Tam, kde je školek málo na počet hlásících se dětí, by měly mít přednost pracující matky. U nás na dědině takový tlak není a takové problémy se tu až tak neřeší. Přijde mi, že každá druhá máma ze školky je na rodičovské s mladším.

Od známé ze školky v okresním městě vím, že děti nereagují na více věcí, než jen na jméno. Třeba ,,Pojď sem." A dítě kouká a nic.

Obecně přibylo dětí, které neznají základy komunikace. Jsou bohužel rodiny, kde mají rodiče i děti jen virtuální svět.

Jeee, na úvodní fotku dali zámek z Hoštic u Kroměříže. Ikdyž to bylo natočeno v Hošticích v Jižních Čechách

Ona to s ním neměla nikdy lehké, v Brně v jednom hotelu má pan Donutil svůj vyhlášený pokoj a tam si léta tahá holky. Má rád mladé blondýny. Vím moc dobře, že před pěti lety lákal moji známou (v té době 29 let), na ten svůj pokoj. Byl pro ni spíš otravný a slizký, jelikož jí bylo fakt jedno, že hrál v Pelíškách, když měla svého manžela.

Tak určitě nepít nic v těhotenství, protože přes placentu se dostává k plodu stejné množství alkoholu, jaké koluje v krvi matky. Ale plod nemá vyvinutá játra, aby ho zpracoval, takže paradoxně v plodu může zůstávat dokonce vyšší promile než v matce. A nikdo neví, kolik přesně.

Co se týká kojení, mléko matky obsahuje méně nebo maximálně stejné množství promile, jako koluje v krvi matky. Což při půl litru proseca a jednom panaku pro 60 kilovou ženu může být 1 - 1,7 promile, záleží, kolik času od požití, jestli předtím jedla, jak její tělo umí odbourávat alkohol.

1 promile je 0,1% celku, tedy tisícina.

Takže kojenec dostává v tomto příběhu k pití mléko s max. 0,17% alkoholu a tohle mléko se bude teprve zpracovávat v jeho žaludku, játrech... Pivo desítka má 4% alkoholu. Takže pokud si dá 1,5 roku staré dítě 300ml mléka s 0,17% alkoholu, jsem si jistá, že mu to fyzicky neublíží.

Matematický rozdíl mezi pitím alkoholu během těhotenství a pitím při kojení je velký.

Ovšem dopady pití matek a otců obecně jsou spíše psycho-socialní. Dáváme špatný příklad dětem pro jejich výchovu nebo se může stát nehoda, která by se jinak nestala za střízliva, děti se cítí být odstrčené na druhou kolej - sedění u alkoholu je pro mámu/tátu důležitější než si něco společně zahrát atd.:

Já mám naštěstí tchyničku, co má hodně podobný pohled na výchovu, jako já. Pár detailů se najde, třeba mi vštěpuje názor, ať co nejdříve učíme syna (2 roky) anglicky, což jsem ji nemohla slíbit, podle toho jestli ho to bude vůbec zajímat. Spíše se častěji na výchově neshodnu s manželem než s jeho maminkou 😄 Ale taky v rámci snesitelnosti.

Dobře napsaný článek, všeho s mírou. Některé babičky pohlídaji a ještě dají vnoučeti kapesné a jiné chtějí dostat kapesné 😄 nová doba

Moje první vzpomínka je ze 2,5 let, kdy mě dali usnout do postýlky a nechali v dětském pokoji možná i vyřvat, nevím jistě. Vím jen tu obrovskou bolestivou touhu jít za mámou a nebýt ve tmě sama. Pak nevím po jak dlouhé jsem rezignovala, schoulila se a s pláčem usla. Nic moc, že? Právěže některé věci se do paměti vryjou

Těsnění na krbacich se vyřešit/opravit dá. Také nám netěsnily

Manžela jsem u porodu nechtěla, ale on naopak moc chtěl 🙂 Musim říct, že mi tam byl užitečný hodně, měla jsem vyvolaný porod, rozestupy od začátku mezi bolestmi byly pod minutu. Člověk se nestihl mezi kontrakcemi ani vydychat. Můj muž dělal pro mě všechno, co mi trochu ulevilo od bolesti (sprchoval mi záda teplou vodou, mohla jsem se za jeho ramena prověsit). Když jsem měla druhou dobu porodní, byla jsem dost vyčerpaná a nevnimala nikoho jiného než hlas manžela a na něj reagovala (když mi říkal ať tlačím, ikdyž už jsem nemohla) Sexuální život nám to nijak nenarušilo. Jediné co, tak plačtivé miminko, to nám dočasně narušilo večerní chvilky :-D

A tímto pozdravuji svého manžela... To jako fakt? Tož to by on měl napsat článek o povislých ňadrech žen a jak se jako snaží být muži ,,hodní" na své manželky, když jim říkají, líbíš se mi i po dětech - a pozdravit veřejně vás :-D

