Rád bych souhlasil s nějakou rozumnou mírou podpory rodin s dětmi, nicméně forma trestání bezdětných mi nepřipadá v pořádku. Ve finále si bezdětné politici znepřátelí a v pozitivním případě je nebudou volit (což bude stále rostoucí skupinou voličů), nebo v tom horším případě emigrují. V této fázi je tedy lepší, aby bezdětní nepřispívali do státní kasy nic, nebo přispívali stále to, co přispívají teď?

Zároveň se bezdětní připraví na své důchody vlivem nižších nákladů sami, rodiče budou více spoléhat na své děti, aby jim ve stáří pomohli. Důchodové pojištění pak nemusí vůbec fungovat podobným průtokovým systémem, až demografie ukončí svůj přechod a opět se vyrovná věková pyramida, může se přejít na nějaký efektivnější systém, po vzoru z vyspělého světa.

Nejsme nesmrtelní, lze mít spíše více dětí, níže už se jde podstatně hůře (z 1.45 dítěte na ženu), dřív nebo později se stárnutí populace nebude řešit, jelikož s nižším počtem lidí bude potřeba stále méně lidí pro služby, výrobu apod.

Já sám si děti přeju, mám s rodiči skvělý vztah a chtěl bych to samé zažít taky, nicméně cestu aktuálně vidím v budování finančního a sociálního zázemí, až poté je úvaha o dětech.

Každopádně jsou lidé, kteří děti mít nemůžou, popř. mají zdravotní nebo genetické problémy, nebo zkrátka nemohou najít funkční vztah. Tito lidé již většinou už mají dost smůly, nepřidávejme jim ještě finanční zátěž.

Rozhodnutí většinou ale není jen v kompetenci jedinců. Pokud nemám partnera, těžko asi budu mít děti. Nebo sáhnu po kdejakém nespolehlivém, se kterým to nebude jen finanční břímě, jak popisujete, ale především psychická nálož, kdy se budou dva nekompatibilní lidé hádat o alimenty, režimu dětí a výhradní péče.

Chcete-li kvalitního plátce daní a pojištění, je potřeba, aby vyrůstal ve stabilní rodině a stabilním zázemí, jinak se může dítě psychicky úplně rozložit a máte spíše adepta na příjemce peněz jak ze sociálního, tak i zdravotního pojištění. To by bylo přeci kontraproduktivní. To samé i v případě, že má kolem sebe zajištěné děti a samo nemá nic, jen účel je společný, v dospělosti platit na sociální a zdravotní pojištění a do státní pokladny. Záleží pak na psychické odolnosti jedince a zde je extrémně důležitá právě podpora rodiny. Vedu-li dítě finančně zodpovědně, uvědomí si hodnotu peněz, v rozdělených rodinách pak nezřídka kdy rodiče soupeří finančně o dítě, které pak tuto hodnotu nepochopí. A máme tu začarovaný kruh, který jen prohlubuje současnou krizi.

Partnera tedy dostanete přiděleného, jinak budete platit více peněz?

Děti mějte bez ohledu na to, jaké je vaše přesvědčení o výchově a zabezpečení? Když chci svým dětem investovat od mládí, zároveň jim chci dopřát psychický i motorický vývoj mimoškolní aktivitou a stojí to vše více, než dokáže z výplaty zbýt? Domácího mazlíčka si taky nepořídíte, když na něj nemáte prostředky. Automobil, co má spotřebu převyšující moje finanční schopnosti si taky nepořídím (pokud jsem finančně gramotný) apod.

Věřte, že spousta mladých by děti ráda měla, ale každý má jiné představy o jejich výchově a životním prostředí, což je ve svobodné společnosti správně a jedině dobře. Lidé si uvědomují následky svých činů a tak dbají na prevenci, což je opět jedině dobře.

Někteří mladí nechtějí přivést dítě do nájmu v 1+kk, některým to nevadí. Některým je sobecky jedno, jestli se dítě dostane na kvalitní střední a vysokou školu, někdo takovému scénáři chce předejít, proto odkládá rodičovství, nebo si uvědomuje, že by to dítěti nemohl dopřát, tudíž jej nemá.

