pročetl jsem si diskusi a je zde hodně názorů ve stylu: "ono to za těch komunistů tak strašný nebylo". Nedá mi to a musím se podělit o pár zážitků, ze kterých pochopíte, že to co popisuje autor, je ještě čajíček.
ZDŠ Vamberk 1977-1984. Soudruh ředitel, kovaný bolševik (jak jinak) a navrch sadistický zamindrákovaný trpaslík. Jednou mě vykrákal za vlasy a dotáhl mě za ně do ředitelny a tam psychicky terorizoval. A to jsem nebyl žádný třídní grázl, spíš naopak. Soudružka Fikejzová nás šlehala pravítkem přes prsty, aby si zajistila respekt, který by normálně nezískala. Tělocvikář soudruh Dvořáček nás mlátil dřevěnou tyčí přes nohy, pokud nám třeba nešel šplh. Soudruh Plocek, jakýsi zneuznaný umělec mi znechutil kreslení. Soudruh Šklíba při dějepisu vyžadoval memorování letopočtů až do zblbnutí. Že se o historii dá zajímavě vyprávět, mu na peďáku asi nikdo neprozradil. Soudružka Florianová, fašistická ruštinářka, mě označila za černou ovci třídy, když jsem jako jediný nechtěl do pionýra. Tenkrát jsem se styděl a bál zároveň. Nikdo samozřejmě ani nepípnul na moji obranu.
Abych jen nehaněl, tak touto cestou zdravím Slavoje Horáka a paní Černohousovou, jediné normální učitele. Při vzpomínce na základku mám ještě dnes žaludeční křeče.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Přátelé,
pročetl jsem si diskusi a je zde hodně názorů ve stylu: "ono to za těch komunistů tak strašný nebylo". Nedá mi to a musím se podělit o pár zážitků, ze kterých pochopíte, že to co popisuje autor, je ještě čajíček.
ZDŠ Vamberk 1977-1984. Soudruh ředitel, kovaný bolševik (jak jinak) a navrch sadistický zamindrákovaný trpaslík. Jednou mě vykrákal za vlasy a dotáhl mě za ně do ředitelny a tam psychicky terorizoval. A to jsem nebyl žádný třídní grázl, spíš naopak. Soudružka Fikejzová nás šlehala pravítkem přes prsty, aby si zajistila respekt, který by normálně nezískala. Tělocvikář soudruh Dvořáček nás mlátil dřevěnou tyčí přes nohy, pokud nám třeba nešel šplh. Soudruh Plocek, jakýsi zneuznaný umělec mi znechutil kreslení. Soudruh Šklíba při dějepisu vyžadoval memorování letopočtů až do zblbnutí. Že se o historii dá zajímavě vyprávět, mu na peďáku asi nikdo neprozradil. Soudružka Florianová, fašistická ruštinářka, mě označila za černou ovci třídy, když jsem jako jediný nechtěl do pionýra. Tenkrát jsem se styděl a bál zároveň. Nikdo samozřejmě ani nepípnul na moji obranu.
Abych jen nehaněl, tak touto cestou zdravím Slavoje Horáka a paní Černohousovou, jediné normální učitele. Při vzpomínce na základku mám ještě dnes žaludeční křeče.
7 odpovědí