Dezoláti tu píšou něco o sektách, jak jim na to lidi skáčou a sami pak volí ANO, Náckoloru, Pitomia nebo Jindolfa. 😄

poslat to koště zpátky na Ukrajinu ať bojuje

Hřebejk chce na presidenty čtyř států hodit bombu a je to v pořádku, bez postihu.

Rakušan na budovu MV pověsí obrázek Putina zabaleného do pytle na mrtvoly a je to v pořádku, bez postihu. Ukrajinec v Brně zaútočí na ženskou, povalí jí, sápe se po ní a soud konstatuje, že se nejedná o sexuální napadení. A tady kluk napíše ptákovinu a je odsouzen. Opravdu této době nerozumím a vlastně nevím, proč někdo se vyjádřit může a někdo ne, z mého pohledu si nejsme před zákonem rovni.

Ano, dnes je to složitější. Tehdy byl sport běžná výplň volného času školou povinných dětí. Nebylo moc co jiného dělat, bavilo nás to a kdo nic nedělal nebo neuměl, byl outsider. Dnes se děti baví jinak a jiná jsou i kritéria porovnávání a posuzování se mezi sebou. Sport to kritérium není.

A z pohledu rodičů? Tenkrát byla běžná pracovní doba do 14h. Takže bez problémů. Dítě ve 4 a vyšší třídě došlo nebo dojelo MHD na kroužek bez problému samo, pokud třeba rodiče pracovali na směny. Dnes pracovní doba běžně do 16.30 nebo déle. A pustit menší dítě samotné třeba přes půl Prahy odpoledne na kroužek, kdy při návratu je už třeba tma...nic moc...

Jsem ročník 1974. V roce 89 mi bylo tedy 15 let a dobře si tedy pamatuju dobu před tímto rokem z pohledu žáka základní školy.

Hned v prvních třídách základky se ve škole střídali "náboráři", kteří lákali děti na různé sporty - hokej, fotbal, házenou, atd.atd. Na začátku každého školního roku jsme také dostávali seznam na A4 různých sportovních kroužků, na které mohli rodiče děti přihlásit. Před domem jsme měli také= ten v článku zmiňovaný "plácek", kde se každý den po škole scházelo 20-30 vrstevníků a hrál se fotbal, nohejbal a spoustu jiných věcí....založených převážně na sportu. Největší výhodou bylo však, že veškeré ty sportovní kroužky a oddíly byly buď úplně zdarma nebo s minimálním příspěvkem třeba 50Kčs na pololetí. Takže jsem během základky vystřídal stolní tenis, házenou, basket, judo a fotbal...u kterého jsem zůstal až do konce střední školy někdy v roce 1993. Pak už přišla vysoká a na fotbal nezbýval čas.

Dnes máme potíž u 12 leté dcery nalézt vůbec nějaký sportovní kroužek. Když už se něco najde, pohybuje se úhrada na pololetí od cca 3000 do "neomezena". Jsme rádi, že se alespoň trochu hýbe. Nicméně pro spoustu rodičů je to podstatný výdaj, který nedokáží zaplatit. Ta úhrada je totiž jen za to, že tam dítě může vůbec chodit. Přidává se k tomu pak ještě pořízení vybavení, které se podle druhu sportu pohybuje v řádu tisíců až desetitisíců.

Tenkrát "kdysi" se toto vůbec neřešilo. Většinu potřebného vybavení dostalo dítě v klubu. A teprve, když bylo v tom sportu dobré a chtělo třeba pokračovat a věnovat se tomu, pořizovali rodiče vlastní vybavení.

Jak to, že za vlastní? Za každého divočáka je dost velká odměna. V některých regionech je to i deset tisíc za kus.

teď budou čistit komín jemu

Taky je třeba se podívat na rok výroby a tím pádem stáří baterie. El auta už dva roky kvůli zelené hlouposti se vyrábí na sklad.

diky