• komentoval
    Před 1 měsícem

    Šéf vás měl rovnou vyhodit. Plácáte nesmysly o něčem, o čem vůbec nic nevíte. Samozřejmě, že nekoupíte elektromobil za tři tisíce, ale snad každý, kdo má v hlavě aspoň trošku mozku, jistě uzná, že jezdit v plechovce za tři tisíce je v dnešní době o smrt.

    Nemůžete na sídlišti nabíjet, OK, ale vy tam snad můžete tankovat? Tak co tedy je vlastně za problém?

    Doby, kdy se elektromobily nabíjely hodinu, už jsou dávno pryč. Tedy samozřejmě, že když si koupíte nějaký úplný nesmysl (u elektromobilu se to pozná tak, že je od evropské značky), pak se může nabíjet i hodinu. Ale normální elektromobil ne. Se svou Teslou jsem za letošní rok nabíjel na Superchargeru jednou (běžně najedu soukromým autem lehce pod 20 tisíc km ročně) a bylo to 6 minut.

    Tak prosím nešiřte dezinformace o tom, o čem nemáte ani potuchy, jak funguje. 250 koní není nic. Nemám žádný závodní speciál, ale moje auto má těch koní asi 523, ani nevím, je mi to jedno. Má jich zkrátka mnohem více, než je vůbec potřeba.

    Pokud chcete žít v pravěku a smrdět lidem pod nos (pro ně bez možnosti výběru), pak je to samozřejmě vaše volba.

    Nevidím žádný problém s elektromobilem. Píšete, že by ho koupil šéf - tak přece nemusíte řešit cenu, platí on. Cena je naprosto stejná, jako třeba u Superbu. Náklady jsou klidně desetinové. Garančky žádné, výměna oleje žádná, brzdy téměř věčné. Se Superbem najedete čtvrt milionu a je z něj vrak. Tesla najede třičtvrtě a je tak zralá na první prodej.

    Nebuďte takový skeptik. Nejprve si sežeňte nějaké informace a zkušenosti. Pak budete mluvit i psát úplně jinak.

    Já už bych spalovací auto nechtěl.

    Zdravím Vás, pane Velíšku,

    děkuji za Váš příspěvek. Překvapil mě pouze ten útočný postoj.

    Víte, šéf mi nabízel auto, které mělo dojezd cca 300 km. A jelikož firemním autem najezdím zhruba 3 až 5 tis. km za měsíc, znamenalo by to pro mě třeba trojnásobek "tankování". A jak zde píše pan Kavrza, kterému také děkuji za příspěvky, nabíjet 10krát až 16krát měsíčně po půl hodině? To si opravdu může časově dovolit jen málokdo 🙂

    Ale vlastně jak píše pan Kavrda, kdybych nebydlela v bytě, ale v domě, tak si mohu dobít doma. No, na tom sídlišti nevím...

    Šlo mi také ale o pokukázání na ten splašený a uspěchaný Green Deal. V ČR na něj rozhodně nejsme připravení. A ty emise? nevím zda jste četl do konce...

    A naposledy, pane Velíšku, tento článek je také o tom, jak jsou lidé rozdílní. Mají jiné možnosti. Kdyby každý vystudoval, tak jako vy nebo já... kdo by pekl chleba?

  • Zdravim ☺️ koukala jste na stranku fetlife? Ta je dost vyhranena, ale nevim jak to frci v Cechach. V Anglii celkem dost. Tam se lip hleda kdyz ma clovek specifictejsi touhy nebo naopak neco co he specifickyho na nem

    Dobrý den, Týno. Ne ne, snažila jsem se vysledovat nějaké stránky tady u nás, ale většina jich nefunguje. A když už jsem něco našla, tak se to podobalo spíše vulgární erotické seznamce, což jsem nepovažovala za "přijatelné" k tomuto článku. Psala jsem ho spíše jako zamyšlení a nechtěla jsem rozjet nějakou agresivní diskuzi 🙂

  • mít někoho rád a někoho milovat jsou dvě rozdílné věci slečno Kate.

    můžu mít něco rád ale chci od toho mít distanc

    Milovat znamená závazek a od toho není distanc.

    Pokud hledáte někoho kdo vám porozumí a bude vás milovat tak vám musím sdělit že nikdo takový kromě vás samotné není. Nikdo vám nedá klíče ke dveřím které patří jenom vám - vaším touhám a očekáváním. Tyto klíče máte jenom a pouze vy. Čekat to od někoho jiného je poměrně velmi vysoký nárok nemyslíte ?

    pokud najdete tu osobu která vám porozumí a souzní s vámi ( což se nikdy nikomu v historii nestalo - pouze ve filmech a na Instagramu ) tak budete chtít vytvořit rodinu. Rodinu vytvoříte s mužem a splozením dětí. Můžete si na to nadávat a protestovat že to není LGBTQ+ a feministické jak chcete, ale taková je realita která vás pomalu ale jistě mele.

