Paní Jitko, já zažil už premiéry Štrougala, Adamce, Čalfu, Klause, Zemana, Špidlu, Grosse, Paroubka, Topolánka, Nečase, Sobotku, Rusnoka, Babiše, Fialu a určitě jsem na některého zapomněl. Ale ani jeden se o mě nikdy nepostaral, vždy jsem se musel o sebe a svoji rodinu postarat sám. A věřte, že pokud budu zdravý, tak se postarám i nadále. Hanba by mě fackovala,kdybych to nedokázal. A pamatuji doby, když jsem dostal jako dítě k Vánocům třeba jen ponožky,rukavice,hokejku a brusle. To když řeknu dneska svým dětem,tak vůbec nechápou. Hezké Vánoce.

Co tady melete o povinnosti míti děti? Pouze hlupáci a negramoti si nasekají děti a pak natahují ruce. Hlavně vy inteligente rozveďte jak určuje cenovou politiku vláda pro soukromé společnosti. Myslím že jste upadl na hlavičku.🤮

Takže možná Rus.

Jestli žákům poskytne informace učitel ústně formou nějakého výkladu nebo si totéž přečtou a naučí z nějakého kvalitního historiografického textu, je úplně jedno. Mýlíte se ani nevíte jak. Doufám, že úmyslně neblafujete. Přesto děkuji.

Byli mezi námi jeden čas takoví kteří sbírali víčka aby tím někomu pomohli. Nikdy jsem nepochopil co se potom s těmi víčky stalo. Dofám, že nebyly vysypány do řeky.

Tak si představte, že byste věděl, že váš pradědeček byl otrok. A teď třeba pracujete s někým, jehož pradědeček byl otrokář. Dokázal byste to vytěsnit ze svého vědomí a chovat se ke kolegovi normálně?

Je jedna zdravá zásada - na štědrý den každý doma, ve svém.

Po svatbě jsme bydleli u manželových rodičů, měli jsme v podkroví svůj malý byteček. Chystám se servírovat štědrovačerní večeři, manžel že hned přijde...Přišel, ale spolu s rodiči, kteří okamžitě zasedli ke stolu. Podotýkám, že bez jakékoli předchozí domluvy nebo aspoň náznaku že by chtěli štědrovečerní večeři spolelčnou u nás.Takže jsem počítala s jídlem pro nás dva + maličko navíc. Manžel jim nandal plné talíře, sobě přiměřenou porci - a bylo vymetýno. Zpět donesl jen prázdné mísy. Pobíhala jsem ještě v kuchni,tak jsem k tomu stolu v obýváku už ani nešla - a jim to kupodivu nevadilo. Prý mysleli, že ještě někde?? mám, jen se mi to tolik nepovedlo, tak to jím stranou. Jenže na mne nezbylo dočista nic, jen špinavé nádobí k umytí. Dnes už bych se ohradila,ale tenkrát - prostě šok.

.

A co takhle zase jednou na Štěpána pozvat mladé na odpolední kávičku k sobě,Že se jim nebude chtít? Pak snáze pochopí, že na vánoce sama je pro vás to pravé ořechové.

Ale paní, jsem tchýně 3 ženám od mých 4 synů ( poslední je sám a chce trávit svátky s námi zase po dlouhé době, protože 10 let jako číšník v Alpách na hotelu volno neměl ) a věřte mi, že v tom to není. My se se snachami nehádáme, nikdy jsme si neřekly křivé slovo, ale vztahy jsou ,, nijaké”. Snažím - li se je to špatně, nesnažím - li, tak je to taky špatně. Nikdy jsme s mužem za ty roky neslyšeli - ,, mami, tati přijeďte k nám na Štědrý večer”. Srdce mi za ta léta pukalo bolestí, když první syn posílá videa, jak tráví jeho kloučci večer jen s otcem naší snachy. Pro svého tatínka má slabost, ten smí vždy a vše. Ji její mamka ( rodiče jsou rozvedení ) je z toho smutná, že žádný rok si to neprohodí a to bydlí ve stejné vsi. Třeba aby její otec ( vnoučků děda ) přijel až druhý den. Prostě ne. Syn už se mi za to omlouval tolikrát, že ať to chápem, že ví, že nás to mrzí, ale že chce mít doma klid. A tak vždy čekáme, až dostaneme termín ,, audience”, kdy madam řekne. A druhá snacha? Tu to ani nenapadne mi říkal druhý syn a on to raději nenavrhne, aby nebylo zle. A tak vnoučci rostou a nám vše utíká jen čas a já se s tím sice těžko, ale smiřuji. A třetí syn spolu děti nemají a ona má syna z prvního vztahu a ten nás má rád a my jeho a jsme spolu víc svázáni, než s pokrevními vnoučky. Ale tam snacha by chtěla, je fajn holčina, ale syn nechce, že chce mít svůj klid, tak se nevnucujeme. Každý rok mi to opakuje, že ty dvě druhé nechápe, že jsme fajn. Je to v ženských našich synů, nemají zájem a tak to bereme. Jedno mě těší - obě mají syny a budou jednou též tchýní svým snachám 🤣.

