Tyto prodejny svůj personál dost zneužívají. Jsou přijaty jako pokladní, ale už jsem viděl, že nandavají zboží do regálů, za chvíli stírají podlahu a pak zase na chvíli u kasy a tak pořád dokola. V průběhu vánočních svátků je to ale pro ně obrovská zátěž a vedení jim nepomáhá.

Na to jak rychle se zvedají dálniční poplatky, jsem rád za každý kilometr. Ale si když uvědomím, že se ta dálnice začala stavět na konci 50tých let, tehdy jako rychlostní silnice, a zhruba v r.68 se dostavěla k Cukráku a dál se sem tam postavil nějaký kilometr, tak si myslím, že tady má ministerstvo dopravy ještě velký dluh vůči motoristům, protože pořád ještě zbývá dostavět dost kilometrů. Stavba trvá téměř 65 let a pořád není stále dokončená. Nebýt R.1989, kdy se začala měnit koncepce výstavby silnic a dálnic, tak nevím po čem bychom dnes jezdili.

To je příprava na dobu, až budou jezdit i u nás vysokorychlostní vlaky a i cena bude podstatně vyšší nebo i vysokorychlostní. Musíme si na to pomalu zvykat. Já už se toho nedočkám, ale za to že budu z Prahy v Drážďanech o 30 min dříve než nyní je to velká cena.

Lékař je od toho aby léčil a neměl by se tímto sepisováním pravidel vůbec zabývat, protože by měla být u každého člověka samozřejmostí. I on je jednom člověk.

A tak je to, jak už někdo psal o tom, že potrefená husa se vždycky ozve.

V dnešní době je nutné chodit do nákupních center jako knihovny. Kdo si doma zapomněl brýle, šeredně na to doplatí. Vždyť takový údaj, že rajčata stojí 11,40 je velice lákavý. To není zelenina ve slevě, ale při nasazení brýlí zjistíte, že je tam drobným písmem napsaná cena za 10 dkg. Myslím, že není daleko doba, kdy budeme kupovat borůvky na kusy.

Zase jeden provokativní článek. Přeji pisateli,aby se dožil seniorského věku ve zdraví a aby meměl potřebu jezdit např. MHD. Ne každý je schopen čiperně naskočit do autobusu a upalovat do zadního prostoru,aby si tam mohl sednout, než se autobus rozjede. Cestující jsou povinni se za jízdy držet, ale ne každý je schopen to tak rychle provést a tak si sedne ne nejbližší sedadlo kde řidič na něj lépe vidí i když jsou ve vozech kamery.Může se tak bezstarostně rozjet a cestující bezpečně dopravit do cíle. Ještě nutné vědět, že se v MHD neprodávají místenky, ale pouze jízdenky. Měl by tady být vrozený ohled k hůře chodícím ať jsou staří nebo mladí a samozřejmě k těhotným ženám. Tato vlastnost se nám hlavně ve větších městech pomalu vytrácí.

Největší nešvar, ale vidím v tom, když si v přeplněném voze cestující položí na vedlejší sedadlo nákupní tašku a dělá mrtvého brouka dokud jej někdo nevyzve, aby sedadlo uvolnil. Nehledě na to, že může sedadlo umazat a jiný si do té špíny sedne.

Zdražilo máslo a kakao, zdražily i tzv. vánoční kolekce. Už je několik let nekupujeme. Mám velké pochybnosti o jejich kvalitě. Než stačím figurku rozbalit už mám ruce špinavé od tzv. čokolády. Není to nic jiného než spousty různých tuků barviv a sladidel. Kolem kakaa to jenom běželo.

Takhle dopadly dříve privatizace českých výrobců čokolády obřími zahraničními firmami. Některé výrobny zavřeli zcela a do těch ostatních navezli svoje technologie a nekvalitní receptury. Vždyť Češi přece sežerou a hlavně zaplatí všechno.

Vypadá to, že se Blaničtí rytíři přestěhovali do senátu a někdo je vzbudil. Možná to byla paní Wildumetzová. Ale nevím, neznám toto prostředí. Senát, kde se projednávají zákony došlé z parlamentu není můj šálek čaje a připadá mi zbytečný.

Rakety umístěné v Bělorusku určitě nebude ovládat Lukašenko, ale tento dar bude spíše ovládat Putin. Myslím, že právě on je ten, který by rád k Rusku připojil a ovládal území Běloruska.

