V minulém století asi v roce 1960 jsem si domu přinesl malinké kotě, potomka koček žijícich v topných kanálech chemické fabriky v Lovosicích. Objevil jsem ho v příkopu u cesty v areálu závodu a bylo tak malé, že ani skoro neumělo samo pít. Celé uválené jsem si ho v kapse kabátu vzal domů. Vyrostla z něj pěkná mourovatá kočka . Bydlím na vesnici a kočka ač měla volnost nikdy neopustila moji zahradu, ač ta nebyla oplocená. Jediná potíž nastala když dospěla. Tehdá nebyl v místě veterinář, který by ji vykastroval. Ta milá kočička byla tak plodná, že kdyby byly ty koťata na prodej, tak jsem byl v balíku. Okotila se třikrát do roka s počtem potomků od 4 kusů do 7. Roznášel jsem koťata po celém okolí a přesvědčoval sousedy aby si kotě vzali, až to po čase dopadlo, že přede mnou zavírali bránu. Kočičí mámu mi v dalším roce pokousal toulavý pes a ona zašla. Bylo mi ji sice líto ale zároveň jsem si oddechl, že nebude potíž z další lavinou malých koček. Pokud jsem v tomto povídání udělal nechtěnou chybu, tak se omlouvám, hlavně těm co rádi opravují pravopisné chyby v příspěvcích.
2
Sledujících
2
Sleduje
2
Sledujících
2
Sleduje
Nemám nic proti tomu, že si určití lidé hrají s lucerničkami a tváří se že zachraňují svět.Jen by měli používat v těch lampách něco jiného než petrolej či co.Ve vlaku, kde jsem bohužel jel jsem musel snášet ten puch z lucerniček, který nebyl vůbec boží. Spíž bych to přisoudil pekelníkům při ohřívání duší hříšníků.Takže příští rok 21.12.chodím pěšky.
2 odpovědi