Koukám, že Praha je pořád ke svým klubům macešská. Začalo to Belmondem, kde taky vystupovalo x slavných jmen. Např. Exploited. Pak aféra Bunkr. Známý klub i v zahraničí. A teď tohle. No. Zbydou jen vzpomínky.
Napadá mě srovnání s Berlínem. Zatímco tam jsou pyšní na tep města, galerie, hudbu, kluby, skvoty ze kterých vzešlo x zajímavých věcí, tak v Praze se zavírá. Letitý duch Prahy je zavírání všeho, co je buď nezávislé, underground, avantgardní atd., nebo nevydělává majitelům budov pořádný prachy. Smutno je mi.
Sice jsem se z Prahy odstěhoval už před lety, ale odkojen Vltavou pořád k Praze tíhnu a je mi líto, že zaniká další zajímavý klub.
Určitě potřebujeme číst Vinnetoua. Vyčistit si mozek od současného ekoterorismu a vrátit se aspoň v knize zpět do časů, kdy přátelství, čest a svoboda znamenalo víc, než peníze, křiváctví, mamon a hon za mocí.
Májovky jsou dobrodružné a čtivé učebnice o lidech a pro lidi, ale dnešní děti a mládež jsou pohlceny internetem a jeho obrovskou nabídkou čehokoliv a teď hned. Tomu se bohužel konkurovat nedá. Takže si myslím, že dnešní omladina už tyto romány nevyhledává. Možná se štěstím kvůli rodičům.
Super filmy. Oba díly. Škoda, že tahle herecká dvojka už nic nenatočila.
Jsem rád, že nedali třetího "Kamaráda", protože by to dopadlo asi jako druhý Bony a klid ale něco by si spolu střihnout ještě mohli. No, vlastně možná radši ne. Člověk je tvor nostalgický a to je na dobrý nový film málo. Nevěřím, že dnes by jim někdo napsal film, který by stál za to.
Aspoň že v soukromí jsou spolu v pohodě. To jim přeju.
Kde začít?
Smůla ČT je, že je úspěšná. Točí filmy, seriály a má pořady s vysokou sledovaností.
Nechápu to napadání ČT všude, kde se o ní píše, nebo mluví.
Kdyby nebyla, tak nebude ani její úspěšná produkce.
Formáty 168 a Otázky VM, tak propírané v médiích. To samé. Jsou úspěšné, mají hvězdné tváře, zkušené, s týmy spolupracovníků.
V soukromé TV by jim zobali z ruky a děkovali by, že je mají. Výrazné tváře dělají sledovanost.
Zrušení 168 je do nebe volající blbost a fakt by mě zajímal skutečný důvod, proč byl pořad zrušen. Jestli nedokázali přesvědčit pí Fridrichovou o nápravě profesních pochybení, měli ji propustit, nebo přeřadit a formát zachovat s novým moderátorem.
Další propírané téma. Vyváženost zpravodajství. To je problém a bude problém vždy. Tam by měl fungovat novinářský kodex. Ale v takhle vyostřeně rozdělené společnosti se bohužel stalo to, že nestranná novinařina se vytrácí. Když se ale podíváte do historie, tak vyváženost je proti přírodě. Proti myšlení lidí. Každý má právo se politicky vymezovat ve společnosti, jen novináři veřejnoprávní televize ne.
Máme tu levičácký tisk, pravičácký tisk. Otevřeně tam novináři přiznávají, koho píseň zpívají. A je to v pořádku. Ale to se na veřejnoprávní televizi nesmí a věřím, že musí být těžké udržet nestrannost.
Lahůdka nakonec. Češi neradi platí. Za cokoliv. A tak jim nejvíc leží v žaludku poplatky za TV.
Já osobně jsem rád, že ČT existuje, chci aby točila kvalitu jako První oddělení, Devadesátky, Marii Terezii, Oktopus atd. Chci aby dál kupovala zahraniční kvalitu. Chci, aby dál existovala. Zvýšení poplatků mi nevadí.
Výrobu 168 hodin provázely vnitroredakční spory o obsah a zpracování reportáží. Tak to je snad to nejlepší, co se jim mohlo stát, ne? Tedy pokud to nepřerostlo mez, kdy pak bylo až nemožné spolupracovat. Ale mít tým, kde všichni kývají jako ovce je špatné.
A toho pořadu je obrovská škoda. Sice jsem občas kroutil hlavou nad předpojatostí, ale většinou jsem vital trefnost a údernost reportáží.
Podle mě je ČT televize, která produkuje nejvíc dobrých filmů a seriálů.
Oktopus je jedním z příkladů.
Dobře napsaný a skvěle obsazený seriál.
Nechápu, proč je tu tolik lidí, co chtějí, aby byla ČT zrušena. Třeba se pletu, ale stejně si myslím, že je to jen kvůli poplatkům. Češi neradi platí. Nejlepší cena je zadarmo.
Já osobně mám nejradši seriál s Jacquesem Weberem z roku 1979.
Na nové zpracování jsem vážně zvědav.
Třeba se to povedlo a bude to fajn a nebo to filmaři zprzněj jako poslední seriálové zpracování Cesty kolem světa za 80 dní.
Prznění slavných příběhů je dnes bohužel standard.
Současní filmaři vezmou slavný, světové známý příběh a nacpou ho absurdními novotami. Argumentuje se tím, že chtějí přiblížit slavné příběhy dnešním mladším generacím.
Já mám spíš pocit, nebo názor, že kdyby ty svoje nesmysly cpali do úplně nových příběhů, že to budou propadáky a ti filmaři to vědí.
Když afroameričan hraje původně bílou postavu, tak to přeci jde o kvalitu herce a rasu řeší jen spozdilci.
