Otázka vůbec nezní, jestli Babiš bude schopen sestavit vládu. Skutečná otázka je, jestli bude schopna vládu sestavit současná koalice bez účasti ANO.
Protože čím víc poroste podpora SPD, tím menší bude manévrovací prostor pro SPOLU, které už teď ví, že volby nevyhraje. A bez jasné většiny zůstane Fialova vláda bezmocná.
Realita je taková, že pokud se do Sněmovny nedostanou “tradiční spojenci” (jako Stačilo nebo Motoristé), nevznikne tím výhoda pro SPOLU – naopak. Zvýší se váha ANO a SPD, a sestavit jakoukoliv stabilní většinu bez nich bude politicky nemožné.
Amerika si hraje na světového moralistu, ale zapomíná na jednoduchý fakt – bez Číny jim to celé klekne. Vždyť USA dnes dovážejí z Číny přes 80 % vzácných zemin, které jsou naprosto nezbytné pro jejich:
• zbrojní průmysl (F-35, rakety, senzory),
• elektromobily a baterie (např. neodym, dysprosium),
• čipy, optiku, energetiku (např. tantal, gallium, germanium).
A co udělali Američané? Uvalili sankce na čínský polovodičový průmysl – a čekají, že Čína bude dál dodávat materiál, bez kterého si USA ani nepostaví elektromotor? To je čiré pokrytectví.
⚠️ Když se Peking rozhodne, může během jediného měsíce zablokovat vývoz klíčových surovin – nejen do USA, ale i do jejich spojenců. Co pak bude Amerika dělat? Vlastní zpracovatelské kapacity buď nemá, nebo je zlikvidovala v 90. letech kvůli „levnější Číně“.
A k tomu:
✔ USA stále dováží ruský uran, íránský ropný kondenzát, ruské hnojivo a palladium.
✔ Pod rouškou “morálních zásad” prostě kupují dál – jen potichu a přes třetí země.
Takže tady nejde o žádné „hodnoty“. Jde čistě o moc a kontrolu nad zdroji – a ty má dnes v ruce Čína. Západ pokud nezmění svůj přístup bude ještě hořce litovat, že všechny své doly a rafinerie přenechal Asii. Američané si sami uvázali oprátku kolem krku a teď jim to vadí.
USA dál v tichosti dovážejí z Ruska strategické suroviny – obohacený uran pro své jaderné elektrárny, palladium do elektromobilů, hnojiva i titan pro armádu. A zatímco takhle “sankcionují”, tlačí Evropu, a hlavně poslušnou EU, aby se od Ruska odřízla i za cenu vlastního hospodářského kolapsu.
A vaše vláda? Ta místo toho, aby chránila zájmy vlastních občanů, jen papouškuje cizí agendu. A lidé? Ti pořád věří, že žijí v komfortní bublině „správného názoru“. Jenže čím víc přijímají všechno bez přemýšlení, tím víc to odnášejí. Nezapomeňme – ti, co nám dnes kážou o demokracii a svobodě, označují každého s jiným názorem za „proruského“, „dezinformátora“ nebo „nebezpečí pro stát“. A to jsme tu už jednou měli.
Je čas přestat žít ve falešné iluzi a začít se ptát, komu ta pohodlná lež skutečně slouží.
Američanům má první F-47 vzlétnout v roce 2029. Jenže Čína už má ve vzduchu minimálně dva prototypy 6. generace - (námořní stealth stíhačka) a pravděpodobně i pokročilý bezocasý model typu J-36 nebo J-50. Pokud USA chtějí udržet vzdušnou převahu, mají minimálně čtyřletý skluz. Zatímco Američané finišují fázi EMD a sází na komplikovaný systém pilotovaného letounu + roje dronů, Čína jede pragmaticky: kratší vývoj, rychlé testování, iterativní modernizace. A hlavně – už reálně integrují nové stroje na nosiče jako letadlová loď Fujian. USAF sice mluví o síťování a AI (program NGAD), ale zatím nemá ve vzduchu nic – kromě konceptů a přepáleného rozpočtu (odhady až 300–325 mil. USD za kus). Pokud Čína zvládne nasadit do roku 2030 byť jen 100 kusů nové generace stealth letadel, bude mít v západním Pacifiku poprvé navrch. A to bez započítání hypersonických střel nebo systémů pro elektronický boj. Západ si dál říká „technologický lídr“, ale realita se rychle mění. Čína už dávno nehraje druhé housle.
První část:
Pan prezident Macron zřejmě ještě plně nepochopil, že evropská soběstačnost nezačíná v Bruselu, ale v těžbě a zpracování kritických surovin. A právě v této oblasti Evropa dramaticky zaostává – minimálně na dalších 20 let.