Nejdůležitější je, jak se rozhodnete vy dva s manželem, jak vám to bude vyhovovat. Vždyť za vás složenky nikdo jiný platit nebude. Ale po vaší dohodě musíte společně zůstat v tom názoru pevní, oba, ikdyz si bude okolí říkat, co chce. A pozor - pokud si tchýně zvykne ještě před narozením dítěte, že se skáče tak, jak ona zpívá, nejspíš se to potahne dál a dál. Bude říkat názory na to jak dítě uspavate, čím ho krmíte. Později proč ještě nezaclo chodit, proč ho dáváte do školky moc brzo nebo moc pozdě... Takže slušně a trpělivě se vymezovat. Říct, že její názory na vývoj situace nic nezmění a jediné co tím zmeni, tak vaše vztahy. Ať se do toho nemontuje a nepresvedcuje vás. Nebo dosáhne ochladnutí vztahů a toho, že se jí radši přestanete svěřovat se svými plány, když je zavrhuje. Vy taky neresite její uspořádání života nebo ji nerozmlouvate její plány

Mám 17 měsíčního kluka a zatím se u něho terorismus neprojevuje, ale je pravda, že s ním chodím ven minimálně 2x denně za různého počasí, ikdyž se mi teda teď moc v zimě nechce. Ale když on tolik chce, nosí mi svoje boty, ať se obuje a aby se mohlo ven. Vrací se odtam špinavý, protože kaluže, hlína, kamínky jsou teď nejvíc super. Jenže to je přesně ono. Potřebuje zkoumat, jak ten svět venku funguje. Když přijdeme domů, je dost hladový, takže musím být připravená předem a rychle servírovat, naštěstí hlad je nejlepší kuchař a syn ,,spase" všechno a poté je s ním pohoda. Takže mi to lítání v zimě venku za to nakonec stojí 😄 kdybych tam nechodila, tak ano, nudil by se a něco vymýšlel. Třeba se hrabat v květináči. Jak já se těším na léto, až nebudou kombinézy, bundy, oteplováky a čepice!!

Ha, ha 😄 Šťastný konec, ženo teď neusni na vavřínech a starej se dál o blaho sic dětinského, zato věrného manžela. Mám doma někoho podobného, taky jsem žárlila na jeho úsměvy do mobilu, které patřily hře o farmaření. Ale když to časem přerostlo v závislost, která bere pět hodin denně, vzteky jsem vypla a schovala WiFi. Vocaď pocaď. Takže jsem stanovila max. hodina hraní her denně, protože dítě potřebuje pozornost, domácnost se sama nezařídí a zeptala jsem se manžela, jestli mu něco neschází. Říkal společný výlet ve dvou bez dítěte. A já že klidne a dodala jsem, tak i bez zaplych dat na mobilech :-D

Vtipné, je to jako když se takhle velká rodina má chystat vlastně kamkoli, třeba na návštěvu k babičce, akorát ty mše jsou úplně každou neděli a dost ráno

Nevím, ale zkuste si teda v tom Lidlu dělat, tam ty ženský dělají ne za dva, ale za tři... Ono z venku to vypadá sice fajn, kvůli výplatám, ale uvnitř člověk opravdu za ty prachy prodává sám sebe

Článek je ani tak poučný jako poucovatelsky. Moje mamka vážila 17 kilo, když šla do první třídy, protože odjakživa nechtěla nic jíst a to byla na ni babička jo přísná

Největší problém vidím v tom, že výsledek využití dotace ,,Dům po babičce " má být dům o energetické náročnosti B. To je nereálný požadavek u starých (a často vlhkých domů), které jsou na úrovni G. Možná tak za 4-5 milionů, ale za 1 mega? Je nevýhodné se takto zavázat, plus tam zůstat deset let? Kdoví, co bude za deset let, lidi se stěhují za lepší prací nebo kvůli špatným sousedům. Vracet pak milion, protože nechci bydlet vedle *okotů

Je to blbý, tatínek mohl ještě pár měsíců/rok počkat, nez to tak lámat přes koleno. Jen jestli v tom není jiný úmysl... když si berou tatové dítě třikrát týdně, platí o dost menší výživné, ne?

Taky se přidám, tenhle článek nikomu nic užitečného nepřináší. Náš malý má teď rok a za tu dobu jsem 70% dní z roku spala pod 4 hodiny spánku za den. A teda mám na starosti domácnost a zahradu včetně pěstování různé zeleniny. A fungovat s tak málo spánkem musím, jelikož byl manžel buď v práci nebo dělal opravy na našem domě. Bylo to šílený a jak můžu říct, že šlo o nejšťastnější období v životě? Ano, těch 30% vyspanych dní ano, zbytek bylo přežívání. Někdy hold tatínci pomáhat musí. Pořád je lepší chodit do práce, ale vyspany, než byt sice doma, ale dny jsou jako v mlze, protože člověk jede na autopilota, je úplně mimo a zbytek sil vynaloží na potřeby syna a domácích prací