Tex dole jsem již uveřejnil, ale činím tak znovu.
Víte co? Jdu si koupit auto. Pokud na něj mám peníze a rozhodl jsem se ho koupit, mám plné právo si připlatit za lepší model, více bezpečnostních prvků nebo vyšší komfort. Nikdo mi do toho nekecá, nikdo mě v tom neomezuje, protože je to moje volba, moje investice, moje svoboda. Tak proč, sakra, když jde o něco tak zásadního, jako je moje zdraví, se najednou objevuje někdo, kdo se cítí oprávněn mi diktovat, na co mám a nemám nárok?
Zdraví je nesrovnatelně důležitější než jakékoliv auto. Je to základní hodnota, bez které nemá smysl žádný jiný majetek. Tak jakým právem mi někdo zabraňuje, abych si za své zdraví připlatil, pokud chci a mám na to? Proč bych nemohl investovat do lepší péče, do lepší léčby, do rychlejší dostupnosti služeb? Kdo si vůbec myslí, že má právo rozhodovat o tom, co já sám udělám pro to, abych byl zdravý, abych se cítil v bezpečí a v pohodě?
Všude kolem vidím, jak se platí za lepší služby, za vyšší kvalitu, za individuální přístup. A v pořádku, nechť to tak je. Ale když se to týká zdraví – toho nejcennějšího, co člověk má – najednou se objevují překážky, regulace, restrikce. Proč mi někdo bere právo rozhodovat o svém vlastním těle a o svém vlastním životě? Jakým právem mi brání, abych si zajistil to nejlepší pro sebe a svou rodinu?
Je absurdní, že mi je umožněno zaplatit si třeba za prémiový interiér auta, ale když chci platit za lepší léčbu, někdo mi v tom chce bránit. To není jen nesmyslné – je to naprosto nepřijatelné.
Víte co? Jdu si koupit auto. Pokud na něj mám peníze a rozhodl jsem se ho koupit, mám plné právo si připlatit za lepší model, více bezpečnostních prvků nebo vyšší komfort. Nikdo mi do toho nekecá, nikdo mě v tom neomezuje, protože je to moje volba, moje investice, moje svoboda. Tak proč, sakra, když jde o něco tak zásadního, jako je moje zdraví, se najednou objevuje někdo, kdo se cítí oprávněn mi diktovat, na co mám a nemám nárok?
Zdraví je nesrovnatelně důležitější než jakékoliv auto. Je to základní hodnota, bez které nemá smysl žádný jiný majetek. Tak jakým právem mi někdo zabraňuje, abych si za své zdraví připlatil, pokud chci a mám na to? Proč bych nemohl investovat do lepší péče, do lepší léčby, do rychlejší dostupnosti služeb? Kdo si vůbec myslí, že má právo rozhodovat o tom, co já sám udělám pro to, abych byl zdravý, abych se cítil v bezpečí a v pohodě?
Všude kolem vidím, jak se platí za lepší služby, za vyšší kvalitu, za individuální přístup. A v pořádku, nechť to tak je. Ale když se to týká zdraví – toho nejcennějšího, co člověk má – najednou se objevují překážky, regulace, restrikce. Proč mi někdo bere právo rozhodovat o svém vlastním těle a o svém vlastním životě? Jakým právem mi brání, abych si zajistil to nejlepší pro sebe a svou rodinu?
Je absurdní, že mi je umožněno zaplatit si třeba za prémiový interiér auta, ale když chci platit za lepší léčbu, někdo mi v tom chce bránit. To není jen nesmyslné – je to naprosto nepřijatelné.
Dobrý den, v článku je uvedeno: Základní model má ve výzbroji kanóny s drážkovaným vývrtem hlavně M68 o ráži 105 mm. Naproti tomu pozdější verze dostaly do výbavy kanóny M256 s hladkým vývrtem o ráži 120 mm.
Já žiji v přesvědčení, že drážkovná hlavně je lepší nežli hládká, alespoň u kulovnice to tak je.
A u tankové hlavně? Prosím o vysvětlení, díky.
Vlastimil
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Problém spočívá v tom, že kvůli přehnané ochraně šelem, kterou prosazují takzvaní ochránci přírody, došlo k výraznému přemnožení medvědů a vlků. Tito predátoři nejenže ohrožují tradiční způsob života obyvatel v postižených regionech, ale rovněž způsobují významné hospodářské škody. Chovatelé hospodářských zvířat čelí útokům, při kterých přicházejí o své ovce, kozy či dokonce dobytek. Kromě toho přemnožení šelem narušuje přirozenou rovnováhu ekosystémů, což může negativně ovlivnit populace jiných druhů.
Navíc se stále více objevují případy, kdy vlci a medvědi ztrácejí plachost vůči člověku a přibližují se k obydleným oblastem, což zvyšuje riziko střetu s lidmi, zejména s dětmi a domácími mazlíčky. Dochází tak k situacím, kdy už nestačí preventivní opatření, jako jsou ploty nebo odháněcí zařízení, a je nutné uvažovat o cíleném odlovu, aby se situace stabilizovala.
Zastánci ochrany šelem často neberou v úvahu specifické podmínky v různých regionech a tlačí na absolutní zákaz lovu bez ohledu na skutečný stav a potřeby ekosystému. Tento přístup může vést k napětí mezi venkovskými komunitami a státními orgány, které tak přebírají zodpovědnost za neschopnost situaci účinně řešit.