Zatímco Evropa řeší regulace a „zelené cíle“, Čína investuje do surovin již tři dekády. Dnes kontroluje přes 60 % světové těžby a neuvěřitelných 90 % až 95 % zpracovatelských kapacit – a tím má globální páku nejen ve výrobě elektroniky, ale i vojenských systémů.
Dá se namítnout, že zastavit obchodní válku nebylo nutné tak rychle, ale realita je tvrdá: USA vydržely v konfliktu s Čínou pouhých několik týdnů. Exportní omezení vzácných kovů vyvolalo okamžité narušení výroby – Ford například zastavil výrobu modelu Explorer a mnohé automobilky musely stáhnout výrobu kvůli nedostatku magnetů. Dohoda pak vyžadovala okamžité obnovení dodávek ze strany Pekingu, jinak by americký průmysl zastavil.
USA se pak najednou snažily prakticky přes noc vytvořit vlastní dodavatelský řetězec. Pentagon vstoupil jako majoritní akcionář do MP Materials ($400 mil investice), Apple přispěl půl miliardou, přesto však i v roce 2025 dokázal americký provoz vyprodukovat méně než 1 % celosvětové kapacity NdFeB magnetů . Budování domácího zpracovatelského odvětví ale potrvá roky (odhad 10–15 let), i když jde o prioritu národní bezpečnosti.
Tvrdit, že Čína nemůže mít funkční kvantový radar, je stejně spekulativní jako tvrdit, že ho už má. Rozdíl je v tom, že Západ si opakovaně nabíhá na stejnou chybu: pokud o něčem Čína nemluví, bere se to jako důkaz, že nic nemá. Jenže absence důkazu není důkazem absence.
Čína ze zásady nezveřejňuje detaily svých strategických vojenských projektů, a historie ukazuje proč – opakovaně Západ zaskočila tím, že ukázala hotový prototyp v momentě, kdy jí analytici ještě vyčítali „technologickou zaostalost“. J-20, DF-ZF, hypersonické testy, railguny, stealth drony i pravděpodobný letoun 6. generace – všechno přišlo bez varování.
To, že západní země dělají z vývoje technologické divadlo s tiskovkami a vizualizacemi, zatímco Čína mlčí, neznamená, že nezaostává Čína. Naopak – často to znamená, že mlčí, protože už má hotovo nebo testuje v tichosti.
Kvantový radar je sice dnes technologicky extrémně náročný – ale fyzikálně možný. A pokud ho někdo může prototypově realizovat v utajení, je to právě země s téměř nepropustným vojenským aparátem a masivními investicemi do kvantových technologií.
Podceňovat Čínu, jen protože se o jejím vývoji nedočteme v západních médiích, není skeptický realismus, ale naivní sebeukolébání. Přesně to stejné se říkalo o přistávání Falconu 9 – dokud to nebyla nová realita.
Plně souhlasím. Budoucnost se dnes neurčuje ve Washingtonu, ale v Pekingu. Čína sází na technologie zítřka — od jaderné fúze přes thoriové reaktory až po globální dominanci v čisté energii. Zatímco Západ se zmítá v krátkodobých volbách a ideologických půtkách, Čína plánuje strategicky a s rozvahou.
A Evropa? Ta místo budování suverenity sama sobě hází klacky pod nohy — byrokracií, energetickými regulacemi a zelenou politikou, která se změnila v ekonomickou past. Takhle se globální vliv nezískává — takhle se ztrácí.
Rozumím snaze autorky paní Karolíny Němcové napsat atraktivní článek, který začíná na pravdivých základech a končí efektní pointou. Ale právě v takto citlivých tématech je zásadní ověřovat fakta, nikoliv šířit nepřesnosti.
Ve zkratce: Starlink nikdy nebyl aktivní nad Krymem, a tudíž ho Elon Musk nemohl „vypnout“, jak článek naznačuje. Když Ukrajina v roce 2022 žádala o rozšíření pokrytí až nad oblast Sevastopolu, Musk to odmítl – z obav z možného jaderného konfliktu a kvůli právním omezením, například americkým exportním regulacím (ITAR). Faktem ale zůstává, že služba nad Krymem nikdy spuštěna nebyla, a veškeré spekulace o jejím „odstranění“ jsou zavádějící.
Je rozdíl mezi nevysíláním signálu a vypnutím existujícího připojení. V tomto případě se jedná o to první a ze strany autorky je to přímý důkaz její nevraživosti a nenávisti k panu Muskovi a společnosti SpaceX.
