Seriál hodnotím pěti hvězdičkami. Jako osobní řidič Jirky Markoviče mohu jen pochválit filmaře. Celý příběh jsem prožil před 40 lety v reálu. Straka půjde nafilmovat asi lépe. Při rekonstrukcích se jiź používal videozáznam. Ale už není hlavní hrdina Jirka. Tenkrát před spartakiádou to byla u morparty pořádná honička. Veřejnost propadla obrovskému strachu.

Hojer byl ve skutečnosti takový nepolíbený ňouma. Při vyšetřování nás považoval za kamarády. Jen jednou vystartoval, po předchozí diskusi o výhře ve sportce. Vytočily ho stopařky, které mě vstoupily před auto. Kluci za mnou ho málem neudrželi. Měl neuvěřitelnou sílu v rukou. Kousal si nehty a Jirka ho klepat přes ruce. Bral to jako napomenutí od táty.

Hojera jsme vozili v autě bez pout. Láďa vyžadoval červenou volhu se 3 zelenými anténami a televizí. S Hojerem jsme dokonce byli na pivu v Brně na přehradě bez pout. Za odměnu namaloval v cele obrázek půllitrů s věnováním (Láďa Hojer řidiči). Obrázek dal Jíra do spisů. Po těch tisích kilometrech s ním naježděných po republice mě začal tykat.