Zdá se mi, že z nějakého důvodu ve veřejné diskuzi zapadly pojmy "landlord" a "meritokracie", které spolu velmi úzce souvisí a jsou poměrně klíčové k pochopení širších souvislostí. Stávající landlords, kam řadím primárně majitele nemovitostí, kariérně úspěšné jedince a mezinárodní korporace, zásadně ovlivňují možnosti, které se (nejen) mladí lidé snaží využít. Pokud je bydlení nedostupné a vlastní pílí se člověk nikam zásadně kariérně neposune (aby se pokusil zaplatit nedostupné bydlení), postrádá jakákoliv snaha smysl a takoví lidé ztrácí motivaci a upadají do existenční letargie. U mladých lidí se to projevuje nezájmem o práci, bydlení, vlastní rodinu (kterou nezajistí), naopak u nich můžeme pozorovat povrchní konzumaci čehokoliv, protože nevidí jinou cestu, takže si alespoň udělají radost teď a tady, jelikož žádnou budoucnost nečekají a proto ji ani netvoří. Další dílem skládačky je jejich malé proporční zastoupení a ignorace ze strany landlords ve smyslu "nic jsi nedokázal, takže mlč" nebo "podívej, co já jsem ve tvém věku dokázal." Takže svým způsobem nejsou součástí společnosti, resp. ji mentálně opustili. V důsledku je to vlastně pouze rozšíření fenoménu "quiet quitting" do existenční sféry.

Dobrý den, dovolím si dvě poznámky. S Vaším pohledem souhlasím a dokonce mám pocit, že jsme z tohoto pohledu stvořili jako civilizace velmi nebezpečný Matrix, který má podobu zrcadlového bludiště. Ve výsledku vidíme, vždy jen to co chceme vidět, resp. co zrcadlíme, navíc v jisté karikatuře. Chcete být cestovatelem, intelektuálem, influencerem, veganem, s "kamarády" se stejným názorem...? Tento svět nám splní, vše, co chceme. Bohužel...Zrcadlo nám nenabízí reálný obraz a ani nemůže, viz Váš článek. Díky tomu podléháme narcismu a hedonismu, uspokojujeme jen svůj obraz, takový jaký chceme, aby byl. Nicméně, vždy existuje cesta z tohoto bludiště, viz můj druhý komentář.