EU brečí nad obchodním deficitem s Čínou, ale místo aby si sáhla do vlastních řad, hledá viníka jinde. Pokud chce Evropu zbavit závislosti, musí nejdřív zajistit, aby její výrobky byly v Číně vůbec prodejné – a hlavně konkurenceschopné. A to dnes nejsou. Proč? Protože Evropa dusí svůj průmysl vlastními nesmyslnými regulacemi, byrokracií a uměle vyhnanými cenami energií a vstupních surovin.
Čína přitom investuje do zelených technologií víc než EU – ale nedělá z toho náboženství. Nedrtí své firmy papírováním, nepřehazuje na ně každé nové ideologické nařízení z hodiny na hodinu. Umí to dělat pragmaticky, strategicky a bez toho, aby si pod sebou řezala větev. Evropské elity by se měly přestat tvářit morálně nadřazeně a začít konečně přemýšlet, jak nenechat kontinent ekonomicky vykrvácet.
Přirovnávat dnešní situaci k roku 1936 je nepřesné a zavádějící. Rusko není nacistické Německo a Čína je v naprosto jiné pozici než agresor z třicátých let.
Čína je dnes de facto ekonomicky závislá na mezinárodním exportu. Její ekonomika stojí na volném obchodu s USA, EU a dalšími – válka se Západem by zničila její vlastní průmyslový základ a ohrozila vnitřní stabilitu. Představa, že by šla do totální války, aniž by riskovala svůj ekonomický kolaps, je mimo realitu.
A pokud jde o Tchaj-wan – většina světa, včetně USA, neuznává Tchaj-wan jako nezávislý stát. Politika jedné Číny je oficiálně akceptovaná, a to včetně americké administrativy. USA Tchaj-wan sice podporují, ale nikdy výslovně neprohlásily, že patří mimo Čínu – pouze nesouhlasí s násilným řešením.
Strašit veřejnost neověřenými scénáři útoku v roce 2027 je cesta, jak vyvolat poslušnost, hysterii a tlak na zbrojení. Ano, rizika existují. Ale válka není nevyhnutelná, a už vůbec ne tak, jak ji vykreslují ti, kdo z ní politicky nebo ekonomicky profitují.
Ten člověk zřejmě nepochopil, že ultimáta možná fungují na slabé státy, ale rozhodně ne na Čínu.
Spojené státy už se letos pokusily o podobný tlak – a narazily. Když Čína omezila vývoz vzácných zemin a kovů, reakce Západu byla rychlá: nervozita na trzích a tiché prosby o obnovení dodávek.
A není divu. Bez těchto surovin dnes nevyrobíte ani baterii do mobilu, natož čip, radar nebo střelu s plochou dráhou letu. Bez vzácných prvků si může Západ maximálně postavit lepenkový dron nebo se vrátit k lukům a šípům.
Zásoby těchto materiálů mimo Čínu jsou mizivé. Podle dostupných dat nikdo nemá strategickou rezervu na déle než 3 měsíce. A co je ještě horší:
92 % celosvětové kapacity na zpracování vzácných zemin je pod čínskou kontrolou.
To znamená, že i kdyby někde suroviny fyzicky byly, nikdo jiný než Čína je neumí zpracovat v dostatečném objemu. A těch pár procent, která zbyla? Všichni si je raději nechají pro sebe.
Takže pokud se někdo chce pokoušet vydírat Peking cly nebo sankcemi, měl by si nejdřív ujasnit, kdo na kom je vlastně závislý.
Přesouváním spotřeby v čase neřešíte základní problém – kapacitní limity elektrické sítě. Pokud omezíte část odběratelů, přesunou se do “výhodnějších” časů, čímž vytvoří nové špičky. Z hlediska fyziky a provozu sítě je rozhodující okamžitý výkon – tedy to, co síť zvládne dodat v daném okamžiku, nikoliv kolik energie se odebere za celý den. Bez rozsáhlých investic do přenosové a distribuční infrastruktury, flexibilních zdrojů a akumulace je to jen přehazování problému v čase. Elektřinu nelze skladovat ve velkém jako plyn nebo vodu – síť musí být dimenzována na špičkovou zátěž, jinak dojde k nestabilitě nebo výpadkům.
V dnešní době, když se člověk podívá na koncepty moderních stíhaček, zjistí, že jsou si všechny vizuálně velmi podobné – od Turecka až po Čínu. To ale není překvapivé, protože tvar letadla ve stealth generaci určuje fyzika, nikoliv jen designová fantazie.
