Jelikož berou děti jako „výherní tiket“ a doufají, že se jedno z dětí dožije dospělosti, a zároveň k tomu i dostane možnost vzdělání a kariéry, která by jim pomohla dostat se z bídy. Když už se nepodaří vzdělání, alespoň mohou přispět k zemědělství a produkci jídla, které nemají, jako my, na každém rohu v obchodě.

Motivace v chudé části světa a rozvinuté je značně odlišná. Pro ně je dítě potencionální nárůst životní úrovně, pro rozvinutou společnost se jedná především o náklady s nejistou budoucností, tudíž mají děti především ti, kteří dítě chtějí jen kvůli dítěti samotnému.

V rozvinutém světě se porodnost u různých příjmových skupin zase tolik neliší, jde především o dostupnost antikoncepce, mnohdy s vyšší životní úrovni roste počet dětí, ale střední i vyšší střední třída nad dětmi myslí racionálně, jelikož jejich životní situaci značně ovlivní, kdežto u 1 % nejbohatších si ani těch nákladů nevšimnou.

Můj přirozený biorytmus je být unavený za světla a naopak mít plno energie za temna. Přes zimu mám nejvíc energie, v létě jsem naopak téměř celou dobu k nepoužití. Tudíž jestli světlo ve 3 ráno pro mě bude znamenat jednodušší usínání, tak jsem pro SEČ 😆.

Každopádně rodina je převážně z ranních ptáčat, tudíž GMT+2 by umožnil propojit naše světy více, jelikož čím déle světla večer bude, tím déle vydrží vzhůru 😆.

Dnešní uspěchaná, stresem naplněná doba je to nejhorší, co mohlo lidstvo zavést. Tlak na výkon, čísla sem, hlavně co nejvíc nahrabat a flexit před kamarády, rodinou a na sociálních sítích.

Ne všichni se narodí s kreativním mozkem, který dokáže přímočaře a asertivně fungovat, pomůže založit byznys, který bude fungovat na ždímání lidského času a psychiky.

Vše je jen o penězích, doba tvoří sobce, kteří chtějí všechno a empatie, lidskost, solidarita jako by byly neformálně zakázány. Kdo není psychicky zdravý, resp. v řeči těch šťastných, co psychickými nebo tělesnými problémy netrpí, „odolný“, a nemá nárok na to si stěžovat, stačí přeci jen chtít... Pak se divme, že se nerodí děti, lidi jsou agresivní, závistiví, zlí, jelikož sociální zázemí, které dříve bylo aflou a omegou života člověka, se vytratilo. Času na vlastní život téměř neexistuje, člověk buď cestuje mezi domem a bydlištěm, doma se jen vyspí a v práci na něj sypou nároky za nároky a „kolegové“ se jen vysmějí, že tenhle „život“ nezvládáš a nelíbí se ti.

Hodně štěstí všem dobrým duším, které trápí jakýkoliv splín, nevybrali jsme si na tomto světě žít, nezvolili jsme si tuto obtížnost dobrovolně, nezvolili jsme si tato společenská pravidla. Není to vaše vina, vy děláte vše správně, opatrujte se.

Proboha, nedělejte si děti a utopte se ve svém bohatství sami. Užívejte si těžce vydřených peněz, ale když už jednou přivedete na svět člověka, který vznikl rozhodnutím dvou lidí, ani k tomu nemohl nic říct, podepsat smlouvu, cokoliv, co by mu umožnilo souhlasit s životem a jeho podmínkami, tak pro něj udělejte cokoliv, aby se mu na světě žilo dobře, je to vaše povinnost.

Využít nevinný lidský život pro uspokojení vašich pudů a tužeb „splodit pokračovatele“ a pak ho zahodit jako starou hračku, až bude dospělý a nebude pro vás dostatečně dobrý.

Dítě je závazek a starost na celý život, o zvíře se taky postaráte až do skonu (alespoň ti, kteří nejsou lidské psychopatické hyeny, kteří zvíře vyhodí na ulici a nechají napospas osudu).

A byli šťastní?

