Dnešní uspěchaná, stresem naplněná doba je to nejhorší, co mohlo lidstvo zavést. Tlak na výkon, čísla sem, hlavně co nejvíc nahrabat a flexit před kamarády, rodinou a na sociálních sítích.

Ne všichni se narodí s kreativním mozkem, který dokáže přímočaře a asertivně fungovat, pomůže založit byznys, který bude fungovat na ždímání lidského času a psychiky.

Vše je jen o penězích, doba tvoří sobce, kteří chtějí všechno a empatie, lidskost, solidarita jako by byly neformálně zakázány. Kdo není psychicky zdravý, resp. v řeči těch šťastných, co psychickými nebo tělesnými problémy netrpí, „odolný“, a nemá nárok na to si stěžovat, stačí přeci jen chtít... Pak se divme, že se nerodí děti, lidi jsou agresivní, závistiví, zlí, jelikož sociální zázemí, které dříve bylo aflou a omegou života člověka, se vytratilo. Času na vlastní život téměř neexistuje, člověk buď cestuje mezi domem a bydlištěm, doma se jen vyspí a v práci na něj sypou nároky za nároky a „kolegové“ se jen vysmějí, že tenhle „život“ nezvládáš a nelíbí se ti.

Hodně štěstí všem dobrým duším, které trápí jakýkoliv splín, nevybrali jsme si na tomto světě žít, nezvolili jsme si tuto obtížnost dobrovolně, nezvolili jsme si tato společenská pravidla. Není to vaše vina, vy děláte vše správně, opatrujte se.

Proboha, nedělejte si děti a utopte se ve svém bohatství sami. Užívejte si těžce vydřených peněz, ale když už jednou přivedete na svět člověka, který vznikl rozhodnutím dvou lidí, ani k tomu nemohl nic říct, podepsat smlouvu, cokoliv, co by mu umožnilo souhlasit s životem a jeho podmínkami, tak pro něj udělejte cokoliv, aby se mu na světě žilo dobře, je to vaše povinnost.

Využít nevinný lidský život pro uspokojení vašich pudů a tužeb „splodit pokračovatele“ a pak ho zahodit jako starou hračku, až bude dospělý a nebude pro vás dostatečně dobrý.

Dítě je závazek a starost na celý život, o zvíře se taky postaráte až do skonu (alespoň ti, kteří nejsou lidské psychopatické hyeny, kteří zvíře vyhodí na ulici a nechají napospas osudu).

Ať si už, prosím, každý rodič uvědomí, že dítě si stvořili oni, dle svého přesvědčení o tom, že chtějí potomka. To dítě samo nepožádalo o to se narodit, a dokonce zrovna ani přímo vám.

Dítě není závazek na 18 let, je to závazek na celý život. Když nemám chuť podporovat dítě do svého skonu, tak si ho nedělám. Nicméně pokud se dítě rozhodne fungovat jinak, než si představujete, nic vám proboha nedluží.

I já mám mnohdy strach chodit kolem učiliště, kde žáci mají ve velké míře v ruce cigaretu, v kroužku si posílají destilát a baví se mezi sebou vulgárně, na jiné skupinky pokřikují výhrůžky a celkově jejich projev není společensky vhodný.

Sem mám poslat své dítě se vzdělávat? Co mě motivuje, abych v hloubi mysli vůbec uvažoval, že mezi takové lidi budu pouštět své dítě? Až se změní struktura žáků, nebo si rodiče začnou své ratolesti vychovávat i po 15. roku života, tak možná může okrajově učňovský obor přijít v úvahu.

Vzhledem k cenám spotřebního zboží a nárůstu cen nemovitostí a jejich porovnání s nárůstem mzdy v čase se není čemu divit.

Průměrná cena bytu o rozměru 70 m² v Česku v novostavbě byla v roce 2005 1,8 milionu korun (zdroj ČSÚ), LCD televize stála cca 25 tisíc. Při průměrné mzdě 18400 korun by jednotlivec potřeboval na byt cca 8,5 ročních průměrných hrubých mezd, na televizi by potřeboval šetřit neuvěřitelných 41 dní.

