ALe ten problém je v rozložení využití, a tím vzniká ta "nadspotřeba": menší procento uživatelů to využívá smysluplně, ale drtivá většina na zbytečnosti. Je pochopitelně vždy otázkou co je a co není zbytečné, ale většinou to je dosti jasné. Dítě zpracovává úkol? Na to, aby si nepotrápilo vlastní hlavičku (asi se shodneme, že to je dosti podstatná schopnost naučit se přemýšlet) musí někde proběhnout zpracování haldy dat - a spotřebuje se x kW energie, a dítě to bezmyšlenkovitě převezme? Nemyslím úkoly typu " zpracuj něco s pomocí AI a kriticky se na to podívej" - to je OK. Bez toho, aby se děti samy naučili přemýšlet a kriticky hodnotit to, co jim někdo (něco) předhazuje, jim bude AI spíš ku škodě než k užitku.
Současný vzdělávací systém je neefektivní, protože se zaměřuje na domácí úkoly a memorování informací, které jsou snadno dohledatelné online a často nepoužitelné v praxi. Tento přístup produkuje "standardní jedince", aniž by respektoval individuální schopnosti a potřeby studentů, což vede k povrchnímu porozumění a nedostatku kritického myšlení či kreativity.
AI však nabízí zásadní přínos tím, že umožňuje optimalizaci a individualizaci vzdělávání způsobem, který současný systém bez AI nedokáže. Personalizované vzdělávací platformy mohou přizpůsobit obsah a tempo učení každému studentovi, podporovat jeho jedinečné talenty a potřeby, poskytovat okamžitou zpětnou vazbu a rozvíjet kritické myšlení. Integrace AI přímo do škol zajistí, že děti používají technologie pod dohledem, což minimalizuje rizika zneužívání v domácím prostředí.
Navíc se očekává, že AI bude dále optimalizována tak, aby zpracovávání triviálních dotazů, jako jsou pozdravy či poděkování, využívalo jednodušší algoritmy místo komplexních modelů. Tento přístup sníží energetickou náročnost a zefektivní využití zdrojů. Hierarchická struktura AI systémů, modelová specializace a edge computing umožní efektivnější provoz a nižší ekologickou stopu.
Reforma vzdělávacího systému ve spojení s efektivním využitím AI může vést k udržitelnější a produktivnější budoucnosti. Smysluplné nasazení AI, podporované individualizovaným vzděláváním a optimalizací technologických procesů, nejen sníží nadspotřebu energie, ale také vytvoří adaptabilnější a vzdělanější společnost.
AI je často kritizována za vysokou spotřebu energie, která může zatěžovat životní prostředí. Přesto přináší významné přínosy, které tuto zátěž mohou vyvážit a přírodě dokonce prospívat.
Jednou z klíčových oblastí, kde AI pomáhá, je optimalizace energetické spotřeby. Inteligentní systémy efektivně řídí výrobu a distribuci energie, zejména z obnovitelných zdrojů, minimalizují ztráty a snižují emise. V dopravě zase AI optimalizuje trasy a nasazení autonomních vozidel, čímž omezuje plýtvání palivem a dopravní zácpy.
AI také hraje zásadní roli v ochraně životního prostředí. Monitoruje lesy, oceány i biodiverzitu a pomáhá rychle reagovat na hrozby, jako jsou odlesňování nebo pytláctví. V zemědělství umožňuje šetřit zdroje, například optimalizací zavlažování a cíleným využitím pesticidů, což prospívá půdě i vodě.
Dalším přínosem je podpora ekologických technologií. AI urychluje vývoj materiálů s menší uhlíkovou stopou a přispívá k efektivnějšímu třídění a recyklaci odpadu. Dokáže také předpovídat přírodní katastrofy, což umožňuje přijetí preventivních opatření a snižování škod.
AI rovněž pomáhá snižovat plýtvání potravinami přesnou predikcí poptávky a optimalizací dodavatelských řetězců. Tyto schopnosti významně přispívají ke snižování ekologické stopy.
Ačkoliv má provoz AI své nároky, její potenciál chránit přírodu a podporovat udržitelný rozvoj je obrovský. S využitím čistých zdrojů energie může AI přinést zásadní změny k lepšímu.
Odteď až se budete bavit s policistou, klidně si to můžete nahrávat - je to taky úřední osoba. Říkám to správně?
Ano, a bylo by to úplně v pořádku, máte na to právo. Jen doplním, že učitel není úřední osoba. To ale na věci nic nemění. Na ochranu svých práv můžete nahrát kohokoliv. Jen u soudu to musíte navíc předem oznámit.
Díky za reakci.
Externality - "důsledek chybějících mechanismů vyrovnání" v překladu znamená, že volný trh sám o sobě neumí zajistit vyrovnání, aby firma způsobené celospolečenské náklady v plné výši nesla. Pokud by je nesla, tak by třeba ani nebyla životaschopná. Někdy ty celospolečenské náklady ani není možné vyčíslit - karcinogeny vypouštěné do ovzduší, budoucí dlouhodobá onemocnění lidí, zdravotní náklady s tím spojené.
Nebavme se o tom, zda teoreticky je nějak (za vysokých transakčních nákladů) možné externality řešit? Bavme se o reálném proveditelném řešení. Kdo a jak bez regulace zabrání chemičce, aby vypouštěla odpady do řek?
