v normálně fungující rodině je dvojí metr nesmysl. Naopak nesmysl není domluva. Každý ví, co zvládá lépe a fungují jako tandem. Dítě přivádějí na svět dva dospělí lidé. Pokud jsou nezralí, měli by si to rozmyslet. Oba.

navrhuji příštího otce dítěte si nejdřív otestovat - zda mne v kritické chvíli nevyšplouchne, zda se umí o sebe postarat, zda umí vzít za práci atd atd. Protože chleba se láme už před dítětem, nebo před společným soužitím. Dvojí metr může celospolečensky fungovat, ale nemusí fungovat za dveřmi naší společné domácnosti. Mám zkušenostil že otec se umí postarat stejně dobře jako máma. Ale je to i tím, že dobře vypadajícího mamánka bych si za otce dítěte nikdy nevybrala.

když už se rozhodnu, že jedu na lyže, tak si to nevyčítám. Každá dovolená vyjde poměrně draho. Ale společné zážitky jsou k nezaplacení. Na dovolenou bude roduina ještě dlouho vzpomínat, děti mají zážitek možná na celý život. Kuchyň se po čase okouká, ošoupe a za pár let se bude měnit znovu. Jenže to už budou děti velké, samostatné a možná i z domu.

pro syna by měla být partnerka číslo 1 za každých okolností. A to jsem ve věku, kdy bych mohla být klidně babičkou, ale příští snacha ještě studuje vysokou školu a je jen dobře, že si nekomplikují situaci miminkem. Ve vztahu snacha-tchyně by měly mít přednost holčičí povídání u kafíčka a jednání na rovinu- kritiku a "páchání dobra" by si prostě měly tchyně odpustit, jakkkoli je svědí jazyk. Může to být ze strany mladší a často nejisté snachy pochopeno jako pokus o výchovu a ona je už dospělá žena, i když se tak třeba nejeví, svou výchovou si prošla a ta nemusí být identické s našimi představami. My dámy v letech jsme si svoje děti už vychovaly. Vidět vnoučata je O.K, ale raději si užívejme života, dělejme věci, které jsme dřív nemohly. Časem si toho vnoučete užijete, nebojte se.

myslím že často jsou na vině i maminky, které v klucích nepěstují zdravou sebedůvěru. Zdravý kluk, který sportuje, jezdí s rodinou občas i pod stan a k tomu se umí pohxbovat na sociálních sítích, se umí i seznámit. Kluk okřikovaný pokaždé, když nahlas promluví, neudělá, co maminka řekne nebo se s někým popere, bývá zakřiknutý i v dospělosti.

nejvyšší čas, aby si mladí založili svou vlastní stranu. Normální, dynamickou , ani zelenou, ani duhovou /tolerance je jedna věc, prosazování a vnucování věc druhá/ Je mi přes 60 a jsem v důchodovém věku a mám dost podobné pocity. Babiš se svým heslem "žrát e musí" -což říká spíš mimo kameru , ale potvrzuje to praxí, kdy vlastní spoustu potravinářských podniků a tím ovlivňuje cenotvorbu / mne nijak nenadchl, na můj hlas ať zapomene. Konečnou bych nevolila ani za nic /KSČ se už předvedla tak akorát a díky její 40 leté psychomasírce jsou dnes lidé ochotni volit někoho jako Okamura nebo Babiš/./ a moc dalších možností není.

nevím, jak se ta kavárnička jmenuje ale je na Dolním náměstí poblíž rohu s Panskou. Dobré kafíčko, vynikající cheescaky a slané koláče quiche.

