Co k tomu říci. Po skončení lékařské fakulty jsem nastoupil jako interní aspirant na kliniku, kde jsem pracoval na plný úvazek. Ne s platem, ale stipendiem ve výši 1800 korun měsíčně. Psal se rok 1988. Po práci na klinice jsem maloval obchody a byty a tím jsem se živil.To trvalo čtyři roky až do obhajoby kandidátské disertační práce - bylo mi tehdy 27 let. Pak byla moje měsíční výplata i se službami 11 tisíc měsíčně- psal se rok 1994 Nyní je mi přes šedesát , celý život jsem pracoval jako lékař a mám spočítaný důchod cca 18 tisíc korun měsíčně. Protože se mi nezapočítávají ty čtyři roky práce jako vědecký interní aspirant .Nepobíral jsem totiž plat, ale stipendium. Tohle spravedlivé je? Tohle mi říká člověk, který bere cca 700 tisíc měsíčně, má ještě navíc starobní důchod a k tomu výsluhy?
Paní docentka Drábková byla skvělým profesionálem a vynikajícím člověkem.Táhla českou anesteziologii a resuscitační péči trvale a neoblomně dopředu a její knížky a učebnice byly skvělé.Každá její přednáška byla celoživotním zážitkem, protože každou věc vysvětlila z praxe a skvělým příběhem, který mi vždy hrál v hlavě, když jsem její postup prováděl a používal. Byla to skvělá lékařka, která během svého života zachránila život a zdraví tisícům lidí.A po většinu svého života za pár korun na nekonečných službách.A když měly přijít pocty a uznání, na ni se vždy zapomnělo.Žít bude ale v nás, kteří jsme se od ní učili a hltali každou zkušenost a novinku, kterou nás s čistou a otevřenou myslí učila a nic si nenechala pro sebe.
Moc děkuji paní docentko
Drobná chyba protokolu.Profesionální protokolář se sejde s protokoláři ostatních účastníků a proberou typ oblečení, zvláště dam. Je to o profesionalitě, o ničem jiném.Toto profesionální není.Pokud jednu z dam, kteroukoli, vystavíte stresu v tom, že má zásadně jiný typ oblečení než jiné dámy, není to příjemné pro všechny , zvláště pro ni a kazí to dojem ze setkání.
Nevím, jestli to úplně potřebuje vysokou školu, ale zdravý rozum určitě. Prostě v listopadu byla tři týdny zima, sněžilo a také se blížily dlouho očekávané Vánoce. Drobná nejistota, jak budou uklizené silnice v Polsku omezila cesty za základními potravinami a na benzinky k našim severním sousedům. A tak se více nakupovalo tady, i když dráž.A to je prostě to celé.
Prosím, ten stan nebourejte, já si ho pronajmu na další akci.Akce bude za ty, jako jsem já.Pracoval jsem ve státním zdravotnictví, a protože nebylo pracovní místo, přijal jsem nic zlého netuše místo interního aspiranta na klinice. Nejenom, že jsem pobíral jen stipendium ve výši 1800 Kč čistého, nevztahovaly se na mne žádné tehdejší valorizace a tzv. klausovné, ale na sociálce mi řekli, že ty čtyři roky tvrdé práce vlastně v pozici nejníže postaveného lékaře s plnou pracovní zátěží za tento směšný plat mi nebudou ani počítat do důchodu.Bral jsem vlastně jen stipendium a z toho přece nejsou strhávány odvody.Krásná vyhlídka dva roky před odchodem do důchodu, nebudou to dva, ale šest let. Je nás takových přes třicet tisíc.
Slatiny patřily do mého obvodu.Jsou obydleny skvělými, samostatnými a houževnatými lidmi. Smrtící pro ně bylo odříznutí od Záběhlic stavbou Jižní spojky, kdy se vůbec nemyslelo na to, jak tito lidé budou schopni Jižní spojku překonat. V Záběhlicích pro ně byly obchody a služby, které pak úbytkem zákazníků ze Slatin skomíraly.Slatiny hrály jednu z hlavních rolí ve filmu Obecná škola, jejíž ruina je na obrázku.
Omlouvám se, ale nemám rád tu větu, která říká, že se vlastně nic neděje a že je další spousta antibiotik, a že se to dá hladce nahradit.
Ošetřujeme a operujeme pacienty s transplantovanými orgány, jinými zásadními nemocemi, které ovlivňují stav ledvin a jater a prostě penicilinová antibiotika ve vhodné dávce jsou pro tyto pacienty extrémně šetrná a dostupná a široce vyzkoušená. A také levná. Takže není pravdou, že se vůbec nic neděje. Děje. Musí se to rychle řešit.
Vážím si přístupu pana Lipolda. Tento případ je zásadní a má velký smysl.Čechy jsou a doufám že dále budou přístupné a průchodné, pro nás. I o tom je zákon o lesích.
Chápu důležitost boje o Jihočínské moře či pohoří Tora Bora, ale náš život ovlivňují hlavně ty příběhy, o kterých mluví pan Lipold a jsem mu za to vděčen.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Můj pradědeček, pan Bejvančický z Kozolup, byl v Malé kovárně mistrem výroby. Vzpomínky na něj a jeho vyprávění byly moc zajímavé. Popisoval celou výrobu klikové hřídele zaoceánských lodí, na které se tato Malá kovárna specializovala. Když šel pan Bejvančický do důchodu, ještě často před domem zastavilo osobní auto poslané panem šéfem Emilem Škodou. Pradědeček jel do Kovárny oťukat ingoty, jestli jsou bezchybné a má cenu z nich začít vykovávat. Šéf Škoda byl na provozu skoro denním hostem.Přeji tomuto provozu, který je světově unikátní, hodně let a hodně skvělých lidí, kteří v Malé kovárně i nyní pracují. Viktor
4 odpovědi