodičů někdy oprávněně nedostal přes zadek. A světe div se, taky neznám nikoho, na kom by to zanechalo jakékoliv následky. Dnešní tend směřuje tak akorát k výchově rozmazlených fracků, neuznájících žádné osobnosti a co horšího, mnohdy ani vlastní rodiče. Ne nadarmo existuje příslovÍ " škoda každé rány, která padne vedle.
"taky neznám nikoho, na kom by to zanechalo jakékoliv následky"
1) Podívejte se do zrcadla
2) Přečtěte si od shora dolu všechny zdejší komentáře
Jsou fyzické tresty a fyzické tresty. Pohlavek ještě nikomu neublížil a kdo říká, že ta na dětech zanechá psychické následky, tak lže. Samozřejmě mlátit děti za blbosti tak, aby měly modřiny po těle, je dost hnusné. Ale pokud si budou děti myslet, že můžou beztrestně dělat cokoliv, tak potom z nich můžou vyrůst násilníci a "beztrestní" teroristi, co vytáhnou na učitelku nůž nebo rovnou pistoli, co si troufnou na slabšího spolužáka a šikanují ho.
Neschvaluji násilí, ale nedělejme z toho absolutní dogma jen kvůli několika dětem, co byly mláceny ožralými rodiči a májí teď problémy. Od toho jsou (by měly být) sociálky a policie.
schvalujete
Ti chytrolíni plácají hrušky a jabka do kupy.Je rozdíl, jestli budu bít dítě nepřiměřeně páskem ap.,anebo v pravou chvíli dostane plácnutí přes ruku.Já jsem to ve zvyku v žádném případě neměla, ale i toto se vyjímečně stalo.
Jak nyní čtu rady těchto expertů, tak si připadám, že jsem byla špatná.Obě děti vystudovaly VŠ s červeným diplomem a psychicky jsou odolné až moc.
to je hrozně zajímavý, že tenhle "rozdíl" vždycky zmiňujete jen při debatách o dětech a nikdy ne, když jde o dva dospělé lidi
Naši generaci vychovávali matky s vařečkou a otcové s pásky. A žádné psychické problémy nemáme. Za to dnešní haranti neumějí ani pozdravit, natož pustit sednout staršího. Hezké svátky všem
Vyrostli z vás absolutní zrůdy schopné schvalovat fyzické násilí vůči zcela bezbranným lidem, kteří jsou na vás existenčně závislí (bez vlastního přičinění),arogantní namachrovaný hovada přesvědčená o vlastní nadřazenosti, neznáte nic jiného, než urážky, povyšování se a čiré pohrdávní. Jen těžko si zle představit víc psychiky poškozenou generaci, než je ta vaše.
O dotyčné nevím vůbec nic a (na rozdíl od místních diskutujících nemám potřebu nikdy mluvit za kohokoliv jiného a dělat si závěry o tom, co si teď asi dotyčná osoba myslí, což evidentně nikoho absolutně nezajímá) Pokud bych se ale někdy já osobně rozhodla svobodně si vzít život a někdo mi to překazil a pak bych musela číst ty názory místních uživatelů tady, že prý takovému člověku "děkují" a že já mám dle nich "štěstí" a že budu prý za takovou záchranu "vděčná" a že to dopadlo "skvěle", tak budu mít sto chutí jim za tyhle kecy nejraději jednu vrazit. Běhá mi mráz po zádech z představy, že bych nebyla pro společnost víc, než nějaký kus masa, kterému odpírají právo na svobodnou volbu ohledně vlastního života a ještě mají tu drzost psát o tom, že prý budu za něco takového někomu děkovat.
(jo a k těm debilním hejtům, co budou teď na 100% následovat, stačí se podívat, jak vypadají komentáře v případě, že sebevrahem není "mladá dívka" či jiný "mladý člověk" kolem 18ti let, ale třeba člověk, kterému je 65+, tam už je najednou názorů respektujících právo na sebeurčení ve vyznění, že "člověk nemá svobodu se ani svobodně zabít" znatelně víc, hezkej dvojí metr)
Zkuste to taky na šéfovi. Rodič je autorita pro dítě a respekt je namístě.Dítě rodiče nevychovává i když se mu nemusí jejich výchova líbit,mělo by mít jistou pokoru. Rodiče to pak poznají až ve stáří,kde udělali chybu.
