Zatím jsem se nenechal předělat. Tak klidně používejte mužský rod.

Zasloužil? Nevím.. Budu o tom přemýšlet.

Jestli jste měl fajn základku, tak děkujte Bohu.

Zdravím vás.

Já jsem to musel napsat, protože to tak bylo. A myslím, že je to větší problém, než si přiznáváme. Prošli si tím skoro všichni, jenom to raději zapomněli. Resp. vytěsnili z vědomí do podvědomí. Ale tam ty potvůrky-zážitky pořád jsou. Jak si jinak vysvětlit morální rozvrat společnosti, 50% rozvodovost, agresivitu na silnicích, alkoholismus jako národní hobby, 800 tis. exekucí, a mohl bych pokračovat...

Paní Urbánková,

děkuji za připomínku. Uznávám, že jsem jsem pojem fašistický použil v širším významu, než je běžné. Ale když vám někdo vnucuje ideologii a dělá nátlak ke vstupu do partaje (a Pionýr byla vlastně partaj pro děti), tak vás fašizuje, tedy je fašista. Ale ta ruštinářka nebyla žádná fanatička. Ducemu nasahala ani po podrážky, pokud narážíte na toto.

Spíš se bála, že ji sadistický ředitel seřve, nebo sebere prémie. A takhle vlastně fungoval celý ten prokletý režim.

Přátelé,

pročetl jsem si diskusi a je zde hodně názorů ve stylu: "ono to za těch komunistů tak strašný nebylo". Nedá mi to a musím se podělit o pár zážitků, ze kterých pochopíte, že to co popisuje autor, je ještě čajíček.

ZDŠ Vamberk 1977-1984. Soudruh ředitel, kovaný bolševik (jak jinak) a navrch sadistický zamindrákovaný trpaslík. Jednou mě vykrákal za vlasy a dotáhl mě za ně do ředitelny a tam psychicky terorizoval. A to jsem nebyl žádný třídní grázl, spíš naopak. Soudružka Fikejzová nás šlehala pravítkem přes prsty, aby si zajistila respekt, který by normálně nezískala. Tělocvikář soudruh Dvořáček nás mlátil dřevěnou tyčí přes nohy, pokud nám třeba nešel šplh. Soudruh Plocek, jakýsi zneuznaný umělec mi znechutil kreslení. Soudruh Šklíba při dějepisu vyžadoval memorování letopočtů až do zblbnutí. Že se o historii dá zajímavě vyprávět, mu na peďáku asi nikdo neprozradil. Soudružka Florianová, fašistická ruštinářka, mě označila za černou ovci třídy, když jsem jako jediný nechtěl do pionýra. Tenkrát jsem se styděl a bál zároveň. Nikdo samozřejmě ani nepípnul na moji obranu.

Abych jen nehaněl, tak touto cestou zdravím Slavoje Horáka a paní Černohousovou, jediné normální učitele. Při vzpomínce na základku mám ještě dnes žaludeční křeče.

Souhlas. Hned po ukončení školy (cca před 30 lety) jsem opustil zkrouceniny

a začal psát hůlkovým. Fakt úleva. A většina lidí co znám, to udělala taky.

Počinu grafičky Lencové jsem fandil, ale jestli to chápu, skončilo to na penězích.

Škoda :(