Babička říkala že pomohlo "namočit" palec do pepře
Znám případ, kde nepomohlo. Známí také na rady "chytřejších" nedali mladší dcerce dudlík, že je prý nevhodný. Tak si také našla palec. Cucala ho tak, že na něm měla zbytnělý kloub a následně i vtlačené zuby dovnitř. Zkoušeli všechno, pepř, nějakou hořkou vodičku...a holčička si zvykla a ještě jí to chutnalo a vyžadovala to. A rodiče smutně konstatovali, že dudlík by sebrali, ale palec uříznout nemůžou. Pomohl až čas (zbavila se toho zlozvyku ve školním věku).
Nevím, kdo autorce radil, ale já asi žila někde jinde / před 60 lety/, že mi takové super odborné rady nikdo nedal a přes to moje děti vyrostly a žijí a pracují do dnes. On taky nebyl čas na pitomosti a hlavně nebyl internet se svými zaručenými a jedině správnými radami a tak člověk přemýšlel vlastní hlavou.
Tak ke mě se některé ty rady teda dostaly (med na dudlík, "moje dítě chodilo na nočník už v roce, dnešní mámy jsou líné", a pod.). To, že k vám ne, ještě neznamená, že ani k nikomu dalšímu. Spíš budete v té šťastnější menšině.
Ta věta je hlavně neempatická. Já ji začala ve velkém poslouchat v prvním těhotenství. I když už mám za sebou tři těhotenství, špatně je snáším a ten, kdo takové věty říká, "počkej až", buď nezažil to samé, jeho zkušenost je jiná, nebo už zapomněl. K mému těhotenství, a k těhotenství dalších žen patří nespavost, obrovská únava a velké fyzické nepohodlí. Rozumím, že mé posluchačce se zas až chce brečet, protože její jeden a půl leté dítko pořád někam utíká, leze, má sebevražedné sklony a ona musí být v kuse ve střehu, dítěti za zadkem. Má to strašné. A to teď jako budeme soutěžit, kdo to má horší? Nemůžeme místo toho sdílet a podpořit se navzájem?
První dítě se mi narodilo extrémně nespavé, po třech měsících jsem vážně měla pocit, že umřu. Trvalo to dalšího půl roku. To jsem se těch vět počkej až naposlouchala fakt hodně. A naopak, nezažila jsem jediný soucitný rozhovor. Pak už jsem o sobě nemluvila, nikdo, kdo nezažil tak obrovskou spánkovou deprivaci, nerozuměl, že procházím mučením.
Teď mám tři malé energické děti. Nejstarší pět let, nejmladší deset měsíců. Teď naopak těch soucitných pohledů a slov dostávám hodně, i od cizích lidí na ulici. A ja popravdě odpovídám, že je to sice hektické, ale máme se docela dobře. A že mé mateřství je každým rokem nejstaršího snažší, nehledě na další narozené děti. Byl mimořádně náročné miminko, pak batole. Takže bylo horší mít jedno dítě, než teď tři. A pak už nemluvím a ráda si vyslechnu trápení druhých. Vždyť se přece navzájem nechceme poměřovat, chceme sdílet. Věta " počkej až" to ale neumožňuje.
Přesně tak. První kluk mi usínal třeba ve čtyři ráno a to až do cca čtyř let. Už v porodnici měl koliky a já s ním ve dvě v noci chodila po chodbách, aby se aspoň ta paní se mnou na pokoji vyspala...Druhé dítě už v porodnici úplně v pohodě. Druhou noc tam jsem si říkala, že je něco úplně jinak, než při prvním dítěti, mnohem líp...A pak mi to došlo. Dítě spalo! A já mohla spát taky!! Málem jsem štěstím brečela.
Přesně tak...někdy mi přijde, že lidé často říkají tyhle věty záměrně, aby vyvolali nejistotu z věcí, situací, které ještě nepřišly a chtějí zasít semínka různých pochybností...
Spíš to častokrát říkají proto, že se pak dostávají do pozice toho, kdo přece ví. Toho, kdo má patent na informace, v podstatě jde o manipulaci, o vyvýšení se nad vás. U nás to říká tchýně a já to ze srdce nenávidím (však počej, uvidíš až..). Vždy mě napadá, že co bych jako měla vidět? Vždyť nejsou dva stejní lidé, život nám každému přichystal trochu jinou cestičku. Známá mi říkala, počkej, až budeš mít druhé dítě...a já si s tím druhým odpočinula, protože na rozdíl od prvního s disfázií, je to druhé zdravé a vše mu jde přirozeně. ..Počkej, až přijde období vzdoru. A u nás díkybohu nepřišlo (asi díky přístupu, ale to tu nechci rozebírat) ...Prostě osobně se snažím neříkat "počkej, až...", nemám patent na věštění 🙂.
Ano. A pokud se chystám na nějaké jednání a jsem schopen srozumitelného psaného projevu, doporučuji zkusit si napsat, co potřebuji od úředníka vyřídit a informace, které asi bude chtít. Dost se mi v životě osvědčilo, podívat se na web dotyčné instituce, úřadu a podívat se, zda tam nejsou zveřejněné info o tom, co potřebuji řešit, co mám mí s sebou, dopředu si i vyplnit formulář, pokud je nějaký. V případě pana Tomáše je možné i napsat mail, sdělit svoje potíže a domluvit se na objednání v čase mimo úřední hodiny nebo rezervaci delšího času v době úředních hodin. Jako sociální pracovnice jsem s tímto některým klientům pomáhala (dobrá příprava šetří čas na obou stranách). Pan Tomáš by pravděpodobně toto zvládl sám.
