Nejhorsi je, kdyz pracujete s nekym, kdo povazuje praci behem dovolene nebo nemocenske za uplne normalni. Jsem loajalni a ochotna vzdy pomoci, ale ne kdyz toho nekdo vyuziva a pak me prudi s kazdou blbosti, kterou by stacilo vyresit tim, ze si dotycna/dotycny otevre tabulku a podiva se. Pak jeste vypadate velmi neochotne, kdyz tuto praxi odmitate akceptovat, nechcete toto aplikovat ani na sve podrizene a respektujete jejich volno, protoze tady se to tak dela prece uplne bezne 🤷‍♀️.

To ani titulek neumite napsat spravne? V Horni Lideci.

To s tim pustem je trefne. Az nekdo bude blbe zvanit ze to je tradice, tak se ho zeptam jak mu dopadl pust. Pokud nedodrzel, smula, zadna pomlazka 😂

Mě by opravdu zajímalo, jestli se v česku vážně princip značky P+D používá. A hlavně není rozdíl, jestli člověk dál pokračuje jako spolujezdec nebo bude pokračovat v jiném autě ještě s někým.

Svatba dává smysl i bez dětí. Za mě je to akt kdy si ti dva slíbí, že spolu chtějí být v dobrém i ve zlém, každému se totiž děti podařit nemusí a to pravidlo, dokud nejsou děti, tak žádná svatba může naopak způsobit ještě větší bolest. Já osobně svatbu neberu jen jako podmínku povití potomka, levnější hypotéky nebo jiných výhod. Je to pro mě úcta, oddanost a láska k tomu druhému, což už se dnes asi moc nenosí.

Když pracuji, jako bych tu nebyla a nemluv na mě. Můj muž to chápe, protože sám pracuje z domu a ví jaké to je. Starší generace mová problém, hlavně můj taťka měl ze začátku podobný přístup 😄 Vyřešila to reálná nedobrovolná ukázka po nasazení sluchátek a konverzaci v angličtině a naprosté ignoraci okolí, protože jsem prostě musela řešit plno věcí. Občas ještě zkouší takové to, pejsek by potřeboval jít ven, však si na chvilku přerušíš práci a pak se zase vrátíš. Ne nepřeruším, protože některé dny mám za sebou tolik meetingů bez jakékoliv přestávky, že běžím se sluchátky i na záchod. Samozřejmě s vypnutým mikrofonem.

Už jsem tohle říkala několikrát, ale tělocvik by se měl učit a ne aby sloužil k honění ega nějakého bývalého vystydlého sportovce. Udělej hvězdu, udělej výmyk, vyšplhej, no bezva a jak jako. Já byla lempl neskutečnej jen proto, že jsem prostě nechápala jak daný cvik udělat a to jsem byla vesnické dítě, které věčně viselo hlavou dolů ze stromů a znala jsem snad všechny pohybové aktivity, od kola, lyže přes brusle, bedminton. Mám sice absolutní hudební sluch ale nemám pohybovou paměť. Světe div se, nikdy bych neřekla, že mě bude cvičení bavit a dokonce se stane mou vášní, ono totiž když vám někdo vysvětlí jak na to, tak to jde mnohem snáz. To by mí tehdejší učitelé tělocviku teď čuměli když by viděli kruh, šály nebo tyč. Suma sumárum, mě tělocvik akorát bral potřebný čas, který jsem mohla rozvíjet daleko příjemněji někde jinde. Ono dvě hodiny tělocviku týdně naši mládež od obezity stejně nezachrání jak mnozí argumentují.

Uzasny clanek 🙂 moc za nej dekuji.

Ze slovniho spojeni "mlicko od maminky" se mi zveda zaludek. Snad to delaji ty materske hormony, jen doufam ze je tento stav pouze docasny.

