Problém je v tom, že učitelka nereagovala na chování žáků. Což v pořádku moc není.

K té hyperkorektnosti. Mnoho let tomu nazad působil v Country radiu jako moderátor Karel Černoch. Právě v té době se v Americe prosazoval termín afroameričan a slovo černoch bylo tvrdě pronásledované. Když Karlovi jeho kolega předával moderátorskou štafetu, udělal to touto větou: " Tak já se s vámi loučím, milí posluchači a v následující hodince bude vaším průvodcem Karel Afroameričan." V tu chvíli se v pozadí ozval Karlův chechtot. Následujících sedm minut musely vyplnit písničky, protože Karel nebyl schopný vyřknout souvislou větu.

V centru Prahy je to vůbec zajímavé. Na Václaváku nevím, jestli jsem ještě v Česku, nebo mě jak ve Star Trek netransportovali do Doveru nebo Birminhamu. Pekařství, klenotnictví a pod. tam nenajdete. Zato je tam kupa Bakery nebo Jewelry. Už nemáme knihkupectví, ale Books. Kdysi za socíku někteří poskoci režimu mluvili napůl rusky. Teď, když nemáte anglický název firmy, nejste free, ani cool, ani in. Takže tu máme Frikulínů, že bychom je mohli vyvážet. 🙂

A ty názvy jídel? Něco by se opravdu překládalo dost špatně, aby z toho nebyl název dlouhý jako stonožka. Ale zatím jsem v každé slušné hospodě našel u většiny jídel stručné vysvětlení, co a z čeho to je. Ono i české názvy mohou být zavádějící. Například jsem narazil na "Játra paní starostové". A teď, babo raď! Je to specialita podniku z vepřových jater a vymyslela to paní Starostová, ať už s velkým nebo malým "s", nebo je majitel restaurace Papuánec a místní policie už třetí den paní starostovou marně hledá? 🙂

Vážený autore, jestli jste jako malé, řekněme pěti až sedmileté dítě chápal a cítil duchovní rozměr Vánoc, pak před Vámi hluboce smekám! Dneska už musíte být nejméně v devátém levlu z deseti a další krok je jen osvícení. My byli v tomto věku jenom ubožáčci, kteří čekali na dárky, které nám přinese Ježíšek, protože nám šlo hlavně o ty dárky, duchovno jsme tenkrát nějak nevnímali.

Ale až Vás to osvítí, doufám, že se stanete normálním člověkem, protože dnes jste ideologiemi prosáklý a svázaný uzlíček. Hledat v této písničce snahu „rudých bratří“ vymazat Ježíška z povědomí dětí, je slušná paranoia. Říká Vám něco hyperbola neboli nadsázka? Používá se tam, kde chce autor vyzdvihnout humornou stránku věci. U nás blázinec kolem Vánoc nebyl, ale třeba u sousedů to vypadalo tak, že podezřívám pana Borovce, že u nich byl na návštěvě.

O hloupostech, jako jsou kosti v krku si nechte vyprávět od doktorů a sester na pohotovosti. Každé Vánoce se to děje pořád dokola. Kapra pod skříní jsem sice neviděl, ale jak soused honil kapra po předsíni, to jsem viděl na vlastní oči.

A nakonec jeden nekorektní vtip:

Josef nervozně chodí sem a tam před chlévem, ve kterém rodí Marie. Najednou se ozve dětský pláč. Josef se otočí a rozeběhne se dovnitř, avšak nevšimne si nízkých futer dveří a nehorázně se praští do čela. Chytne se za něj a zaběduje: „Ježíšikriste, to byla ale prda!“ A zevnitř se ozve Marie: „Ježíši Kriste...vidíš, to je jméno! A ty furt Hugo, Hugo…“

Hezký den a krásné svátky vánoční přeju!

"Myslím, pravděpodobně, zřejmě, podle všeho...", tomu říkám věcné argumenty! Existence řádu rozekruciánů je spekulace ničím nedoložená. Ale naprosto stejně je spekulativní tento článek. K existenci či neexistenci tohoto řádu přidal pouze další spekulace. Je mi líto, ale přínos k danému tématu = nula.

Ano, pane doktore! Je to barbarské dědictví komunismu. Tím ovšem nemyslím vánočního kapra, ale Vás. Lžete a překrucujete skutečnost jak soudruh Kojzar v úvodníku Rudého práva! Jste přesně ten typ, který se rozplývá nad žánrovým obrázkem pěnkavy, která předkládá mladým pěnkavám mouchu, ale sklovnutí téže pěnkavy kočkou a její předložení koťatům považuje za surovou a odsouzeníhodnou vraždu.

