Takže : Zcela nekompetentní ministryně obrany požaduje nějaké výstupy. Lhostejno, že nepravdivé, ale jen takové, které se jí hodí do krámu. Ředitel inspekce se jí snaží všemožně vyhovět, aby chudák nepřišel o kejhák, tedy o funkci, plat a výsluhy. Seznam na to přijde. A jaké bude řešení ? Inu, paní ministryni si ponecháme, protože Fiala nemá koule na to ji odvolat. A kdo to odnese ? Inu, ten snaživý pan ředitel. A nakonec i náčelník generálního štábu, protože bude muset s tou blbkou válčit i dál. Přeji Vám pevné nervy, pane Řehko. A nedejte se.

Ten stejný odkaz je už přece i uvnitř článku - v prvním odstavci pod druhou fotkou (začíná to slovem „Bác!“).

KO správně není. RA ano.

Dobrý den, v původním textu názvy obou bank byly, a opatření neuvádět je se mi zdá přehnané taky. Ale jinak článek nešel zveřejnit. Přesto se domnívám, že se to dá při troše dobré vůle přečíst, zamyslete se nad tím, která (a myslím, že jediná) banka se prezentuje jasně červeným logem, a název které (také u nás jediné) banky je psán žluto-černými písmeny. Věřím Vám, že to dáte.

Evžene, dovolím si tvrdit, že moje starosti byste velmi pravděpodobně mít nechtěl. Je mi 58 let a někdy je toho na mně tolik, že z toho opravdu padám únavou. Přišel jsem o své dosavadní stálé zaměstnání, a ač se velmi snažím, už téměř rok na Slovensku nemohu sehnat jiné odpovídající. Žiju z brigád a z náhodných jednorázových přivýdělků, z čehož vyplývá, že musím šetřit, a tedy i důkladně zvažuji, zda budu nakupovat na Slovensku nebo v Rakousku. Moje žena je již ve starobním důchodu a její aktuální zdravotní stav mi bohužel přidělává fakt velké vrásky. Vztahy s jednou mou dcerou v ČR nejsou nejlepší. Respektive - nejsou vůbec žádné. Dělám, co umím a to nejlíp, jak to umím. Ale radím Vám velmi dobře - nezáviďte mi mé starosti. Buďte rád, že je nemáte.

Moc díky za přehled cen. Takže vidím že Záhorákům a těm, co zase bydlí blízko Vašich hranic, se doopravdy vyplatí jezdit na nákupy k vám do ČR. To samé mi psali i kamarádi Slováci, co bydlí na severu u hranic s Polskem - ti tam dojíždí na nákupy dokonce i při vzdálenosti přes 50 km autem jedním směrem. Jen lituji ty, co bydlí ve středu země - jezdit odtud kamkoliv na pravidelné nákupy se asi moc nedá.

Tak tak. Lidé, co žijí v blízkosti hranic, mají prostě výhodu.

Já žiju na Slovensku. Nákup p. Fialy je tu obecně známý, viděl jsem ho na internetu. O nákupu p. Babiše jsem nevěděl, dokud jste mi neposlal odkaz na video.

Není. Osobně jsem ty obchody navštívil a opsal cenovky, které tam byly. Sám ručím za správnost údajů.

Takhle : Nezvratný důkaz o tom nemám. Ale podle mně ta dvojí kvalita zcela jistě stále existuje. Třeba že mi (a mojí manželce, a mojí dcerce) rakouská Coca Cola, většina rakouských sýrů a třeba rohlíky z Rakouska subjektivně chutnají lépe, než ty slovenské, to je prostě fakt. Mám obrovskou výhodu, že bydlím tak blízko rakouských hranic, že jedna cesta autem do jejich prodejny potravin tam a zpět mne vyjde na cca 6 Euro na nákladech. Dokonce ani dálniční známku ani jednoho státu k tomu nepotřebuji. Měna je stejná, za své nákupy platím kartou bez nutnosti hradit bance převodní poplatky. Cena je tam stejná nebo nižší. Nemám naprosto žádný důvod podporovat řetězce na Slovensku. Takže tam logicky jezdím nakupovat. A rozhodně v tom nejsem sám - podíl aut se slovenskou SPZ na parkovišti je u nákupního střediska v Kitsee rozhodně tak 50%, u nákupního střediska v Hainburgu tak 35%.

