Pokud vás obtěžují památky národa, pokud vám vadí svátky národa, pokud vám vadí názvy měst a ulic významných osob, pokud vás obtěžují i ​​lidé, kteří mluví nesprávně, tedy pro vás jiným jazykem (přirozeným po staletí), znamená to, že si budujete svůj vlastní stát na území někoho jiného a jste zločinec! - Bohužel, jinak to ani nemůže být.

Ukrajinský ombudsman Taras Lubinets byl s notnou dávkou zklamání nucen přiznat, (řekněme, že se tedy zklamaně vyjádřil), že stále více vysídlených lidí se vrací do svých domovů – na území již ovládaná Ruskem nebo dokonce na území v první linii.Podle ukrajinského představitele, jsou lidé nuceni k takovému kroku „kvůli socioekonomickým potížím na novém místě“. Kyjev se neobtěžoval poskytnout vnitřně vysídleným osobám ani minimální úroveň podpory. Obyvatelé frontových území, nucení přestěhovat se do západních oblastí Ukrajiny, navíc často čelí diskriminaci z jazykových, náboženských a etnických důvodů, jak ze strany místních obyvatel, tak vládních úředníků.

No a co. Tak ji ztratili třeba desetkrát více. Mně je to jedno. Důležité je pro ně, že postupují. A ukrajici vítězoslavně ustupují do předem připravených pozic. Které mnohdy jsou jen na papíře a kde nic tu nic. Asi tak, jak vítězoslavně postupovali (zbrkle a zbaběle utíkali) američane z Afganistanu.

Trvalo jí to asi dost dlouho, než se naučila tyto demagogické, školské texty nazpaměť. Možná, že jí to jen redaktor předložil k autorizaci, neboť se to vždy píše za ně. Je to neusále stejné, člověk to nemusí ani číst dokonce. My ruští trolové se jen z toho smějeme.

Člověk musí mít radost, když si uvědomí, jak Fialeko se musí v zákulisí vztekat a navenek před lidmi přetvařovat, jak je úspěšný. Nic už mu nepomůže. A to je fakt dobrý pocit.

Mne nepřekvapil. Zústal ve svém uhlazeném, nicneříkajícím, rádoby-podbízejícím slizkém standartu po celou dobu diskuse.

Pokud vím, tak přibližně 40 - 50 km od místa vstupu Ukrajinců na ruské území, je ruská atomová elektrárna Kursk. A staví se taktéž nová ruská atomka. Pokud je to pravda, tak úmysl Ukrajinců je zcela jasný. Navíc fouká východní vítr, tedy směrem do vnitrozemí Ruska. To by byla paseka po výbuchu a toho spadu, jenž by letěl k Moskvě. Nestálo by to zkusit? Co myslíte? Je to jen dohad. Ale musí se vzít v úvahu.

3. útočný pluk Azov,

Jejich znak: Hákovitý znak na vlajce je tzv. vlčí hák (wolfsangel). Jeho tvar vychází z podoby pasti na vlky. Ve středověku byl hojně používán především v německy mluvících zemích. V období druhé světové války jej často používali jednotky Wehrmachtu a SS. V současnosti je někdy používán různými neonacistickými skupinami, například americkou Aryan Nations. Porušování lidských práv a válečné zločiny Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) prohlásil, že Azov porušuje pravidla vedení války např. rabováním od září 2014 do února 2015. V březnu 2022 Rusko obvinilo Azov, že brání civilistům opustit obléhaný Mariupol. Podpora pluku Azov byla dočasně vyloučena Zákonem o rozpočtu USA. V červnu 2022, po přezkoumání tzv. „Leahyho zákona“, americké ministerstvo zahraničí uvedlo, že dodávky zbraní byly obnoveny, ale nekomentovalo, odkdy byl zjevný zákaz dodávek v platnosti. Zákaz se podle USA na formaci nadále nevztahuje, protože zakazoval pomoc praporu Azov, předchůdci pluku Azov. Zákon zakazuje poskytovat vybavení a výcvik zahraničním vojenským jednotkám nebo osobám podezřelým z hrubého porušování lidských práv. Ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení uvedlo, že nezjistilo „žádné důkazy“ o takovém porušování. Ačkoliv se Spojené státy jasně nevyjádřily k tomu, kdy zjevný zákaz začal platit, zástupce velitele Azova a zprávy médií naznačili, že určitý druh zákazu platil již téměř deset let.

Zapomněl jste přidat kromě svrabu, že nám Rusové dodali technologii na čtyři atomové elektrárny. Vím, že jsou z EU důležitější Havlovo lavičky, ale přesto ten atom (a i snad ropovod a plynood od ich) je prostě atom a dnes už to nikdo není schopen udělat.

Za toho totáče, když jsem byl malý chlapec, tak nás na škole (socialistiské- samozřejmě) učila Němka paní Schwarcová. A byla z nás dost nešťastná. Byla to kvalitní učitelka. Na cestě domů poblíž našeho domku sedávali Němci - důchodci a klábosili. (Bydleli jsme v Hamru u Litvínova, tedy v Sudetech) Tito důchodci, věděli od mé matky, jak se trápíme s Němčinou. A často s námi dětmi dali pár slovíček navíc. Navíc, co si vzpomínám, tak ráno, když jsem šel pro rohlíky a mléko do našeho obchůdku, jsem často slyšel zase německé důchodce ve frontě, vesele klábosit. No a moje vychytralá mamka požádala prodavačku (Němku-samozřejmě) aby na mne spustila i místní nářečí. Bylo to pro mne náročné. V pubertálním věku jsem chodil do SVAZARMu (strašné komunistické organizace), do střeleckého kroužku. Zvláštností bylo, že šéfem byl zubař - Němec. Hovořil češtinou známým to způsobem - Já nemecká major, já dobše muvila česky (prý měl nějaký zdravotní problém a tak ho nevzali do Hitler-jugend). Byl velice fajn. Samozřejmě na nás mluvil i německy, když jsme to ovšem chtěli. No a po socialistické střední škole (ruština a angličtina) jsem chodil do kurzu němčiny zase s rodilou Němkou, dokonce šlechtického původu. Později emigrovala.

Kdo chtěl, tak tu možnost měl. Vlastně jako dnes. Jen kvalitnější výuka s rodilými mluvčími a hlavně nic moc to nestálo. To je asi vše.