každý to vidíme jinak. Nikdy nekupuji bio potraviny. Nejsou nijak ošetřeny proti plísním a jiným mikroorganismům, takže mohou být i značně nebezpečné pro zdraví. A tyto potraviny jsou proti vší logice DRAŽŠÍ než ty bezpečné.

autorka zapomněla ještě jednu možnost - hulváty tak pohrdám, že mi leckdy ani nestojí za to, abych na ně reagovala. Ignorováním jejich "keců" dávám najevo své pohrdání.

a proto jsou zde profesionálové, kteří lidem pomáhají, když potřebují pomoc, kterou jim okolí neposkytne. Těm můžete říci nahlas i to, co se bojíte říci sám sobě. Tedy pokud jsou to opravdoví odborníci, ne ti, kdo se na ně jen hrají.

ať jich vypěstují více a dají je politikům.

S tím převedením na jinou práci mi nikdy nešlo do hlavy, jak by měl zaměstnanec reagovat, když ho zaměstnavatel převede na práci, kterou zjevně nezvládne, a pak ještě poukazuji na to, že zaměstnanec špatně pracuje.

za nás dinosaury: rozhodně nesouhlasím ani s jediným, písmenkem autorky

souhlasím s autorem. Kojenci nebo malému batoleti nevysvětlíte, co je a co není jeho. Prostě to vidí a tudíž chce. Vychovala jsem čtyři děti; dokud byly opravdu malé, tak jsem jim rohlík dávala, a ŽÁDNÁ traumata z toho nikdy neměli. Dnes jsou z nich dospělí lidé, a pravidla dodržují. Všechna.

třikrát se oženil - kdo si vzal takovou lidskou zrůdu????

nemůžu věřit vlastním očím. Nenašla jsem zatím jediný příspěvek, kde by se někdo zastal malých dětí. Co jsem to za národ, kde ochrana dřevěného vodníka má větší váhu než bezpečnost malých dětí? Stydím se za Čechy, chce se mi brečet.

Verneho nemám ráda, byl to rasista jak hora. Přečtěte si jeho "Zemí šelem" a zhnusí se Vám jako člověk

Autorka by si to po sobě měla přečíst. Na fotografii je náměstí v Novém Jičíně, dokonce je tam v záběru vidět i jeho městský znak, ale v textu je Jičín, úplně jiné město. A mimochodem: Novojické náměstí bylo zvoleno jako nejkrásnější v republice, a ve vašem výčtu ani není.

Když jsem byla malá (asi tak před miliónem let), pohoršoval se můj otec nad ředitelem okresní knihovny. Ten káral své podřízené, že mají "hrozný binec, já to Íga nemůžu najít ani pod tvrdým y, ani pod měkkým i". Tak jsem mu odpověděla: "No vidíš, já jsem zase doteď nevěděla, že se čte Ígo, četla jsem to jako Hugo." A otec jenom podotkl: "Však ty taky nejsi ředitelem okresní knihovny". Tož asi tak

expozice mučení je opravdu vítanou atrakcí ro děti. Co to tu plácáte za nesmysly? Normální člověk přece děti před takovými zážitky chrání. Ta věta se Vám tedy hoooooodně nepovedla.

"matka oběti je pochopitelně zděšena....."

neměly by spíš být zděšeni rodiče dívek, které jsou (zatím) naživu???

Samoobslužná pokladna především ušetří spoustu práce personálu i zákazníkům. Nikdy jsem nepochopila zákazníky, kteří velké a těžké věci přenesou z regálu do košíku, pak z košíku na pás pokladny, někdy pěkně vysoko, pak z pásu do vozíku, pak z vozíku do tašky. Když se někomu chce se takto dřít, ať si to dělá, ale nechtějte po mně, abych to pochopila. Já si vezmu skener do ruky, při přemístění zboří do tašky, která je postavená ve vozíku, jej zároveň naskenuji, pak bez čekání u pokladny prostě zajdu k volné samoobslužné, naskenuji konec nákupu a zaplatím. Nenadřu se ani z desetiny tolik, jako při "klasickém" způsobu nakupování. Nečekám ve frontě, žádná praštěná pokladní se mne neptá, zda kartou, kterou držím v ruce, chci platit nebo hrát mariáš. Bez dřiny, fronty, hádek s pokladní jsem opravdu spokojená.

Mnoho let jsem si přivydělávala v supermarketech za kasou. Zákaznice stály opodál pokladny a čekaly, až bude dosti velká fronta, aby dostaly "odměnu" za dlouhé čekání, a zcela nahlas se dohadovaly, zda už je fronta dost velká, aby se zařadily. A to dělaly i několikrát za den. Tohle je jediný důvod, proč zákazníci odmítají samoobslužnou, tam nedostali desetikorunky nebo drobné dárky. Hamižnost a hloupost českého zákazníka nezná mezí.

ta matika vám nesedí. Podle toho mám mínusovou pravděpodobnost, že bych si někoho našla, neboť mám BMI 43, a jsem už potřetí vdaná. Tož asi tak.

moji kluci se narodili všichni v létě, takže v pohodě. Ale dcerka se narodila uprostřed zimy, ten rok obzvlášť mrazivé. A moje máma mi doporučovala - dávej jí v tom mrazu dudlík, ať dýchá raději nosem než pusou. A v létě byl od dudlíku klid.

jednou jsem se sekla - zaměnila jsem Přemysla I. Otakara za jeho vnuka Přemyla II. Otakara.

podotýkám, že tehdy nebylo možno vstoupit do prodejny i s kočárkem. Když jsem tak učinila (do velké prodejny, kde se dalo dobře projet), prodavačka nás vykázala.

Když jsem se ptala na vrátnici finančního úřadu, kde je tam vstup pro kočárky, obořila se na mne vrátná, že děti nemají do veřejných budov přístup.

Takže dneska se to zdá divné, nechat dítě samo na ulici, ale tenkrát to opravdu jinak nešlo. Bohužel se mi stalo, že někdo považoval za "vtipné" poodjet s kočárkem o kus dál a bavit se mým výrazem v obličeji, když jsem vyšla z prodejny.

přečtěte si po sobě ještě jednou ten titulek 🙂