Lázně Szechenyi jsou jen pro otrlé. Jsou přelidněné, nedá se tam hnout a už je na nich vidět zub času, navic se tam celkem krade. Zrovna včera jsem tam nakoukla a vím, že mě tam dobrovolně nikdo nedostane. V Budapešti doporučuji lázně Rudas. Jsou pod vrchem Gellért a když tam jde člověk v sobotu před 8 ráno, tak tam je jen pár místních. Jsou menší než Szechenyi, ale jsou tam krásné turecké lázně.

Zajímavé, že s podobnými myšlenkami na nucené mateřství souhlasí většinou muži... Děti mají mít ti, co je chtějí a dokáží jim vytvořit vhodné rodinné prostředí. V opačné variantě budete mít sice plno dětí, ale často nešťastných, z neúplných rodin, nesoucí si traumata a následky nevhodné výchovy a předávající to vše negativní na další generaci. Ekonomiku státu je prostě nutno začít plánovat s ohledem na budoucí demografický výhled. Nejde se pořád vracet do středověku, kdy ženy rodily jak na pásu.

U jednoho z dřívějších článků mě lidi hejtili za to, že jsem komentovala, že sjíždět řeku při povodních na paddleboardu je na hlavu. Zajímalo by mě, zda stejní lidé při čtení tohoto článku změní názor nebo budou vykládat, že je to pořád v pohodě.

Stres je běžnou součástí našich životů. Tahle nesmyslná snaha děti chránit před jakýmikoliv těžkosti jim jen způsobí komplikace pro zbytek života. Neříkám, že by děti měli být nějak extrémně drillované a vynervované, ale nemělo by se jim bránit v tom, aby si stresovou situaci zažily, vyřešily nebo jen tak přežily, a zjistily, že co je napoprvé stres, je potřetí už rutina.

Nejhorší je, že ať tyhle nesmyslné hoaxy vyvrátíte tisíckrát, tak ty, kteří jim věřili, stejně nikdy nepřesvědčíte 😔. Závist a hloupost jsou prostě neléčitelné...

Zajímalo by mě, kdy v historii ukončila válku slova. A navíc slova jiných národů, které ve válce nejsou a vyzývají k míru zemi, která je napadena a podporují, aby útočník zabral část napadené země. Zajímalo by mě - pokud k něčemu takovému došlo - zda pak nastal trvalý mír a klid a oba ex-válčící národy spolu žily v souladu.

Mít k někomu vztah a mít někoho rád jsou 2 různé věci. Já mám tátu moc ráda, ale vztah jsme si nikdy nevybudovali, i když jsme spolu v dětství trávili hodně času. Tátové jsou často emocionálně nedostupní a nesdílí, jak jim je. Táta je pro mě někdo, koho bych na světě za nikoho nevyměnila, ale zároveň je to někdo, koho pořádně neznám, skoro nic o něm nevím, i když jsem se na spoustu věcí mnohokrát ptala, a netuším, co si skutečně myslí a co reálně chce. A kolem mě má k tátovi podobný vztah většina lidí, můžu i žen...

Pokud spolu s rostoucím věkem odchodu do důchodu nevznikne dostatečné množství uzpůsobených pracovních míst pro seniory, tak je to plán naprosto na nic (respektive on je na nic i bez těch extra pracovních mist).

Ukázkového manipulátora jsem měla 2 roky v týmu jako podřízeného (resp. podřízenou). Nejhorší období v mém životě, kdy se z práce snů stalo nevydržitelné peklo. Byl to zcela nevyhoditelný člověk, který se ve firmě zakořenil tím, že se před všemi přetvařoval, každému extrémně lichotil, dělal ze sebe oběť, donášel lidem ve vedení, pomlouval mne a lhal o mě a já byla vnímaná jako ta zlá, která se chce zbavit chudinky, která by pro firmu snad i zemřela. Nakonec jsem musela sama odejít, aby mě taková spolupráce psychicky nezničila. Trvalo mi pár měsíců, než jsem se z toho dostala a začala mít zase radost ze života.