Plácáte blbosti, aniž by jste o té věci něco věděl.

Souhlasím s vámi. Moje dcera nikdy nevyváděla, když něco chtěla, protože jsem jí od malička vedla k tomu, že všechno mít nemůže. A stejným způsobem ona vychovala vnuka.

Jestli něco nesnáším, tak jsou to děti, co si řvaním vynucují. To není lítost, to je agrese. Co z takového křiklouna vyroste? Bezohledný zlý člověk.

Stačilo jen napsat, prostě jsem nevychovaná.

Samozřejmě je to v pořádku ! Jak u batolete, tak hlavně i u ostatních. Vidíte výsledky té pseudohumanistické společnosti, kde do všeho kecají hloupé, kdoví kým placené, neziskovky, aktivistky a .. z děcek vyrůstají sebevědomí hulváti, arogantní burani, kteří nemají respekt k autoritám, učitelům a starým lidem.. protože nedostali správnou facku ve správný čas na správném místě.

Promiňte ale jedno výchovné plácnutí po zadečku není bití, ani selhání rodiče. Jsou situace kdy je to na místě. Bití je něco úplně jiného.

Tak určitě bych si moc přála, aby mi dům stavěl odborník, který si informace bude hledat na Wikipedii, či mu bu de řadit AI, ta umí napsat věci. A co takový lékař, to by byl zážitek, možná poslední.

Ano, pro gamblery.... 🙂 Normální člověk se tohodle neúčastní...

Porod do vody? Uvědomuje si někdo, že to znamená porodit dítko do směsice krve, moči a stolice? Tomu se prostě nedá zabránit ani klystýrem a kdoví čím ještě.

Žádná příručka na výchovu dětí neexistuje a pokud ano , tak je celá mimo realitu.

Individuálně mají děti sklon využívat slabiny dospělých v genech.

Tvářet charakter nejde a geny stejně převládnou , ale pokud je naučíte podmínkami že zlé je potrestáno a svévolná pomoc je duševně odměněna , tak se v životě neztratí.

V podmínkách nekonečné lásky a všeodpouštějící výchově dostanete v dospělosti spratka co vás i všechny kolem zpochybní a nebo v horším případě se uzavře při každé nepříjemné zkušenosti v dospělosti s realitou uzavře do sebe ..................Pak nastává otázka kdy zpochybní i své pohlaví.

Na tomto případu je děsivých hodně věcí, ovšem málokoho (respektive nezaregistroval jsem to vůbec) překvapuje, že toto se nedělo v rodinném, ale v bytovém domě. To si opravdu nikdo ze sousedů nevšiml několik let se opakujícího křiku a pláče dětí? Pochybuju, že by malé děti zavřené v noci ve sklepě byly potichu jako myšky...

OSPOD je plný "odbornic", které udělají všechno proto, aby matka mohla dělat cokoliv a otec neměl žádná práva, kromě placení alimentů. Konečně dojde i na ně

pochopitelně, že obrana byla nepřiměřená.

Je to nový prvek v dnešní společnosti, že rodiny jsou ke svým dětem na jedné straně hyperprotektivní, na druhé straně své dítě neumí ukáznit.

Aby ji biomatka s dítětem neodrely auto tak seniorku matka srazila na zem a soud ji odsoudil. Diteti se nestalo vubec nic jen mu bylo zabraneno v nárazu do auta

řekla bych že máte docela dost, ani ne roční dítě asi ještě neví co přesně je auto nebo autobus, ale hlavně že slyší, že na něj někdo mluví. jestli přesně v té chvíli pochopil o čem jsem mluvila je snad fuk.

Proč si lidi pořizují děti, když se jim pak nejsou schopni ani minimálně věnovat a radši jim od kolébky strčí mobil do ruky, aby je nezatezovaly, aby se jim nemuseli věnovat. Jaký to má smysl? Proč nezůstali bezdetny takový magoři?

Není to tím, že rodiče s dětmi nemluví obecně? Já teda nad výchovou velké části rodičů jen nevěřícně kroutím hlavou. Dají dítěti do ruky telefon a hlavně, že je "ticho". Absolutně si to nespojují s nějakým negativním dopadem na kvalitu jejich vyrůstání, vlastní pohodlí je jim přednější. Většinou to není zdaleka jediný prohřešek ve výchově, a tak si člověk pokládá otázku, zda by tito rodiče vůbec měli býti rodiči.

Minulý týden jsem byl v restauračce a vedle nás seděly děti s mobily. Ten malý ho ani neudržel v rukách jak je měl malinký a už tam hobloval nějakou hru. Proč by si s nimi rodiče povídali, když tohle je jednodušší.

Naprosto souhlasím. Nejvíc mě fascinují rodiče, kteří mobil dětem hájí, zjevně mají sami se závislostí problém nebo jsou to naivní technooptimisté. Vtipné je, že zatímco se dnes všichni dožadují, aby byl každý názor podložen, ozdrojován, tak odborné publikace na téma digitální závislost/digitální demence neberou v potaz.

Dobrý den 🙂 Já si jen dovolím říct, že své dceři občas taky ten telefon dám a často se na mě lidé koukají skrz prsty. Ale už nevidí tu práci okolo nás. Dcera dostává hru na cca 15 minut 1x týdně, když jedeme tramvají z angličtiny. A ty pohledy říkající "hm, tak to je určitě matka, co se nestará o svoje děcko, chudák malá". Dcera má 2 roky, umí česky a anglicky, umí celou abecedu, číst písmena, velmi důsledně dbám na to, aby děkovala, poprosila, byla slušná, aby měla dobré vychování. Uklízí si po sobě, prádlo dává do pračky, nádobí do myčky, hračky do boxu, prostě všechno kam patří. Stará se o domácí zvířata. Učím ji vařit, a to tak, že jí prostě dám věci a říkám jí co má udělat, kolik toho dát a ona to dělá sama, ne že jen kouká. A taky ve 2 letech umí 74 státních vlajek a dokonce ty státy umí ukázat i na mapě, s přehledem. Tím chci říct, že to, že dám dítěti na 15 minut telefon, tak to neznamená, že bych neměla být máma, že se jí nevěnuji. Naopak se jí věnuju mnohem víc, než si ti čumilové v tramvaji myslí. A mimochodem samozřejmě si i hrajeme, tomu věnujeme cca 3 hodiny denně.

Chtěla jsem jen nastínit svůj úhel pohledu. Samozřejmě souhlasím, že jsou i takové, které vrazí dítěti mobil a nech mě být, ale jsme tu i my, co se dítěti fakt věnujeme a prostě občas potřebujeme jen trochu vypnout, na těch 15 minut. Nic víc 🙂