To je pravda.

Současní živnostníci v ČR by ale měli dostat jasnou informaci, že to, co teď posílají do systému, obratem dostanou třeba jejich rodiče či prarodiče.

Pokud posílají almužnu, měli by i jejich rodiče dostat almužnu.

Jenže systém je nastaven tak, že nejvíc tam sypou zaměstnanci (včetně odvodů jejich zaměstnavatele). Absolutní blbost, ale prostě tak to funguje.

Pokud by kterýkoli zaměstnanec měl možnost volby, že svou práci bude vykonávat fakturačně jako OSVČ, systém by zkrachoval. Každý by posílal jen to, co musí.

Takže jedna věc je oddělit zaměstnance od OSVČ, věc druhá je nastavit jej spravedlivěji. Odvody zaměstnavatele prodražují cenu lidské práce, ti zaměstnanci z toho vůbec nic nemají a nikdo se jich neptá, kolik budou posílat.

V tom vidím velkou nespravedlnost. A na benefity a dovolenou kašlu.

Z mého pohledu by nebylo od věci umožnit výkon práce fakturačně všem. Ovšem kolik by se vybralo na současné důchody tušíme asi všichni. Velké kulové.

Není to platba na zaměstnancovi penzi.

Dokud lidé nepochopí, jak funguje průběžný důchodový systém, nemá cenu ani diskutovat.

Veškeré platby, přijaté do systému od OSVČ, zaměstnanců i firem jsou obratem posílány současným seniorům. Nikde ty peníze neleží ani se neúročí.

Naše generace už vzhledem k demografickému vývoji dostane ze systému násobně méně. Holý fakt.

Pokud by do systému nemusely za zaměstnance posílat i firmy, byl by děravý jako cedník a nebylo by z čeho hradit současné penze.

Čili to, co posílají firmy je v podstatě skrytá daň, která se jmenuje pojištění.

Pokud špičkový onkolog onemocní rakovinou, jde se zpravidla léčit. Pokud psycholog není v duševní pohodě, jde se zpravidla léčit. Pokud zmizím a píšu zprávy rodině, jejichž obsah nasvědčuje úmyslu odejít z tohoto světa, svědčí to spíš o tom, že nejsem v pohodě a pokud navíc v této nepohodě napíšu například znalecký posudek, jakou asi v tu chvíli může mít validitu?

Vaše pochody nejsou úplně běžné. Napřed se zamyslete, jakou blbost jste napsala a fakt to vzdejte. Holt to přirovnání je úplně na prd.

Doufejme, že pán bude nalezen živý a zdravý.

Je to mediálně známý člověk, vypracoval mraky znaleckých posudků, myslím, že má dokonce profesorský titul z oboru klinické psychologie.

Nicméně i tito lidé nemusí mít své duševní zdraví tzv. pod kontrolou.

A teď mi řekněte, proboha, jak se mám takovému člověku svěřit do péče? A co ty jeho posudky, jsou opravdu validní?

Chce mi teď nějaký opatrovnický soudce říct, že podle posudku od člověka, který sám není duševně pořádku, bude postupovat?

Za poslední cca 2 měsíce jsem v tomto úseku stála na dálnici cca hodinu již podruhé. Lidi jezdí jako hovada, nějaká přednost, ohleduplnost, dodržování rychlosti jim nic neříká a takto to dopadá.

O tom, co vidím u kamioňáků za psí kusy, o tom se raději nebavím. Někdy se zamýšlím nad tím, proč u kamionů nelze použít přísnější tresty za porušení pravidel. Například i zabavení vozidla. Dělají to tak třeba v Rakousku a nikdo si tam nic extra nedovolí. Tady pořád vymýšlíme blbosti, uhýbáme lobby svazu dopravy a dalších a toto je výsledek.

Naši poslanci, těm je všechno jedno, plnou pusu výmluv, proč nelze přísnější sankce do právního řádu zakotvit.

Možná nějaká masivní akce veřejnosti směrem k těm legislativcům a poslancům by byla řešením. Nic jiného nebude mít smysl.

No, pokud je rodič vysoký policejní důstojník a ví, jak to navléci, aby potomek dělal a choval se tak, jak se vyžaduje, věřte nevěřte, i v těch 16-17 letech ještě nejste připraven odporovat. Zvláště jste- li celoživotně vychováván podle hesla “o rozkazu se nediskutuje, ten se beze zbytku plní”. Kdo nezažil, nepochopí. Nemá smysl to více rozebírat.

Nebo třetí možnost, zastrašování a vyhrožování od jednoho rodiče. To vás nenapadlo? Že dítě může mít obyčejný strach? Ale je to jedno.

Moje dcera je ve střídavce nařízené soudem od svých tří let, samozřejmě si to prosadil pan otec. Letos jí bude 17 let a otevřeně říká, že od 18 let chce bydlet sama, protože už o sobě bude moci rozhodovat. Stěhování už má po krk, ale s otcem není žádná domluva, muselo by to jít soudně a do toho jít nechce. Nechce jít proti němu a říct, že už se stěhovat nechce. Takže čeká, až bude mít 18 let.

Pokud na něco nemám prostředky, snad nemůžu očekávat, že mi je společnost poskytne, netýká-li se to zajištění nejelementárnějších životních potřeb. Opravdu nevidím důvod, proč by společnost měla komukoli sponzorovat formou dotací cokoli.