Ano, máte pravdu. Jen znáte to, někdy dojde na nečekané akce (např. onemocnění úředníka a pak pak přepošlou někam jinam a na to už se ne vždy připravit jde, když pak třeba bloudíte po úřadě..) a zrovna v těch má tendenci se něco stát. prostě ne vždy lze všechno stoprocentně ošetřit a pak stejně občas dojde ke kolizím. Takový je život.
Tento komentář byl smazán uživatelem.
Ne není. Titulky jsou mnohdy zavádějící. Za mě má pan Aulehla pravdu. Nejsem žádnej netolerantní člověk, měla jsem kamarády mezi gayi i trans a tak soudím podle povahy a ne podle "omáčky" obalující každého člověka. Ale říkám si, že až tahle dekáda skončí, bude ve filmografii poznatelná podle neustálé mezigenderové a mezirasové mediální masáže. Už pomalu nepotkáte americký seriál/film ze současnosti, kde by "Afroameričan" neměl za partnera ehm, jak to nazvat korektně, Indoevropana, pohlaví neřeším. Překrucuje se historie, abychom náhodou někoho neurazili. Když chceme zaujmout, vložíme do filmu někoho z LGBT+ komunity..Prostě se extrémně tlačí na pilu. A víte co se tím zmůže? Ti obyčejní lidé, co téhle skupině fandili, se stanou jejími kritiky.
A kde byste sehnal tolik testů najednou? Tolik ověřených zaměstnanců, co by to otestovali najednou? Protože v opačném případě by se to hned vědělo a uživatelé drog by si dali pauzu. A kde byste ty lidi chtěl nahánět? A kde byste pak sehnal tak velkou basu? A kdo by všechny ty zavřené živil? A kdo by je hlídal, když by polovina dozorců skončila ve vězení s nima? Víte proč se dělají amnestie? Tohle je jen utopie, na kterou se chytí pár...viz níže 😄.
tak to je sila, ani jsem netusil, rikal jsem si, jak jsou tam free a happy 🙂, kdyz maji marihuanu legalne a houbelec, drogova mafie si tam dovoli i na kralovskou rodinu.
Ti obyčejní lidé tam můžou být free a happy, ale jak jde o kokain v rukou občanů od jinud a stím finanční pálky na úplně jiné úrovni, tak jde sranda stranou.
Nechválím , ani neodsuzuji , ale v tomto případě Seznam nasadil brouka do hlavy všem , kteří tuto látku nevyzkoušeli , popř. ani neznali tak , jako např. já Tipoval bych , že nyní poptávka a tudíž spotřeba této .látky bude podstatně vyšší . Ale je to stejné jako u alkoholu , cigaret apod. Kdo chce konzumuje ..Já kraton taky asi vyzkouším....
Máte pravdu, také jsem o tom dosud neslyšela, ale zaujalo mě to. Ono je to asi na takový fyzický restart lepší (když se toho stresu už nahromadí hodně), než se ošklivě opít a celý druhý den to totálně protrpět.
Chudáci lidi, co se musí něčím "nabuzovat", nebo "přiotrávit", aby si byli schopní alespoň trochu užít život. Nedokáží to bez toho...
Každý, kdo občas vyzkouší nějaký ten stimulant, nemusí být hned chudák, co neví co se svým životem a neví jak si ho jinak užít. To je hrubé nepochopení těchto látek a velmi zjednodušující, omezený pohled. To, co jste popsal, je jen extrém u lidí, u kterých se projeví sklony k závislostem. Většina ostatních, co se nějak občas nabudí, to má pouze jako zpestření či prostě pro zábavu tak jako je třeba popíjení na oslavách.
A jak to víte tak přesně? Vy jste tam byl, nebo čerpáte z toho, co Vám matka servíruje na FB? Jde o to, že něco ukradl a utíkal před policií a aktivně se jim bránil. A to je všechno. A za jeho chování je odpovědný rodič. Nic víc, nic míň. A to, že se o ni bude zajímal policie a sociálka je jasná věc.
Nojo, tak když to prostě jen odnese od elektřiny a dá to kus dál, tak už je to kráděž, no 🙂. Holt nezbývá, než být rád za soudy, které občas nejsou tak primitivní, jako někteří lidé.
Ano, zcela normální postup. Zde navíc matka, postižené dítě, na demonstraci přivedla.
To dítě není žádný malý školáček. Je to je patnáctiletý kluk. A pokud měl zájem tam jít, tak nevím, proč to kritizujete! Já byla v osmé třídě (bylo mi třináct a ne není to chyba výpočtu, šla jsem do školy dřív), když od nás děcka ze třídy běželi na Václavák na demostraci, která skončila pádem komunismu..
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Tento komentář byl smazán uživatelem.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Vždyť to říkám, jste placený diskutér 🙂.