Proč musí učitel u tabule pořád blábolit o něčem, co dnes v sekundě vyjede každý průměrný chatbot? Všechno je to otázka informací, technologií a financí. Dřív měli informace k dispozici zejména učitelé, dnes je může mít každý žák a student ve stejném rozsahu a kvalitě ve svém mobilu nebo tabletu. Pomocí hypertextových odkazů ve Wikipedii nebo Kiwixu lze nastudovat jakékoli téma i s kontextem a souvislostmi. Možný je i výklad a správná interpretace obsahu, pokud není zřejmý jeho přesný význam. Buď se dá doptat dobrého chatbota, nastudovat online zdroje z referencí nebo zadat pokročilý dotaz do vyhledávače. Možností je mnoho. Takto si lze osvojit téměř každý tematický celek, zvláště pokud jde o popisné vědy. Jak je z textu výše zřejmé, až 80 procent školních procesů lze už dnes efektivně nahradit používáním moderních elektronických prostředků a jejich aplikací. Digitální obsah má mnohé výhody. Pomocí hypertextu lze obsahem brouzdat kontextuálně, najít potřebné souvislosti a vysvětlit obsahové nejasnosti. To bývá častý problém při frontálním výkladu, a proto se žáci často tak málo naučí. Dnešní maturita z češtiny a angličtiny je po 14 letech výuky jen absurdní výsměch lidské logice, invenci a úsudku. I kdybych nasílu přiznal, že se žáci učí pro život zásadní a užitečné znalosti, že se učí to, co opravdu chtějí a vyžadují, že celkový obsah učiva není přeplácaný a přebujelý a že žáci přes 95 procent učiva v řádu měsíců nezapomenou, což ale není vůbec pravda, tak drtivá většina informací se dnes dá najít dle potřeby do několika sekund na webu nebo v aplikacích kdykoli a kdekoli.
Vy jste tady už dlouho chyběl hypertexte.
A teď si představme, že takto civilizovaný stát, o jakém se nám tady v tomto východním světě ani nezdá, bude postupně pohlcen přistěhovalci z divokých jižních krajin.
Bylo by dobré, kdyby se příběh manželky vašeho syna v rodině a okruhu vašich známých vyprávěl, protože časem to s ním dopadne stejně, jako když si dnes vzpomínáme na vyprávění našich předků, jak se dříve lidé při setkáních venku zdravili, zastavili se a popovídali (nebo si něco z očí do očí tzv. "vyříkali"), jak o Vánocích bruslili na rybníku nebo sáňkovali, jak s úplnou samozřejmostí uklízeli ulici před svými domky apod.
Je to pěkné, ale dnes už to, bohužek, patří do říše pohádek.
Ta vojenská terminologie je zvláštní. Američané mají sestřelení při přátelské palbě. Rusové zase přerušení letu nebo speciální operace. Proč se to nenapíše přesně a výstižně. Gorbačov taky tvrdil, že šlo k přerušení letu jihokorejského letadla. To, že pří tom přerušení letu zahynulo přes 200 lidí se přešlo mlčením.
Ony se při prohlídce vraku toho letadla téměř žádní mrtví pasažéři nenašli. Asi se jim po sestřelení podařilo z letadla vyskákat! nebo tam vůbec nebyli?
Má to společného to, že když se někomu rozbije mobil a nemá ta čísla někde zapsaná mimo mobil, tak mu těžko zavolá nebo napíše z jiného telefonu, protože si lidé většinou čísla, které mají uložené v telefonu, nepamatují zpaměti 🙂
Takže už z toho lze usoudit, že se jedná o podvod, rozumíte ?
Ten váš komentář nedává smysl, protože
Autorka článku se odvolává na svůj věk, přízeň k české beletrii atd. Nic proti tomu, každý má nárok na svůj názor. Dovolím si však vypsat i svůj názor na literaturu.
Začnu snad s tím, že čtu poměrně intenzivně a podle mého názoru už ty nejlepší knihy byly (dávno) napsány. V současné české tvorbě se velmi často vyskytují sprostá slova a jiné vulgarizmy (bylo by to možné interpretovat jako návod na obohacení českého jazyka), což mi osobně vadí. Nevím proč se tak děje a je mi to líto. Zpravidla takovou knihu nedočtu.
Druhým nešvarem (kromě historických románů, které na to mají nárok) je přílišná délka, hlavně detektivek, kde se okecává kdeco, namísto toho, aby se děj posouval kupředu. Od jisté doby si už z knihovny detektivky přes cca 300 stránek nepůjčuji. Dřív jsem to řešil přeskakováním popisných odstavců, ale přestalo mně to bavit, protože se mi zdálo, že během psaní sám autor často zapomněl kdo je vrah a na konci to svedl na někoho jiného!.
Nebojte, pochopila jsem vtip. A uznávám, číst a přečíst je určitě rozdíl. A platí to hlavně u těch nejlepších knih, kde nejde jen o příběh. Možná i proto skoro vždycky preferuji knihu před filmovým nebo seriálovým zpracováním.
A co se hudby týče, je takový hřích říct, že člověk má rád hudbu, když poslouchá jen jednoduchý pop nebo dechovku a hudbě vlastně opravdu nerozumí?
Máte pravdu, týká se to umění obecně. Většina lidí asi nejsou žádní znalci a jsou spíš konzumenti bez ambicí na nějaké hlubší pochopení.
A docela by mě zajímalo, co byste řekl o mě podle odpovědi na otázku: "Řekni mi co čteš". Já totiž čtu opravdu skoro všechny žánry, snad umím ocenit opravdovou kvalitu, ale klidně si užiju i pokleslý brak.
Nechci se pouštět do nějaké rozsáhlé debaty. Zaujala mne jen vaše poznámka "skoro vždy preferuji knihu před filmovým nebo seriálovým zpracováním". Souhlasím s vaším názorem s jedinou výjimkou - Bídníci od Victora Huga a film Bídníci s Jeanem Gabinem. Je to můj nejmilejší film, který jsem už viděl několikrát. Knihu jsem dokázal přečíst jen jednou, protože jako i Hugovy jiné knihy je příliš popisná a rozvláčná (mimochodem byla katolickou církví zakázána 20.6.1864)..
Opravdu nechápete. Jsou prostě děti/lidé, co mají nízké IQ a znalostí na úrovni maturatna prostě prostě nejsou schopni docílit - to je fakt, se kterým nic nenaděláte. Podle těchto progresivistických idejí by přesto měli mít taková lidé status maturanta jen proto, že se na servírku či kominík "učili" o rok víc. A to je podle mě špatně - protože to snižuje celkovou úroveň vzdělanosti.
Co to je "celková úroveň vzdělanosti"? a jak se měří?? Jestli bude mít úrověň maturantat téměř každý, tak by se měla ta vaše "celková úroveň" statisticky zvýšit. Jak jinak byste ji chtěla měřit?
2
Sledujících
2
Sleduje
2
Sledujících
2
Sleduje
Počítal jsem úspěšně celý život a až teď, v osmdesáti, jsem se dozvěděl, co je to jakýsi rozklad. Nikdy jsem to nepotřeboval.
1 odpověď