Sám připouštíte, že zákonná pravidla, která "nevytváří zbytečné překážky, ale chrání trh" jsou nutná. Spadá do toho zákaz vypouštět chemický odpad do řek? A co ochrana konkurence na trhu - tedy antimonopolní zákony a úřad? Je Vaše představa o energetice reálná jako celostátní řešení?
Značné množství regulací nevzniklo, že by stát nebo úředníci neměli, co na práci a chtěli škodit ekonomice. Vznikly, protože trh nezafungoval nebo ziskuchtivé firmy v realitě způsobovaly škody, jejichž náklady nenesly.
To, že v některých oblastech ekonomiky existuje soukromoprávní řešení, neznamená, že je reálné ve všech oblastech.
Zdravotnictví - kolik lidí by muselo v čistě soukromém tržním systému zemřít, nebo zůstat invalidních, z toho důvodu, že zdravotní péče byla pro ně nedostupná, příliš drahá nebo příliš daleko, než uznáte, že trh má chyby a nezohlední, kromě lidského rozměru, i například budoucí HDP, které tito lidé a jejich potomci vyprodukují?
Jiří, děkuji za odpověď. Souhlasím, že určitá pravidla jsou nezbytná k ochraně zdraví, vlastnických práv a prostředí. Svobodná společnost neznamená absenci pravidel – například zákaz vypouštění chemického odpadu do řek je zcela legitimní. Jasně definovaná odpovědnost a systém, kde znečišťovatel nese plné náklady svého jednání, motivují firmy k odpovědnému chování. Bez tohoto rámce by trh mohl skutečně selhávat.
Stát však sám často vytváří a chrání monopoly. V energetice jsou licenční omezení, která brání vstupu nových hráčů, a velcí hráči těží z dotací. V železniční dopravě v USA v 19. století stát rozdával výhradní práva, což vedlo k monopolům. Ve farmaceutickém průmyslu patenty a regulační bariéry chrání inovace, ale také blokují konkurenci a zvyšují ceny. Antimonopolní úřady navíc často zasahují selektivně a jejich rozhodování bývá ovlivněno lobbisty. Skutečnou ochranou konkurence je trh bez privilegovaných hráčů.
Decentralizované modely v energetice, jako mikrogridy nebo komunitní výroba, už dnes ukazují cestu k udržitelnějším a flexibilnějším řešením. Přechod na celostátní úroveň by vyžadoval čas, ale jasně nastavená pravidla a tržní mechanismy mohou efektivně snížit závislost na státem řízených centralizovaných systémech.
Současné zdravotnictví také není bezchybné – lidé umírají nebo zůstávají invalidní kvůli nedostupné či nekvalitní péči. Kombinace tržních principů a základní bezpečnostní sítě pro nejzranitelnější může zajistit efektivitu i solidaritu. Cílem není absence pravidel, ale jejich optimalizace, která minimalizuje plýtvání a maximalizuje odpovědnost.
Děkuji za vysvětlení a jo, trh má výhody, ale Vy to berete do hrozných extrémů. Vůbec nezohledňujete to, čemu se ve zkratce říká transakční náklady a negativní externality, které takový absolutně neregulovaný volný trh naprosto prokazatelně způsobí. Především v těch odvětvích, která jsme řešili, kde ta zodpovědnost a potenciální celospolečenské náklady mnohonásobně převyšuji ty soukromé náklady, které firmy nesou.
Vždyť externalita je z definice selhání trhu. Tak jak můžete tvrdit, že trh je vyřeší a regulace není potřeba?
Toto prosím obhajte a případně promyslete, fakt důsledně, u všech svých řešení - transakční náklady a negativní externality (například, ale nejen, životní prostředí a jeho vliv na zdraví občanů). Jak se s tím Váš systém korporací vypořádá, aby celá společnost tímto netrpěla?
Dále, regulace je i soukromé vlastnictví a bez něj Váš ekonomický systém (jako téměř každý) padá. Takže to předpokládám zachováváme? Tedy, přeci jen nějaká regulace je správná?
Pokud se podíváte na síť železnic v USA, tak je jich tam pár... takže to odpovídá, že to budovali soukromí kapitalisté. Pak každý kapitalista měl monopol (nezaviněný regulací!!!) a byly přesně ty problémy, ze kterých regulaci viníte - požadovali vysoké ceny, omezovali dostupnost, blokovali přístup konkurentům = transakční náklady, žádné efektivní fungování.
Elektrická síť - ten samý problém, kdo to vybuduje má monopol.
Výroba elektřiny - chápete, že elektřiny v síti musí být v každém okamžiku přesně tolik, kolik je potřeba? jinak se ekonomika zastaví - žádný stát, žádný blázen by tohle nesvěřil pouze trhu
Jiří, děkuji za podněty. Externality nejsou selháním trhu, ale důsledkem chybějících mechanismů pro jejich vyrovnání. Například platby za ekosystémové služby (PES) umožňují dobrovolné dohody, kdy například vodárenské společnosti financují ochranu lesů pro zajištění kvalitní vody. Trh s odpady, jako systémy zpětného odběru či recyklace, motivuje firmy minimalizovat odpad, protože likvidace ovlivňuje jejich náklady. V infrastruktuře mohou být náklady internalizovány poplatky za užívání, jako mýtné či platby za přístup k síti, což snižuje plošné zdanění a umožňuje soutěž.
