Velice zdařilý článek, kolego. Moc se mi líbí ten příklad neuroplasticity u člověka, který ztratí zrak. A přiznám se, že jsem nevěděl o involuci hipokampální oblasti při zvýšených hladinách kortizolu.
Mimochodem, nás na fakultě učili, že neurogeneze probíhá jen v prenatálním období. Vím, že to pak bylo vyvráceno, ale není hipokampus jediná struktura v telencefalu, kde k tomu dochází?
Ona existuje zázračná pilulka na úzkosti?
Prosím pěkně, co to je za blbost? To asi brzy psychiatři nebudou mít co žrát. A terapeuti zmizí lusknutím prstu. To se zas někdo vyjadřuje k něčemu, o čem vi tužku.
Benzodiazepinová anxiolytika rozhodně potlačují úzkost lépe, než kognitiva demenci. Alespoň myslím, že takto to bylo myšleno.
Jsem klinický psycholog s 20ti lety praxe.
A po dvaceti letech praxe coby klinický psycholog byste článek napsal lépe? Použitím výkladu hodného skript a odborných článků, terminologie kterou průměrný člověk nerozumí a ideálně na nikoliv méně než 10 normostran? Alespoň to předpokládám. Pane kolego, jste na špatné adrese. Vážně máte výhrady k textům ze seznám média? Mrkněte na solen.cz nebo tak. Nechoďte zde kritizovat bez věcných připomínek a neurčitě. Zatím jsme se od odborníka s 20letou praxí dozvěděli, že je článek špatný. Nedozvěděli jsme se v čem je špatný, ani nevidím, že vy byste články psal. Nedělejte prosím ostudu zdravotnickému cechu 🙂. S pozdravem
Volný
Děkuji za Vaši reakci. Bohužel jsem z PL mojí maminky dost zděšená, ale maminka je na tom ne zrovna dobře s pamětí a vyměnit jí praktika (nehledě na to, že nikdo nebere nové pacienty) by pro ni nebylo dobré. Na obranu paní doktorky musím říct, že maminka má v sobě pevně usazené společenské chování a roztomilé spoleřenské fráze, takže přestože neví, že žije ve svém bytě, s návštěvami, cizími lidmi a lékaři švitoří s úsměvem filmové hvězdy naprosto plynule. Nevadí, že neví, s kým mluvila, nebo že vůbec s někým mluvila. Pak mi každý lékař řekne "paní je v pořádku". Vždycky mám chuť se rozplakat, ale jak píšu, už jsem rezignovala a nechávám to plynout, dokud to zvládnu. Nikdo jiný, kdo by se postaral, není.
Tak přeji hodně síly, máte můj obdiv!
Mně praktická lékařka mé maminky řekla, že je to předčasné - prý "paní je v pořádku". Přitom včasná diagnostika je velmi důležitá. Takže to řešíme až po dalších dvou letech - až si toho snad všimla i MUDra. Tenkrát jsem byla hodně zoufalá, protože když Vám nepomůže praktik, nepomůže nikdo. Dnes už jsem rezignovaná.
Zde se nejspíš skutečně bohužel jedná o pochybení lékařky. To se bohužel stává, ale pro opomenutí u odborníka neexistuje omluva. Snad už se Vám vede lépe.
Z vlastní zkušenosti - pacienti se nedostaví sami nikdy, neuvědomují si to. Když jsem se obrátila na praktického lékaře maminky, bylo mi sděleno, že je to stáří, že ji nikam posílat nebude, nemá to smysl ji zbytečně zatěžovat. Po několika měsících doma upadla, potom už to šlo rychle - z chodícího i když paranoidního člověka se stal ležák, neschopný komunikace, tedy mimo stížností či nadávek na okolí. Léčba psychiatrem náladu nezlepší, pouze způsobuje spavost, kdy je někdy nemožné maminku probudit, aby se alespoň najedla, léky tedy na chvíli vysadí, začne nadávat na vše, zase nasadí a tak je to dokola.
To je mi líto, takto by lékař rozhodně postupovat neměl.
Článek je bohužel plný nepřesností, nadměrných zjednodušení a faktických chyb. Doporučuji autorovi, aby nepublikoval o tématech, které zcela zjevně nejsou jeho specializací.
Překvapuje mě Vaše tvrzení. Já jsem praktický lékař pro dospělé a žádné chyby v textu nevidím. Zjednodušený samozřejmě je, jak vysvětlil pan Kozinski. Pravda, nejsem psychiatr, neurolog ani psycholog, ale pokud vím, autor článku je adiktolog a ti mají na lékařské fakultě výuku dotčených předmětů (neurovědy, psychatrie, psychologie) v ještě větším rozsahu než studenti všeobecného lékařství. Takže bych se rád zeptal, z jaké pozice se k takovému výroku odvažujete. Jan Smíšek, který je lékař a jehož se mi podařilo dohledat je neonatolog, a ten do toho má co mluvit asi stejně jako chirurg do psychiatrie. Druhý lékař stejného jména je praktik pro děti a dorost. Ten se s demencí setkává asi stejně často, jako neonatolog.
Spise prosim, poradte, jak se taktne a citlive dostava milovany blizky k odbornikovi? Kde jsou odbornici? A existuji i moznosti, jak poradit blizkym a rodinnym prislusnikum, jak se s touto situaci vyrovnat?
Coby praktický lékař mě napadá leda doporučení obrátit se právě na praktického lékaře. Ten by si s tím měl umět poradit. Citlivě a srozumitelně pacientovi vysvětlit, že je u něj riziko, že se jeho stav bude zhoršovat. Odeslat na nějakou psychometriku k psychologovi, případně psychiatrovi. Jinak se můžete obrátit na nějaká sdružení či organizace zabývající se touto problematikou - např. lékař v nějakém domě se zvláštním režimem nebo něčem podobném (třeba Alzheimer Home) by měl umět poradit. Otázkou je, zda mu budete stát za odpověď. Člověk nikdy neví, na koho narazí.
Pokud mi paměť slouží, jako opiáty se označují alkaloidy obsažené v máku setém (papaver somniferum) - typicky kodein a morfin. Jako opioidy jsou pak označováni agonisté na opioidních receptorech. Logicky by se dalo říct, že i opiáty jsou opioidy, protože působí na opioidních receptorech, takže "opioid" je v tomto ohledu nejspíš slovo nadřazené. Ale myslím, že dnes už se používají spíše termíny jako "opioidní analgetika" apod., nebo ne? V praxi s nimi přicházíte do styku určitě častěji než já 🙂.
Ano, používá se daleko více slovo "opioidní". Ale díky, jsem zase o něco chytřejší 🙂.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Na první pohled to vypadá dobře, ale přečtu si to až ráno v ordinaci 🙂. Nedávno jsem odeslal s podezřením na RS pacientku na neurologii. Bohužel se potvrdila, ale aspoň brzy.
P.S.: Nepublikujte tak pozdě v noci 😄
1 odpověď