Respekt musí být oboustranný. A napadat fyzicky někoho, koho vychováváte a kdo je na vás existenčně závislý bez vlastního přičinění, je ta vůbec největší prasárna, mnohonásobně horší, něž to udělat někomu, kdo si vás vybral do života dobrovolně a kdo od vás může při nejhorším aspoň svobodně odstěhovat.
Naši takhle na mě nemluvili. Byla jsem prostě oponující dítě .Dnes jsem seběvědomá ženská a s blbcem se nekamarádím.Že dnes jsou děcka rozmazlování a dají rodičům kopanec, to prostě tak dnes je .Uvidí sami, co je lepší, jestli na zadek, nebo vysvětlování.
Není absolutně nic špatného na tom někomu v něčem oponovat. Špatné je uzurpovat si nad někým svojí moc jenom proto, že je slabší.
Rodič vždy na takovou věc raději zapomene.Stydí se, že vložil emoce a neudržel se. Můj otec 87 si taky nepamatuje. Přitom jsem byla jeho miláček a jsem.Vůbec se na něho nezlobím, protože jsem si to zasloužila. Ta moje huba v pubertě byla moc veliká.Tehdy se fakt hodinu neysvětlovalo.
Jakým způsobem si někdo může "zasloužit" fyzickou agresi vůči slovnímu vyjádření? Co vidím kolem sebe tak, jak vy říkáte "velkou hubu" mívají daleko častěji rodiče vůči svým dětem. To je pořád: "Nekecej!", "Seš blbá nebo co?!", "Fuj, ty seš prase!", "dělej a nemel!" "Ty seš úplně pitomej!" atd.
Za tyhle a podobné řeči může tedy dítě svému rodiči taky natáhout facku?
Dát čtyřletému dítěti takovou facku až má podlitiny je hrozné. Když jsem byla malá, ale až tak třetí třída, tak si pamatuju, že jsem něco provedla a mamka mě honila v obyváku s vařečkou. Nemohla mě chytit a začala se tomu smát. .-D A bylo po vzteku. A jednou jsem chytla od táty v pubertě facku, ale to jsem byla opravdu drzá a věděla jsem, že jsem to přepískla.
"ale to jsem byla opravdu drzá a věděla jsem, že jsem to přepískla"
Když je drzý naopak rodič na své dítě, tak mu taky může jeho dítě dát facku?
Taky jsem chytla facku až jsem narazila ( trochu) hlavou do zdi. Ale to mě bylo asi 16 let. Za co? Řekla jsem ve vzteku tátovi ...vyliž mi (zádel). U nás se nikdy vulgárně nemluvilo. Táta byl v šoku. Já jsem se potom tátovi dlouho omlouvala (za to, co jsem mu řekla) a uvědomila si, že byl v právu mě jednu vrazit. Ano, byl tenkrát byl v právu. Facku si pamatuji celý život, ale v dobrém. Děkuji ti tati, že jsi mě ukázal cestu, kterou se nechodí. Podotýkám, že mě bylo už 16 let !!!!! a je to rozdíl u čtyřletého dítěte.
Ne, neměl na nic takového právo. Vůči slovu se má člověk bránit slovem a fyzické násilí je legitimní pouze vůči předchozímu fyzickému násilí. Mimoto, vy jste mu to taky nejspíš neřekla jenom tak, ale v reakci na něco, co tomu předcházelo z jeho strany, že? Říkáte, že jste se mu stále dokola omlouvala za to, co jste mu řekla. Omluvil se taky on vám, za to, že vás fyzicky napadl?
jste po lobotomii? proč se dvakrát ptáte na to samé?
