Nějak se nechytám: v naší široké rodině, mezi přáteli a známými jsem neslyšela, že by to ve škole bylo takhle vyhrocené. Šikana existovala vždycky - záleželo na škole, jak se k ní postavila. Děti jsou dnes drzejší, to je fakt, ale ta míra agrese, o které tu čtu, k nám nedorazila. (Kromě u vnučky, ale ta učila na zvláštní škole, tam to byla hrůza.)
Že by se veřejnost chovala tak odporně, jak je popisováno, taky nemohu potvrdit; žiju dílem v Praze a dílem na malé vsi. V Praze mě pouštějí sednout ještě když stojím na chodníku, na vsi jsou všichni milí. Samozřejmě potkávám namachrované mladíky a slečny (ty zejména), kteří si myslí, že jsou sami na světě - ale to patří k věku. Mám asi štěstí, všude to tak určitě není.
To, že by se rodiče měli dětem věnovat je fakt, ale ty diskuse níže hovoří o tom, že za starých ("lepších" 🙂 ) časů děti lítaly venku a žádná diskuse s rodiči nijak zvýrazňovaná není.
Násilí u dětí, které se stupňuje v současné době, má samozřejmě mnoho důvodů. Jeden z nich je prostředí, zejména mediální. Stále jsme obklopováni zprávami, jak někdo někde někoho napadl nožem, mačetou, stává se to téměř normou. V televizi běží většinou jen detektivky (i když, myslím, děti moc na tv nekoukají). Že se problémové děti chovají tak, jak to vidí v rodině - to by byly kriminály víc plné než dosud. Tak nevím.
Starosti máme v jiných oblastech, a velké. Tak si vyrábíme raději jiné, abychom nevěnovali tolik pozornosti těm opravdovým. Proboha, jak definujeme zírání - delší pohled, upřený pohled, obdivný pohled? To, co vadí, je upřený pohled nepřijatelného až odpudivého muže, kterých není zase až tak mnoho (mám na mysli zírající odpudivce), takže celá akce je nafouknutá bublina. Když mi něco takového vadí, tak buď koukám jinam, nebo poodejdu (námitky proč mám poodejít já, a ne ten ohava - proto, že je to jednodušší a rozhodně ne tak časté, aby z toho byla aféra). Když jsem byla mladá, považovala jsem pohledy a asi i zírání za samozřejmost, necítila jsem se pohoršená. Asi má nedostatečnost?
Podle mne se jedná o dva zásadní problémy. Manželův rozhodný plán bez jakékoli domluvy předem je nepřijatelný. Na druhé straně jde o přístup ke tchyni (samozřejmě jde o to, jaké měly spolu vztahy), je to člen rodiny - ne, že cizí člověk, tak nějaké omezení vlastních aktivit ve prospěch péče by asi mělo být namístě. Nikoli odchod ze zaměstnání, ale spolu s manželem by mohli vytvořit podmínky (pravda dost krušné, což potvrdí každý, kdo to zažil), aby to zvládli. Pokud nedají přednost profesionální péči.
Bydlení je vždycky o lidech, ostatně jako všechno. Do klidného paneláku se přistěhuje hlučná a bezohledná rodina, a je po legraci. Do klidné vesnice se vám přistěhuje nový soused (nemusí být ani v těsném sousedství), a je po idyle: celodenní vyřvávání rádia na zahradě, hlučné párty, pálení čehokoli v kamnech atd.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
...důvod není zřejmý... 🙂