Někdo čte Jiráska, jiný Rowlingovou, Marxe, nebo Bibli, ale k tomu, aby pochopil svoje (často iracionální) jednání i jednání druhých lidí je třeba si přečíst Kahnemana. Při čtení (mimochodem velmi čtivé) knihy "Myšlení rychlé a pomalé" jsem často s údivem zjišťoval, že jsem byl svědkem spousty tam popisovaných situací a v retrospektivě nepochopitelných reakcí na ně. Je to kniha, ke které se často vracím. Díky pane Kahnemane.

Když jsem si přečetl původní článek s filipikou proti samoobslužným pokladnám, musel jsem se smát. Stačí si tam zaměnit slovo 'pokladna' za slovo 'prodejna' a jsme o mnoho a mnoho desetiletí zpět v době, kdy se zaváděly samoobsluhy. V jejich neprospěch lze použít doslova stejnou argumentaci jakou používá pan Hrdina ohledně samoobslužných pokladen. Jsem přesvědčen, že archivář by našel pár zažloutlých článků z té doby, které mají stejnou argumentační hodnotu a 'jasnozřivost'.

Já si samoobslužné pokladny nemohu vynachválit. Tam kde jsou, mají i tzv. skenery. Zboží, které ukládám do vozíku, nebo přímo do tašek, průběžně oskenuji a mám tak přehled o jednotlivých cenách i celkové hodnotě nákupu. U pokladny pak už nic nevykládám (jak si tady někdo stěžuje, že se mu to tam nevejde) jen přiložím skener a zaplatím. Má to jen dvě nevýhody:

Ten pitomý stroj, na rozdíl od paní pokladní nepozná, že už mi bylo 18 (to při koupi alkoholu) a někdy mě pokládá za zloděje a volá obsluhu, aby mi zkontrolovala nákup. Zde je pak příležitost pro ty, kteří si chtějí pokecat (jak tady zase někdo naznačoval, že mu to chybí). Obvykle kontrola proběhne namátkově a velmi rychle. Sice mě tím ten stroj uráží, ale kvůli pohodlí nákupu mu to toleruji. Ostatně, to i ty pokladní z masa a kostí taky někdy po lidech chtějí, aby jim ukázali tašku. Co mě ve frontách u klasických pokladen vytáčí je, když dáma, až když má platit, hledá po všech svých kapsách a zákoutích kabely peněženku. Jeden můj kamarád to někdy komentuje slovy: "A jéje, paní netušila, že bude platit".

Jsem roztřesený šestasedmdesátiletý dědek, ale komfort samoobslužných pokladen kombinovaný se skenery si užívám.

"Některé myšlenkové pochody není třeba vyvracet, stačí je citovat." - Tomáš Sedláček

Mně se zdá, že většina z těch páně Duškových nestojí ani za citaci, čímž však neříkám, že na ně nemá právo, pouze se domnívám, že dostávají přílišný mediální prostor. Jak k tomu přijdou ostatní normální cvoci? ;-)

Kdybych byl scénárista B-čkových akčních (ne však nízkonákladových) filmů, tak mám už kostru dalsího příběhu hotovou, bez toho, aniž bych otevřel notebook.

1. Rusko napadne Ukrajinu.
2. Proti všem předpokladům jak proruských, tak i protiruských válečných teoretiků, ho nepřeválcuje. Někteří rozčarovaní šašci (Medvěděv a pod.) otevřeně a opakovaně hrozí použitím jaderných zbraní.
3. Jaderné zbraně by Rusko neváhalo použít ať už budou následky jakékoliv. Viz projev Putina z roku 2018 sic. "K čemu by byl svět bez Ruska?"

Problém je, že chtějí vzbudit zdání, že se jen brání.

1. Řešením je přemístit několik z nich mimo území Ruska na území jiného, nejlépe satelitního státu (viz. dohoda s užitečným idiotem Lukašenkem)
2. Teď je třeba to zařídit tak, aby k těm zbraním měl blízko někdo, na koho se mohou spolehnout, ale s kým se už prý za žádnou cenu nekamarádí a s kterým přetrhali všechny svazky.
3. Vykoná se divadelní rozkmotření nad jehož průběhem všichni analytici kroutí hlavou a nakonec dojdou k závěru, že ty rusy fakt nelze chápat.
4. Užitečný idiot opět vykoná svoji roli a bere si k sobě Pirožkina (je to přece jen B-čkový film) a spolu s ním i ty jeho nejschopnější. (Teď čtu, že jim tam už budují základny.)
5. A je to v cajku. V Rusku se přece nikdo nepovolaný k taktickým jaderným zbraním nemůže dostat, to by byla obrovská blamáž. Na území satelitu máme sice k těm zbraním svůj personál, ale jenom ten přece nemůže sám zabránit jejich ukradení/zneužití tak schopnými válečníky jako jsou Pirožkinovi žoldnéři, kteří tak hrdině krváceli na Ukrajině za Rusko.