Kdyby společnost byla založena na stejných podmínkách pro všechny děti bez ohledu na sociální zázemí, kdy děti mají garantované startovací podmínky a jejich pokračování bude záležet jen na píli, popř. talentu, dítěte, spoustě lidem by ubyly důvody, proč dítě nemít.

Ale především jde o čas, který nemá finanční nahraditelnost. Nechci mít dítě jen pro „blaho společnosti“, ale taky pro uspokojení svých rodičovských potřeb, které nejsou vyjádřeny pouze finančně, ale především emočně. Když dítě uvidím jen večer před spaním, asi jej moc nenaplním.

Home-office pro téměř všechny práce typu bílý límeček, ať už hybridní nebo úplný, by tyhle přeplněné silnice a MHD spolehlivě zredukoval. Jenže my se nemůžeme domluvit, co Covid přinesl, to zase někdo bohužel ruší. Mám na mysli obě strany. Manažeři si mohli přijít zbyteční a zaměstnanci zneužívající HO, kdy se nevěnovali práci stejně jako v kanceláři.

Pokud nastavíme jasná pravidla, s rozvojem digitalizace přeci tento krok je logickým vývojem pracovního trhu. Přispělo by to i k ekologickým cílům a snížením externalit.

Počítač je stejný doma i v kanceláři, pokud charakter práce dovolí.

Tak pokud je manželka nešťastná, může si založit podnikání a na tu dovolenou v jiném odvětví získat prostředky sama.

Nebo si alespoň v rodině promluvit o finanční gramotnosti a hodnotě peněz.

V dnešní době, kdy se bydlení stalo hůře dostupné, je vcelku logický krok, když zůstávají mladí lidé déle s rodiči, pokud mohou. Sestěhovat se během studií je finančně velmi náročné (záleží samozřejmě na oboru a možnosti práce při studiu).

Pokud se lidé mají rádi a plánují spolu budoucnost, nevidím ve „vztahu na dálku“ problém, především v dnešní digitální době. Samozřejmě lidé, kteří potřebují při vztahu spoustu fyzična, toto nejspíše nezvládnou.

Dle Vašeho názoru je tedy špatně, že tato generace si nenechá všechno líbit, nestáhne se, nenechá sebou lomcovat, aby někdo výš nepřišel o ego? Já nepochopím, proč se k sobě nemůže společnost chovat s pokorou? Respektovat, že lidé nejsou stejní a mají jiný životní styl. Nezpochybňuju práva a povinnosti, které se pojí k občanům jednoho společenství. Nemyslím si, že majorita lidí chce, aby se o ně někdo staral a vše jim dával pod nos. Nezávislost je taky určitá forma svobody. Stačí, když se všichni budeme snažit o to, abychom mohli pracovat dle našich možností a schopností v co největším klidu a bezpečí. Bohužel lidí, kteří rádi zneužívají své postavení, majetek nebo známosti, je stále dost.

Nepopisuju jednorázové nebo dočasné situace typu ošetření zraněného, špatný den v práci, starost o novorozence apod. Tam se to dočasně potlačit dá, ale nelze tak činit několik let v kuse. V každé generaci se najdou lidi, kterým určité stresory nevadí, někteří dokonce i strach vyhledávají. Mozek je orgán jako každý jiný, neřaďme ho jako stejný pro všechny. Pomáhejme realizovat se všem s ohledem na jejich fyzické nebo psychické schopnosti.

Pokud se budeme učit represí dosahovat cílů, nejsme na tom jinak, než je to v autokratických systémech. Tam musí dělat, jak se káže, jinak se můžou rozloučit se „svobodou“. Ti vlivní budou „rozmazlení a zhýčkaní“, jelikož jakékoliv neuposlechnutí jejich představ o životě je potrestáno a oni se „vyhnou“ povinnosti problémy a strach ostatních řešit.

Však v pořádku. Moje okolí je obeznámeno s mým stylem komunikace, vždy najdeme konsensus, který vyhovuje oběma stranám.