Omlouvám se, ale účelem tohoto článku rozhodně nebyl "vtip". Zrovna tady jsem čtenáře nechtěl pobavit, ale spíše objektivně informovat.

Inu, komplikovaněji už to nejde. Ovšem já mám svoji hlavu. Chcete po mně 5x platbu kartou ? Inu, koupím si 5 rohlíků, a zaplatím každý zvlášť. Podmínku banky jsem splnil :-)

Když už se výjimečně dívám na telku a uprostřed filmu se mi objeví reklama, mizím obvykle na WC, případně si uvařit kávu. Poslední nádherná reklama byla ta s vánočním stromečkem a divokým prasetem, a to už je alespoň 20 let, co to natočili....

Óóó, nikoliv, pane. Občanku v kapse mám českou, považuji se dokonce za Moraváka, protože opravdu velikou část svého života jsem prožil v Brně. Ale vzal jsem si slovenskou manželku, proto vám teď píšu z Bratislavy. Co se týká Slováků, nechají mě tu žít, pracovat, odvádět daně a další dávky, ale volební právo mi tu jako Čechovi nedali - lokální samosprávu volit smím, voleb do parlamentu se ale účastnit nemohu. Naopak Slováci říkají o Moravácích, že to jsou vlastně taky Slováci, jen z druhé strany řeky Moravy. Pokud mohu posoudit rozdělení společnosti, je to tady přesně půl na půl, jedni budou volit Fica (a případně další spřátelené strany), druzí budou volit Šimečku (a opoziční partaje). Tyhle dvě skupiny se umí kdykoliv do krve pohádat o čemkoliv, a když spolu politicky nesouhlasíte, rozpadávají se kamarádství, nemluví spolu členové rodin, odcházíte kvůli tomu z práce. Pravdu máte v tom, že jakékoliv demonstrace tady naprosto nic nezmění, vláda je k mínění lidí slepá a hluchá. A protože novou revoluci a nový rok 1989 si moc neumím představit (a to i když bychom to potřebovali jak prase drbání), situace tady se asi změní zase až po volbách. Jaké daně budu platit na svých nákupech v Rakousku nebo v Maďarsku je mi srdečně jedno, jako koncového spotřebitele mě zajímá pouze koncová cena výrobku, Ale budu mít prostou velikou lidskou radost, že svými daněmi nepodporuji Slovensko. A o to mi jde - kvůli tomu to budu dělat.

Jak myslíte. Ale takový jsem tu za více než rok, co sem přispívám, nenapsal zatím ani jeden. Na mou duši, na psí uši a na kočičí svědomí.

Ano, máte pravdu. Omlouvám se za nepřesnost v textu. Nemění to ale, doufám, význam slov : Výrobce (pravděpodobně na žádost obchodníka) vyrobí menší kostku másla - délka a šířka zůstanou pochopitelně naprosto stejné, změní se jen výška té kostky. Všechny údaje napíšeme pravdivě na obal (je to máslo, váha je 200 gramů) - tudíž inspekce nám nemůže nic říct. Dáme to do regálu s výrazným nápisem "AKCE" a trochu, kosmeticky to zlevníme oproti normální kostce másla s váhou 250 gramů. No a nakupující nám utrhnou ruce a budou to kupovat rovnou po čtyřech.

Ad 1) Kurz účetnictví jsem si nevybral sám (skutečně - nikdy jsem účetním nebyl), ale doporučil mi ho Úřad práce - prý je účetních málo a jsou dost žádaní. Navíc to není fyzická práce a je to prý úměrné mému věku a zdravotnímu stavu. Celý ten kurz mi zaplatili. Ten kurz trval 2 měsíce od rána do večera, byl skutečně hodně komplexní. Na konci jsem dostal diplom s kulatým razítkem. A od té doby jsem rozeslal asi 300 životopisů na inzerované volné pozice "junior-účetních", "mzdových účetních" a nebo specialistů fakturace. Zájem firem - nula. Každý účetní ale začínal tím, že to vystudoval, a jednou někde nastoupil do své první práce v oboru, tedy každý nejméně jednou dostal šanci hned po škole nebo po kurzu. A tak se nevzdávám, a hledám dál.