Transakční náklady jsou realitou, ale technologie jako blockchain je dramaticky snižují, zejména v oblasti kontroly a zprostředkování. Pokud trh neumožňuje konkurenci v infrastruktuře, lze využít koncese, kde stát nastaví rámec, ale samotnou realizaci zajistí efektivní soukromé subjekty.
Monopoly, jako železnice v USA, byly často výsledkem státních zásahů, jako udělování výhradních licencí. Volný trh naopak umožňuje alternativy, například decentralizované energetické systémy či mikrogridy, které mohou řešit problémy spojené s centralizací.
Svobodná společnost neznamená společnost bez pravidel, smluv či soudů. Naopak, vynutitelnost smluv, ochrana vlastnických práv a funkční právní systém jsou základem. Taková pravidla ale nevytvářejí zbytečné překážky, nýbrž chrání trh. Smysluplný rámec minimalizuje náklady a řeší problémy efektivněji než centralizovaný stát.
Vy argumentujete obecnými přínosy volného trhu a konkurence a ty já nepopírám, ale ty do značné míry fungují a přináší bohatství lidem i v současnosti.
Pokud bychom společně diskutovali nad konkrétním seznamem regulací a státních zásahů, které Vy navrhujete zrušit, tak já myslím, že na hodně bychom se shodli - současné podnikatelské prostředí je přeregulované.
Kde se neshodneme je Vaše přesvědčení, že velmi významná deregulace a privatizace způsobí magicky bohatství a prosperitu pro všechny a že nepřinese obrovské společenské náklady. Váš optimistický závěr žádná reálná pozorování dle mého nepodporují. Regulace vznikly, protože byly potřebné.
Oligopoly v energetice nejsou primárně výsledkem regulací, ale vyplývají z charakteru toho odvětví - jaderné, uhelné, plynové a další elektrárny jsou kapitálové náročné, tam nebudete mít dokonalou konkurenci.
Moral hazard v bankovnictví neplyne primárně z regulací, ale z charakteru odvětví. I kdyby tam regulace nebyla, stále zůstává to, že banka nakládá s cizími penězi, z nich generuje své zisky, z nichž management má odměny a je tedy motivován brát na sebe nepřiměřeně vysoká rizika. Až ta banka za pár let selže, tak ty ztráty neponese management, ale vkladatelé. Regulace přišla v reakci na tyto skutečnosti, není jejich příčinou!
Jak ve Vašem volno tržním systému zajistíte, že někdo postaví sítě - elektrickou síť, silnice apod? Jak zajistíte, že korporace nebudou uměle omezovat dostupnost služeb za účelem vyšších zisků? Jak učiníte korporace odpovědné za podvody?
Přeci i současná ekonomická teorie chápe, že trh vše nezajistí
A děkuji za otázky. Pokusím se odpovědět stručně:
Kdo postaví sítě – elektrické, silnice apod.?
Historicky infrastrukturu efektivně budovaly soukromé společnosti, například železnice v USA v 19. století. Dnes fungují veřejně-soukromá partnerství, kde stát nastavuje pravidla, ale výstavbu a správu zajišťují soukromé subjekty. Soutěž mezi poskytovateli (např. regionální distributoři energie) vede k inovacím a nižším nákladům.
Mimochodem, s těmi silnicemi je to jedna z nejprofláklejších otázek, tisicékrát položena a zodpovězena. Zkuste si zagooglit: "A kdo by stavěl silnice" 🙂
Jak zabránit omezování dostupnosti služeb?
Státem regulované monopoly často samy omezují dostupnost nebo zvyšují ceny. Bez ochrany těchto monopolů by mohli na trh vstoupit menší hráči s lepšími službami a cenami. Technologie jako decentralizace v energetice (solární panely, komunitní sítě) snižují závislost na velkých hráčích.
Jak učinit korporace odpovědné za podvody?
V tržním systému odpovídají korporace přímo zákazníkům a investorům. Transparentní nástroje, jako blockchain, umožňují kontrolu bez státního dohledu. Dnes korporace často unikají odpovědnosti díky státním zásahům (např. bailouty). Odstranění těchto záchranných sítí by zvýšilo tlak na odpovědnost firem, protože by riskovaly ztrátu důvěry a existence.
Vy argumentujete obecnými přínosy volného trhu a konkurence a ty já nepopírám, ale ty do značné míry fungují a přináší bohatství lidem i v současnosti.
Pokud bychom společně diskutovali nad konkrétním seznamem regulací a státních zásahů, které Vy navrhujete zrušit, tak já myslím, že na hodně bychom se shodli - současné podnikatelské prostředí je přeregulované.
Kde se neshodneme je Vaše přesvědčení, že velmi významná deregulace a privatizace způsobí magicky bohatství a prosperitu pro všechny a že nepřinese obrovské společenské náklady. Váš optimistický závěr žádná reálná pozorování dle mého nepodporují. Regulace vznikly, protože byly potřebné.
Oligopoly v energetice nejsou primárně výsledkem regulací, ale vyplývají z charakteru toho odvětví - jaderné, uhelné, plynové a další elektrárny jsou kapitálové náročné, tam nebudete mít dokonalou konkurenci.
