No nevím, vypadá to jen jako další poměrně hloupá spekulace.

Vyzval jsi taky k rozpuštění katolické církve za tisíce nevinně upálených? Nebo to snad bylo "něco jiného"?

Že by register žáků byl nadřazený registru obyvatelstva? Za stavu, kdy do centrálního registru stačí přihodit příslušnou kolonku (nebo kolonky)? Nebo snad - "kdo není žákem, neexistuje"? To je snad ke zveřejnění na 1. dubna, ne? Stát už zprznil digitalizaci stavebního řízení (to není průšvih Pirátů, ale produkt systému), tak se chystá udělat další nepřehlednost?

Děvče zlaté, všichni zakladatelé ODS byli členy KSČ.

Výjimka potvrzuje pravidlo nebo už je na čase odpustit komunistickou minulost?

Další autor, který mne utvrzuje v tom, že jsem žil v jiném Československu...fakt musela být dvě. Byla by tu druhá možnost, ale ta není tak pravděpodobná - buď zná stav věcí jen z vyprávění, nebo nakupoval jinde (pokud vůbec) než moje máma a později já.

Za posledních 20 let jsem často jezdil na různé sjezdy, konference a porady do zahraničí. Když jste na dotaz "odkud jsi" odpověděli "Czech Republic", skoro nikdo nevěděl, co to je. Ale když jste v Indii, v Japonsku nebo i v Anglii řekli "former Czechoslovakia", prakticky všichni se začali rozplývat nad lidmi a výrobky ze socialistického Československa nebo aspoň nad tím, jak se jim tu tenkrát líbilo. Takže nevím, o čem autor žvaní.

Tihle lidé by měli dostat doživotní zákaz řízení motorového vozidla.

Proč se všichni Češi stydí za slovo turistika?

Chlapče zlatý, už v 50. letech minulého století napsal jeden americký novinář esej pod názvem "Jen Angličané mohou být tak blázniví..." Jo, a když jásáš nad Anglií, proč žiješ ve Francii? Kateřina je duševně chorá, ale to hned tak někdo nedokáže pochopit. Ach jo.

zeptám se dost drze - ona nemá soukromý, nebo spíše milostný, život? A asi by bylo dobré zjistit, zda vůbec někdy zkusila pochopit, jak žijí jiní lidé...Vláďa Kroupa to vystihl naprosto přesně: až budeš, děvče, stará, budeš opuštěná a zapomenutá. Pokud se ti do té doby nepohne v hlavě a neukončíš život sama. Normální lidé žijí krom práce aspoň občas ještě něčím jiným. A fakt to není o možnosti sdělit světu, že ti ten či onen jogurt nechutná.

Europoslanec Ondřej Kolář dává svůj poslanecký plat pravidelně na charitu, na chudé, což mu dává morální i fyzické právo se navážet do Kateřiny Konečné. Protože on a ti, kteří ho tam dosadili, jsou lidumilové a dělají vše pro to, aby se tu všichni měli dobře, včetně těch rodičů, kteří zoufale hledají lékaře pro své děti, včetně těch, kdo žijí na hranici chudoby. program jeho "rodné" TOP 09 je sociálně spravedlivější než jakákoli odnož marxismu. Takže proletáři jásejte, TOP 09 vám přináší spásu. Vyhrajete válku a ještě dostanete čokoládu a cukrátko pro vaše děti.

Tomáši Urbane, je vidět, že máš dobrý zrak...

Nejsou peníze? Umíte si představit, že za peníze na jednu stíhačku F-35 se dá pořídit dokonce několik nemocnic? A nevyužitá lůžka, co je to za nesmysl? Nemocnice je snad továrna, aby běželo 100 % fréz a soustruhů? Nad čím tu diskutujete, když v některých krajích zoufalí rodiče nemohou najít ošetření pro dítě a objíždějí jedno větší místo za druhým, protože jim "chytrý" politik zrušil středisko, které měli za rohem?

No nevím...je mi 70 a před půl rokem mi řekla moje uroložka, ke které už roky pravidelně chodím - člověče, vy málo solíte...

Jasně. Amíci se ve Vietnamu a třeba Afghánistánu chovali demokraticky. A mají síť vojenských základen kolem Ruska, aby mu zabránili v expanzi.

Co si doopravdy myslí (dokončení)

Cítíme se dotčeně, když nám přinesete prázdnou slupku od banánu a prázdnou lahev od nápoje a řeknete, že vaše děti měly mezi regály hlad - jak mám zvážit vaše banány, když už je snědly? Toužíme po ovládání hlasitosti a ztlumení nejhlučnějších dětí. Občas nás někteří z vás nevidí, a po deseti hodinách skenování a pípání je skličující, když mě odmítáte vzít na vědomí. Pokračujte v telefonování, přiživujte si svou špatnou náladu, rozčileni nad tím, že jste nenašli, co jste chtěli, a já se budu usmívat. Ale popřete tak moji existenci coby člověka a zničíte mi den.

Neznámá pokladní pro The Guardian, 21. října 2017

Co si doopravdy myslí pokladní v samoobsluze

Po deseti hodinách skenování a pípání mě občas raní, když mě ignorujete…

Nevynáším soudy o vašem nakupování; o vašich osmi plechovkách piva denně, o návyku na čokoládu, neschopnosti odolat koblihám, důvěře v krajíček bílého namazaného chleba. Jen sotva si všimnu toho, co máte v nákupním vozíku, protože se soustředím na pípání, rychlost a přesnost, jež se ode mne vyžadují, na zápas o drobné, když pár lichých pencí, kterých jste se chtěli zbavit, najdete až poté, co jsem odklepla vaši platbu.

Každého zdravím s úsměvem, ne proto, že mi zaměstnavatel říká, že musím, ale proto, že přes pás pokladny vidím skutečné lidi. Dělám si legraci, žertuji a sděluji své chyby v naději, že se při odchodu budete cítit o něco šťastnější, než když jste do obchodu vcházeli. Snažím se jemně mírnit spory nad strategiemi vkládání do vozíků, debatami „Kdo to tam dal?“ a v okamžicích, kdy jste u konce se silami a na pokraji zhroucení ze svých dětí.

Nejsme tu proto, že by naše inteligence nebo ambice byly omezené, ale proto, že tohle zaměstnání je dostupné a vyhovující. Přicházíme z různého prostředí, z různých základů, s vlastními životy, stejně rozmanitými, jako jsou životy našich zákazníků.

Jako za socíku? Co to plácáš, Dušane? Kolikrát jsi "za socíku" nakupoval a kde? Jo, a uzurpuju si právo se ozvat, máma prodávala přes 30 let a já jsem seděl několik let za kasou Tesca a Metra, fakt o tom něco vím.

Jak děláte svou práci Vy (a jakou), že si uzurpujete právo soudit?