Číst umím a vidím, co je na výplatní pásce, ale nejspíš máte nějaké informace, které nám zaměstnavatel zatajil.

Až na to, že si může každý vybrat, jestli to za to dítě stojí. Můžu bydlet v Praze v menším, jelikož pro 2 lidi 1+kk stačí, nebudu muset řešit kočárky, pleny, školky apod. Pak můžeme mít klidně i 60 tisíc čistého a věnovat vše jen do našich koníčků, na výbavu a zvelebování bytu apod. 3+kk jsem za 22k i s poplatky nikde nenašel, takové peníze se pohybují u 2+kk pod 50 m² na okraji Prahy.

Každopádně s přítelkyní jsme oba učitelé, plat si vyjednat lepší nemůžeme, protože stát a jeho zkostnatělé tabulky a opravdu ty platy nejsou ani mediánové.

Dojížděním zbytečně ztrácí člověk drahocenný čas, pokud by měl rodič obětovat čas s rodinou, k čemu vůbec tu rodinu pak zakládat?

Dneska si člověk musí vybrat, zdali chce bydlení, nebo děti. Koupit si alespoň 3+kk s dětmi nelze bez mimořádně nadstandardních příjmů, takže nájem s příspěvkem je asi jediná volba, pokud chci vlastní bydlení, tak asi nějaké maximálně 2+kk, které potřebuje oba příjmy partnerů.

Komu nepomůže rodina nebo nemá možnost vícegeneračního bydlení, má smůlu.

Věřím, že vám peníze přinesou více radosti, než vidět vaše dítě spokojeně si užívat života, když už zde z vaší vůle musí být. Rozfofrovat peníze můžete i bez nutnosti počít nový život. Každopádně sobci by děti mít neměli, jelikož dítě není jen o nich a jejich plnění si „potřeb“ a zabezpečení se na důchod.

Za mě je potřebná vzájemná spolupráce, ale chtít peníze za výchovu, školy apod. je hyenismus.

Ať si už, prosím, každý rodič uvědomí, že dítě si stvořili oni, dle svého přesvědčení o tom, že chtějí potomka. To dítě samo nepožádalo o to se narodit, a dokonce zrovna ani přímo vám.

Dítě není závazek na 18 let, je to závazek na celý život. Když nemám chuť podporovat dítě do svého skonu, tak si ho nedělám. Nicméně pokud se dítě rozhodne fungovat jinak, než si představujete, nic vám proboha nedluží.

Co Vám brání jít učit a vydělávat královské peníze za zlomek času s plno hodin dovolené? Vzdělání si může dodělat každý, klidně i distančně.

Realita učitelské profese je zcela jiná než koluje ve společnosti ala jedna paní povídala. Proč spoustu absolventů pedagogických fakult nikdy do škol nenastoupí, nebo odejde po pár letech, když si tak jednoduše mohou přijít k penězům?

Po škole mi nabízejí v zaměstnání 30 tisíc čistého v KV s VŠ (pedagogika). Pokud bychom uvažovali o založení rodiny, tak hypotéku neutáhneme ani kdybychom se na hlavu postavili. Nájmy jsou na polovině toho, co hypotéka a pokud nechci jít při DSTI nad 50 %, musel by příjem jednoho být přes 50 tisíc hrubého, což po škole není nic samozřejmého.

Nevím, jak víc bychom se museli sebezapřít, nejspíš dítě odložit na období po 40.

Děkuju za pohled, který mám já pouze z doslechu.

Rozumím tomu, že se dříve rodičovský příspěvek nevyplácel a rodič musel do práce, nicméně dříve bylo dostatek institucí, kam lze dítě umístit. Zároveň bydlení nebylo tak nedostupné v místě práce. Dnes je dostupné jen tam, kde práce není, a pro rodiče s menšími, ale i většími, dětmi znamená dojíždění ztrátu drahocenného času se svou rodinou.