A proč se nezaměstnat sama? Také jsem to kdysi udělala. Se 2 malými dětmi a s pocitem, že na každém výběrovém řízení jsem jen "křoví" . Než se prosit, škemrat a zpovídat se na úřadu práce, pokud jsem v den D hodinu H byla zrovna na pohovoru, začala jsem jako OSVČ-našla jsem si obor, který mi vyhovoval, dodělal jsem si kurz a začala podnikat. Zpočátku jsme žili z manželova platu a mých občasných příjmů/ cca na úrovni dalšího platu, ale vyplácených třeba ke konci roku/. Chtělo to trochu skrmnosti, ale mělo to i své výhody- dost času na děti, přesun pracovní doby tak, aby to vyhovovalo mně a ne zaměstnavateli , když později chodily děti do školy, začínala jsem, když odešli do práce, po příchodu ze školy jsem se jim mohla věnovat, pokud bylo potřeba, dodělala jsem práci večer místo televize, která mne většinou stejně nebavila a nakonec jsem se díky tomu dostala i k velmi zajímavému oboru blízce příbuzného s tím, který jsem vystudovala. Chce to jen nebát se a nekreslit si vše v černých barvách. Btw živnosťák jde kdykoli zdarma přerušit.

podle mne je špatně už to, že v nejdivočejším věku se děcka rozhodují, kam dál. Další špatně je devalvace učňovského školství na štaci pro ty prospěchově slabší. Kdyby každý učňák končil maturitou, najednou by o ně byl jiný zájem. Ano, možnost tam bývá, jenže za cenu jednoho roku navíc a málokdo pokračuje na vysokou školu / i když se tam dostane, nemá na to, aby to zvládl, což je alarmující/ U odborných škol /"průmyslovek"/ je ta šance obvykle dobrá u VŠ technického směru a jakžtakž u některých přírodovědných oborů. Ale kdyby se absolvent průmyslovky rozhodl studovat vysokou školu jiného směru, má to těžší. Šikovné dítě má na osmileté gymnázium / a nikdo mu nebrání odejít po 4 letech na odbornou školu/. Na druhou stranu jen s gymnáziem nebo s nedokončenou vysokou školou je horší najít si práci, takže dávat na gympl dítě se slabším prospěchem, které navíc není studijní typ, to bych si vážně rozmyslela. Ale vybrala bych obor s maturitou, abych mu nezasekala cestu dál.

A kto bude pak dělat technické věci? Výuka matematiky a přírodních věd je už teď bídná. Raději nechat jen jeden cizí jazyk /ideálně angličtinu/ a druhý nejdřív na druhém stupni. Naopak bych přidala třeba geologii / to je celý soubor věd který z výuky vypadl a s biologií, chemií nebo zeměpisem má něco společného jen okrajově/ a psychologii a etiku /zásadně chybí/ základy finanční inteligence, apod. Očesáním přírodních věd rozhodně nepřibude lidí v řemeslných oborech, stavebnictví strojírenství elektrotechnice apod, kde jsou lidi potřeba.

Rozhodně ne. Spíš by měli být ti fakt talentovaní nasměrováni na ZUŠ nebo ke sportům. Známkovat umění je nesmysl. Každý umělec má své vidění světa a svůj projev. A známkovat to, že je někdo pohybově zdatný a jiný ne?

Je vidět, že přijímačky nanečisto by měly být už v osmičce, aby byl čas zaplátat díry ve vědomostech. A nespoléhat jen na školu /kde se často výuka přizpůsobuje těm slabším/ Je to sice už let, ale když jsme doma připravovali nadějné studenty, makali jsme na tom celá rodina a nespoléhali jsme na nějaký přípravní kurz ve škole-mimochodem jeho absolventi většinou pohořeli a paní učitelka našeho syna odmítla s tím, že na gympl rozhodně nemá...Měl a dostal se. Nedostali se někteří jedničkáři z jejího kurzu. Jde sehnat knížky Udělej přijímačky z matematiky, češtiny atd a mrknout se i na starší přijímačky. A hlavně se neplašit. 90% úspěchu um každé zkoušky je psychika. Nesrážet sebevědomí, i na vysokoškolské zkoušce je možné opakování a napodruhé už dítko ví, do čeho jde. btw covid...dokdy se ještě budeme na něj vymlouvat? Syn zrovna dodělával MGr a učil na jednom gymplu fyziku. Denně rozesílal zadání, která šlo vytisknout si a předat třeba někomu kdo nemá doma internet, fungovalo to i na mobilech, a ještě vysílal online a dával konzultace do 22.00. Kdo bral školu poctivě, nemusel zmeškat nic. Kdo bral covid jako dva roky prázdnin, má samozřejmě problém dohnat to. Nedávno dal kouli na vysvědčení z informatiky za to, že jinak inteligentní kluk si místo výuky pustil počítačovou hru.

