Narodil jsem se v době, kdy ještě bylo normální, že se lidé navzájem zdravili, na sebe usmívali a kluci se ohlíželi za holkama. 🙂
Prostě ono "dezolátské tvrzení páté kolony" , že republika je rozkradená a rozdaná ve frcu, začíná s nechutí přiznávat za holou realitu i ten nejzavilejší propagandista.
Stav naší ekonomiky mi začíná připomínat slavnou scénu Voskovce a Wericha v komediálním filmu Pudr a benzín. Kde zbankrotovaný zkrachovalý milionář seděl na bidle v žebrácké ubytovně, a nahlas pořád dokola přemítal a meditoval , že o ty nekryté tři miliony klidně s pánem bohem přišel, ale kde se ztratilo těch zbývajících šest ?
Až pod ním se ozval ubohý žebrák, co v dlani marně přepočítával vyžebrané pětníky: "buďte už konečně zticha, nebo to nikdy nespočítám!!"
Ta prvorepubliková komedie byla velmi realistická. Dokonce tam při natáčení jednoho neopatrného čumila opravdu přejeli parním válcem.
🙂
Nic nového.
Oblbování zákazníků u nás začalo do roka po trvalém vítězství pravdy a lásky.
Tehdy jsem se divil, když jsem v nově otevřeném "fofr-obchodě" za městem objevil nad zbožím veliké ceny, červeně přeškrtnuté křížem krážem a pod nimi ještě větší číslice s vykřičníkem, které nám doslova tlačily do očí výraznou 5O% !! SLEVU.!!!
No a na druhý den jsem naprosto stejné zboží koupil na "Svoboďáku" v centru Brna, bez jakékoli slevy za poloviční cenu, než nabízeli u nás v té "fantastické" slevě.
Co to vidím, co to vidím?
Že by se na novinkách najednou obrátil vítr?
Už jenom chybí, aby ještě i Saša Mitrofanov zveřejnil nějakou štěpnou úvahu o nevyhnutelné cestě současných vládních nýmandů do žumpy zapomnění, a já se snad přihlásím na nejbližším poutním místě s žádostí o odpuštění za to, že jsem nevěřil na zázraky.
🙂
Konečně jsem se dozvěděl překvapující zprávu, že kdesi v Pensylvánii jakýsi Serhyj fandí Ukrajině , a HNED! , jak skončí válka, začne uvažovat, jestli se tam vrátí. Ale ještě před tím bude na vážkách, jestli to raději hodí, nebo nehodí Kamale.
Bez takové neotřelé a naprosto vyčerpávající informace bych nebyl v obraze, co se děje tady u nás, a musel bych se při rozhodování u NAŠICH voleb na ochranu před dezinformacemi spoléhat pouze na pana Foltýna.
🙂
Jediná jistota je, že ať už to vyhraje kdo chce, nebo třeba nevyhraje nikdo, v každém případě to bude stát miliardy, které zaplatí i s chlupama ČESKÝ daňový poplatník.
Možná pak jednou někdo navrhne, aby se lidem vyplácelo jen 50% mezd, protože jinak by NAŠÍ státní pokladně hrozila velká národohospodářská škoda.
🙂
Naděje na Slovensku nevyšly, tak se opráší nějaká už po dlouhá léta znovu a znovu vyšetřovaná kauza.
Miliardy tekoucí z rozpočtu bez jakékoli kontroly kdoví kam, ani desítky milionů odnesené za bílého dne zcela anonymně v igelitové tašce zcela nedohledatelnou osobou se vyšetřovat rozhodně nebudou.
Můžete se spolehout!
Jinými slovy => nějakou spravedlnost u nás máte v kloace, tak se tam odeberte za ní.
V Rusku vypadl z okna vrcholový manažer. Náhodou ho na zemi našel agent rozvědky.
Hm...
Zcela náhodou jej našel rozvědkový agent na zcela náhodné procházce zrovínka pod tím tolik nebezpečným oknem, a měl neuvěřitelné štěstí, že se mu ten manažer nešprajcl v okně a nespadl mu rovnou na hlavu, když tak opravdu, ale doopravdy náhodně zrovna šel kolem.
🙂
Měli jsme ve vinohradě starý, snad šedesátiletý jabloňový strom odrůdy Panenské.
Košatý strom byl každý rok doslova obsypaný sladkými červenými jablky se žlutým líčkem.
Ty jablka jsme nemuseli trhat. Stačilo je setřepat z větví, a na dvoukolové káře v pytlích poodvážet domů, kde jsme je na dvoře vysypali na hromadu na trávník.
Tam ležely až do prosince, než jsme je přebrali a ty největší a nejhezčí nanosili na uskladnění do sklepa. Některé jsme sešrotovali na mošt, a těmi ostatními jsme až do jara krmili králíky a krouhali je praseti a drůbeži. Z těch několika metráků jablek kupodivu prakticky nic neshnilo, přestože některé byly při dopravě a manipulaci i docela otlučené. I hodně velká rána totiž na tomto druhu jablka po chvíli oschla a zatáhla se tak, že jablko zůstalo zdravé a dál neporušené. I tak dobité jablko vydrželo bez hnití ležet na dešti a pak ve sněhu několik měsíců.
Ten strom před desítkou let bohužel trefil blesk, a už jej nemáme.
Narodil jsem se v době, kdy ještě bylo normální, že se lidé navzájem zdravili, na sebe usmívali a kluci se ohlíželi za holkama. 🙂
13
Sledujících
0
Sleduje
Narodil jsem se v době, kdy ještě bylo normální, že se lidé navzájem zdravili, na sebe usmívali a kluci se ohlíželi za holkama. 🙂
13
Sledujících
0
Sleduje
Místo 30 tisíc 150?
A to si ještě stále stěžujete, že dosud se centrum vylidňovalo a pro drahé nájmy tam místo běžných lidí sídlily stále více převážně zahraniční firmy (rozuměj všelijací veksláci a zástupci pofiderních společností v majetku zahraničních gangů) ?
Řekl bych , dobře vám tak.
Ale bohužel tak, jako se z Prahy jak rakovina po celé republice rozšířilo placené parkování v kdejaké Horní-Dolní už málem na kdejaké polní cestě u lesa , stejně tak se asi rozleze zdražování nejen nájmů, ale všeho.
Všelijakým překupníkům je to jedno, o kolik si u nás zoptimalizují nastrčenou firmu, kterou tu provozují na praní peněz.
Ale normální běžní lidé na takové nájmy zákonitě nemohou dosáhnout.
Leda že by bydleli po vzoru bezdomovců, které obchodníci s bídou oficiálně nahlásí do vyložené ratejny (klidně třeba deset do jedné místnosti bez oken) a vystaví jim nájemní smlouvu každému na deset-dvacet tisíc měsíčně.
Bez reptání dostanou od státu zvolenou částku nájemného každý měsíc přímo na účet, a bezďákům za to dají pár pětek.
Samozřejmě, v centru Prahy (a nejen tam) takoví "majitelé" nyní zinkasují mnohem víc.
1 odpověď