Jezdím na kole v Česku a Japonsku, a musím říci, že v Japonsku je to horší, hlavně v Tokiu a v prefektuře Ibaraki.

Po nástupu do letadla posádka zavře dveře a aktivuje skluzavky (uslyšíte "slides armed and cross-checked"). Pokud tedy potom někdo nouzový východ otevře bez toho, aby skluzavky zase deaktivoval, tak se samozřejmě vysunou. Emergeny může totiž nastat kdykoliv, třeba i při čekání na ploše se může v letadle něco vznítit a bude jej potřeba evakuovat.

...ještě jsem zapomněl na půjčovny CD/DVD/BD.

Pokud se dostanete pod to hypermoderní pozlátko, kterým se Japonsko navenek prezentuje jako hypermoderní společnost, zjistíte, že se tu používá spousta archaických technologií. Kromě disket a faxů třeba papírové vkladní knížky k účtům, osobní razítka, část obchodů bere jen hotovost, karty se někde ještě čtou přes magnetické proužky atd.

To, že ty bitcoiny nešly do její peněženky, vás asi nenapadlo, že?

V japonském článku se píše, že vlak v Komagome stál jen 15 minut, za kterých přesunuli cestující do ostatních vozů, prohledali inkriminovaný vůz č. 8, nic nenanšli a uzavřeli jej pro cestující.

Jednalo se nejspíš o mládě tohoto hada:

Odkaz 1  

Pozn: Linka Jamanote není žádná rychlodráha, ale okružní městská linka, která dosahuje maximální rychlosti okolo 100 km/h, ale to jen na několika delších mezistaničních úsecích.

Tak o 40 let. GPS se zpřístupnilo pro civilní letectví po sestřelení letu KAL 007, který se navigační chybou krátce dostal nad sovětské území.

Nepletete si Japonsko s Čínou?

V Japonsku se pokuty za drobné přestupky, jako je odhazování odpadků, přecházení na červenou apod. nedávají. Společnost tu nepaměti fungovala na principu sebekontroly, lidé si nechtějí udělat před ostatními ostudu. Teď už to ale někde fungovat přestává.

Běžný Japonec jezdí šinkansenem buď na služebky, nebo jednou do roka na dovolenou, pokud tedy nemá hluboko do kapsy a nejede nočním autobusem.

Zato jezdí každý den do práce a zpět přeplněným vlakem, jehož interiér má konfiguraci starých vozů pražského metra, akorát sedačky jsou polstrované. To je mu ovšem jedno, protože si většinou stejně nesedne.

...a je to celkově úzké hrdlo, kde dochází k největšímu počtu zpoždění a mimořádností.

Ehm, co třeba "a pair of trousers", nebo americky "a pair of pants"?... Kolik těch kalhot asi bude..

Cestující s malými dětmi jdou tak jako tak první?...

Děkuju za osobní zkušenost. Slyšel jsem to z několika zdrojů, ale je možné, že to platí spíš někde v provinciích nebo už to platit přestává. Také bych si tipl, že holky, co randí s cizinci, mívají trochu jiná kritéria.

Pokud taková tradiční Japonka chce zůstat s dětmi doma a nanejvýš pracovat na částečný úvazek, až děti odrostou, výše příjmu jejího budoucího manžela bude přímo určovat její životní úroveň. Navíc také platí, že v tradiční japonské rodině žena disponuje s celým manželovým příjmem a manžel dostává jen kapesné.

Samozřejmě se jedná o nejtradičnější pojetí rodiny, spousty páru takto už nefungují.

Ještě extrémnější situace je v činské kultuře. Tam se ženy plají mužů na výši příjmu jen tak na potkání, jestli o nich vůbec má cenu uvažovat.

Od pamětníka osvobození z jihozápadních Čech jsem slyšel, že se američtí vojáci chovali naprosto korektně. Večer při zábavě, když se mezi sebou porvali, okamžitě naběhla MP a všechno uklidnila.

Americká armáda měla za druhé světové války velice propracované zásobování jídlem, takže ti vojáci neměli ani potřebu někde rabovat.

V Tokiu jsou tyto dveře jen na některých linkách, a i na těch byly instalovány až před několika lety. Mimo Tokio jsou málokde.

Třeba na lince Jamanote - okružní lince kolem středu Tokia - byly instalovány až po pádu člověka do kolejiště a následné smrti dalšího, který se mu snažil pomoct. Bylo to ve stanici Šin-Ókubo - je tam pamětní deska.

Na trase D ve vizualizacích byly.

Ty zábrany jsou poměrně náročné na instalaci i na provoz. Vlaky musí zastavovat přesně, otevírání a zavírání musí být synchronizováno s dveřmi soupravy a musíte zajistit, že vám mezi těmi dvěma páry dveří nikdo nezůstane.

Vzhledem k tomu, že těch pádů do kolejiště není tak moc, a většina končí jen úrazem, tak to není žádný palčivý problém.

I tady v Tokiu jsou jen na některých linkách.

Jenže demokratická vláda v Tchaj-peji nikomu nevyhrožuje válkou, v případě, že by se od ní odtrhl.

Naopak, na Tchaj-wanu je patrný trend používat víc a víc název Tchaj-wan, a to i na oficiálních dokumentech, třeba pasech, na úkor Čínské republiky.

V Japonsku to takto normálně funguje. Přesný počet tabletek v blistru se dá do pytlíčku a k tomu se vytiskne personalizovaná příbalová informace. Ano, trvá to delší dobu a za tu samotnou přípravu se platí poplatek (navíc k ceně samotného léku). Z poplatku platí 70% nebo 80% pojišťovna.