.

Ad 2) Jsem v situaci Vaší známé - kadeřnice na jejím začátku. Svou původní práci řidiče autobusu dělat nemůžu (protože cukrovka), a brigáda, kterou jsem si sehnal, mi sice přinese nějaké menší peníze, ale stačí to tak na přežití. Navíc je to fakt fyzicky náročná práce. A tak se prezentuji na sítích jako účetní a sbírám kontakty. Nevím, co dělat jinak - do důchodu zbývá ještě skoro 7 let.

.

Ad 3). Bohužel nemám, co pronajmout. Chalupu ani zahradu nevlastním, máme s mojí manželkou jenom jeden byt (a v tom žijeme sami + naše dcera), místo pro podnájemníka tu není. A moje 17 let staré auto sice jezdí, ale už by si ho asi nikdo nepronajal.

.

Ad 4) Souhlasím, majitel firmy se s vámi potká fakt málo. Ale o vašem životě rozhodují mladé, 25-ti leté slečny personalistky, které anglicky mluví snad líp, než česky. A váš osud je vůbec nezajímá.

Bohužel ano, cukrovka a dost zhoršený sluch. Jezdím ale pořád, teď už ale ze svého řidičáku využívám pouze skupinu "B".

Náš šéf sice neříkával doslova "Poraď si sám", měl ale podobnou větu "Prostě udělej tak, aby dobře bylo."

Mýto jsem měl na svém autobusu vyřešené pro státy CZ+SK+AT (mýtná krabička na čelním skle se stále dobitým kreditem), a také pro HU (celoroční dálniční známka pro autobus), tam jsem jezdil velmi často. U ostatních států jsem si musel také poradit na hranicích, jak se dalo (šéfova platební karta a pokladnička se zásobou menší hotovosti tak do 1.000 eur ale v autobusu byla). Zásada zněla - jezdi ekonomicky, co možná nejmíň kilometrů, co možná nejlevnější parkovné, pokud to půjde, netankuj na dálnicích ale někde mimo. Ale když si průvodce nebo vedoucí zájezdu vymyslí někde nějakou odbočku, pokud jenom trošku můžeš, tak vyhov. Jsou to naši klienti.

To, že turisté chtějí vjet do lesa, pod most, kam se nevejdu na výšku, nebo tam, kde se nevytočím, to velmi dobře znám. Také to, že mám zaparkovat a stát před divadlem v zákazu stání. To, že turisté neznají harmonogram tvých povinných přestávek a že požadují jet po dálnici třeba 9 hodin v kuse, protože chtějí být u toho moře rychle, to jsem taky zažil.

Takové věci prostě za pochodu řešit MUSÍŠ. Přesto mě ale tahle práce vždycky velmi bavila a mrzí mne, že už ji nemám.

Výhodu jsem měl v tom, že jsem měl speciální autobusovou navigaci. Tam jednou zadáš výšku, šířku, délku, váhu vozidla, zadáš taky to, pro které státy máš mýto a kde se chceš zpoplatněným silnicím naopak vyhýbat. A tahle navigace potom prostě cesty, kam se nevejdeš nebo kam nesmíš jednoduše nevidí. To bylo moc fajn.

Mnoo, nezbývá mi než poděkovat, že jste se překonal. Těší mne, když si lidi čtou, co napíšu. Ale k těm pokladnám : v "našem" Tescu je 10 pokladen, kde (teoreticky) může sedět obsluha, a 6 pokladen samoobslužných. Ty samoobslužné jsou otevřené pořád, z těch obsluhovaných bývá v provozu tak jedna, maximálně v největší špičce dvě. Ale věřte, že lidé mojí věkové kategorie si už raději vystojí frontu u těch obsluhovaných pokladen. Fakt nemám zapotřebí nechat se obsluhovat roboty. Navíc - ceny tady na SK jsou už tak vysoké, že bychom Tescu určitě platy těch pokladníků zaplatili.