Do roku 1978 jsem sbíral odznáčky od ruských vojáků. Pak jsem v Milovicích zažil relativní drobnou příhodu. V té době tam s rusákama kšeftoval skoro každý a ruský důstojník měl v Rusku váhu, jen pokud vlastnil Volhu - ruský automobil. A tak všichni rusáci(důstojníci) kupovali vraky Volh a snažili se je opravovat u místních. Odměnou byl často "kvalitní, nízkooktanový benzín".
A jeden, skoro nejvýše postavený rusák, si nechal opravovat Volhu u mých příbuzných.
Dva vojáci (dle vzhledu Uzbekistán-Mongolsko) pracovali v zadní stodole na opravě vozu a občas se ve spěchu napili. Mluvil jsem tou dobou (cca 12 let) stejně ""dobře" rusky jako oni. A i přes jazykovou barieru, jsem poznal, že mají hlad. Babička jim na moji žádost dala nějaké jídlo s knedliky a omáčkou. Ale oni si to hned překlopili z talířů do ešusů a hltali to lžicí na zápraží.
A najednou se rozrazila vrátka do dvoru a vešel ten důstojník. Naleštěné kožené holínky, povýšený výraz s knírkem.. Odporný od pohledu, ještě horší chováním. Rozkopal vojákům jídlo z ešusu a snažil se mne držet za rameno, když nutil oba vojáky slízávat omáčku z jeho bot...
Ve dvanácti letech, jsem začal nesnášet rusácké povýšenectví. Ne ruské vojáky z Uzbekistánu, Kazachstánu,Arménie..Ale jejich velitele. A těch tam óčeň mnógo.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Super!