jeden čas jsem také měla 1 dítě doma a druhé ve školce. Důvod: Můj extrovertní syn si potřeboval hrát s jinými dětmi a sdílet s nimi aktivity, zatímco bráška na to byl ještě malý. Pak mi sdělili, že místo ve školce potřebují pro maminku, která jde do práce. OK, zůstali jsme doma a napřesrok šli kluci do školky už oba.

s obézními dětmi mám také problém.Mluvit o tom je to podle mne O.K- sice na kameru není špatné volit slova, ale někdo to prostě jinak neumí. Celoživotně zápasím s mírnou nadváhou a hlídám si to, už proto nerozumím, že to rodiče u dětí nechají dojít tak daleko. U poklady dětem koupí "kokyno" plné cukru a barviv s výživovou hodnotou nula / už při tom výrazu se mi otevírá kudla v kapse/ a regály s ovocem a zeleninou obejdou obloukem, protože je "drahé." Zelenina je vnímána jako málem jedovatá. Cigarety, brambůrky, kola, energetičák, pivo a alkohol jsou OK, ale sportovní kroužek je "drahý." Kdyby vedle mne šplouchlo obézní dítko do bazénu, OK, alespoň, že učinilo pokus hýbat se. "stará dobrá česká kuchyně" je také OK, jenže pro oráče a dřevorubce, nikoli pro člověka, co celý den prosedí u počítače, do práce se sveze autem, přičemž děti vysadí u školy a večer pokračuje u televize. A pak se lidé diví infarktům, potížím se srdcem a vysokému krevnímu tlaku, na které má tlusté dítko zaděláno a mindráky a agresivita navrch. A když to někdo řekne na rovinu, je zle.

Ano, osobní odpovědnost za chyby je tam nulová.

jj zažila jsem něco podobného. A to jsem pracovala "jen" na Slovensku a to za společné republiky, než jsem se vdala a přestěhovala do ČR, 6 let jsem seděla na stejné židli ve stejné organizaci, která ale 3x změnila název a 2x sídlo.Úřady mi napsaly, že nemám na důchod nárok /na Slovensku chyběly záznamy cca o 4 odpracovaných letech, nacházely se v archivu na území jiného kraje, což jsem dohledala na vlastní triko,zatímco české úřady a úřednící si mne přehazovaly jako horký brambor, pokaždé cca po 3 měsících mi odpověděl někdo jiný. Naštěstí jsem ještě pracovala a nebyla jsem bez prostředků. Další štěstí bylo, že ředitel slovenské organizace mi kdysi před lety poradil nechat si vystavit zápočtový list a ten jsem úřadům doložila. Následně jsem zůstala půl roku bez odpovědi, až se do toho vložil právně lépe podkutý manžel a sepsal mi dopis, že podáme stížnost pro nečinnost. A najednou to šlo. Důchod mi přiznali v mých 66 letech téměř v den narozenin. Rozdíl mi pak doplatili. Chybí tady osobní odpovědnost jednotlivých úředníků. Ti toho mají "moc" a zejména pokud jsou ve hře úředníci dvou států, mohou se vymlouvat jedni na druhé.