Z toho důvodu tento návrh podporuju, nicméně stále se jedná jen o „odklad“ dítěte do instituce, je potřeba vyřešit ještě množství času, které rodiče tráví s dítětem. Zde vidím jako stěžejní úpravu zákoníku práce i DPFO pro flexibilnější i zkrácené úvazky, např. vyšší daňový bonus pro rodiče při práci na částečný úvazek, podpora home-office, časy začátku a konce pro snadné vyzvednutí dítěte ze školky apod. pro oba rodiče.

Já osobně si nedokážu představit, že své dítě, které bych si přál vychovávat, vidět růst, smát se s ním, ukazovat mu svět, tak budu vídat jen před ulehnutím do postele, maximálně o víkendech. Dítě není plyšák, je to lidská bytost, která je na rodiči plně závislá a pokud tu hledáme pouze kroky, jak tento kontakt omezovat, tak se nikam neposuneme.

Jo, dneska z jednoho příjmu mnohdy nepokryjete ani nájem, natož hypotéku, pokud jeden z páru není nadprůměrně finančně ohodnocen. Není to jen o oblečení a kavárnách, dneska není ani realistický uvažovat o vlastním bydlení a uživení rodiny z jediného příjmu.

Zároveň dnes ženy nemusí být vnímány jen jako ploditelky, chůvy, kuchařky a hospodyně, ale jako plnohodnotný ekonomicky aktivní člen společnosti, pokud si to zvolí.

Pokud někdo chce jen přežívat několik let, když je mladý a plný sil, budiž, ale je tu spousta lidí, kteří preferují práci, cestování a koníčky. To se bohužel s rodičovským příspěvkem, potažmo rodičovstvím, nedá skloubit, než děti budou samostatné, už se bude plížit padesátka a energie na život bude podstatně nižší.

I já mám mnohdy strach chodit kolem učiliště, kde žáci mají ve velké míře v ruce cigaretu, v kroužku si posílají destilát a baví se mezi sebou vulgárně, na jiné skupinky pokřikují výhrůžky a celkově jejich projev není společensky vhodný.

Sem mám poslat své dítě se vzdělávat? Co mě motivuje, abych v hloubi mysli vůbec uvažoval, že mezi takové lidi budu pouštět své dítě? Až se změní struktura žáků, nebo si rodiče začnou své ratolesti vychovávat i po 15. roku života, tak možná může okrajově učňovský obor přijít v úvahu.

A teď tedy nerozumím tomu, proč tohle podstupovat a stigmatizovat bydlení u rodičů, když u rodičů má člověk svůj pokoj, zázemí, nastavená pravidla, zvyklosti.

Takhle mladý člověk jde do neznámého, rizikového, dražšího, zároveň doma bude zbytečně volná místnost, která mohla mít využití. Jídlo je složitější na přípravu, kdy se banda lidí musí střídat u plotny, někdo je zvyklý na mrazení jídla a vaření jen o víkendy apod. Zkrátka těch kompromisů musí člověk za větší peníze dělat podstatně více a zbytečně, pokud má možnost zůstat u rodičů.

Ale beru to ze své perspektivy, kdy internát a kolej nebyly úplně pro mě, jakožto noční introvertní sovu, která má ráda soukromí a klid bez pařeb a alkoholu.

Děkuju za hezké vyjádření. V dnešní době je to zkrátka jinačí a destigmatizace bydlení u rodičů by měla být rozšířenější. Je spoustu lidí, kteří nemají milující rodinné prostředí a život jinde pro ně bude i z hlediska kvality života lepší. Já spolubydlení zažíval na internátu a nebylo to nic pro mě, jelikož jsem introvert, mám rád klid, ticho, tmu, jinak nemůžu fungovat, na intru to byly vždy boje o sprchu, světlo, žaluzie a opravdu bych to nechtěl opět znovu zažívat, ještě vzhledem k tomu, že cizí lidi si k tělu pouštět moc nechci.

Partnera bychom si měli vybírat především podle povahových rysů, když se najde spoustu protichůdných životních rytmů, tak se v klidu nemusí sestěhovat a najdou si jiného, se kterými jim soužití bude vyhovovat. Zároveň s partnerem můžu zvolit 1+kk, která při sdíleném nájmu vyjde podstatně méně s více soukromí, než dělený nájem za 3+1 (záleží tedy na tom, jestli se do 3 pokojů nenacpe 6 lidí, to je potom jiná situace).

