Co na to všechno říct, asi jen to, že není na světě člověk ten, který se zalíbí lidem všem. Pořád nechápu. Prezident, který krade plnící pera, další, který v přímém přenosu používá vulgární slova, je v pořádku, o tom se moc nemluví, to je přece muž na svém místě, ale když se jedná o ženu, tak jen do ní, co to dá. Tak si to všichni užijte, když nedokážete vymyslet nic jiného než a použiji slova jednoho z prezidentů "zlá a nenávistná slovíčka". Vlastně je to diskuze o malé nebo velké české malosti. Tak jen do toho, ať je vám lépe na duši, jak jste to všem nandali.

Tak si čtu ty komentáře a nezbývá než si jen povzdechnout: bože, bože, zase ta česká malost, hloupost a hlavně závist. Nic víc v tom nevidím. Všem se nám líbí, že paní Pavlová důstojně reprezentuje naši zemi, to je přece v pořádku, tak to má přece být. Ale jak dojde na její peníze, je hned oheň na střeše. Na co že je potřebuje. Však mají dost nahrabáno, má přece výsluhu, příp. něco jiného... Přeju manželům Pavlovým ať dělají svou práci dobře, přínosně pro naší republiku a na negativní reakce ať se povznesou, Oni ti pisálkové si za chvíli najdou někoho jiného koho budou hejtit a obšťastňovat svými nenávistnými písemnými projevy.

No nesouhlasím s komentáři některých mužů, že si za to ženy můžou samy. Byla jsem dítě, bylo mi 13 let, vůbec jsem nebyla vyspělá, vypadala jsem spíše mladší než na 13 let a přesto, jsem byla sexuálně obtěžována dospělým mužem, ve vlaku cestou do školy. Vlak byl plný školáků, muž seděl naproti mně a masturboval. Podotýkám, že byl podzim, takže jsem neměla žádnou část těla odhalenou. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat a velmi dobře si to pamatuji dodnes. Není to výsada dnešní doby. Dělo se to vždycky. tenhle příběh se udál před šedesáti lety. V podstatě se mi to stalo více krát, největší šok byl, když jsem zjistila, že jeden z těch, co mi ukazovali své přirození je strýcem mě spolužačky. Samozřejmě, že jsem se styděla a nikomu jsem o tom neřekla, takže jim to prošlo.

No nevím , nevím, Proč se tedy operuje méně, když je vše, jak má být.. Čekací doba na výměnu kyčelního kloubu je v současné době 1,5 roku. To se mi nezdá, že je v pořádku. Ráda bych si připlatila, ale i v nemocnicích, kde je možné si připlatit, je čekací doba 1 rok. Pokud jste ve věku 70+, tak to rozhodně není nic pozitivního.

No nevím, asi je to chyba rodičů, že od mala nepožadovali od dětí různé úkony, spojené s chodem domácnosti, samozřejmě úměrné věku dítěte. Máme tři dospělé děti a od mala byly zvyklé, zpočátku společně se mnou, uklízet hračky, když chtěli morče, museli se o něj postarat, s přibývajícím věkem, pomáhali s nádobím, vynášet koš ap. a to nejen dcery, ale i syn a samozřejmě bez úplaty. Bylo to normální, já jsem také pomáhala svým rodičům, a když jsem byla ještě doma a vydělávala jsem si, bylo normální přispívat na chod domácnosti.

Syn neměl žádný problém na vysoké škole, protože spoustu věci znal a uměl z domova. To je vše, Základ je v tom, nedělat vše za děti a vysvětlit jim, že je normální, podílet se na domácích pracech, že maminka není jejich služka a tatínek není jejich peněženka.

No nevím, nevím, z čeho asi synek v tom Švýcarsku žije? O to se investigativní novináři vůbec nezajímají. A to nejsem fanynkou pana Babiše

Tedy to je opravdu bizár. To není vůbec o věrnosti, ale o toleranci podváděného partnera, jestli vydrží partnerovy nevěry, případně je nevěrník tak šikovný, že se to podváděný nedozví. Spoustu partnerů je spolu také kvůli majetku, kvůli dětem a nebo taky z obavy ze samoty. Tak nevím, proč by se měla oceňovat věrnost. Rozuměla bych tomu, kdyby se oceňovalo dlouholeté soužití, ale věrnost? No nevím, pochybuji o zdravém rozumu navrhovatele.

To se děje úplně všude ne jenom v Litoměřicích. Taky mne vždycky popadne vztek, když z hrobu něco zmizí, třeba kytka i s vázou. Pak si řeknu, že to je vlastně chudák. Jestli mu dělá radost, že někde ukradne věci z hrobu a umístí je na ten svůj. Ale ti lidé, kteří přemisťují, rozuměj kradou, to asi takhle vůbec necítí.

S alkoholem je příjemnější a uvolněnější konverzace, to je pravda. Ale jako se vším, čeho je moc, toho je příliš. Člověk se musí naučit korigovat množství, tak aby ho neodnášeli od stolu a ráno neměl kocovinu. Naučila jsem se, že piji příležitostně alkohol, v mém případě víno a k tomu dostatečné množství vody. Tedy 2 dl vína, 4 dl vody. Dokud nevypiju vodu, nedám si znovu víno. Pravda trochu častěji navštěvuji toaletu, ale ráno mne nikdy nebolí hlava a vydržím se bavit celý večer aniž, bych ráno přemýšlela, cože jsem to vůbec večer dělala. Je to na každém, jaký způsob zvolí a co mu vyhovuje. Někdo chce mít kontrolu nad tím, co děla a někdo se chce opít tak, že neví o světě. Každý podle svého uvážení. Rozhodně nechci nikomu říkat, co má dělat, bud je on panem nad alkoholem nebo je alkohol jeho pánem.