Samoobslužná pokladna především ušetří spoustu práce personálu i zákazníkům. Nikdy jsem nepochopila zákazníky, kteří velké a těžké věci přenesou z regálu do košíku, pak z košíku na pás pokladny, někdy pěkně vysoko, pak z pásu do vozíku, pak z vozíku do tašky. Když se někomu chce se takto dřít, ať si to dělá, ale nechtějte po mně, abych to pochopila. Já si vezmu skener do ruky, při přemístění zboří do tašky, která je postavená ve vozíku, jej zároveň naskenuji, pak bez čekání u pokladny prostě zajdu k volné samoobslužné, naskenuji konec nákupu a zaplatím. Nenadřu se ani z desetiny tolik, jako při "klasickém" způsobu nakupování. Nečekám ve frontě, žádná praštěná pokladní se mne neptá, zda kartou, kterou držím v ruce, chci platit nebo hrát mariáš. Bez dřiny, fronty, hádek s pokladní jsem opravdu spokojená.
Mnoho let jsem si přivydělávala v supermarketech za kasou. Zákaznice stály opodál pokladny a čekaly, až bude dosti velká fronta, aby dostaly "odměnu" za dlouhé čekání, a zcela nahlas se dohadovaly, zda už je fronta dost velká, aby se zařadily. A to dělaly i několikrát za den. Tohle je jediný důvod, proč zákazníci odmítají samoobslužnou, tam nedostali desetikorunky nebo drobné dárky. Hamižnost a hloupost českého zákazníka nezná mezí.
podotýkám, že tehdy nebylo možno vstoupit do prodejny i s kočárkem. Když jsem tak učinila (do velké prodejny, kde se dalo dobře projet), prodavačka nás vykázala.
Když jsem se ptala na vrátnici finančního úřadu, kde je tam vstup pro kočárky, obořila se na mne vrátná, že děti nemají do veřejných budov přístup.
Takže dneska se to zdá divné, nechat dítě samo na ulici, ale tenkrát to opravdu jinak nešlo. Bohužel se mi stalo, že někdo považoval za "vtipné" poodjet s kočárkem o kus dál a bavit se mým výrazem v obličeji, když jsem vyšla z prodejny.
Za prvé - poruchy osobnosti NEJSOU geneticky dané. Za druhé, tyto útoky nejsou obvykle důsledkem poruchy osobnosti, ale dušeného onemocnění. Za třetí, duševně nemocní lidé páchají závažnou trestnou činnost MÉNĚ ČASTO než zdraví jedinci. jen se o tom dvacetkrát napíše ve všech sdělovacích prostředcích. Za ..... nevím kolikráte .... děti jsou podle Mezinárodní úmluvy o právech dítěte všechny lidské bytosti mladší 18ti let. A není to pro srandu králíkům. Ale obout se do nemocných dětí, to Vám opravdu jde. Příště zatkněte preventivně všechny epileptiky, hypotoniky a narkoleptiky, protože při záchvatu mohou někoho zranit, zejména pokud zrovna řídí. Princip je stejný.
vždycky je na pováženou vyhodnocení pořadí tam, kde výsledek nelze přesně změřit, kupř.na centimetry, kilogramy, sekundy apod.
v soutěži imitátorů Charlieho Chaplina skončil chudák Charlie jako třetí, a v soutěži imitátorů Karola Poláka skončila originální nahrávka dokonce jako pátá. Takže tam, kde rozhoduje subjektivní názor poroty, je výsledek vždycky s otazníkem. Ale změnit již vyhlášené výsledky je opravdu podraz, s tím souhlasím.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Když jsem byla malá (asi tak před miliónem let), pohoršoval se můj otec nad ředitelem okresní knihovny. Ten káral své podřízené, že mají "hrozný binec, já to Íga nemůžu najít ani pod tvrdým y, ani pod měkkým i". Tak jsem mu odpověděla: "No vidíš, já jsem zase doteď nevěděla, že se čte Ígo, četla jsem to jako Hugo." A otec jenom podotkl: "Však ty taky nejsi ředitelem okresní knihovny". Tož asi tak