Kazetovou (sub)munici používá kdekdo. Část může selhat, ale to procento není nijak zásadně vyšší než třeba u dělostřeleckých granátů. Problém je spíš v tom, když se místo submunice určené k ničení obrněných vozidel nebo submunice určené k ničení živé síly, která vybuchuje hned po dopadu, použijí jako submunice protipěchotní miny, které už z principu nevybuchují a čekají, až na ně někdo šlápne.
Článek má pravdu v tom, že normy sice byly na všechno, ale když se honil plán, šly stranou. Také jsme sice měli normy třeba na podíl jednotlivých druhů masa v gothaji, ale na obsah PCB, těžkých kovů atd. nikoli.
Je zajímavé, že řezníci sice měli stejný tabulkový plat jako každý jiný, přesto si stavěli vily a kupovali auta z Tuzexu. Jasně, za podpultové zboží jim šli meloucháři na ruku a lehce sehnali i jinak nedostatkové zboží jako byly stavebniny, ale nemalou měrou k tomu přispívalo i to, že prostě šidili.
Před dvěma měsíci po postupu do LM vynášeli všichni Spartu i Friise do nebes. Panovala shoda, že je na tom ještě o fous lépe než Slavie a zbytek ligy bude rád, když zápasy s nimi neskončí debaklem. Vše se během pár kol otočilo a teď je Sparta v hluboké krizi. Zda je to kvůli tomu, že nemá dostatečně kvalitní lavičku, aby nahradila zraněné opory, nedostatečnou kondicí, aby hráči zvládli velkou porci zápasů, nebo něčím jiným, nebudu spekulovat. Každopádně teď už nemá titul ve svých rukou, a i kdyby na jaře hráli jako bohové, budou muset čekat na zaváhání soupeřů.
Dopadne to jako vždycky. Výsledný demonstrátor nebude stealth, nebude mít supercruise, nebude mít požadovaný dolet, dostup a nosnost, a po každém letu ho budou muset rok opravovat. O potenciální sériové výrobě ani nemluvě.
Zavádění PAK-DA by bylo ostatně v rozporu s obnovenou výrobou TU-160, kterých si Putin objednal hned 50 plus ještě zmodernizovat těch 16 starých. Na oba projekty rusák rozhodně rubly nemá, takže to bude jako s Atrapou (pardon Armatou) oproti starým T-72 - možná zbastlí pár demonstrátorů, co nikdy nebudou v operačním nasazení, ale dál zůstanou u staré techniky z dob SSSR, protože na novou prostě nemají know-how ani rublíky.
Předpokládat, že školní jídelna naučí děti stravovat se zdravě, je naivní. Vše, na co nejsou zvyklé z domova, budou odmítat a strhnou k tomu i ostatní. Takže pokud jsou vrcholem domácí gastronomie špagety s kečupem, kuřízek s hranolkami a dovezená pizza, budou ryby, luštěniny atd. končit v koši (ale tam často končí i tradiční jídla jako koprovka, guláš nebo moravský vrabec).
Pokud je mi známo, tak až několik výjimek leží důkazní břemeno vždy na žalující straně, což je v tomto případě Babiš, který žaluje slovenské MV (předtím ÚPN), že byl evidován neoprávněně. Listinné důkazy o evidenci ve svazcích StB existují a byly již soudům předloženy. Důkazní nouze ze strany slovenského MV je v tomto případě tedy jen chabá výmluva.
Babiš se svou nevinu snažil prokázat tím, že jeho řídící důstojníci u soudu vypověděli, že ze všech stovek agentů a informátorů, se kterými přišli do styku, zrovna u budoucího miliardáře všechno ve spisech pracně zfalšovali, aby dostali od nadřízených prémie za další úlovek. Slovenský ÚS tuto výpověď označil za nedůvěryhodnou. Jelikož toto je hlavní důkaz, na kterém Babiš svou žalobu staví, měl by být v důkazní nouzi spíše on.
Dvoustátní řešení je fajn, protože jakýkoli útok přes hranici, a je jedno jestli raketami, balóny nebo vražedným komandem znamená vyhlášení války se všemi následky.
Aby však dvoustátní řešení mohlo fungovat, musí mít palestinci funkční státní správu, bezpečnostní aparát a fungující ekonomiku. Nic takového si za celá desetiletí na Západním břehu ani v Gaze vybudovat nedokázali. Druhým problémem je, jak chtějí provozovat funkční stát na dvou navzájem izolovaných územích. Třetím problémem jsou bezpečnostní záruky. Čtvrtým, aby se Židé na paletinských územích těšili stejným právům jako Arabové v izraeli. Pokračovat by se dalo dál a dál.
Zajímavé je, že Palestinci v Gaze mluví o genocidě, nelidských podmínkách a útlaku, ale jejich počty v posledních desetiletích neustále rostou a rostou. Já si tedy pod pojmem genocida představuji něco jiného.
U propagandy asi záleží na tom, o jakém období mluvíme. Co jsem osobně zažil na konci sedmdesátých a v osmdesátých letech, propagandy bylo docela dost - vystoupení k "velkým" výročím, občanská výchova, povinné sledování vybraných filmů, pohřbu Brežněva (další pohřby po tom fiasku už ne) atd., ale nikdo z nás ji tehdy už nebral vážně. Možná to bylo způsobeno revoltou puberťáků vůči dospělým autoritám, možná to flákali i samotní učitelé, každopádně to bylo jen prázdné divadlo bez obsahu.
