Soudružce Konečné jsem před časem napsal zprávu:
Dobrý den paní europoslankyně, mám na Vás několik otázek. Na které mi jistě ráda odpovíte.
Odpovědi jsem se bohužel nedočkal.
Někde jsem četl článek, jak se surfaři z Izraele kdysi kamarádili se surfaři z Gazy. Vozili jim plachty, flosny atd. Pobřeží Gazy je prý nejlepší spot pro surfování. To pobřeží je dlouhé asi 50 km a teď zrovna (11.2. v 15.00 hod je tam 20 stupňů). To pobřeží má cenu miliard dolarů. Kdyby ti oslové z Hamasu zainvestovali do výstavby hotelů apod., místo stříleni na Izrael, mohli mít druhé Kanáry pro turisty z Evropy. A tenhle konflikt vůbec nemusel nastat.
Takhle paní vypadá. Jo, a je absolventkou Harvardu. Odkaz 1
V roce 1986 jsem taxikařil ve Stuttgartu. Jednou jsem od Porsche fabriky vezl jednoho manažéra na letiště. Cesta dlouhá asi 40 minut, tak bylo možné probrat několik témat. Tehdy říkal, že je jen otázkou času, než islám nezvratně ovládne celou Evropu. Tehdy jsem se tomu v duchu smál, jak může takový nesmysl řikat manažér z Porsche.
Když ta Arabka vyleze z vody a ten hadr nacucaný mořskou solí na ní uschne, tak to musí pěkně dřít kůži, ne? Nehledě na to, že černá barva těch hábitů ještě víc přitahuje teplo ze slunce a ty ženy se musí o to víc potit. Ty velbloudice musí dole smrdět jako švédské fermentované ryby surströmming. Ale já tu ližbu těm přiblblejm arabášům ze srdce přeji.
V Chorvatsku jsem při surfování viděl mořskou želvu (krunýř tak 100 cm), delfína (kupodivu byl světle hnědý a ne šedivý), ale žraloka nikdy. Za to miliony ježků mořských. Na ty jsem si šlápl a bylo to docela bolestivé. Číšníka v přilehlé restauraci jsem požádal o pinzetu, abych si mohl bodliny z paty vyndat. Řekl mi, abych si nohu počůral, že to nějak pomáhá. A skutečně. Bolest okamžitě přestala a v místech vpichu bodlin to začalo pěnit, jako kdybys to polil kysličníkem.
Na poště jsem byl naposledy asi v roce 2003. Ale občas je tam prý docela sranda. Například prodej známky prezidenta Pusýka Zemana.
Netušil jsem, jak zábavné může být večerní podání dopisu na poště v Jindřišské.
Stojím ve frontě a přede mnou se ozve: „Prosím jednu známku za 16“.
Muž za přepážkou omluvně sdělí: „Máme už jenom s Milošem“.
Zákazník: „Nechci známku s Milošem.“
Pošťák: „Nikdo nechce známku s Milošem. Proto je máme.“
Zákazník: „Co třeba nějaké zvíře?“, zkouší.
Pošťák: „Zvířata došla. Zbyl jenom Miloš.“
Zákazník: „A co třeba historické památky?“
Pošťák: „Jenom Miloš“.
Z vedlejšího okénka se ozve kolegyně pošťáka.
Kolegyně: „Možná mám ještě otakárky.“
Zákazník: „Otakárci by byli skvělí.“
Kolegyně: „Tak už i ti došli. Jenom Miloš.“
Zákazník: „Miloš ne. Žena by se se mnou rozvedla.“
Pošťák: “ Nebo vám můžeme na dopis dát jenom razítko.“
Zákazník: „Bez Miloše?.“
Pošťák: „Bez Miloše.“
Zákazník: „Tak razítkujte!“
Zákazník diskusí strávil 10 minut. Nikdo ve frontě neprotestoval.
Všichni se usmívali. Hezký zážitek z pošty.
Mám tu smůlu, že bydlím na chalupě, která je v oblasti cvičných letů ze základny Čáslav. Tam u nás (Svratka, Milovy, Borová) je to občas na špunty do uší. Někdy i v noci. Dobře, jsme v NATO, tak asi musíme nějaké podmínky splňovat. Ale zachrání nás těch 14 gripenů? A celkové náklady na tuhle "Geldmacherei" jsou neuvěřitelné.
Vyšší budou ale především odhadované provozní náklady. Zatímco letová hodina stíhačky JAS-39 Gripen by vyšla na asi 4 až 5 tisíc dolarů (kolem 125 tisíc korun), u F-35 by to mohl být až šestinásobek, uvádí se kolem 30 tisíc dolarů (750 tisíc korun).
V roce 1985 jsem jako mladý 19 letý ucho pracoval v recepci hotelu Vítkov v Praze. V té době tam jako noční portýr byl starý pán. Jmenoval se Myšák. Vedoucí recepce mi říkala, že pan Myšák byl majitelem cukrárny ve Vodičkový. Nechtělo se mi tomu věřit, když jsem ho viděl každý večer při nástupu do práce se síťovkou se 4 pivy a 2 balíčky startek. Hosté ho měli rádi. I my v recepci, byla s ním sranda. Německé hosty zdravil místo "Guten Tag", slovem Kundaundpták.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Víte, kdo já jsem? Arogantní hláška. Mám dva osobní případy, u všech jsem byl na vlastní oči. 1.Stuttgart Mannfred Rommel ve Stuttgartu 1986 a 2. Praha Štvanice Milan Drobný někdy 1993.
1 odpověď