Řeč je o neznámých číslech a nevyžádaných hovorech. Pokud vidím, že mi volal někdo, koho mám v kontaktech, nemám problém zavolat zpět nebo telefon zvednout.

Vůbec to není o nějakém „pocitu výjimečnosti, báječnosti a netknutelnosti“.

Jsem introvert, sociální vztahy si buduju velmi zřídka a dlouho, bohužel jsme ve společnosti v menšině a každý očekává, že každý je komunikativní a otevřený. Zároveň mám problém s neznámými a nepředvídatelnými věcmi a sociální interakce mi vadí, podobně jako arachnofobům vadí interakce s pavouky. Někdo neempatický si může ťukat na čelo, ale stresovou reakci organismu lehce neovlivníme.

Mě přesvědčovali během střední doma o tanečních neustále. Na základní škole mě dokonce zapsali na kurz tance. Přestože jsem prý byl nadaný tanečník dle slov lektorky, já tancování rád neměl, společenský aspekt byl noční můrou a už vůbec jsem se nechtěl dotýkat cizích lidí a nosit společenské oblečení.

Nakonec jsem do tanečních nešel, tancování mi nechybí, nikde ho nevyužívám, partnerka taky tancovat neumí a jsme spokojení.

Své děti do tanečních nutit nikdy nebudu, ani o doporučení nebude řeč.

V dnešní době, kdy každý telefon z neznámého čísla znamená většinou jen různé nabídky fotovoltaiky, energií, pojištění a jiných nevyžádaných věcí, nemluvě o podvodnících a riziku zaznamenání hlasu pro účely podvodu (viz. podvodné hovory rodinným příslušníkům s využitím AI hlasu na základě nahrávky). Zároveň těmto nevyžádaným telefonátům nezvednutím hovoru dám najevo, že tento telefon je nečinný, nedostupný a není potřeba na něj znovu volat.

Pokud se mi někdo nemůže dovolat a opravdu se mnou potřebuje mluvit, stačí napsat SMS se jménem a důvodem hovoru, pak není vůbec problém hovor uskutečnit, jelikož budu vědět, s kým mám tu čest a o čem se budu bavit.

Nebo budou standardem maximálně 2 děti, až se obmění všechny generace, nebude tento problém vůbec na stole, jedná se aktuálně o demografický přechod a holt je jen na nás, jak se s ním popereme. Po přechodu už bude zase relativní stabilita s pozvolným poklesem. Kolem úhrnné plodnosti 1 dítěte na ženu postupně budeme redukovat lidi, což nebude vůbec na škodu. Během minulého století se počet obyvatel tak dramaticky zvýšil, že korekce by už měla přijít.

Bude potřeba méně zdrojů, příroda si odpočine, lidi budou opět žít v harmonii s faunou i flórou, jelikož budou mít více prostoru, intenzifikace zemědělství zajistí udržitelný přísun živin.

Souhlasím, škol, například pětiletých, je stále hodně, personálně ale na prvním stupni nemusí být tak rozmanité.

Každopádně, chceme-li udržet lidi na venkově, nemůžeme zde rušit téměř všechny služby. Když se zruší škola, zruší se postupně i další vyžití pro děti, rodiče pak budou mít větší starosti s kroužky a vyžitím pro děti. Už teď musí někteří cestovat za prací, doktorem nebo nákupy i hodiny denně.

Já vím, že ekonomika má mít přednost, ale jsme stále lidi a sociální hodnoty bychom nějaké měli zachovat.

Půjčky mají být především jako forma páky pro zamezení větších finančních ztrát nebo naopak navýšení původní hodnoty majetku i s úroky.

Pokud zamezuji finanční ztráty, musím se zeptat, zdali nelze dočasně fungovat alternativně, mimo svůj komfort, než tuto páku využiju.

Půjčka na nemovitou věc nebo start podnikání = potenciál výnosů nad náklady úvěru, krátkodobá starost, dlouhodobá radost; půjčka na oslavu, dovolenou = chvilková radost, dlouhodobá starost.

Jsme na diskuzi na SZ, tady člověk nemá jistotu nikdy, zdali se jedná o zarytý argument, nebo o satiru, pardon 😆.

