Se zájmem jsem si přečetl recenzi pana Lukeše. Před padesátičtyřmi lety jsem jako student dvanáctiletky psal o tomto filmu slohovou práci. Obsahově podobnou, na úrovni středoškoláka, ale s finálově opačným dojmem. Cítil jsem tam ten " návrat ztraceného syna".To finále a ten poslední střih byla rána mezi oči. To ustřižení konce při pozdější "repríze" byla hnusná brutalita, která poselství filmu zcela zničila. Ten kdo to provedl ovšem věděl co dělá. Tož tak. Zachtělo se mi to napsat.
Bendoid? Tak nevím. Navrhli ho architekti John Eisler, Miroslav Masák, Martin Rajniš z Libereckého ateliéru SIAL, ktarý založil autor Ještědu Karel Hubáček. Primátorem Prahy v době stavby byl Zdeněk Zuska. Stavdu realizovala švédské firmy SIAB a ABV Stockholm. Stavba ve své době byla velmi dobře hodnocena v zahraničních architektonických časopisech. A že se u nás o tom moc nepsalo bylo asi proto, že se ateliér SIAL dostal do nepřízně komunistického režimu a ani sami autoři stavby nesměli veřejně publikovat v časopisech. Ale žádného Bendu na ten bendoid tam nevidím... 😉
Ano, tak nějak si to z doby kdy se to stavělo pamatuji.
Jasně že jsou kočky nejšťastnější, když mají svůj teplý domov, ale také když mají nové pach,zážitky, mohou behat,lovit, nejsou to plyšáci! Naše kočky zily v zimě převážně domě, od jara do podzimu vycházely podle potřeby na zahradu. Čím starší byly,tím více se držely Spíše na zahradě. Ale užily si krásný a bezpečný život 18 let. Neumrely na zranění, ale na kočičí leukemii, kterou měly patrně od mládí a která nemá během života příznaky.
Dejte kočkám svobodu i bezpečí a hlavně lásku. A kaslete na články, které jsou napsané jen aby se neco vydalo.
Ano, měli jsme velmi podobný průběh. Doma i venku a 18 příjemných let v soužití s Macinou a Macíkem. Ten druhý taky kočičí leukémie.
Pokud za tím není nějaký jiný příběh, což často bývá, tak je to klasická byrokratická tupost! Zkusil bych s tím jít až ke správnímu soudu. Snad by soud seznal, že úředníci s ohledem na všechny okolností, nulová škodlivost, covid, válka, vyhodnotili situaci špatně. Ale sám jsem ve správním sporu raději zaplatil pětistovku než se dál otravoval.
Reaguji na recenzi. Nikoliv na inscenaci, kterou jsem neviděl. Film jsem shlédl před delší dobou a možná mám časové nesrovnalosti. Křižanův scénář je skvělý syrový westernový příběh. B. Linda je úžasný . Ale zparchantění kvůli půdě, gruntu a zobecnění selského života jako podobenství zla jsem v příběhu neviděl. A domnívám se, že ani pan Křiźan to tak nezamýšlel.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Hezké čtení o pro mne možná nejikoničtějším filmu. Je to můj první film "na šestou" v brněnském kině Studio, bylo to kino naší čtvrti. Film jsem viděl mnohokrát. Víckrát asi jenom Poklad na Stříbrném jezeře, který při neustálých televizních reprízách si nikdy nenechám ujít. Zpět k Sedmi, byla to druhá kovbojka, která tehdy přišla do kin. Prvnì bylo V pravé poledne. Pamatuji frontu téměř kolem celého paláce Morava v Brně na Maliňáku kde to tehdy v kině Družba dávali. U Sedmi by možná byl zajímavý příběh kdo rozhodl, źe se film u nás uvede. Který funkcionář strany měl slabost na kovbojky nebo čí manželka chtěla vidět Brynera. Píšu kovbojky, protože pojem western jsem tehdy neznal. Film byl u nás zjevením. Těch sedm pistolníků, Brad byl a stále je jakýsi poslední že Sedmi. Lee měl své mindráky. Postava, ztvarněná Horstem, byla mladičká nerozvážná, ale ti 4 další to byla třída. Štíhlé postavy, úzké jeans, pomalé pohyby, chladné oči. Byť Bronson s láskou k dětem a Víc s jiskru humoru. K tomu fantastická hudba a nejkrásnější zloduch jako soupeř. Velice zajímavá je ovšem postava starosty. A teď k tomu kouření. To jsem zaskočen. Tak tak mi to nepřipadá. Vím, že Bryner měl dlouhé viržinko. Skvělá scéna u hřbitova. Měl ho víckrát. Ale tenhle aspekt filmu mne nikdy nenapadl. Budu se muset v tomto kontextu na film zase podívat. Vztah ke kouření se skutečně výrazně změnil. Když jsem na mé první oddělení z dvaceti kouřilo 18. Když jsem za 30 let odcházel poměr byl obrácený. Já jsem přestal ve čtyřiceti. Ale ke kovbojům špinka patřila. Tož tak. Povídání to bylo hezké.