    Je vám 35, zažíváte krizi středního věku jelikož průměrný věk dožití je +/- 70 let.


    takže buď teprve biologické hodiny na usazení a děti začnou bít a do té doby budete ve stresu a pod tlakem


    nebo už odbyli máte to vyřešené a nejste kompatibilní na rodinný život.


    ať už tak nebo tak, přestaňte procházet vztahama jako nůž máslem a začněte u sebe.


    Přeji hezký den, Jenda 😸

    Dobrý den Jendo,


    právě o tom celý ten článek je. Začít u sebe 🙂


    A ano, zřejmě pro rodinný život kompatibilní nejsem. Nikdy jsem z toho nepocítila stres, že nebudu mít rodinu. Ano a možná mám přehnané nároky, ale nejsou motivovány ČK ani sociálními sítěmi (to nesleduji, ani nepříspěvkuji).


    Tomu co by mě mělo semlít moc nerozumím. Semlelo by mě asi to, kdybych nectila své morální hodnoty a provedla některé z Vámi navrhovaných řešení...


    Feministka asi trochu jsem, ale to je v dnešní době asi každá žena, která na sebe přebírá aspekty mužství.


    Děkuji za Váš názor a přeji hezký den 🙂

  • Je to pruser. Uprimne se nedivim ze se to nenahlasuje vic. Jelikoz jakmile mate v sobe sklenicku nebo dve a policajti jsou chlapi, muzete si za to preci sama ze jo.

    Přesně tak! A víte na co se Vás policajt zeptá? Co jste měla na sobě? 😄 To je jako nějaká polehčující okolnost? To je jakoby zlodějům odpustili krádež, protože to přece bylo vystavený ve vitríně 😄

    PS: Vaše články už čtu také a těším se na další!

    Hezký den

  • Je mi 31 a ted mam podobne stesti na vztahy jako Vy. No a jak jste se popsala, tak jsem se ve spouste vecech take videla. Ted jsem ve skvelym vztahu tri mesice a presne cekam, co zase bude. V tech obavach, ze se neco pose*re, tak se menim ze sebevedomy nezavisly zensky na magora kterej hned premysli ze se rozchazi, nebo me podvadi: neodepisuje hned a byl aktivni a on rekl tohle a tamto. Tak mi normalne hrabe a bojim se ze tim ten vztah pokazim. Nastesti mame dobrou komunikaci takze ty obavy hned zmizi. Ale jako uz jsem tim jinej vztah v zacatcich hned pokazila, protoze kdo ma nervy na magora 😂 co za vsim vidi jen to nejhorsi. A tyhle pocity nemam jen ve vztahu ale i v praci, nebo s prateli. Taky jsem mela serii idiotu a asi jsem vybirava a vetsinou jsem ja ten clovek co to ukoncuje, protoze ten druhej dela neco pres co vlak nejede. A radsi bych byla sama stastna, nez v mizernym vztahu. Deti pro me nejsou neco bez ceho bych nebyla v zivote stastna, takze na zadnou lasku nespecham. Ale mela jsem jednu velkou lasku, kde jsem mela prave cist, ze se deje neco spatne a nevycetla jsem to. Takze ted to ctu uplne ve vsem. Hlavne tak kde to vubec neni 😂 A brutalne me ta minulost ovlivnuje. A taky rodinny vztahy v destvi byly dost komplikovany a spoustu bolistek si nesu uz z hodne raneho veku a to i pres psychology psychiatry. Zajimalo by me jestli i autorka ma nejakou takovou minulost ktera ty vztahy treba ovlivnuje az doted.

    Zdravím Vás Týno,

    a úplně Vám rozumím a děkuji za příspěvek. Taky mě velmi ovlivňuje minulost, ale tak jako vy se s tím snažím bojovat. Určitě sem zase hodím jeden ze svých psychovztahů, a až uzraje čas, přidám i ten nejkrutější. Je to zvláštní terapie, ale na mě funguje.

    To že jste si nastavili správnou komunikaci je fajn! My jsme to nedokázali. Asi jsme měli oba z minulosti až přespříliš šrámů, a tak na místo chápání toho druhého jsme měli pocit, že musíme svá slova neustále obhajovat. Nevím jak lépe to popsat.

    Moc Vám držím palce, ať Vám to s nynějším přítelem vyjde.

    Snad takové přání od také Magorky, bude mít váhu.

    Přeji Vám hezký den!

  • najít ženáče a splodit s ním potomka + doufat že to uhrajete na alimenty ( a budete to mít z krku ). No a nebo rovnou najít jinou svobodnou 35 dámu k sobě, užít si klid a celé to stigma o potomcích přeskočit.

    stačí být k sobě upřímnější, člověk pak přestane trápit sebe i lidi okolo.