V roce 2024 je průměrná cena novostavby o rozměru 70 m² cca 8,8 milionů korun (může se lišit v závislosti na zdrojích, já vycházím ze zprávy ČBA), slušnou chytrou televizi koupíme za 20 tisíc. Průměrná mzda v roce 2024 činí 45500 korun, tudíž průměrný byt v novostavbě stojí přes 16 ročních průměrných mezd, kdežto na televizi bych ušetřil za cca 14 dní.

Nárůst mezd hrubě nekoreluje s nárůstem cen nemovitostí, ale reálně si můžeme koupit výrazně více např. spotřební elektroniky. Kdybych v roce 2005 dal více jak 1 měsíční mzdu za televizi, asi by si někdo klepal na čelo, co jsem za blázna. V dnešní době je televize něco, na co si v klidu odloží běžný člověk, na pořízení nemovitosti se nikdy neprošetříme a na hypotéku průměrná mzda opravdu nestačí.

Zdroj průměrných mezd pochází z ČSÚ.

Kdyby obchody vymyslely systém, kdy zboží pokladní nehází rychlostí blesku na pult, ale zboží by „odcestovalo“ někam, kde si to v klidu uklidím, aniž by mě nějaký jouda popostrkoval košíkem, zároveň nemusel přehrabávat jejich zboží na stejném pultu, tak bych možná i občas klasický pás toleroval.

Nicméně nemám rád, když jsem v obležení tolika cizích lidí, kteří ke všemu pospíchají, proto pokud jsou v nabídce, tak Scan&Go nebo samoobsluha je jediná cesta, v případě že si nemohu objednat zboží domů.

Dospělého člověka byste fyzicky za špatně splněnou práci netrestali. Za jednu facku nebo ránu by vás mohl tahat po soudech za ublížení na zdraví.

Z druhého soudku, dítě není majetek rodičů, ale dobrovolně stvořený člověk (ano, i neplánované je dobrovolné, jelikož jediná 100% antikoncepce je abstinence, popř. vasektomie nebo hysterektomie). Každý rodič by měl dělat vše pro to, aby dítě mělo možnost stát se plnohodnotným členem společnosti, tj. podpora vzdělávání, volnočasových aktivit, sociálních vztahů, pozitivní motivace a do budoucna poskytnout pomoc. Když bude za každou chybu mláceno, co si asi do dospělého života odnese? Ano, najdou se odolní jedinci, kteří jsou rádi, že v dětství dostávali řemenem, ale fakt, že rodiče nedokázali stejného efektu na vývoj bez použití násilí, je smutnou realitou, jelikož je to jednodušší a rychlejší.

Následně se všichni diví, když si tyto vzorce dítě převezme a mlátí např. svého partnera, opět i své děti a v poslední řadě právě i své, již staré, rodiče a konflikty ve společnosti řeší především agresí.

Přesně z toho důvodu je neustále křičení politiků a konzervativců směšné. Děti si má dělat ten, kdo je může uživit, tečka. A že si dnešní mladá generace dětí nechce dělat přesně z tohoto důvodu? Vždyť je to takhle správně. Mladí jsou zodpovědní a vědí, že si mohou dovolit cestování, koníčky a kavárny, na děti nemají, proto je nemají. Je jedno, jestli Česko ztratí několik milionů lidí, vždy se přizpůsobíme.

Problém je, že existují nezodpovědní lidé, kteří odmítají antikoncepci nebo z nějakého důvodu musí provozovat nechráněný pohlavní styk. Bohužel ono narozené dítě asi těžko necháte vyhladovět k smrti a stát to stejně bude muset zadotovat.

Když už nechci dávat peníze, tak namísto vymýšlení je nejlepší se napřímo zeptat, co by dotyčný rád pod stromečkem viděl. Nekoupí se úplná kravina, jen se člověk musí spolehnout na to, že to samé nekoupí někdo druhý. Zároveň nemám rád překvapení a druhým nerad překvapení vytvářím.

Já peníze pod stromečkem rád, sám si nic extra nekupuju, hodí se na nákup např. akcií, které mi někdo druhý těžko koupí.

Reálně jsme tu měli krásný příklad jak to vypadá, když se narodil velký počet dětí, viz. ročník 2008 a 2009. Systém na to nereagoval, školky nebyly dostupné, následovalo taktizování trvalým bydlištěm kvůli ZŠ a s odklady, aby se rodiče vyhnuly této vlně a děti měly větší šanci dostat se na školu.