Jste vy po lobotomii? Kde se ptám na co dvakrát? V druhém příspěvku jsem se neptala vůbec na nic a pouze jsem konstatovala, že je váš argument zcela absurdní, což taky je, protože defakto říkáte "stát to může dělat protože si to stát sám sobě dovolil"
Do prasečí ohrady, dejte si ty děti do vitríny za sklo a nikam je nepouštějte, aby se jim, chudinkám, něco v tom zlém světě nestalo. Že my vůbec přežili, když jsme od útlého dětství absolvovali mnohem horší věci, než byla návštěva čerta s Mikulášem. Hlavně že nejoblíbenější zábavou těchhle andílků jsou pak střílečky na mobilu, že?
Přeji vám, aby vás někdo vyprankoval způsobem, že např. až půjdete sama po temné ulici, přijede auto, z něj vyběhne parta hulákajících zakuklenců a ti vás začnou násilím rvát do auta (zhruba emocionální ekvivalent prožitku mnoha takových dětí, pokud by šlo o dospělého člověka) a pak vám někdo vykládal, že jste ukňouraná chudinka, kterou je potřeba zavřít do vitríny.
Evidentně máte problém se státem jako institucí a s jeho chápání, jen vás chci opravit, stát skutečně "nepřišel", ale vznikl, resp. položili mu základ lidé a "dali" mu strukturu a právní systém, na základě kterých lze spravovat určité území, a to na základě "společenské smlouvy" ....Jinak homesteading nemá nic společného s neoprávněným záborem nemovitých věci, které zdánlivě nikomu nepatří, jedná se o životní styl a hospodaření na určitém území bez závislosti na okolí (zjednodušeně) nebo to byl též nástroj státu resp. vlád za účelem násilného přesídlení původních obyvatel.....
Ne, homesteading je přivlastnění věci, které reálně nikomu nepatří (ať už v otázce prvotního přivlastnění, nebo i např. při zániku vlastníka). Pokud dle vás tyto nemovitosti ZDÁNLIVĚ nikomu nepatří, tedy reálně někomu patří, pak tím spíš byste neměl schvalovat, aby je zabíral stát.
A na základě jakého klíče taková nemovitá věc připadne tomu či onomu zájemci, pokud o ní projeví zájemců více? A komu vlastně zájemce samotný zájem projeví, když nemovitá věc nemá vlastníka? Kdo o tom rozhodne? Právě proto, aby se s takovými nemovitostmi, které se stanou odúmrtí nebo z jakéhokoliv jiného důvodu "ztratí" vlastníka, mohlo legálně a transparentně dále nakládat, případnou prostě státu, je to logické. Stát může potom stanovit klíč a postup k nalezení nového vlastníka, např. formou dražby.
A na základě jakého klíče se rozhodlo, že to má připadnout státu? Jo aha - na základě toho, že stát řekl, že to má patřit státu. Hezké. Tak to jste si potom odpověděl sám. Pokud věc nikomu nepatří, tak si jí zkrátka přivlastní ten, kdo si jí první přivlastní a nikdo o ničem "rozhodovat" nemusí. (pokud s tím má někdo problém, nikdo mu nebrání si takovou věc přivlastnit jako první sám) Princip homesteadingu fungoval od začátku, dokud nepřišel stát a nezačal si nárokovat cizí majetek (a teď si ještě navíc chce nárokovat automatické přednostní právo na majetek, který nemá žádného majitele)
Např. tomu, kdo o to projeví zájem (pokud to skutečně již nemá původního majitele). "A komu by to mělo případnout?" je dost zvláštní otázka na otázku, proč by to mělo připadnout zrovna státu. Stejně tak byste mohl říkat, že by to mělo připadnou např. vám a na otázku proč zrovna vám odpovídat "A komu jinému by to mělo případnout?"
7
Sledujících
2
Sleduje
7
Sledujících
2
Sleduje
Běžte se už vycpat s tou vaší přehnanou korektností. Pobíhající a křičící děti po obchodech, kavárnách a maminky (ale i otcové), kteří je nedokáží zkorigovat. Dostal jsem od otce páskem 2x v životě, od maminky symbolicky vařečkou několikrát a nijak mi to neublížilo, naopak. Od té doby to už nebylo třeba a moje psychika nikterak neutrpěla, naopak. Mámu s tátou jsem měl rád a ctil je jako autority. Potom už stačilo jenom slovo.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Vy už se běžte konečně vycpat s těmahle vašema kecama