Moral hazard v bankovnictví neplyne primárně z regulací, ale z charakteru odvětví. I kdyby tam regulace nebyla, stále zůstává to, že banka nakládá s cizími penězi, z nich generuje své zisky, z nichž management má odměny a je tedy motivován brát na sebe nepřiměřeně vysoká rizika. Až ta banka za pár let selže, tak ty ztráty neponese management, ale vkladatelé. Regulace přišla v reakci na tyto skutečnosti, není jejich příčinou!
Jak ve Vašem volno tržním systému zajistíte, že někdo postaví sítě - elektrickou síť, silnice apod? Jak zajistíte, že korporace nebudou uměle omezovat dostupnost služeb za účelem vyšších zisků? Jak učiníte korporace odpovědné za podvody?
Přeci i současná ekonomická teorie chápe, že trh vše nezajistí
Jiří, představte si následující situaci: Neplatíte daně. Váš čistý příjem je více než dvojnásobný, protože už nefinancujete stát, který nyní zajišťuje služby jako infrastrukturu nebo zdravotní péči. Stále ale tyto služby potřebujete. Byl byste ochoten za ně zaplatit? Já například ano, pokud by byly kvalitní. A kdyby nás bylo víc, vždy se najde někdo, kdo tu službu nabídne, protože kde je poptávka, tam se trh snaží nabídnout řešení. Pak už je to jen otázka nabídky a poptávky.
Pokud byste ale nebyl ochoten za takovou službu zaplatit, vyvstává otázka: Chcete, aby ji platili ostatní, a zároveň je k tomu donutit? To je přesně princip státního systému – financování založené na donucení, což je z hlediska etiky nemorální.
Navíc, pokud by se za daných podmínek nenašel nikdo, kdo by danou službu nabídl, je to jasný signál, že náklady na její poskytování výrazně převyšují příjmy. Jinými slovy, poskytování takové služby je plýtváním cennými zdroji, protože užitek pro uživatele nedosahuje ani hodnoty nákladů na její zajištění. A právě tady stát často selhává – financuje neefektivní projekty, protože nemá motivaci řídit zdroje efektivně, jelikož jeho příjmy nejsou dobrovolné.
Trh naopak přirozeně snižuje plýtvání cennými zdroji. Firmy se snaží poskytovat služby tak, aby maximalizovaly užitek za co nejnižší náklady, protože jejich přežití závisí na spokojenosti zákazníků, nikoli na donuceném financování. Tím se minimalizují náklady a maximalizuje kvalita – což je přesný opak toho, co často vidíme ve státním sektoru.
Ne, industrializace ve Velké Británii a USA byly pro běžné lidi hrozné, ty pracovní podmínky byly otřesné (nehorázně nízké mzdy, dlouhé hodiny, děti pracující ve fabrikách a dolech apod) a bída ve městech velká. A to vše ve jménu svobodného trhu, "prosperity" a co největšího zisku těch firem. Až regulace a zásahy státu podnícené odbory tohle dostaly nějak pod kontrolu!
Regulace má nebo může mít všechny ty nedostatky, které popisujete. Úplná deregulace, slabý stát a nízké daně a spolehnutí se na trh by asi některé odstranilo, ale za cenu obrovských problémů a ztrát jinde. Prostě i ve Vašem systému budou fungovat stejné korporace, stejní lidé, jen tam bude málo zákonné ochrany a žádné veřejné služby. To nejsou žádná přechodná rizika.
To, že zdravotní péči může poskytovat soukromý sektor na ziskovém principu, ještě nijak nezaručuje, že celospolečenské přínosy budou vyšší než ze současného systému. To zaručuje pouze, že soukromé zisky budou vyšší. Špatně dostupná zdravotní péče = nezdravá pracovní síla a to není dobré pro ekonomiku.
Odvětví jako energetika, banky ale i vzdělávací systém - tam deregulace a převod do soukromých rukou vytvoří mnohem více problémů, než případná nedokonalá regulace a nějací lobbisté nyní. Zas ty celospolečenské náklady pokud tohle nefunguje jsou obrovské a celospolečenské cíle (bezpečnost a dostupnost) nejsou v souladu s pouhou maximalizací zisku a bohatství vlastníků. Takže to nemůžete nechat být s tím, že "trh vše zařídí".
Vy současný systém srovnáváte s nějakým knižním ideálem, ale všude kolem realita křičí, že ty knihy nefungují!
Jiří, industrializace v Británii a USA byla jistě náročná, ale nelze ignorovat historický kontext. Pracovní podmínky tehdejší doby nebyly důsledkem svobodného trhu, ale obecně nízké produktivity a tehdejší životní úrovně. Industrializace byla klíčem k výraznému zlepšení životních podmínek – vytvořila nové pracovní příležitosti, zvýšila reálné mzdy a vedla k technologickým inovacím, které položily základ pro dnešní standardy.
Regulace zlepšily některé aspekty pracovního prostředí, ale často až poté, co ekonomický růst umožnil jejich zavedení. Bez prosperity, kterou volnější trh vytvořil, by nebylo z čeho financovat zlepšení. Regulace přicházejí jako důsledek bohatství, nikoliv jeho příčina.
Zdravotní péče poskytovaná trhem není synonymem špatné dostupnosti. Naopak, konkurence tlačí na efektivitu a inovace. Například ve státem regulovaných systémech často vidíme plýtvání, nízkou kvalitu služeb a dlouhé čekací doby. Privátní systémy (např. v Singapuru) dokazují, že lze dosáhnout vysoké kvality péče za nižší náklady.