    Děkuji za radu Jendo, ale to je právě to co nechci a nepotřebuji. Nechci děti za každou cenu. Je mi 35 to bych si je již dávno upletla s někým jiným. Tenhle článek není o tom že hledám otce svých dětí, ale o tom že hledám lásku a porozumění.

    Děti už by byly jen takový nečekaný bonus.

    A bohužel mám muže až moc ráda na to abych skončila se ženou. Snad mi rozumíte..

    Možná bude šťastnější varianta užívat si život sám za sebe a občas si ho zpestřit s někým kdo to má stejně. V tom máte určitě pravdu.

    Hezký den!

  • Tak schválně tomu kamarádovi napište, nebo ještě lépe zavolejte, že jste byla odmítnuta nějakým můžem a máte depku a potřebovala by jste utěšit. Že na chlapy kašlete a že už si budete jenom užívat. A jestli za vama nechce přijet. To uvidíte, co se bude dít... 😁😁😁

    Petře představte si, že jsme se s kamarádem viděli již několikrát. A příležitostí bylo víc než dost, ale ani jednoho z nás to nenapadlo. A ano, je to heterosexuál. Asi jsme vyjímka která potvrzuje pravidlo :-)

  • Urcite je to znasilneni. Uz nemuzu hlasovat 😂 udelal neco s cim jste nesouhlasila? Jo. Uzila jste si to? Ne. Chtela jste to? Ne. Jestli se pletu, opravte me, prosim. Ale jako urcite pokud je tam nejaky nesouhlas z vasi strany, nemel to delat. Tak jste si mohli dat rucni nebo ustni praci. Ale on si proste vzal co chtel a nezajimalo jestli to chcete

    Zdravím Vás Týno,

    děkuji za zprávu. Mám stejný názor. A máte úplnou pravdu. Situace nemusela být tak vyhrocená a dala se vyřešit mnoha způsoby.

    Kamarádce se onehdy stalo něco podobného, a tak to je zřejmě docela častý jev. Ženy to bohužel nenahlašují, protože si dovedou představit jak by se na ně společnost dívala. Přitom je to zřejmě jediná věc, která by mohla pomoci situaci zlepšit.

    Přeji Vám hezký den!

  • To znělo, jako by jste dělala ve vymahačské agentuře. 😄


    PS: díky za přání, vy taky.

    Jenom bych to poopravil: bez toho přítele. Alespoň tedy my muži nehledáme ženského přítele. Protože se vždy snažíme ten kamarádský vztah posunout dál. A to vy ženy nechápete.

    Akorát to dělá zmatky...


    PPS: tak jste vostá, nebo nejste vostrá? 😀

    Petře, vy máte ale fantazii 🙂


    Ale s tím přátelstvím to není vždy tak zcela jednoznačné. Já mám dva nejlepší přátele, a to ženu (večírky, turistika, drby, nákupy a nekonečné telefonáty) a muže (hospoda, fotbal, auta, práce).

    Ona je mou přítelkyní asi 5 let, ale je pravda, že jsme se dříve neznaly.

    On je mým přítelem již téměř 20 let a známe se ještě déle.


    PS: Někdy být vostrá musím, ale Vostrá nejsem.

  • Možná se moc ženete za dokonalostí. Mne by to asi až děsilo mít dokonalou ženu. Někteří muži tvrdí že takový jsou sexroboti s AI a s tím dlouhodobě žít vydrží opravdu jen málo kdo. To je jen sex a potom šup s tím do skříně. 🙂

    Je to hlavně o komunikaci, toleranci, kompromisech a o oboustranné úctě. Nikdo není dokonalý a myslím že to ani nikdo nechce. A to je na tom to krásné. Pokud ale někdo odmítá komunikovat, je arogantní, uráží se, tak to nemá řešení a žádný komunikační kurz tomu nepomůže. To spíše nějaká poradna nebo psycholog pokud je to nějaká porucha nebo následek nějakého traumatu.

    Já se ženou překonal spoustu krizí, i ten workoholizmus (tím jsem se snažil vyřešit jiné problémy), prostě jsem to chvíli potřeboval. Ale jak jsem se dostal do určitého bodu kterého jsem potřeboval dosáhnout tak jsem s tím ze dne na den praštil a už doma nepracuji a déle v práci také nezůstávám. Teď třeba dost sportuji s dětmi. Ale já jsem jiný. Žena tvrdí že je to se mnou ode zdi ke zdi a z extrému do extrému, no nenudí se mnou 🙂. Ze začátku ji dost štvalo že se se mnou ani nemůže pohádat, říká že jsem mistr Zenu (ale trpící úzkostmi) a v práci si kolegové myslí že se dopuji antidepresivy. Vhledem k tomu co jsem všechno v dětství a dospívání prožil mne jen tak něco nerozhodí.