Aha, takže těm, kteří nemají ani na svůj život a berou sociální dávky, my ostatní z části zaplatíme jejich komfort. Bezva. Já v životě od tohohle státu nic nedostala. Jenom dávám.

Zjevně jste nepochopila smysl mého příspěvku. Ano, je možné, že potomci dům prodají. Ale třeba taky ne, nebo projeví zájem o bydlení vnoučata. Těžko říct, proto si myslím (a nejsem sama), že nemovitosti mají zůstat zachovány příštím generacím, minimálně protože jsou v nich velice dobře uloženy peníze. Jak se s ní rozhodnou naložit potomci už je na nich.

Z pohledu ekonomického ještě toto - mohu šetřit potomkům, proč ne, ale peníze vždy znehodnocuje inflace. Je tedy otázkou, zda těžce uškudlené peníze pro vnuky nebudou ve finále natolik znehodnoceny, že nedostanou vlastně nic, byť to děda s babi mysleli dobře. Není nad to, zdědit nemovitost, která aspoň nějakou hodnotu má.

Jednak by si redaktor mohl po sobě článek nejdřív přečíst, je smutné, když se v něm nacházejí hrubky. Druhak - odkazovat nemovitost charitě opravdu nepovažuji za moudré. Peníze ztrácejí na hodnotě, nemovitost (pokud se o ni vlastník stará) tak ne. Tedy pochopím snahu pomoci potřebným spíš pomocí těch peněz, ale nemovitosti mají zůstat pro příští generace.

Hloupost. Dříve rodily ženy dokud to šlo, a to k dost po 40tce. To jen naše generace si to jaksi nastavila jskfo dogma, že po 40tce už děti nee. Proč by ženy menstruovaly téměř do 50 let? Holt jsme ještě plodné, takže když se na to někdo cítí, proč ne. Příroda to tak nastavila, že ty děti ještě mít můžeme.

Preeklampsie s věkem nesouvisí. Měla jsem ji ve 28 a pak i v 39 letech, lékaři pro mě vždy dělali první poslední a stejně to v obou případech skončilo předčasným porodem v 30+2tt. Obě děti narozeny 13.dne v měsíci, obě kolem kila. Obě ve finále zdravé. Díky Bohu. Co víc si přát?

Pozemní komunikace je samostatnou nemovitou věcí a vlastníkem je u účelových komunikací stavebník, u místních komunikací obec. Je tedy zcela lhostejno, kdo je vlastníkem pozemku pod komunikací. Vaše úvaha je lichá a znalost práva buď jen velmi povrchní, nebo žádná.

Ano, chudáčci tatínci. Opravdu chudáčci.

Neznáme konkrétní situaci této rodiny, vynášet nějaké soudy tedy není fér.

Možná ta hrozná matka jenom nezvládala platit drahé bydlení v původním místě, pan otec jistě dobrovolně přispět třeba na to drahé bydlení nechtěl, rodiče jí nabídli možnost bydlení u sebe, práci si v původním bydlišti zřejmě také našla…

Nu, není dost informací k případu, ovšem nedivila bych se podobnému scénáři.

Ženská vlastní dítě nikdy neopustí, to už jsou extrémy. Tak si myslím, že svěřit ho do péče ex by neudělala.

A kdo ví, jaký byl vývoj jejich vztahu. Pan otec musel vědět, že má dítě s holkou z druhé strany republiky a musel také vědět, jestli zvládne platit bydlení, když na to bude sama.

A vrátit se k rodičům po rozvodu? Tomu se snad nikdo, kdo toto někdy řešil nemůže divit.

Ukazuje se, že přibližně 2/3 církevně sezdaných a později civilně rozvedený párů uspěje později s žalobou o anulaci manželství i před církevním soudem, kdy nejčastějším uznaným důvodem je vada vážnosti souhlasu. Jinými slovy v okamžiku, kdy si snoubenci udělují svátost manželství si minimálně jeden z nich neuvědomoval, že jde o slib před Bohem na celý život, který nelze žádnou lidskou mocí zrušit.

Nu a když tento manžel opustí společnou domácnost i lože a opuštěný chce po nějaké době založit novou rodinu, nezbyde mu, než docílí zrušení prvního manželství, nechat se sezdat aspoň civilně. Proč by tedy takový rozvedený manžel měl být téměř exkomunikován z církve, když on žádný rozvod nechtěl a ani o nej aktivně neusiloval?

Bohužel tak to v naprosté většině případů nefunguje. Administrativně si nedokážu představit, kdo by to kontroloval- myslím to efektivní využití výživného.

Nezbývá než potomkovi taktně sdělit, aby se se svými finančními požadavky obracel na pečujícího rodiče, tam že směřují peníze.

Holt i dítě musí pochopit, jak to ve skutečnosti funguje a že ta maminka/tatínek, nebude tak svatá, že?

A proč by se měl nějak bránit? To, co dítě dostane na alimentech, pokud jsou vysoké, si už předem vybere z dědictví.

Naprostá většina dětí z prvních vztahů totiž právě při dědictví ostrouhá, protože rodič svůj majetek prakticky vždy předá dětem z dalšího manželství. Neříkám, že je to tak úplně pokaždé, ale setkávám se s tím poměrně často. A asi je to tak i spravedlivé.