Mám dotaz: zemní plyn, jak známo, nenakupuje ani stát, ani státní obchodní organizace, ale zcela výhradně soukromí obchodníci. Malá množství slovenského, fysikálně možná ruského plynu importuje EPH, vlastnící podíl na slovenské části Tranzitního plynovodu (EUSTREAM).

Pokud se jedná o signifikantní import v rozsahu cca 3-4 mld.m³ ročně, nemůže být importérem finančně slabá skupina. Opravdu by mne zajímalo, kdo je tímto mimořádně bohatým importérem mocensky nebezpečného ruského plynu!

Jak u blbejch na dvorečku. Budeme-li nadále podporovat Ukrajinu, není třeba stavět kryty. Budeme-li stavět kryty a přestaneme-li podporovat Ukrajinu, dříve (či trochu později) nás z těchto krytů budou vytahovat zelení mužíčkové a dělat s námi to, co jedině umí. A není to nic příjemného. Vítat je budou stavitelé krytů. THINK!

Pro greendealově skomírající evropský průmysl je to dobrá zpráva. Latinská Amerika náleží mezi oblast s velmi vysokou porodností; roste tedy dlouhodobě poptávka i po průmyslovém zboží. A konečně snad přestane být argentinský steak ozdoben tak vysokou cenovkou 🙂

Netřeba nám Wikicosi, u nás se všechno vykecá. Tak citlivý, strategicky bezpečnostní systém bývá předmětem zájmu "těch druhých". Od toho máme speciální služby, aby jejich zájem vyšel naprázdno. Co je na tom tak výjimečného? (A mezi řečí: v USA platí zákon o zákazu uplácení. A je dodržován, takže finanční motivaci raději zapomeňte).

Všechny indicie vedou k závěru, že plynovody Nord Stream poškodili sami Rusové. Potřebovali vytvořit zdání vzniku události vis maior, aby nemuseli platit obrovská penále za nedodaný plyn. K přerušení provozu NS1 došlo - kromě Putinových hrátek - požárem terminálu LNG Portovaja, ležícího vedle stejnojmenné kompresorové stanice NS1 (obé je dobře vidět na Google Earth). Požár terminálu (později oficiálně přiznaný) zjevně vedl ke zničení propojené kompresní stanice. Tím se NS1 stal zaviněně nefunkčním. Tento příběh podporuje i fakt, že v případě NS2 se sabotáž týkala pouze rezervní trouby; ta "živá" stále končí u německého Lubminu, plná plynu a pod tlakem. Opravdu nevím, proč by nějaké ukrajinské komando mělo zájem zničit mrtvý plynovod, a u toho druhého funkčního pouze rezervnì trubku, když obě leží vedle sebe.

Mnoho řádků bez textu, mnoho textu bez obsahu. Lidská paměť je po třiceti letech ošidná; pokud nejsou k dospozici nějaké aktuální příběhy, pak to nejsou novinky, ale pokus o vytvoření kauzy. Bez důkazů nelze ani naznačovat. Pokuste se prosím nejprve vidět člověka a poznat motivaci, potom teprve začněte házet bláto. Děkuji.

Příběh o komárovi a velbloudovi. Považoval bych za vhodnějši používat rozšířenější název tohoto energetického média, totiž propan-butan. Jasně, jedná se o propan-butanové lahve, důvěrně známé našim chatařům a chalupářům. Takže si otázku položme ještě trochu jinak: může mít nákup lahví s propan-butanem jakýkoliv zaznamenatelný vliv na vychýlení rusko-ukrajinské obchodní bilance směrem k posílení ruských vojenských schopností? Stěží.

Stanovisko pana Kovandy vychází z grafu, průběžně publikovaného předávací stanicí Lanžhot. Zřejmým nedopatřením se domníval, źe jde o graf fyzické přepravy plynu, a z toho odvíjel své diskutabilní závěry. Nutno konstatovat, že použitý graf znázorňoval vývoj ceny plynu, nikoliv vývoj přepravy. A tak je to u daného autora téměř pravidlem.

Rakousko není plně závislé na plynu z Ruska; Gazprom pouze ztratí dalšího evropského odběratele v EU. Ostatně po prvním lednu příštího roku přijde nejspíše i o zbytek dodávek potrubního plynu do EU. A Německo navíc zakázalo dovoz ruského LNG. Ať si Volođa trhne levou zadní.

Tož jsem si k článku přečetl pár komentářů a vyslovuji podiv, kolik naprostých troubů je mocno psaného projevu. Plyn z Alžíru zvyšuje využití kapacity plynovodu ze Slovenska přes Rakousko a Slovinsko do Itálie, určeného původně pro dodávku plynu z Ruska. O dodávky alžírského plynu usilujeme od roku 1990. Objem 160 mil.m³ je sice bagatelní, ale má růstový potenciál nejen přes existující potrubí, ale také jako LNG. Většinu plynu z Alžíru odebírá Francie a Itálie. Je to mimochodem další krok proti možnosti obnovit dodávky ruského plynu do zemí Evropské unie.

