Jak kde, v Japonsku nebo na Tchaj-wanu jsou k cizincům většinou ohleduplní ještě víc.

To, že neměl v úmyslu krást, bylo evidentní už jen proto, že zaplatil čokolády 40x dražší, než je ta samotná taška, která je ale z celého nákupu nejvíc vidět.

Je to celé trochu absurdní, ale pokud na to má řetězec právo a stojí jim to za to...

Nakonec, revizoři v pražské MHD se k turistům svého času chovali v podobném duchu.

Jak jsem psal níže, jednalo se o akci ve vyhrazeném vagonu, na kterou jste si musela koupit vstupenku s jízdenku, žádné překvapení.

Pusan je česká transkripce, Busan anglická.

Nejednalo se o nějaké překvapení pro normální cestující, jak by se snad mohlo zdát z článku. Šlo o akci, na kterou byl pronajat jeden z vozů šestnáctivozové soupravy rychlovlaku Nozomi. Abyste se jí mohli zúčastnit, bylo třeba si zakoupit vstupenku, která obsahovala i jízdenku. Na sedadla u okénka stála 33 000 jenů, na sedadla u uličky s lepším výběrem 50 000.

Pro srovnání, normální jízdenka s rezervací místa na danou relaci stojí 14 720 jenů.

To se stalo za COVIDu i v Německu. Letěl jsem domů do Japonska s jedním Němcem, který měl vyřízené všechny potřebné dokumenty pro, tuším, pracovní pobyt, ale na check-inu ho odmítli. Šel znovu na ambasádu, kde mu potvrdili, že má vše v pořádku, tak to zkusil za pár dní znovu a vyšlo to.

V té době se nedalo za účelem turistiky do Japonska cestovat vůbec.

Jezdím na kole v Česku a Japonsku, a musím říci, že v Japonsku je to horší, hlavně v Tokiu a v prefektuře Ibaraki.

Po nástupu do letadla posádka zavře dveře a aktivuje skluzavky (uslyšíte "slides armed and cross-checked"). Pokud tedy potom někdo nouzový východ otevře bez toho, aby skluzavky zase deaktivoval, tak se samozřejmě vysunou. Emergeny může totiž nastat kdykoliv, třeba i při čekání na ploše se může v letadle něco vznítit a bude jej potřeba evakuovat.

...ještě jsem zapomněl na půjčovny CD/DVD/BD.

Pokud se dostanete pod to hypermoderní pozlátko, kterým se Japonsko navenek prezentuje jako hypermoderní společnost, zjistíte, že se tu používá spousta archaických technologií. Kromě disket a faxů třeba papírové vkladní knížky k účtům, osobní razítka, část obchodů bere jen hotovost, karty se někde ještě čtou přes magnetické proužky atd.

To, že ty bitcoiny nešly do její peněženky, vás asi nenapadlo, že?

V japonském článku se píše, že vlak v Komagome stál jen 15 minut, za kterých přesunuli cestující do ostatních vozů, prohledali inkriminovaný vůz č. 8, nic nenanšli a uzavřeli jej pro cestující.

Jednalo se nejspíš o mládě tohoto hada:

Odkaz 1  

Pozn: Linka Jamanote není žádná rychlodráha, ale okružní městská linka, která dosahuje maximální rychlosti okolo 100 km/h, ale to jen na několika delších mezistaničních úsecích.

Tak o 40 let. GPS se zpřístupnilo pro civilní letectví po sestřelení letu KAL 007, který se navigační chybou krátce dostal nad sovětské území.

Nepletete si Japonsko s Čínou?

V Japonsku se pokuty za drobné přestupky, jako je odhazování odpadků, přecházení na červenou apod. nedávají. Společnost tu nepaměti fungovala na principu sebekontroly, lidé si nechtějí udělat před ostatními ostudu. Teď už to ale někde fungovat přestává.

Běžný Japonec jezdí šinkansenem buď na služebky, nebo jednou do roka na dovolenou, pokud tedy nemá hluboko do kapsy a nejede nočním autobusem.

Zato jezdí každý den do práce a zpět přeplněným vlakem, jehož interiér má konfiguraci starých vozů pražského metra, akorát sedačky jsou polstrované. To je mu ovšem jedno, protože si většinou stejně nesedne.

...a je to celkově úzké hrdlo, kde dochází k největšímu počtu zpoždění a mimořádností.

Ehm, co třeba "a pair of trousers", nebo americky "a pair of pants"?... Kolik těch kalhot asi bude..

Cestující s malými dětmi jdou tak jako tak první?...

Děkuju za osobní zkušenost. Slyšel jsem to z několika zdrojů, ale je možné, že to platí spíš někde v provinciích nebo už to platit přestává. Také bych si tipl, že holky, co randí s cizinci, mívají trochu jiná kritéria.