    Dobrý den Tomáši,

    děkuji Vám za komentář. Vážím si vaší reakce, a toho, že jste se taky trošku odhalil. Vidím, že je nás opravdu mnoho poznamenaných minulostí, která měla být krásná a přitom si z ní neseme šrámy. Ano i to je určitě důvod, proč jsou moje vztahy tak komplikované. Dáváte mi tudíž naději, že to může být dobré. Jen najít toho správného parťáka, jako je pro Vás Vaše žena.

    Víte, já jsem nikdy nebyla holka, která by se hnala za kariérou nebo dokonalostí. Mám spoustu chyb. O některých vím a o některých se dozvím zase příště. Samozřejmě, že si vždy hledáme partnery s kterými se budeme cítit sami sebou, a kteří nás budou mít rádi i s těmi chybami. Já ale zatím takového nenašla. A to co se snažím článkem říct je, že se snažím ponaučit z neúspěchu. Beru to jako osobní prohru a chci příště udělat opět maximum pro to, abych vyhrála. Partner, člověk s kterým mohu sdílet radost a úspěch, o kterého se mohu opřít v těžkých chvílích - to je přece ta největší výhra v životě.

    Nemyslím si, že bych byla arogantní. Jsem velice pozitivně naladěný člověk a dokážu si udělat legraci ze všeho, hlavně ze sebe samotné. Když se zakoukám, jsem připravena pro druhého udělat cokoli. Jen jsem asi trochu paličatá. A možná svým argumentům přikládám větší váhu než by bylo nutné, ale to je postižení ze zaměstnání. Když ale vím, že má pravdu někdo jiný a já se mýlím, dokážu to říct také nahlas.

    Ale univerzální recept neexistuje, i když ten Váš (komunikace, úcta, kompromisy a tolerance) se jemu určitě velmi blíží.

    Přeji Vám hezký den a ještě jednou děkuji.

  • Zdravím,

    zajímavý článek. Díky za tu baterku do očí. 🙂

    Teď jsem si uvědomil, že se mi to stalo taky. Oba jak jsme se věnovali seberozvoji a jak jsme radili tomu druhému, tak jsme nevěnovali pozornost tomu, co nám říká on sám. Zpětně si říkám, že je to smutné.

    A proč se nám to děje?

    Podle lidí, kterým naslouchám, to je proto, protože se potřebujeme ještě pořád něco naučit. V té situaci myslím.

    Pořád je tam něco, co je potřeba zlepšit, upravit, uvědomit si...

    A dokud si to člověk nezpracuje, život ho nepustí dál.

    Ale zjistil jsem, že kolikrát stačí si to uvědomit. Pak změnit přístup a violá, naráz to jde.

    Třeba to randění. To je prostě klasika. Člověk se musí propracovat přes ty neúspěchy a naráz má z čeho vybírat.


    Mimochodem, očekával jsem, že tady v diskuzi bude spousta kontaktů na chlapy, kteří by s vámi rádi zašli na rande, ale vypadá to, že většinu českých chlapů děsí žena, která se věnuje seberozvoji. Bohužel.

    Protože kde není poptávka, není ani nabídka. A je to škoda, protože bych raději bych randil s někým, jako vy, než s těmi českými královny dramatu. Nebo princeznami...

    Zdravím Vás Petře,


    máte pravdu. Také jsem již slyšela názor, že ještě nejsme v nějakém bodu připraveni, abychom se v životě posunuli dál. Vím že na sobě musím pracovat, ale další zklamání jsou občas spíše demotivující.


    Nevěřím v to, že někde na zídce sedí Amorek a rozdává dle zásluh. K někomu to prostě přijde hned a k někomu bohužel nikdy nedorazí. Člověk se ale musí připravovat pro oba případy, a tak se snaží být lepším. A to sám pro sebe nebo svou dokonalou polovičku. To se časem uvidí.


    No a s tím randěním. To jste udeřil hřebíček na hlavičku podruhé. Musela jsem se tomu smát. Nespočet schůzek proběhlo v duchu: Jsi krásná, zábavná a sexy a po půl hodině konverzace vlastně vůbec nejsem jeho typ. Někdy stačí zmínit pracovní sféru ve které se pohybuji, příště zase o tom, že jsem něco podobného řešila při stavbě domu. Najednou jsem vlastně příliš usedlá a nebo mám přehnané nároky.


    Nutno podotknout, že si ani jedno pohlaví nemáme co vyčítat. Doba je prostě taková. Seznamování vyžaduje notnou dávku trpělivosti a hlavně odvahy. A já přeju Všem, aby nalezli někoho, kdo je bude životem vést. A když už to nebude partner, ať je to alespoň ten nejlepší přítel.


    Přeji Vám hezký večer Petře