Braná cvičení pro nás byla vítaným zpestřením. Padajících atomovek jsme se nebáli, chvíli jsme šaškovali v pláštěnkách (nutné zlo), pak si šli zastřílet ze vzduchovky (super) a na dlouhou procházku do přírody (taky super).
Šikana tu v tomto období sice existovala, ale na školách (vojna bylo jiné kafe) nezacházela do nějakých extrémů. Se šprty se nikdo moc nebavil, ale nikdo jim ani neubližoval, na propadlíky si ve třídě nikdo netroufal, obézní/malí/nemotorní/brejlatí atd. byli normální součástí kolektivu - ve sportu třeba na chvostě, při bejkárnách často v čele, rozhodně nebylo běžné, aby starší žáci brali mladším svačiny nebo peníze.
Jak kde a jak kdy. Byly restaurace, kde si člověk pošmákl, a byly i takové, kde byl rád, že vyvázl jen s průjmem a nikoli třeba se žloutenkou.
Jídlo bylo levné, protože v socialistickém hospodářství nikoho nezajímalo, zda tržby pokryjí náklady nebo ne, vždycky se to nakonec nějak srovnalo, personál dostal výplatu i prémie, a jelo se dál.
Personál v restauracích nebyl moc dobře placen, takže vždy záleželo na vedoucím. Někteří se snažili, měli plno od rána do večera a spropitné jim hodilo víc, než byl jejich tabulkový plat. Jiní zas šidili porce, používali levnější a méně kvalitní maso atd., a rovněž si nežili špatně. Obšas si sice šel nějaký vedoucí za manko pro výstrahu sednout, ale celkové poměry to nijak nezměnilo.
Na všechno sice byly přísné normy, takže by se dalo říct, že jídlo bylo kvalitnější, ale když se honil plán, šly obvykle nějaké normy stranou (a nejen v potravinářství). Náhražky a glutamát se moc nepoužívaly, protože prostě v té době nebyly, ale šikovný český člověk si vždy našel cestičku, jak něco ošidit, obzvlášť pokud z toho něco káplo i do jeho kapsy.
Osobně si myslím, že nejefektivnější dosažitelnou technologií ochlazování Země je stínění pomocí satelitů s fotovoltaickými panely. Výhodou je, že by šlo o regulovatelný a vratný proces. Pokud by bylo třeba přistínit, satelity by roztáhly panely a přistínily. Pokud ne, panely by se stáhly nebo natočily bokem. Vvyrobená energie by také nebyla k zahození.
Předpokladem by bylo vybudování automatizovaných výrobních kapacit na oběžné dráze - energie je tam dostatek, materiál by byl dostupný z Měsíce nebo asteriodů (vynášet ho ze Země by bylo moc drahé). Může se to zdát jako sci-fi, ale je to dosažitelné i se současnou technikou.
V Rusku vždycky platilo, že trůn imperátora musí podpírat alespoň tři pilíře. Za Cara to byla armáda, církev a šlechta. Za bolševika armáda, KGB a stranický sekretariát. Za Putina je to armáda, oligarchové a FSB/SVR jako nástupci KGB. Pokud se zhroutí jeden pilíř, dostává se imperátor do problémů, ale pokud ostatní dva zůstanou pevné, může se z nich dostat. Pokud se zhroutí dva, imperátor padne. Putin v posledních desetiletích poměrně efektivně zlikvidoval veškerou opozici a zkrotil oligarchy, kteří si za Jelcina dělali, co se jim zachtělo. Teď drží ústa a krok, protože ví, že by o zdroje svého bohatství mohli snadno přijít. Možná nejsou s jeho politikou spokojení, ale netroufají si cokoli podniknout. Do armádního velení bylo v minulosti dosazeno dost loyálních důstojníků. Možná je zde skupina důstojníků, kteří nelibě nesou, jak je Putin obchází, ale jsou stále v menšině a nezdá se, že by jejich vliv rostl. Nástupci KGB pak věrně stojí za svým bývalých soudruhem. Dva pilíře jsou tedy oslabené, ale zatím se rozhodně nehroutí, takže Putin si může být poměrně jistý.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Cenzura nebo postihy v případě porušení zákona, ať už se jedná schvalování trestných činů a vyzývání k nim nebo o urážky na cti a křivá obvinění, je možné postihovat i dnes, a nejen u nás, ale prakticky kdekoli na světě. Omezení svobody slova stejně jako jiných práv a svobod v době mimořádných stavů (např.při ohrožení republiky) je rovněž možné a legální i dnes. Tohle nejsou zrovna dobré příklady cenzury a omezování svobody tisku.
První republika nebyla nijak ideální. Byla sužována politickou nestabilitou (prakticky žádná vláda nevydržela celé období), hospodářskými problémy, korupcí, a i ta svoboda a demokracie nebyla tak dokonalá, jak si dnes idealizujeme (zabavení majetků šlechtě, ačkoli se ničeho proti republice nedopustila, omezování německé menšiny atd.), přesto se v té době jednalo o jednu z nejsvobodnějších a hospodářsky nejvyspělejších zemí.