Energetika, bankovnictví a vzdělání: státní zásahy zde vedou k problémům, které připisujete trhu. Monopoly v energetice, moral hazard v bankovnictví a nekvalitní státní školy jsou výsledkem regulací a neefektivity. Historicky byl volnější trh v těchto oblastech schopný lépe inovovat a poskytovat služby.
Srovnání "reality" s "ideálem" platí i na současný systém. Současné problémy nejsou důsledkem nedostatku regulací, ale jejich nadbytku a špatné kvality. Není otázkou, zda systém bude dokonalý, ale zda méně státní intervence nepřinese více dlouhodobých přínosů.
"Lidé to nechtějí" určitě z mnoha důvodů, mezi nimi i naprosto racionální důvod, že případné přechodné období na "Váš" systém by bylo extrémně bolestivé - realita vs. ten ideál informovaných a soběstačných občanů, který je potřeba pro Váš systém.
Napravování chyb státu, politický proces a lobbisté - jasně, v tom naleznete spoustu problémů a řešit to lze pouze kvalitně vzdělanou populací, která bude volit politické strany, které na ta klíčová úřednická místa dosadí kvalitní, nezávislé a dobře zaplacené lidi a zavedou správnou regulaci.
Ale stejní "problémoví" lidé a korporace budou nějak fungovat i ve Vašem systému - fakt si myslíte, že tam problémy nezpůsobí? A proti nim by pak měl občan výrazně méně zákonné a ekonomické ochrany než nyní.
Banky - jasně, ale ten vývoj byl, že v 80. a 90. letech se velmi deregulovalo, to umožnilo vznik velkých bank, vyvádění úvěrů z bilancí bank pomocí sekuritizace a neřízenou spekulaci neregulovanými finančními deriváty. Takže deregulace (a politika FED) umožnila ziskuchtivým kapitalistům vydělat, přičemž věděli, že neponesou ty ztráty. Ale ve Vašem systému zmizí FED a regulace a zbudou ty samé ziskuchtivé banky a firmy, jejichž management si nahrabe zisky neřízenou spekulací a pak nechá ty ztráty vyžrat celou společnost.
Energetika - to odvětví má obrovské negativní externality pokud nefunguje, proto to nemůže dělat neregulovaný soukromý trh, protože ty firmy neponesou všechny ztráty; Enron byl problém nekvalitního dohledu a neregulace - ale v ČR nemáme to, aby soukromá společnost měla takový vliv elektrickou soustavu díky regulaci.
Jiří, přechod na volnější systém by jistě měl přechodná rizika, ale současný systém sám o sobě vytváří dlouhodobé problémy. Závislost na státu oslabuje soběstačnost lidí, přerozdělování vede k neefektivitě a regulace často chrání velké hráče na úkor malých a inovativních.
Regulace nevylučují zneužívání moci. Korporace zneužívají své postavení díky regulacím, které omezují konkurenci a chrání velké firmy. Například bankovní systém v 80. a 90. letech těžil z deregulace jen proto, že stát garantoval záchranu velkých hráčů, čímž vytvořil morální hazard. Bez této státní ochrany by spekulace ohrožovaly samotné spekulanty, ne společnost jako celek.
Enron nebyl důsledkem volného trhu, ale špatné regulace a selhání státního dohledu. Současné státní zásahy často vytvářejí prostředí, kde externality přenáší na společnost právě regulované firmy, které nečelí skutečné odpovědnosti.
Současný systém nabízí iluzi bezpečí, která ale dlouhodobě brzdí inovace a produktivitu. Historické příklady, jako Hongkong nebo první fáze industrializace ve Velké Británii a USA, ukazují, že volnější trh přináší větší prosperitu, než kdy dokázal státem regulovaný systém.
Asi jsem to výslovně nenapsal, ale já s Vámi souhlasím, že regulatorní prostřední v ČR, EU i jinde ve světě rozhodně není dokonalé a přináší nemalé náklady a problémy. Samozřejmě, že stát může zneužívat svou moc a často je to na popud těch korporací.
Ale Vy navrhujete, místo toho, abychom ty problémy řešili jeden po druhém a našli tu správnou míru regulace - někde regulace ubrali, jinde vylepšili zákon, nebo zkvalitnili fungování dané instituce, tak smést to celé ze stolu a zavést systém, který funguje pouze v ekonomických knihách Misese, Hayeka a spol 🙂
Mé přesvědčení, že trh se přiměřenou měrou regulovat má a musí je podložené stovkami let vývoje ekonomických systému - nikde, jak sám připouštíte, se nevyvinul ten Váš. Prostě lidé to nechtějí a myslím z dobrých důvodů.
U konkrétních opatření vždycky musíte zvážit míru kam až zajít, abyste nevytvořil víc problémů, než vyřešíte:
-nízké sazby daní a široké daňové základy bez výjimek jsou zlatým standardem a to beru, ale podseknout si veřejné rozpočty ideologicky motivovaným snížením daní je zbrklé a neuvážené
-ve světě naleznete dobré antimopolní úřady, v ČR například ČNB je nezávislá, tak udělejme antimonopolní úřad po jejím vzoru
-vhodně limitované pojištění vkladů a oddělení komerčního od investičního bankovnictví vytvářeli velmi bezpečný systém s nízkým morálním hazardem, až když se to deregulovalo a povolily se fúze bank do obřích konglomerátů, tak to šlo do kopru
-politici a volby - není to dokonalé, ale nic lepšího nikdo nevymyslel; svěřit to trhu není řešení, z toho by bylo jen spousta smutných lidských příběhů...