Ale představte si ten humbuk, kdyby M. L. Kinga hrál Tom Hanks!
Lezou mi krkem černoši v německé armádě za druhé světové, černé dvorní dámy a černí ruští šlechtici za vlády Kateřiny Veliké, černoši v americkém Zaklínačovi a například gay scéna v norském filmu Tři oříšky pro Popelku atd. atd.
Myslím si, že největší smůla pro pana Kryla byla ta, že byl zbožtěn už za svého života.
On nebyl u toho, když se jeho dílo stalo národním pokladem.
Stala se z něj modla, i když o to nestál.
Jezdil sem a chtěl tvořit, měnit, spoluutvářet. Ale to by mu davy modlářů musely dovolit slézt z piedestalu, na který ale on sám nevylezl.
V devadesátých letech jsem ho potkal v Praze a chvíli jsme si povídali.
Říkal, že ho mrzí, že ho lidé poznávají a oslovují jako známou osobu, ale že on sám pro to ještě nic neudělal.
Myslím, že byl z toho modlářství smutný, protože tak si ho národ vysnil a živý Kryl s tím nemohl nic dělat.
Dnes je bohužel dávno po smrti a modla je z něj pořád.
Měl jsem a mám pana Kryla rád.
Pro jeho třeba i naivní (no a co) touhu po slušné společnosti, ale hlavně pro jeho mravní sílu. Sílu neuhnout.
To je naše dědictví po něm a je to jen na nás. Vzít život do vlastních rukou a vzepřít se věcem, co se nám nelíbí.
Z vlastní zkušenosti vím, že to bolí.
Dostávám nálepky jako dobroser, naiva, minulý týden jsem si vyslechl, ať nevychovávám... Atd atd. A to chci jen být slušný člověk.
Jak jsem psal. Sílu neuhnout. To je to, co všichni, kdo chtějí něco změnit, z odkazu pana Kryla potřebují nejvíc.
Modlářství nám z toho, co se tu děje, nepomůže.
Všem těm nekonečným kritikům české produkce tady. Mám pro vás jednu nečekanou novinku. S.ačky se točí na celém světě. Zvláštní, co?
My jsme malá země a tak každá kravína je tu hned vidět.
Ale dám konkrétní příklad. Ve Spojených státech se ročně natočí skoro jeden tisíc filmů.
Kolík jich z toho tisíce stojí za to? Ani nevím. Do stovky? Dvacet? Deset?
Každý, kdo dělá humor, vám potvrdí, že je to těžká disciplína.
Na televizi je super, že se dá přepnout, nebo vypnout.
My jsme byli s našimi dětmi a dalšími rodinami známých a kamarádů venku. Za městem.
Děti spolu běhaly po okolí a my připravili oheň. Všichni jsme si něco opekli a když už se začalo stmívat, tak jsme šli do místní kuželkárny a tam si děti hrály s kuželkami, nebo tančily na hudbu, co jsme si pouštěli.
Dospělí si dali podle gusta trochu alkoholu, povídalo se, tančilo a dobře bylo.
Půlnoční vítání nového roku, ještě chvíli pokecat, zablbnout a kolem půl druhé v noci hurá domů.
Vynikající Silvestr a absolutně bez TV.
Kdo má chuť být s lidmi, perfektní řešení. Kdo nemá, nebo nemůže, tak může sáhnout po knize. Nebo znám i lidi, co Silvestr berou jako běžný den.
Ale sedět u TV x hodin a pak zklamaně kritizovat je škoda. Hlavně škoda času.
Hezký rok 2024 přeji.
Rusko je země smutku, zmaru a nenávisti. Rusové jsou v tom po generace vychováváni.
Je úplně jedno, kolik vůdců by místní pisatelé nechali zabít. I když zlo způsobuje jen další zlo, takže ty návrhy na vraždy já osobně nechápu a neberu.
Dokud se obyčejní lidé v Rusku nenaučí mít rádi život a neuvědomí si, že za hranicemi jejich země žijí obyčejní lidé a že není důvod nenávidět celý svět, tak se nic nezmění.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Vůbec nevím, co vlastně napsat.
Poslední album mám ode dneška fyzicky doma. Je mistrovsky vypiplané do poslední noty. Vlastně jeho největší síla tkví v tom, jak drží pohromadě.
Texty nemám všechny přeložené, ale vypadá to na Smithovu silnou osobní zpověď.
To album je vážně skvělé a má silnou atmosféru.
Má pro mě jedinou vadu na kráse. Čekal jsem, že Gabrels, jako relativně nový člen kapely, do ní vnese něco nového. Že ho Smith nechá, aby do zvuku kapely vložil nový prvek z venku. Nestalo se. Trochu škoda.
Dnes jsem poslouchal živák Happy the Man a tam to všechno je. Ta pestrost stylů, proměny zvuku kapely, proměny přístupu k aranžím.
Nové album zaplaťpánbůh zní úplně jinak, než zmiňované Disintegration, ale nový úkrok do zvukového neznáma se tak úplně nekoná.
Chtít ale po Smithovi a spol. nějaký progres je vlastně zbytečné. V tom co dělají jsou mistři a stále jedineční a o tom the Cure jsou.
Jo a že se jejich produkce někomu nelíbí je v pořádku. A že někdo napíše svůj negativní názor, je taky v naprostém pořádku. A buďme rádi, že můžeme s někým normálně, běžně a obyčejně nesouhlasit. Vadí mi současný trend, že kritizovat se nesmí. Kdo to vymyslel? Proč se to nesmí? Negativní kritika je taky názor a není třeba oponenta hned urážet.