Podle Vás tedy ti půlení kapři nebo filetovaní candáti zavakuovaní v igelitu byli za znění motliby za umírající humánně uspáni a usmrceni. Vepřové a hovězí vyrobili v továrně na maso, drůbež, jak konec konců víme už z filmu "Křidýlko nebo stehýnko", vyrábí průmyslově koncern Tricatel. Mořské ryby nejsou produktem lovu, ale vyčaroval je kouzelník Pokustón, stejně jako králíky z klobouku a bezhlavé králíky z marketu.

U krávy, která má dojit mléko, došlo k neposkvrněnému početí a jejích dvacet litrů denně, abyste si mohl pochvalovat, jak netrápíte zvířata, dává zcela dobrovolně a je nadšená, že Vám zprostředkuje máslo, tvaroh, jogurt, sýry a další mléčné výrobky.

Tohle pokrytectví mám opravdu rád! Všechno, a to doslova, co se kdy ocitlo na talíři, je produktem násilí. Lány obilí, luštěnin, zeleniny, ovoce, palmového oleje, ořechů kešu nebo sóji, stály a stojí životy ptáků, zvěře a hmyzu díky průmyslovým hnojivům a pesticidům a díky zničení jejich přirozeného životního prostředí. A to nemluvím o kontaminaci spodních vod.

Jestliže jste takový milovník přírody a života, nejezte, nepijte a žijte pouze z prány jako indičtí fakíři. A pokud možno nepište pseudohumanistické nesmysly.

Už se těším na okamžik, až si jednou zavolám záchranku a na druhém konci drátu se ozve: "Dobrý den! Máte-li infarkt, stiskněte jedničku. Máte-li mrtvici, stiskněte dvojku. Máte-li zlomeninu, stiskněte trojku. Jste-li mrtev a potřebujete odvoz pohřební službou, stiskněte čtyřku. Přejeme vám hezký den!"

Ale no tak! Nezdá se Vám, že je každého věc, co jí nebo nejí? Pokud to za každou cenu nevnucuje ostatním, nevidím v tom vůbec nic špatného.

Na mouku, cukr nebo vločky si taky vezmu nějaký ten pytlík. Chci to domů přinést všechno a nejen část. Protože pytlíky jsou jen u pečiva a ovoce a zeleniny, beru si je tam. Takže taky můžu vypadat jako zloděj.

Ale v žádném případě se nebojím pod své příspěvky podepsat svým skutečným jménem na rozdíl od autora tohoto tendenčního článku.

Když v padesátých letech minulého století Isaac Asimov formuloval "Tři zákony robotiky", velmi dobře si uvědomoval rizika používání umělé inteligence. Je to jako vždycky. Snaha vytřískat ze všeho prachy za každou cenu, nafouknuté ego vědců a vysoké IQ bez morálky jsou krokem do propasti.

Pokud si někdo myslí, že přeháním, ať se podívá na výsledky IQ testů obžalovaných v Norimberském procesu. Až na jednu výjimku měli všichni IQ vysoko nad sto. Co za nimi zůstalo, víme všichni. A to zdaleka neměli naše technické možnosti.

Řečičky o tom, že programátoři všechno zvládnou naprogramovat bez chyb a bezpečnostních rizik, jsou jen směšné povídání o ničem. Nedovedou zabezpečit ani takové promitivnosti, jako jsou programy pro PC nebo mobilní telefony.

No, jsem zvědavý, čeho se ještě dožiju.

To pořád dokolečka, jeden článek za druhým. Když jsem na volné noze, jsem za svou budoucnost odpovědný sám. Jako bývalý OSVČ o tom vím svoje. Platit málo na sociální zabezpečení nebo dokonce neplatit vůbec a pak se divit, že mám malý důchod, no...nevím co si tom mám myslet.

Když si ještě přečtu, jak je někomu těžké žít z "almužny" 25 tis. měsíčně, podívám se kolem sebe a říkám si, že kdyby tohle ten dotyčný pronesl na nějakém večírku pro seniory např. u nás v severních Čechách, nemohl by se divit, kdyby ho publikum, v lepším případě, vypískalo. Tady na tuhle sumu totiž jen tak někdo nedosáhne a lidé musí žít z daleko menších prostředků.

Je to jako v té Ezopově bajce o mravenci a cikádě. Když někdo v létě jenom hraje a tančí, užívá si života a nemyslí na zadní kolečka, zažije pak v zimě krušné časy. Ale vinit z toho může leda sám sebe a ne závidět mravenci, který celé léto makal, aby v zimě mohl žít z plodů své práce.