Každopádně dávám Vám za pravdu, že zařizování si vlastního života sám na sebe mladé lépe připraví na běžný život. Záleží především na tom, jak zodpovědně se staví k povinnostem v domácnosti obecně. Lenoch zůstane lenochem i ve sdílení, jen následky budou bolestivější.

Samozřejmě, ale ne každý má přátele, se kterými do spolubydlení může jít, zároveň ne každý je takový dobrodruh, aby každý měsíc byl v nejistotě, že se jeden ze spolubydlících odstěhuje a náklady se rázem zvýší. Zároveň každý si přinese jiné zvyky, jeden je ranní ptáče, druhý noční sova, třetí má rád popíjení, další je abstinent,... Když musí mladý člověk dávat 10 tisíc za malý pokojíček, tak kompromisy moc dělat nejde.

Ale samozřejmě to je o nátuře každého, nač se honit za osamostatněním, když doma máte milující rodinu a zázemí, fungujete jako tým a zkrátka jen vyčkáte na partnera, se kterým utvoříte novou domácnost s podstatně většími úsporami.

Pokud je ale dítě u rodičů a nepomůže s ničím, zkrátka jen konzumuje a nic nepřispívá, tak už to není týmové soužití, nýbrž využívání situace, v tomto okamžiku by bylo na místě, aby se nastavila jasná pravidla a každý měl svou roli. Pokud to nebude fungovat, je na místě hledat náhradní řešení, včetně omezení služeb pro dítě, s tím i adekvátní nájem, náhrady za energie, opotřebení majetku aj. Jakmile by tam byl náznak alkoholismu, užívání drog, gamblerství aj. neřestí včetně páchání trestné činnosti, až v tento okamžik bych zvolil nucené vystěhování.

Vzhledem k tomu, že stále více mladých lidí nedokáže najít stálého partnera, ať už jsou důvody jakékoliv, nevyplatí se bydlet sám. Když nájem v 1+kk ukrojí absolventovi víc jak 50 % příjmu, je výrazně snazší žít s rodiči a šetřit si do budoucna, až s někým budu moct náklady dělit. Sám chodit do garsonky, kupovat jídlo jen pro sebe, to se nejen prodraží, ale za chvíli se člověk začne i cítit osamocený.

Zároveň kdo jiný než rodiče by měli pomáhat svému dítěti, když jej dobrovolně přivedli na tento svět.

Vzhledem k cenám spotřebního zboží a nárůstu cen nemovitostí a jejich porovnání s nárůstem mzdy v čase se není čemu divit.

Průměrná cena bytu o rozměru 70 m² v Česku v novostavbě byla v roce 2005 1,8 milionu korun (zdroj ČSÚ), LCD televize stála cca 25 tisíc. Při průměrné mzdě 18400 korun by jednotlivec potřeboval na byt cca 8,5 ročních průměrných hrubých mezd, na televizi by potřeboval šetřit neuvěřitelných 41 dní.

V roce 2024 je průměrná cena novostavby o rozměru 70 m² cca 8,8 milionů korun (může se lišit v závislosti na zdrojích, já vycházím ze zprávy ČBA), slušnou chytrou televizi koupíme za 20 tisíc. Průměrná mzda v roce 2024 činí 45500 korun, tudíž průměrný byt v novostavbě stojí přes 16 ročních průměrných mezd, kdežto na televizi bych ušetřil za cca 14 dní.

Nárůst mezd hrubě nekoreluje s nárůstem cen nemovitostí, ale reálně si můžeme koupit výrazně více např. spotřební elektroniky. Kdybych v roce 2005 dal více jak 1 měsíční mzdu za televizi, asi by si někdo klepal na čelo, co jsem za blázna. V dnešní době je televize něco, na co si v klidu odloží běžný člověk, na pořízení nemovitosti se nikdy neprošetříme a na hypotéku průměrná mzda opravdu nestačí.

Zdroj průměrných mezd pochází z ČSÚ.