Tvrdí-li někdo, že J-35 je „zjevnou kopií“ F-35 nebo F-22, měl by se zamyslet, co to vlastně znamená. Pouhá podobnost v obrysu nebo uspořádání letounu neznamená kopii. Z fotografie ani z vnější siluety totiž nejde postavit funkční stíhačku, která splňuje požadavky 5. generace.
Navíc – opravdu se domnívá autor článku, že Číňané měli přístup k celým plánům, technologiím a komponentům těchto amerických letadel takovým způsobem, aby mohli „kopírovat“? To by totiž museli mít fyzický přístup, rozebrat je do posledního šroubku – a toho by si u Lockheed Martinu určitě někdo všiml.
Takže otázka zní spíš jinak: proč vlastně autor článek napsal tímto stylem? Možná to nebyla snaha o informaci, ale o kliknutí. A to je přesně to, co by si měl každý komentující položit jako první – než začne vykřikovat „kopie“ a „plagiát“.
Nic ve zlem ale když sleduji politiku v ČR i když je to ze zahraničí tak ten váš ubožák rádoby premiér z kterého si dokonce už i zde v Německu dělají politici srandu může akorát tak srazit podpatky a sekat latinu podle toho co mu němečtí politici řeknou. Z jeho strany je to nehorázná drzost požadovat něco po suverénním státu a Slovensko suverénní stát je stejně jako jakákoliv jiná země na světě.
S tím omezením vývozu vzácných zemin souhlasím. Je třeba jasně říct, že ani USA, ani EU nemohou vnucovat své ekologické podmínky, nařízení a vize ostatním státům – a když je náhodou někdo nechce přijmout nebo dodržet, přistupují k sankcím a clům. Takto moderní globální obchodní vztahy nemohou fungovat.
EU chtěla zelenou politiku – tak ji má, a to i se všemi důsledky. Nyní jen sklízí to, co sama zasela, takže by se neměla divit.
Ten komediant zřejmě nepochopil, že pokud by se NATO chtělo aktivně prosazovat v Asii v rámci hypotetického konfliktu, velmi pravděpodobně by narazilo na zásadní logistické překážky. NATO (včetně USA) by muselo přepravovat veškerý materiál, personál, lodě, výzbroj i zásoby na obrovské vzdálenosti, zatímco Čína má své kapacity a zázemí přímo na místě. Tchaj-wan je od čínského pobřeží vzdálený pouhých 180 km, což Číně poskytuje výraznou strategickou výhodu oproti jakékoli vnější síle.
Čína navíc není Írán – její protivníci se tam nemohou beztrestně prohánět s bombardéry a stíhači podle libosti. Regionálně Spojené státy nemohou spoléhat ani na širší podporu – například Indie na to kapacitně nestačí, jak se ukázalo i během konfliktů s Pákistánem. A hlavně: Indie, stejně jako jiné země v oblasti, musí s Čínou nějakým způsobem vycházet – už jen kvůli tomu, že s ní sdílí hranice nebo kontinent.
Autor článku, pan Martin Fendrych, podle mého názoru zásadně opomíjí realitu současného zbrojního průmyslu. I kdyby evropské státy NATO začaly zítra investovat 5 % HDP do obrany, žádný zbrojní závod – a to ani globálně – nedokáže takovou poptávku v krátkém čase pokrýt.
Výroba moderních zbraní není jako lisování aut. Vyžaduje vysoce specializovanou infrastrukturu, proškolený personál, technologické kapacity a roky příprav. Přidat peníze neznamená automaticky dostat tanky, rakety nebo letouny – a už vůbec ne do pár let. Výrobní linky jsou naplněné na roky dopředu a nové se nepostaví na lusknutí prstu.
Kdo chce mít vše hned, dostane maximálně přestříkaný šrot z 90. let. Kdo chce moderní a konkurenceschopnou výzbroj, ten musí počítat s tím, že ji do pěti let v Evropě prostě mít nebudeme – bez ohledu na to, kolik politiků se k tomu slavnostně zaváže. Ostatně: i Česká republika bude čekat na objednané F-35 až deset let – a to je jen jeden typ výzbroje.
Tak se ptám: opravdu si pan Fendrych představuje, že se Evropa přezbrojí během pár let, když ani USA nejsou schopny dodávat moderní výzbroj dostatečně rychle ani svým klíčovým spojencům? Tohle není selhání vůle – ale fyzická, průmyslová realita. A ta je zatím neúprosná.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
„Pokud se někdo chystá na mír, tak toto nedělá,“ dodal Zelenskyj.
Pan prezident zřejmě pořád nepochopil, že dokud není dohoda podepsaná, hraje se tvrdá hra. Na prohlášení o míru bez závazků se v politice nedává žádná váha – a kdo to nechápe, prohrává ještě před začátkem.