Jiří, děkuji za odpověď. Vnímám vaši snahu o nalezení "správné míry regulace" a uznávám, že úplné odstranění státu je pro mnoho lidí nepředstavitelné. Přesto pár otázek:
Jak efektivně a rychle stát zvládá napravovat své chyby? Například legislativa v EU je často ovlivněna lobbisty a proces změny je pomalý. Jak zajistit, aby opravy fungovaly rychleji a nezvýhodňovaly velké hráče?
ČNB může být příkladem relativní nezávislosti, ale korupční skandály antimonopolních úřadů ve světě ukazují, že instituce jsou zranitelné politickými tlaky. Jak to eliminovat?
Byly problémy v bankovnictví způsobeny čistě deregulací, nebo spíše tím, že banky byly příliš velké na to, aby selhaly, a spoléhaly na záchranu státem? Jak zabránit tomu, aby stát posiloval tuto "neporazitelnost"?
Politici se často orientují na krátkodobé cíle kvůli volebním cyklům. Není to příčina, proč neřeší dlouhodobé problémy? A jak zajistit, aby regulace skutečně vedly ke stabilitě, nikoliv jen k udržení moci?
Nemyslíte, že "lidé to nechtějí", protože je jim současný systém prezentován jako jediná možnost? Není obava z alternativního systému spíše důsledkem dlouhodobé závislosti na státu a státní vzdělávací indoktrinace? Jak by vypadala společnost, kde by lidé měli více odpovědnosti za své rozhodování a méně spoléhali na stát?
Neuvedl jste žádný reálný příklad země, kde by Vámi navrhované plné spolehnutí se na volný trh a neregulovaný kapitalismus fungovalo.
K Vašim otázkám aspoň nějaké konkrétní odpovědi:
-správně nastavená regulace trhu může být prospěšná, protože v různých zemích nalezneme příklady dobře fungujících regulací a institucí, které nezadusí schopnost volného trhu a svobodné volby tvořit hodnoty, naopak ji podporují
-nezávislý a odborně řízený antimonopolní úřad jednoznačně zlepšuje hospodářské prostředí a míru konkurence;
-striktní oddělení komerčního a investičního bankovnictví dle mého názoru fungovalo velmi dobře při zajištění bezpečnosti vkladů klientů;
-povinná standardizace produktů v pojišťovnictví výrazně snižuje transakční náklady klientů atd
-nastudujte, jak funguje elektroenergetika a trh s elektřinou, jak výhodná je stavba například jaderných elektráren, bez kterých ale v ČR nebude dostatek stabilních zdrojů, to pouze trhu svěřit nelze (a stačí se podívat, jak se třeba Enron choval v Kalifornii k elektrické soustavě při honbě za ziskem - vytvářel umělé nedostatky elektřiny, blackouty, aby zvýšil prodejní cenu)
-neregulované banky bez systému pojištění vkladů jsme tu už v historii měli a končilo to tak, že když se dostaly do problémů jedna, dvě špatné banky, lidé se lekli a začali vybírat všechny peníze ze všech bank a tím krachly i ty zdravé banky
-lidé se musí být schopni spolehnout, že dostávají kvalitní a pravdivé informace, bez regulace lidem vznikají obrovské transakční náklady
-to, aby stát nezneužíval moc hlídají v demokratických zemích lidé ve volbách
Jiří, díky za odpovědi. Několik postřehů a otázek:
Příklad volného trhu: Plně volný trh nikde neexistuje, ale částečně svobodné ekonomiky jako Hongkong (20. století) či Singapur ukázaly, že nízké daně a deregulace přinášejí prosperitu. Není to lepší směr než rostoucí byrokracie?
Regulace: Dobře nastavené regulace mohou pomoci, ale často vedou k opačnému efektu – chrání velké hráče před konkurencí (regulatory capture). Jak zajistit, aby regulace sloužily trhu, a ne korporacím?
Antimonopolní úřady: Jsou skutečně nezávislé? Politické vlivy a lobbismus často deformují jejich rozhodování. Není lepší umožnit volnou konkurenci než věřit státní kontrole?
Enron: Selhání bylo výsledkem částečně regulovaného trhu. Myslíte, že na plně svobodném trhu s otevřenou konkurencí by mohl zneužívat monopolního postavení?
Bankovní krize: Centrální banky měly zabránit krizím jako v roce 1929 nebo 2008, ale selhaly. Volný bankovní systém, byť neperfektní, měl v historii méně rozsáhlé paniky.
Pojištění vkladů: Nevytváří morální hazard, kdy banky více riskují, protože ví, že ztráty zaplatí stát?
Volby: Politici často hájí své zájmy a voliči nemají vždy informace o dlouhodobých důsledcích regulací. Jak zabránit, aby stát nezneužíval moc ve prospěch úzké skupiny?
Jste ochoten připustit, že stát může svou moc zneužívat stejně jako korporace? Jak zajistit, aby regulace nezpůsobovaly další Enrony?
No, dobře a dokážete jmenovat jednu zemi, kde Vámi navrhovaný "svobodný trh a kapitalismus" fungují tak, jak prezentujete a jak si představujete?
