Taky trochu jinak pracuji než Češi:-) Já mohu srovnávat zrovna z minulého týdne. Mněl jsem doma dvě obladačské firmy. Český živnostník obkládal koupelnu celý den a horko těžko to do večera dodělal. Druhý den přijela jiná firma a obkladač byl Ukrajinec a v poledne mněl stejnou koupelnu v nižším patře hotovou a ještě vyrážel na další zakázku. Takže produktivita skoro dvojnásobná.

To si pamatujete dost špatně, protože v roce 1989 byly jen ústředny s omezeným počtem čísel. V okresních městech maximálně 4místných, ani v krajských městech to nebylo o moc lepší. My jsme bydleli v okresním městě a přesto jsme se pevné linky v roce 1992! dočkali jen proto, že to byla linka služební pro zaměstnance nemocnice. Jinak čekačka více, než 2 roky.

Děti chodí do waldorfské školy, kde se neznámkuje, a vůbec nikomu známky nechybí, ani nám ani dětem. V první třídě byla dcera na klasické základce a nechápala, proč má stejnou známku, jako někdo, kdo čte lépe. Známky ji vůbec nezajímaly. Ale když poprvé přečetla 400 stránkovou knihu celou sama (5.třída), tak z toho měla fakt velkou radost (číst se naučila až ve 3. třídě). Doteď čte hůře, ale čte ráda, a sama sáhne po knize. Kdyby byla od 1. třídy nucena číst, a ještě za to známkována ( měla by tak trojky minimálně), tak věřím, že knížku už do ruky nevezme.

bylo to dobrovolné rozhodnutí? Bylo! Ač přes padesát, nešla jsem, nemohla bych se na sebe podívat do zrcadla, zradila bych sama sebe. Nikam jsem nemohla, lidi se na mě dívali skrz prsty, ale tlak společnosti jsem ustála s informacemi, které nám média nepouštěli a doufala v brzký konec těch hrůz, které nám politici diktovali. Dnes kolem sebe vidím spoustu lidí s nalomeným zdravím a hlavně s rozhozenou imunitou a koušu se do jazyka, abych nikomu neřekla: "vidíš, já jsem ti to říkala..."...a radost z toho rozhodně nemám :-(

leky nejsou