Tak či onak ředitelů zeměkoule a diktátorů za obrazovkou tu je v diskuzi přespříliš, myslím, že můj komentář najde adresáta, který si myslí, že lidi by měli žít jen podle tradice a zvyklostí.

Jestli berete počet dětí člověka jako objektivní názor pro hodnocení jeho kvality, jsem rád, že zůstává jen názorem a nemá žádný relevantní dopad.

Lidé se dělí na konzervativní a liberální v životních hodnotách, ještě že žijeme v době, kdy každému může být jedno, co dělá pro své štěstí druhý člověk, pokud někomu nenarušuje jeho svobodu a rozhodování.

Jednoduchý recept, jak dohnat ztrátu, je sám osobně přispět třeba 10 dětmi, nikdo vám nebrání. Ale když někdo nechce žádné, nebo jen jedno, ať už z jakéhokoliv důvodu, není to ničí starost.

Průběžný důchodový systém si odhlasovaly vlády před několika desítkami let, třeba nastal konečně čas na změnu.

Já jsem ve věku, kdy už spousta lidí dříve děti měla. Dříve totiž byl značně vyvíjen tlak na ženy, aby se co nejdříve vdaly a měly děti, jinak budou lidově řečeno „na ocet“ a ujede jim vlak. Dneska ženy mají podstatně volnější ruce, vybírají si partnery zodpovědněji, někdy s přehnanými nároky, nicméně stále se jedná o svobodný postup.

Mít dítě po 30 už není tabu, nicméně stihne se jich méně. Roste riziko neplodnosti aj. přidružených komplikací. Každopádně biologie člověka není v současnosti v rovině sociální. Je hezké, že máme dlouhou rodičovskou, ale kdo by chtěl strávit své nejproduktivnější léta zavřený doma, popř. v hůře kvalifikovaných pozicích, když váš potenciál je někde jinde? Na druhou stranu druhý z rodičů děťátko sotva vidí a stres spojený s jedním hlavním příjmem je všudypřítomný.

Dále nechci děťátko přivést do 1+kk, kde nebude soukromí ani pro jednoho z nás. Vyšší dispozice a plochy se utrhly cenově ze řetězu a pořízení do osobního vlastnictví už úplná utopie.

Dítě je i příliš závislé na vašem času i penězích. Nechci mít na svědomí to, že jednou bude finančně i emočně strádat, kdy kvůli těsné hypotéce se bude děťátko ptát: „A kde je táta/máma celé dny?“

Není to sobecké chování mladých dospělých, spíše naopak. Hledíme na vše příliš zodpovědně, a proto se zaměřujeme na jiné životní aspekty, kdy potenciální neúspěch povede pouze ve snížení kvality života nás, nikoliv děťátka, které si naši situaci nevybralo dobrovolně. Až bude naše situace relativně pod kontrolou, bude i miminko. Dříve tohle nikdo neřešil, prostě chtěl dítě, tak ho měl.

Právě že naopak, cílem je být s rodinou co nejčastěji, bohužel nelze skloubit jednoduše rodinný život a práce na plný úvazek.

Čas si za peníze nekoupíte.

Pokud někdo cizí něco chce, existují alternativní komunikační služby. Nemám problém zvednou telefon někomu, kdo mě předem informuje, mám uložené daného číslo a vím, o koho jde. Sám taky pošlu vždy raději email, zprávu nebo cokoliv přes datovou schránku, než abych si narychlo připravoval, co mám říct.

Jednoduše se říká někomu, kdo se narodí v Praze, může tam být u rodičů, zdědí byt/dům, rodiče mu byt pořídí apod., aby ostatní zůstali tam, kde se narodili.

Člověk si nevybere, kde se narodí, když chce studovat, do města musí. Když vystuduje, těžko na vesnici sežene uplatnění v oboru, které je pouze ve městě, kde např. studoval.

Může zkusit dojíždět, ale pro spoustu lidí je to psychicky velmi náročné a také chce občas dělat něco jiného než jen sedět v MHD a autě mezi prací, koníčky a domem.