Všechny země, i v historii, které kdy měly něco podobného (USA, Velká Británie), tak to vypadalo jako divoký kapitalismus, kde velké nenasytné a neregulované korporace skutečně vykořisťovaly své zaměstnance a snažily se uzmout i co největší politickou moc prostřednictvím korupce. Takže můžete říkat, že stát je špatný a nefunkční a neefektivní a to je do větší, či menší míry pravda, ale svěřit ten svět soukromým korporacím, to je ještě větší chyba.
Přeci víte, že ve všech odvětvích nelze dosáhnout dostatečné míry konkurence - energetický sektor, telekomunikace, letecká a železniční doprava, pojišťovnictví (potřebujete velký kmen klientů) a další odvětví s vysokými náklady na vstup do odvětví.
Finanční sektor bez regulace je naprostý a totální hazard s finančními prostředky lidí - opět, podívejte, jak funguje nyní.
Podívejte se na velkou hospodářskou krizi v 30. letech 20. století - neregulovaná finanční spekulace potopila světové hospodářství, státníci vyznávající ideologii volného trhu nic nedělali a čekalo se až to ten trh vyřeší a čekalo a více méně marně a vyřešili to bohužel nacisté a druhá světová válka.
Takže za mě to, co píšete jsou takové pěkné teoretické ekonomické pohádky, ale absolutně mimo realitu.
Jiří, chápu vaše obavy a děkuji za podnětnou reakci. Dovolte mi ale položit několik otázek, které často zůstávají stranou:
Jak efektivní je podle vás současný stát? Vidíme plýtvání veřejnými prostředky, korupci a časté propojení velkých korporací se státem. Proč věříte, že stát dokáže lépe regulovat trh, když sám často selhává při řízení vlastních institucí?
Není státní regulace zdrojem oligopolů? Například v energetice či telekomunikacích jsou často vysoké bariéry vstupu na trh výsledkem regulací a licencí. Bez těchto překážek by konkurence mohla vznikat i v odvětvích s vysokými vstupními náklady.
Velká hospodářská krize: Proč je přičítána trhu, když byla způsobena expanzivní politikou Fedu? Jak by mohlo volné bankovnictví, bez centrální banky, zabránit podobným krizím?
Morální hazard: Souhlasíte, že současná regulace finančního sektoru umožňuje bankám riskovat, protože očekávají záchranu státem? Není větším rizikem regulace, která demotivuje odpovědnost?
Kde je hranice státních zásahů? Pokud připustíme, že stát má monopol na regulaci a ochranu, kdo reguluje stát, aby sám nezneužíval svou moc?
Volný trh nikdy neznamená, že problémy zmizí. Je však otázka, zda dáváme státu příliš velkou důvěru, když má za sebou tolik historických selhání. Není lepší nechat lidi, aby rozhodovali o svých životech sami, bez vynucování od státu? Jak byste si tedy vy osobně představoval efektivní a spravedlivý model, který by nezneužíval moc a efektivně řešil problémy, které popisujete?
No, já si stojím za tím, že férové je, abyste v příspěvku uvedl i to "B", že chcete takto z vysoké míry spoléhat na trh a soukromý komerční přístup.
A rozhodně nesouhlasím, že všechno lze svěřit trhu, ten nemá žádné sociální cítění, žádný respekt k lidských svobodám apod. To si idealizujete ekonomický systém, který nikdy v žádné zemi takto nefungoval.
Podívejte se jak nyní fungují komerční pojišťovny u méně důležitých pojištění a vy byste jim chtěl svěřit i dostupnost zdravotní péče? Pojišťovny by zde měly oligopolní zisky, občané by platili vysoké pojistné a pak se ještě s pojišťovnami z nemocničního lůžka hádali a soudili, jestli daný zdravotní úkon je nebo není krytý.
Podívejte se, jaký je přístup ke vzdělání v současných USA - kvalitní soukromé školy pro bohaté a pro ty, co jsou ochotni risknout vzít si vysoké studentské půjčky, a zbytek populace dostává podprůměrné a pod-financované veřejné vzdělání.
Vaše vize co nejvíce svobodného trhu a kapitalismu funguje někde v teorii na papíře, za předpokladů dokonalé konkurence, dobře informovaných účastníků trhu, kteří jsou zdraví, nemají problém se rekvalifikovat, měnit zaměstnání, stěhovat se za zaměstnáním atd, ale realita jsou nedokonalá konkurence, oligopoly, korupce velkých společností a o dost konzervativnější a méně informovaní občané.
Takovéto extrémní svobodo-tržní experimenty nic pozitivního většině lidí nepřinesou.
Nevím o tom, že by to ve Skandinávii bylo, jak píšete. Od 30. let 20. století se tam postupně vyvíjí sociální stát. Bohatí jsou kvůli nerostným surovinám, levné energii a efektivně řízenému státu.
Jiří, trh není amorální – je neutrální mechanismus, kde lidé svobodně směňují hodnoty. Naopak stát využívá sílu a regulace, což často vede k neefektivitě, korupci a oligopolům, které kritizujete. Komerční pojišťovny dnes fungují ve státem deformovaném prostředí – regulace zvyšují náklady a omezují konkurenci. Na skutečně svobodném trhu by soutěžily o klienty lepšími službami a nižšími cenami.
USA nejsou příkladem volného trhu. Jejich vzdělávání a zdravotnictví jsou silně regulované, což uměle zvyšuje ceny. Volný trh naopak přináší inovace a dostupnost – viz online vzdělávání či nízkonákladová zdravotní péče v méně regulovaných zemích.