tady je pozdě brečet nad rozlitým mlíkem, je třeba vzít hadr a utřít je. Partnera není třeba dostávat z hlavy, ale přijmout ho, jaký je i se všemi jeho chybami . Prostě předělat dospělého chlapa nejde, marně maminky vtloukaly do hlavy dcerám opak. Tak to v praxi nefunguje. Opečovávání a omaminkovávání je ta nejhorší cesta. Role "páníčka" a "služky". A marně pán argumentuje že mu "někdo" vzal koule a tot otázka, co si on pod těmi "koulemi" představuje. Zdravé mužství je o dost jiné než "macho" který vlastně žádné koule nemá a jen sám sebe přesvědčuje, jaký je king. Uvnitř dříme chlapeček v pubertě se všemi sny o ženských, co mu budou ležet u nohou. Šikovná holka umí přesvědčit muže, že takové jednání nepotřebuje. Z druhé strany "barikády" je tam Popelka, co očekává prince na bílém koni, který ji ale následně zavře ke sporáku, o čemž už pohádka mlčí. I Popelka se může vytáhnout z popela, zvednout hlavu a požadovat od svého rytíře, aby se choval jako muž a ne jako děcko. Na to máme ženské zbraně. Buď si hned na začátku rozdělíme role a jsme pak s nimi srozuměni, nebo raději odejdeme včas, dokud nemáme mnoho společného / majetek, děti/ 30 let ve vztahu, který paní nevyhovoval, svědčí spíš o minimální sebeúctě a o strachu být sama. A to i za cenu "ústupků". Např i toho, že po 30 letech nejsou sezdáni. Mohlo to mít různé důvody. Třeba i divoký rozvod jeho rodičů - a dítě pak manželství nevěří. Nebo bohapusté sobectví. Ale za tím bych v této fázi udělala tlustou čáru, začala si plnit sny a postarala se o to, abych na ty sny měla.Jistě něco umíte.

podle mne mají přijímačky nanečisto smysl. Placená příprava by měla smysl snad jen u žáků s rodiči buď zaneprázdněnými, nebo s nižším vzděláním. A pokud tak bych ji brala od studujícího vysokoškoláka nebo od kvalitního vyučujícího. Bohužel jsme měli s manželem tu zkušenost, že příprava ve škole byla naprosto nedostačující a dokonce i ta, kde si paní učitelka udělala ve škole přípravný kurz mimo vyučování - téměř všechny děti na přijímačkách ůpohořely. Syn na vysokou školu dělal přijímačky přes CERMAT 2x a bylo to náročné, ale zvládnutelné. Pokud nějaká třída pohořela z matematického testu, měl by to být pro rodiče signál., že vyučující není nic moc.

mně přijde synovo obviňování jako zástupný problém. Možná má potíže zapadnout mezi vrstevníky, možná je vysoká škola pro něj hodně náročná, možná si neumí najít holku, možná /dosaďte si, co si myslíte, že může být důvodem. / Ale Vy jsme v dané chvíli dělala to nejlepší, co jste uměla a co bylo ve Vašich silách. Když si dospívající "mládě" neví rady, obvykle zaútočí na toho, kdo mu přijde jako nejslabší článek řetězu. Je to takový způsob volání o pomoc. Zeptejte se ho, co mu říká jeho terapeut, neraďte mu, vyslechněte ho jako dospělého muže, ale ohledně hodnocení Vaší výchovy si nastavte hranici. I on m ohžná jednou bude nedokonalým rodičem, protože dokonalý rodič neexistuje. Myslím, že jste jen uvízla v mateřské roli . My matky to máme tak, že bychom si nejraději natahaly odrostlá mláďata zpátky do hnízda, ale ona už potřebují samostatnost a omaminkovávat nejde donekonečna. Pokud syn chodí na terapie, asi je k tomu důvod. A Vy se odpoutejte, Přišel čas věnovat se sobě a partnerovi a nechat "děti" aby si své problémy řešily samy, i za cenu občasného naití si nosánku. Není to Vaše selhání, ale Jeho nová zkušenost. A jednou Vám možná ještě poděkuje.

Pokud je důchodce jakžtakžzdravý, v kondici, chodí pěšky, nepotřebuje léky, má schopné děti, které se o sebe dovedou postarat, jakžtakž to jde. HOrší by bylo, kdybychom chtěli na stará kolena cestovat po světě. Nebo jakmile by přišlo na léky a zdravotní pomůcky nebo třeba pečovatelskou službu. Ani platy, z nichž se důchody počítají, u nás většinou nejsou nic moc, pořád se drží socialistických standardů. Kdo neumí vařit, proč by nemohl zajít si o hospody na guláš nebo my ženské na kafe do kavárny. V čekárně u doktora to už pro naši generaci není in.