Veronika je za mě jedna z nejsympatičtějších hereček s nádherným úsměvem.

Tak je to, zásadně zprávy v Česku musí ŠOKOVAT. Viz Blesk, kde si i přidávají novináři své domněnky, ale dnes již pomalu všechny noviny a časopisy (kromě těch profesně specializovaných - Zahrádkář, Stavitel, Stavebnictví, Dřevo a stavby a asi 20 dalších).

naopak pane, Češi jsou největší mistři ve strkání nosu do cizích záležitostí. Nikdy jsem nezažila závistivější a nepřejícnější národ. Zkuste blbě zaparkovat před domem a už na vás ječí důchodce, který celý den čumí jen z okna a sleduje co kdo dělá. Nebo si kupte nové auto, jak rychle se o vás bude šuškat na chodbě. Nebo když si pořídíte dítě, věřte, že tolik nevyžádaných rad jako tady v Česku na hřišti nikde jinde nedostanete. Hnus je to, že si lidi více nevšímají toho svého a furt mají potřebu někomu kecat do života ač se jich to vůbec netýká.

To mě taky zarazilo na všem nejvíc. Že si vysokoškolačka veme rybáře co neumí anglicky??? Jako proto, že se na ni hezky smál? Nebo proč jako, když si ani nemohli plnohodnotně popovídat a poznat svoji duši??? Nechápu.

Kdybych napsal, z čeho bych vám nejraději udělal cukroví, tak mám blokaci do konce života.

Tak komentujete to na úrovni dvacetiletého studenta nějakého zbytečného humanitniho oboru. Evidentně žádný hlupák, ale zároveň člověk s minimální životní zkušenosti ať už s reálnou situaci teď ale taky z dob před čtyřiceti a více lety. Zajímá mě tedy, jak moc se pletu.

Ať si táhnou třeba do Ruska, když se jim na západě nelíbí. A vy s nimi.

Raus und los! Nach Osten!

Předmět projekty není projektový den, to je součást týdenního rozvrhu, tak jaká změna rozvrhu?

Tak úplně ne. Před sto lety bylo po válce. Někteří muži se domů nevrátili. A pracovní doba nebyla zrovna osmihodinová. Nějaká bezpečnost práce, nebo ochranné pomůcky? Kdepak.Velké rodiny musela uživit matka - chodila do fabriky, nebo dřela někde na poli u sedláka. A to za mnohem menší plat, než muž i když dělala stejnou práci.

Domácí práce dělaly spíš děti. Vařila nejstarší dcera a k tomu, když byla příležitost ještě např. prala pro bohatší sousedy. I děti pomáhaly, kde to šlo. Od šestnácti na pole nebo do fabriky...

Ty co nechodily do práce to byla možná nějaká střední třída, manželky mužů s prací pod penzí. A pak ty, jejichž rodina si mohla dovolit výpomoc v domácnosti. Buď šlo o paní co přišla jednou za týden uklidila, nebo stálá pomocnice. Ale to neznamenalo, že paní domu jen seděla a komandovala. Ona jí byla k ruce, tedy pomáhala v kuchyni, s prádlem, pokud prali doma, s úklidem. Paní domu potom zbyl nějaký čas na malou zálibu, ale jinak práce s domácností měla až až. A nakonec byly domácnosti s hromadou služebnictva, tam měly ženy větší volnost, ale byly svázané pravidly. Musely poslouchat - otce, když nebyl, tak jiného muže. Pak se vdaly a vládl jim manžel. Manžel obvykle byl vybrán. Jen málokterá měla to štěstí provdat se za někoho s kým se měli rádi. Tato skupina žen se začala emancipovat, chtěly mít vlastní peníze, být nezávislé a mít možnost volby. Ovšem na tu první skupinu, která dřela ve fabrikách a na polích koukaly svrchu.

Tenhle lojza co hrát neumi, vtipnej není, karieru si postavil na tom ze v dětství hrál vždycky někde ozralyho.. moc nechápu proč je všude tolik propagovan.