Žil jsem v Teplicích do svých 27 let. Rád na ta léta vzpomínám. Mnoho se zlepšilo ale i zhoršilo. Např. Benešovo náměstí by si zasloužilo rozsáhlou rekonstrukci. Bývalý hotel Thermia není zrovna ke chlubení. Pořád není dořešeno nám. Gen.Svobody, kde telekomunikační plechové budovy hyzdí část náměstí které je již po celkem zdařilé rekonstrukci. A kdyby se fotograf při focení teplického zámku otočil o 180 stupňů, viděli bychom historickou dříve obytnou budovu, která chátrá již 50 let. Město vystavělo a už i zbouralo nádherný zimní stadion.

Bohužel, jsou to potíže se kterými se potýkají mnohá další města. Vím, že se vyjadřuji jen kriticky, za to se omlouvám, ale asi moc pamatuji.

Klobouk dolů, hluboká úklona a palec nahoru. Oceňuji pohotovost a způsob provedení. Každou záchranu lidského života je třeba ocenit. 👍👍👍

I když je pisatelka mladá, vystihla tu dobu kterou Karel Kryl prožil po r.1989 docela přesně. Taková hesla jako "Nejsme jako oni, už dávno neplatí. Tak to vypadá, že jsme horší než oni. Je mi to strašně líto, neboť 35 let po sametové se toho dobrého udělalo míň než jsme tehdy doufali.

Taky jsem si kdysi požádal o důchod a pracoval dál. Ale nikde o tom nepsali.

Také jsem jako malý nepoznal ani babičku ani dědečka z žádné strany. Zemřeli ještě před mým narozením. Vzpomínám jak jsem byl často smutný, když si děti vyprávěly, jak byly u babičky a dědečka na prázdninách.

A tak je to přecijen taková malá výhoda, že o svém dědečkovi mohou číst v knížkách, poslouchat jeho hlas ve vyprávění v rozhlasu a dívat se na jeho filmy. Je to jen taková malá náplast na dětskou duši. A tak Schmitzerovým přeji, aby jim rodina, kterou mají kolem sebe co nejdéle vydržela.

Pokud jablka stojí 80,-Kč za kilo, taky bych je nebral. To se mi vyplatí nakoupit jablka přímo u sadaře, který je cca 25 km daleko. Jsou ošetřená, mnohem levnější a z mého regionu a ne např. z Brazílie. Spojím to i s pěkným výletem do přírody a užiju si hezké sobotní dopoledne. To že si paní koupí levnější vodku a cigarety je přece její věc. Asi to má ráda.

Třeba pro rodinu kupuje vitamíny také jinde a chová se finančně gramotně.

Na Maledivách jsem na vánoce ještě nebyl a letos se tam zase nepodívám a ani příští vánoce. Jak tohle přežiju? Snad neutrpím nějaké trauma.

Tento nešvar se táhne všemi generacemi jako červená nit. Je mi 72, ale už jako 17tiletý jsem zažil toto v Praze v tramvaji, když ke mě ode dveří doslova přiskočila důchodkyně se slovy koukej se zvednout mladej, aniž by mě dala šanci abych já sám ji vyzval aby se posadila. Toto mi zůstalo v paměti celý život. Měl jsem to tenkrát jako křivdu na mladé. Sám toto nedělám, ale jsem rád když mě někdo pustí sednout. Poděkuji a sednu si, neboť pomoc a slušné chování se neodmítá. Pokud ale vidím, že je někdo mladší a má pohybové potíže, pustím jej sednout. Je tu ale jiný nešvar, to jsou v přeplněném dopravním prostředku batohy na zádech a nákupní tašky na sousedních sedadlech. Toto dělají všechny generace. Chybí nám všímavost a ochota udělat něco pro spokojenost všech.

Na tribuny se politika tahat nemá. Neznám albánskou mentalitu, ale asi bych odešel.

Je to humor že života a my jsme se smát už

asi zapomněli. Dá se říct, že všechny Svěrákovy filmy mě nějak pobavily. Od Cimrmana až po Vratné láhve a další. Každý film nějak končí. Dnešní filmy jsou o násilí a o tom, že bychom se měli nějak zamyslet.

A dnešní filmové komedie? Ty postrádají humor, který se snaží mnozí autoři nahradit vulgarismy nebo ponižováním. A když se herců ptají co točí raději, tak odpovědí, že detektivky. Humor se zkrátka vytrácí.

Je to jako v každém StarDance. Spekulace, co by kdyby a jak kdo s kým. Někteří lidé se zbytečně starají.