Po 15 letech od narození těchto silných ročníku jsme viděli, jak systém opět zaspal. Děti končily na úřadech práce, nemohly si vybrat svou vysněnou školu a přitom jen stačilo se narodit o pár let dříve nebo později. Ročníky na počátku milénia měly SŠ bez přijímaček.

Ruku na srdce, měli bychom přestat řešit počet dětí, stejně je to již individuální starost, pomáhejme si, dělejme svět šťastným a krásným místem a chovejme se k sobě slušně. My můžeme své chování ovlivnit, nesnažme se ovlivňovat ostatní, nabízejme pomoc a nechme ostatní se rozhodnout.

Jestli nás bude v Česku 11 milionů nebo jen 6, bude nám to stejně za 200 let jedno, lidstvo se přizpůsobit umí, určitě vymyslíme, jak fungovat s klesající populací.

Zaráží mě, kolik lidí (rodičů) je úplně v pořádku s přístupem, že dítě po 18, potažmo dostudování, nemá co hledat pomoc u rodičů. Dítě není něco, co si jen tak vytvořím z vlastní vůle a až mě omrzí, tak se ho snažím zbavit.

Dítě tu není dobrovolně, vzniklo po vzájemné „dohodě“ mezi dvěma lidmi, kteří ví, že ten nový člověk žije přibližně 80 let, ne pouze 18. Rodiče moc dobře vědí, co dělají, když se pro dítě rozhodnou. Podpora dítěte by měla být do doby, dokud samo dítě nedojde do okamžiku, kdy bude chtít fungovat samo. Samozřejmě to se netýká situací, kdy chrání své zdraví, např. když se z dítěte stane zločinec, agresivní psychopat, zde je na místě především odborná pomoc.

Každý dospělý člověk si může říct, zdali se cítí na celoživotní závazek, kterým dítě JE. Pokud ne, dítě opravdu nikdo nikoho nenutí mít. Je potřeba mít mantinely, ale podpora rozvoje by měla být vždy.

Proto doufám, že více lidí začne chápat, proč se mladým do rodičovství nechce a proč nám tak klesá porodnost.

Dneska je rodičovství víceméně plánovaná záležitost. Máme možnost pozorovat, jaký ten život s dítětem je, můžeme se předem připravit, vzdělávat, investovat. Každopádně pokud se mladý pár rozhodne, že nechce mít děti, protože např. nemají vlastní bydlení, dostatek naspořených peněz, procestováno dle představ, ale i vědí, že nechtějí zatěžovat své rodiče, prarodiče nebo jiné rodinné příslušníky a kamarády požadavky na hlídání dětí, rádi by nicméně žili život alespoň podobně, jak jsou ti dva zvyklí, je to jen jejich zodpovědná volba.

Proto věřím, že tu přestane být tlak na porodnost, především na mladé ženy a slečny, nechme každého realizovat se, kde chce, jelikož neustálé pinkání mezi tématy „máme nízkou porodnost“, „mladí jsou líní“ a „matky se nechtějí starat o své děti, hledají neustále hlídání“ by mohlo přestat.

Buď ty podmínky pro mladé rodiny vytvoříme, nebo to necháme být a stále budeme neoprávněně napadat mladé, že nebude na důchody a provoz státu. Dítě je pro pár dobrovolné, ale nutností pro budoucnost státu, tudíž odpověď na otázku, kdo od druhého nějakou službu potřebuje, je zřejmá.

Home-office pro téměř všechny práce typu bílý límeček, ať už hybridní nebo úplný, by tyhle přeplněné silnice a MHD spolehlivě zredukoval. Jenže my se nemůžeme domluvit, co Covid přinesl, to zase někdo bohužel ruší. Mám na mysli obě strany. Manažeři si mohli přijít zbyteční a zaměstnanci zneužívající HO, kdy se nevěnovali práci stejně jako v kanceláři.

Pokud nastavíme jasná pravidla, s rozvojem digitalizace přeci tento krok je logickým vývojem pracovního trhu. Přispělo by to i k ekologickým cílům a snížením externalit.

Počítač je stejný doma i v kanceláři, pokud charakter práce dovolí.

Tak pokud je manželka nešťastná, může si založit podnikání a na tu dovolenou v jiném odvětví získat prostředky sama.