Jeden velký rozdíl mezi naší generací a generací našich rodičů je následující: nebojíme se změny zaměstnání, pokud se nám někde nelíbí, umíme to změnit, ne trpět a být vděčni našemu chlebodárci, protože se to od nás tak nějak čeká i když nás to tam děsně štve, vysává a finanční hodnocení taky není nic moc. Ono potom dojde ve firmě na reorganizaci a tam se nikdo už na loajálnost nedívá. Umíme se jít vyležet s horečkou a o dovolené nepracovat a nechat PC vypnutý. Umíme dělat průzkum pracovního trhu a změnit pozici a sbírat více zkušeností, ne být 20 let ve stejné firmě. Já když měnila práci, starší generace se v mé rodině hroutila JAKTO!!!, na pohovoru byli naopak spokojení kolik zkušeností za pár let mám, protože jsem vystřídala více zaměstnavatelů od státního sektoru až po korporát. Také jsem se nebála změnit úplně pozici a začít jako junior po 2 letech na pracovním trhu, kdy mi předešlá praxe ze státního sektoru byla takříkajíc k ničemu. Samozřejmě čest výjimkám na obou stranách!

Článek je absolutní odpad ale jednu vec nutno podotknout. Nenavidim kdyz prodavaci soudi podle prvniho pohledu. Ja casto vyjdu v necem lezernim a ty ksichty pak pozorovat je fakt zabavne. To stejne muj muz, nekdy si vzpomene ze neco potrebuje a zrovna jedeme kolem treba v uplne obycejnych mikinach 😂🤦🏼‍♀️ ja po obchodacich proste v kostymku nechodim.

Když tady sleduju ty komentáře, evidentně to komentují samí lidé, co sedí doma u PC a nemají co na práci. Proč to tu neokomentuje nějaká matka samoživitelka, která se dře k smrti, jak je to super? Jak je bezva škemrat o alimenty a jak je bomba potom jako bonus vyhrát střídavou péči v 7mi letech dítěte, kdy se chlap do té doby téměř nezajímal, protože chlap už nechce platit výživné a s děckem už není taková starost jako když to bylo brečící novorozeně, tak proč to nezkusit to otcovství že jo. Když nám bylo náct, opravdu většina z nás věřila na lásku, ale ono se to do půl roku všechno často rozlpynulo a mohly zbýt jen oči pro pláč a až zkušenostmi a životem člověk pozná a pochopí, zmoudří. S komentářem Hausmana nesouhlasím, každý vidí naplnění v něčem jiném. Já jen děkuji bohu či osudu, že mi první vztah nevyšel, protože to byl psychopat a já tehdy blbá a naivní. Teď ve třiceti jsem mnohem rozumnější a vím co od života chci či nechci i s rizikem, že ne všechno se může podařit. Některé ženy se třeba díky svému tehdejšímu rozhodnutí nemusí hádat s imbecilem o každou stovku a bydlet po azylácích. To je myslím také štěstí 🙂 A štěstí z obětování? 😄 to je snad nějaká utopistická fráze ne? V mém okolí je spousta žen, co se po tom skvělém x letém sebeobětování rozvedly a nemohou se vyrovnat s pocitem, že ty roky prostě promarnily.

Tak tohle je vyloženě výsměch. Odsouzený úchylák si založí dětskou organizaci a nikomu to nepřijde divné, že by se tohle rozhodně stávat nemělo. Jaké překvapení že úchyl nebral správně léky během ambulantní léčby. Za tohle by měla být odsouzena soudní praxe našeho státu. Ochrana dementa který může dál ničit a prznit nevinné děti.

Prijde mi skoda davat zodpovednost ridicovi. Po Praze jezdi prevazne matky s kocarky v mhd takze cekat na dalsi muze trvat i pres hodinu aby tam nebyl dalsi kocar nebo vozickar. Nedej boze prestup nebo podobny zazitek jeste cestou zpatky. Kdyby se dala zodpovednost na nastupujici (cestujici ma povinnost se za jizdy drzet) a kdyz si druhy kocar usmysli ze musi jet proste taky, mela by to být jeho zodpovednost.

Jojo taky jsem tohle pozorovala za svych studii. Ja vzdy byla v sorte holek co byly ignorovany muzi s jednou velkou vyhodou. Patrila jsem k vedomostni spici kazdeho rocniku. Co me ale nebeticne sralo bylo pozorovat, jak nekteri postdoci pomahali mene talentovanym slecnam na zaklade zasluhy v jejich posteli a take podle toho, jak se jim libily. Tak se dela kariera.