Skandinávie? Tyto země zbohatly díky volnotržnímu období 19. a počátku 20. století, kdy měly nízké daně a minimální regulace. Švédsko bylo ve 40. letech nejbohatší zemí světa díky svobodnému trhu, nikoliv sociálnímu státu, který přišel později. Po 70. letech však vysoké zdanění vedlo k ekonomickým problémům, a proto provedly reformy směrem k deregulaci a tržnějšímu prostředí.
Trh nevyžaduje dokonalou konkurenci, aby fungoval lépe než stát. Respektuje svobodu a odpovědnost jednotlivce, zatímco státní paternalismus vede k plýtvání a omezení svobody. Skutečná prosperita vychází z důvěry v dobrovolnost, ne z násilně vynucených zásahů.
No dobře, pak ale buďte férový a ve svém příspěvku uveďte, že Vaše představa o státu s nízkým zdaněním zahrnuje to, že si občané (domácnosti) budou ze svého platit komerční zdravotní pojištění anebo jednotlivé zdravotní úkony a léky, vzdělání (školy ale i rekvalifikace) budou soukromé a drahé, školky soukromé, sociální dávky budou nízké nebo žádné (soukromé penzijní spoření, žádná rodičovská) atd
Takový systém je asi výhodný pro zdravé a schopné jedince s nutnou dávkou štěstí v životě, ale jakmile Vás potká v životě nějaká nesnáze - například jakkoliv především vy (jako ekonomicky aktivní člen rodiny) nebo i někdo z vaší rodiny vážněji onemocní nebo bude mít vážnější úraz, tak to bude velmi obtížné. Pro všechny občany s nižším vzděláním a nižšími příjmy tohle bude velmi obtížné. Pro část domácností by v takovém systému bylo velmi obtížné zvyšovat svou kvalifikaci a příjmy (rodiče samoživitelé).
Prostě kvalita života v zemi a její prosperita není jen o HDP na hlavu, míře zdanění a průměrném disponibilním příjmu. Doufám, že se shodneme, že například skandinávské země jsou svobodné a prosperující společnosti (nebo aspoň skandinávci se za takové rozhodně považují) a tam mají větší zdanění a silnější stát. Těch cest k prosperující a svobodné společnosti je více a obecně extrémy (přehnaně nízké/vysoké zdanění) nefungují.
Argumenty, že bez státního zajištění by například zdravotnictví, vzdělání nebo sociální zabezpečení nefungovaly, vycházejí z předpokladu, že trh není schopen tyto potřeby uspokojit – což není pravda.
V případě zdravotnictví by například konkurence mezi pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče vedla k větší efektivitě, inovacím a nižším cenám. Státní monopoly naopak vedou k plýtvání a nízké kvalitě služeb, protože chybí motivace zlepšovat péči, když peníze stejně přijdou z povinných daní.
Argument o "nízkých příjmech" a "nešťastných náhodách" často ignoruje sílu dobrovolné solidarity. Lidé nejsou bezcitné automaty – pokud by neexistovala povinnost platit daně, mnoho z nich by své prostředky dobrovolně věnovalo charitám, komunitním organizacím nebo soukromým iniciativám, které by efektivně pomáhaly těm, kteří to skutečně potřebují.j (lidé by měli více než dvojnásobek zdrojů)
Co se týče Skandinávie, je třeba zdůraznit, že její bohatství nevzniklo díky vysokým daním, ale především díky období relativně svobodného trhu a kapitalismu, které předcházelo současnému modelu. Vysoké zdanění a státní zásahy tuto prosperitu časem erodují.
Silný stát a vysoké daně nejsou cestou k svobodné a prosperující společnosti. Naopak, pravá prosperita pramení ze svobody jednotlivců rozhodovat o svém majetku, o svém vzdělání, o své zdravotní péči a o svých životech. Jakékoli státní zásahy tyto svobody omezují. Skutečná solidarita a kvalita života se budují na dobrovolnosti a respektu k vlastnickým právům, nikoli na násilí a vynucování.
Daňový systém jako celek představuje formu "legalizované krádeže", která postihuje všechny občany bez rozdílu. Stát prostřednictvím daní násilně odebírá plody naší práce, což je v rozporu s principy individuální svobody a vlastnických práv.
Mnozí lidé, indoktrinovaní státním vzdělávacím systémem, si neuvědomují, že jsou oběťmi tohoto systému. Jsou vedeni k přesvědčení, že daně jsou nezbytné pro fungování společnosti, aniž by byli seznámeni s alternativami, které by mohly být efektivnější a spravedlivější. Tato indoktrinace vede k pasivnímu přijímání státního zásahu do našich životů a k přehlížení skutečnosti, že stát často neefektivně hospodaří s vybranými prostředky.
Je načase otevřít diskusi o podstatě daní a roli státu v našich životech. Měli bychom se ptát, zda je skutečně nutné, aby stát vybíral tak vysoké daně, a zda by nebylo lepší ponechat více prostředků v rukou jednotlivců, kteří nejlépe vědí, jak s nimi naložit. Pouze tak můžeme dosáhnout skutečně svobodné a prosperující společnosti.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Teď otázka, co vše krom peněz za to bude Putin požadovat, resp. Fico nabízet. Nepochybně se dohodnou.