Nebo si alespoň v rodině promluvit o finanční gramotnosti a hodnotě peněz.

V dnešní době, kdy se bydlení stalo hůře dostupné, je vcelku logický krok, když zůstávají mladí lidé déle s rodiči, pokud mohou. Sestěhovat se během studií je finančně velmi náročné (záleží samozřejmě na oboru a možnosti práce při studiu).

Pokud se lidé mají rádi a plánují spolu budoucnost, nevidím ve „vztahu na dálku“ problém, především v dnešní digitální době. Samozřejmě lidé, kteří potřebují při vztahu spoustu fyzična, toto nejspíše nezvládnou.

Mě přesvědčovali během střední doma o tanečních neustále. Na základní škole mě dokonce zapsali na kurz tance. Přestože jsem prý byl nadaný tanečník dle slov lektorky, já tancování rád neměl, společenský aspekt byl noční můrou a už vůbec jsem se nechtěl dotýkat cizích lidí a nosit společenské oblečení.

Nakonec jsem do tanečních nešel, tancování mi nechybí, nikde ho nevyužívám, partnerka taky tancovat neumí a jsme spokojení.

Své děti do tanečních nutit nikdy nebudu, ani o doporučení nebude řeč.

Půjčky mají být především jako forma páky pro zamezení větších finančních ztrát nebo naopak navýšení původní hodnoty majetku i s úroky.

Pokud zamezuji finanční ztráty, musím se zeptat, zdali nelze dočasně fungovat alternativně, mimo svůj komfort, než tuto páku využiju.

Půjčka na nemovitou věc nebo start podnikání = potenciál výnosů nad náklady úvěru, krátkodobá starost, dlouhodobá radost; půjčka na oslavu, dovolenou = chvilková radost, dlouhodobá starost.

Pokud někdo cizí něco chce, existují alternativní komunikační služby. Nemám problém zvednou telefon někomu, kdo mě předem informuje, mám uložené daného číslo a vím, o koho jde. Sám taky pošlu vždy raději email, zprávu nebo cokoliv přes datovou schránku, než abych si narychlo připravoval, co mám říct.

Nelze generalizovat takto komplexní problém. Nelze ukazovat prstem na bezdětné, že jsou oni tím problémem, zároveň nelze ukazovat na stát, že on je tím problémem.

Důvodu, proč jsou lidé bezdětní, je několik. Ať už od obecného přesvědčení až k nemožnosti otěhotnění. Zároveň každý člověk nebo pár má jiný přístup k zodpovědnosti, kde někdo chce mít před pořízením dětí vlastní bydlení, někdo může zůstat u rodičů v dvougeneračním domě, někomu nevadí nechat vyrůstat děti v 1+kk. Stejně jako je spektrum lidí u preferencí politických, ekonomických, filmových atd., je tomu tak i u otázek rodičovství.

Průběžný systém tu zavedli jiní lidé, než současní lidé v reprodukčním věku. A pokud nějaký systém nefunguje za současných podmínek, je potřeba jej změnit. Systém potřebuje děti, ne děti systém (systém nemůže bez dětí fungovat, kdežto děti si mohou investovat na své důchody). Systém se tudíž musí přizpůsobit.

Stát se neptá, zdali nechci od zaměstnavatele celou mzdu i se společnými odvody, zkrátka si to sociální pojištění vezme. Nenechá mi možnost si sociální, zdravotní pojištění a daň z příjmu (v případě jednoho příjmu ze zaměstnání) platit sám a nechat zodpovědnost v mých rukou.

Argument typu „Děti se rodily i za války a chudoby“ prosím nevytahovat, za války nehrozil trest odnětí svobody za zanedbání péče i s následkem smrti, jelikož jste neměli na jídlo a dítě spalo v nevyhovujících podmínkách, nesebrali by vám ho úřady v případě, že ho jako 5leté před odchodem do školky necháte kosit trávu pro králíky.

Kdo zažívá nebo zažil deprese a jiné psychické a chronické nemoci, tak ví a chápe, kdo je nezažil, ať si, namísto vytváření iluzí jistoty o svých vědomostech o těchto nemocech, i jejich „řešení“, a o znalosti pocitů těchto lidí, přeje, aby jimi nikdy netrpěl a užíval si každého dne bez nich. Opravdu nic nevíte, dokud si to nezažijete.