Se zájmem jsem si přečetl recenzi pana Lukeše. Před padesátičtyřmi lety jsem jako student dvanáctiletky psal o tomto filmu slohovou práci. Obsahově podobnou, na úrovni středoškoláka, ale s finálově opačným dojmem. Cítil jsem tam ten " návrat ztraceného syna".To finále a ten poslední střih byla rána mezi oči. To ustřižení konce při pozdější "repríze" byla hnusná brutalita, která poselství filmu zcela zničila. Ten kdo to provedl ovšem věděl co dělá. Tož tak. Zachtělo se mi to napsat.
Pokud za tím není nějaký jiný příběh, což často bývá, tak je to klasická byrokratická tupost! Zkusil bych s tím jít až ke správnímu soudu. Snad by soud seznal, že úředníci s ohledem na všechny okolností, nulová škodlivost, covid, válka, vyhodnotili situaci špatně. Ale sám jsem ve správním sporu raději zaplatil pětistovku než se dál otravoval.
Reaguji na recenzi. Nikoliv na inscenaci, kterou jsem neviděl. Film jsem shlédl před delší dobou a možná mám časové nesrovnalosti. Křižanův scénář je skvělý syrový westernový příběh. B. Linda je úžasný . Ale zparchantění kvůli půdě, gruntu a zobecnění selského života jako podobenství zla jsem v příběhu neviděl. A domnívám se, že ani pan Křiźan to tak nezamýšlel.
Je to taky otázka generační. Co Fordovo Přepadení? Taky tady nepadl Nevada Smith. Pominutí Tenkrát na západě je pro mne nepochopitelné. Limonádník je světový film, ale do téhle škatulky nepatří. Pro mne, ročník 1951, pochopitelně jednička Sedm statečných. Kino se jmenovalo Studio a já byl poprvé na šestou. A pro odlehčení . Co Tom Mix? A taky pamatuji v Brně frontu kolem paláce Morava, když v Družbě dávali V pravé poledne. Tím westerny , kovbojky, u nás znova začaly.Pak Sedm statečných a pak Velká země. Ta byla od patnácti. Tož tak.
Trochu se o letadla laicky zajímám. Můj otec létal na IL-10 / nebo B -33/, který byl pokračovatelem IL-2 a informace o tom, že IL-2 je stíhač je skutečně velké překvapení. Myslím, že i jeho název v žargonu "Šturmovik" hovoří jasně. Mám dojem, že i letecké pluky těchto letadel se nazývaly bitevními. Vlastně to B shora zní jasně bitevní. Z takového článku jsem rozmrzelý.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Hezké čtení o pro mne možná nejikoničtějším filmu. Je to můj první film "na šestou" v brněnském kině Studio, bylo to kino naší čtvrti. Film jsem viděl mnohokrát. Víckrát asi jenom Poklad na Stříbrném jezeře, který při neustálých televizních reprízách si nikdy nenechám ujít. Zpět k Sedmi, byla to druhá kovbojka, která tehdy přišla do kin. Prvnì bylo V pravé poledne. Pamatuji frontu téměř kolem celého paláce Morava v Brně na Maliňáku kde to tehdy v kině Družba dávali. U Sedmi by možná byl zajímavý příběh kdo rozhodl, źe se film u nás uvede. Který funkcionář strany měl slabost na kovbojky nebo čí manželka chtěla vidět Brynera. Píšu kovbojky, protože pojem western jsem tehdy neznal. Film byl u nás zjevením. Těch sedm pistolníků, Brad byl a stále je jakýsi poslední že Sedmi. Lee měl své mindráky. Postava, ztvarněná Horstem, byla mladičká nerozvážná, ale ti 4 další to byla třída. Štíhlé postavy, úzké jeans, pomalé pohyby, chladné oči. Byť Bronson s láskou k dětem a Víc s jiskru humoru. K tomu fantastická hudba a nejkrásnější zloduch jako soupeř. Velice zajímavá je ovšem postava starosty. A teď k tomu kouření. To jsem zaskočen. Tak tak mi to nepřipadá. Vím, že Bryner měl dlouhé viržinko. Skvělá scéna u hřbitova. Měl ho víckrát. Ale tenhle aspekt filmu mne nikdy nenapadl. Budu se muset v tomto kontextu na film zase podívat. Vztah ke kouření se skutečně výrazně změnil. Když jsem na mé první oddělení z dvaceti kouřilo 18. Když jsem za 30 let odcházel poměr byl obrácený. Já jsem přestal ve čtyřiceti. Ale ke kovbojům špinka patřila. Tož tak. Povídání to bylo hezké.