Papír snese všechno, moc bych se s tím nepáral. Proč? Stát - kromě zákonů - nemá v ruce nic, čím by ovlivnil energetiku, a to jak její strukturu, tak vývoj ceny. Jediné, co má pod palcem, je kontrola přirozených monopolů prostřednictvím ERÚ; konkrétně jde o oprávněnost cen služby přepravních systémů: plynovodů a elektrorozvodné sítě. Státní energetická koncepce je toliko "wish list", tedy představa státu, jak by to asi mělo být. Neexistuje přitom jediný účinný nástroj, jak tuto vizi prosadit v praxi. Fakt, že stát během posledních patnácti let netlačil na producenty energií, aby se lépe připravovali na známou a očekávanou změnu parametrů, kterou kdysi v Bruselu podepsal, znamená dnes tuze svízelné vysvětlování. Komparativní výhoda, kdy jako výchozí rok pro hodnocení emisí se stal rok 1990, byla časem smazána (obrovský pokles emisí v následných letech vlivem podstatné redukce těžkého průmyslu). Mimořádně vysoký podíl uhlí a (možná i vědomá) nepřipravenost na transformaci energetiky staví teď Českou republiku, přesněji její politiky, do nezáviděníhodné situace. Nejspíše nastane čas hledání viníků...

Pokud jsou ceny másla obdobné a jejich pohyb je shodný, měla by to být jasná pobídka pro brněnský ÚOHS. To je státní orgán k tomu příslušný při odhalování monopolů a kartelových dohod. Delší variantou je kontrola NKÚ na ÚOHS a následné vynucené konání orgánu na ochranu trhu. Nebo kontrola másla na hlavě, je-li kde jaké.

Pokud památky nenajdeme, tak si je vytvoříme. Jako vždycky.

Rusko si zřejmě nevšimlo, že již není imperiání velmocí. Ono jim to stejně jednou dojde. Doufejme.

Nejtěžší je ovšem definovat, kdo jsou to "lidi". Navrhuji návrat ke slovu "masy". Se vším obsahem tohoto slova. Masy vás mohou volit, ale nesmějí vám vládnout. Viz ČSR, únor 1948.

Posledních několik let postrádám jednoduchý ekonomický údaj, a to náklady na výrobu 1 MWh, řazené podle typu primární energie či výsledku její transformace: jednoduše jednotky energie, kterou si kupuji na trhu, řazené podle typu paliva či energie. Po odpočtu externích vlivů, omezujících či vylučujících jednotlivá paliva (zákaz uhlí, otazníky nad plynem) mám - jako zákazník - pouze omezenou možnost kvalifikované volby dodavatele.

Modulární jaderné reaktory jsou logicky méně efektivní, protož kryjí odběrový diagram; nejsou tedy v trvalém provozu, jako současné "jaderky!". Stálo by asi za úvahu, zda investiční a ekonomické srovnání modulárního jaderného reaktoru s plynovou kogenerací není ekonomicky poněkud nevyvážené. Následovat by ovšem musela aktivita státu, směřující od zelené ideologie k životní realitě.Ochrana životního prostředí je nepochybně důležitá, ale nemá přednost před životem samotným.

Někteří politikové ficovsko/orbánovského druhu jsou zvláštní tím, jak vytvářejí dojem, že na své židli budou sedět na furt. Mnozí z nich nejspíše netuší, že poté budou možná toliko sedět.

Jsou lidé, před nimiž je nutno smeknout, a druzí, před nimiž je třeba si odplivnout. Já smekám před Zielenským.

Jen drobná poznámka, jenom trošku švihlá konspirací🙂: po Helsinkách začala jednání o exportu ruského plynu na západ; trouby bylo v roce 1968 uskladněny v jihovýchodním Polsku. V roce 1969 byly převezeny na Slovensko. Na konci 1970 schválila naše vláda vystavbu tranzitního plynovodu (původně navrženého přes Polsko). Občas mívám pocit, zda s tím naše okupace poněkud nesouvisela. Ludvík

Jak je důležité, abychom měli něco, na co lze nadávat, že? Když tento plynovod od roku 1973 vydělával pro Československo obrovské zisky, které umožnily udržovat ztrátové hornictví či postavit obě jaderné elektrárny, bylo vše v pořádku. Když ruský Gazprom přestal v roce 2022 den ze dne plnit platný dlouhodobý kontrakt, jenž byl pro finance Net4Gas zásadní, vycouvaly obě mezinárodní pojišťovny, které z potrubí skoro dvacet let vysoce profitovaly, z firmy, a ta byla na prodej. Jedná se o zdrojový plynovod; bez něj by Česká republika žádný plyn na svém území mít nemohla. Důsledky je snadné si představit. Vláda tak udělala to jediné rozumné, co se dalo pro snížení rizika udělat: odkoupila plynovod za zlomek jeho původní ceny a zaparkovala jej ve státní energetické společnosti ČEPS. Dodávky plynu pro republiku tak byly zachovány pod kontrolou, zamezující zneužití monopolu.

Jedinou cestou ze současné situace je obnova alespoň části přepravní funkce plynovodu. Prvním krokem je uzavřená dohoda na dovoz alžírského plynu potrubím přes Itálii do České republiky. Nadějnější je ovšem přeprava ukrajinského plynu na západ jako splátka za pomoc Evropské unie, až Rusko prohraje.

A jen tak na konec: plynovod Net4Gas - bývalý Transgas, největší evropský přepravní systém plynovodů - byl užíván jako politikum výzamně za bolšanů v počátcích sedmdesátých let, kdy soudruzi netušili, zda takovou investici vůbec ekonomicky zvládneme. Tehdy snad byl čas jamrovat; dnes už to politikum opravdu není. Je to jenom další důsledek neseriosního jednání Ruska.

Pokud se elektřina vyrábí z uhlí či plynu, nelze elektromobily považovat za bezemisní. Tedy: podíl podíl elektromobilů nemůže být ukazatelem míry znečištění.