Kupodivu jsem našel saláty, které, nejsou-li úplně stejné jako kdysi, velmi se těm podle norem přibližují. Ale pokud se chci vrátit o čtyřicet let nazpátek, dělám si saláty sám podle ČSN a s domácí majonézou. Domácí je halt domácí! 🙂

Svátky klidu a míru narušujeme krutou vraždou a měli bychom jíst bezmasá jídla. Jasně, při průmyslovém zpracování ryb je každá ryba jednotlivě humánně uspaná a bezbolestně usmrcená. Vraždí se jenom u vánočních kádí.

Předložte mi fakta o tom, že pěstování ovoce, zeleniny, luštěnin a obilovin je ekologicky šetrné, nezanechává v přírodě svoje stopy a nemá vliv na faunu a flóru. Ubývající hmyz, vymizení zajíců, bažantů, koroptví, křepelek a další drobné zvěře není způsobené mysliveckým vyvražďováním, ale především hnojením polí a používáním různých chemikálií zabraňujících růstu plevele a napadení hmyzem, rozoráním mezí a remízků, zničením přirozeného biotopu luk atd. I při tom umírají zvířata, ptáci a hmyz.

Příklad za všechny: sója. Jejím největším světovým producentem je Paraguay. Stala se jím díky tomu, že tam vykáceli polovinu jejich deštného pralesa a na jeho místě založili plantáže. Zmizela důležitá část plic Země, zahynula zvířata, ptáci a hmyz, kteří tam žili a stejně tak se to zásadně dotklo života lidských obyvatel tohoto biotopu. To všechno je schováno za dvacetidekový balíček tofu, který si, milí vegetariáni a milovníci přírody, kupujete místo masa.

Tohle pokrytectví, které vlastně neříká nic jiného, než, že co oči nevidí, to srdce nebolí, mě opravdu baví.

Vážení, abychom této planetě neškodili a neničili jakýmkoli způsobem přírodu, nesměli bychom vůbec jíst a pokud možno nejraději ani žít, ale museli bychom všichni spáchat sepuku. Jsem zvědavý, vážení "ochránci" přírody a života, zda nám ostatním necitlivým kruťákům půjdete příkladem.

Vtipně, leč jednostranně napsáno. Pravda je jako vždycky někde uprostřed, protože každá ta jmenovaná skupina lidí to vidí svýma očima. Rodiče s malými dětmi to vidí jinak než ostatní hosté a personál má také svůj pohled na svět.

Když začnu s personálem, tak jestliže udělám v kavárně nebo restauraci dětský koutek, k tomu, aby tam rodiče děti odložili a moc se o ně nestarali, přímo vybízím. Tady to není o tom, co by měl kdo dělat, to je prostě psychologie člověka.

Hosté, kterým vadí děti (myslím tím obecně vadí děti), by si mohli uvědomit, že mít malé děti, automaticky neznamená mít domácí vězení. Trocha tolerance by neškodila. Čekat, že dvouletý prcek se bude chovat dle pravidel Gutha-Jarkovského je pošetilost.

No a poslední skupina, rodiče s malými dětmi? Existuje film s názvem Svět patří nám, ale to je opravdu jenom film, ne Vaše nezadatelné právo, vážení rodiče. Co si dovolí nebo nedovolí Vaše děti na veřejnost záleží pouze na Vás. Ta děcka za to nemohou. Nebo aspoň ne tak úplně.

Jestliže se říká, že moje svoboda končí na prahu mého souseda, není to pouhá proklamace, ale holý fakt. Stejně jako je holý fakt, že bez vzájemného respektu a jistých kompromisů to nikdy nemůže fungovat. Jen je potřeba si uvědomit, že nejsem středem vesmíru a povinnosti nemají pouze ti ostatní, ale že se vstřícností a respektem vůči mému okolí musím především začít já sám.

To je vše.

Tyhle pokrytecké řeči o surovém zabíjení živých tvorů mě opravdu baví. Tak se někdy podívejte, jak vypadá průmyslové zpracování ryb a s láskou si vzpomenete na vánoční kádě. Stejně mě pobavil vegetariánský závěr článku. Jedna dáma, která nejí maso, mi kdysi radila, abych si na Vánoce místo kapra obalil tofu.

Takže něco pro ochránce přírody a vegetariány: největším světovým producentem sóji je Paraguay. Stala se jím díky tomu, že vykácela polovinu svého deštného pralesa a na tom místě založila plantáže. Zmizela část plic Země, která vyráběla kyslík. Znamenalo to smrt mnoha zvířat tam žijících, stejně jako vyhnání domorodců, kteří tam žili. Je to zásah do ekosystému nejhrubšího zrna! Proti tomu je pár tisíc kaprů zabitých u kádí na Vánoce nevinná legrácka.

Vánoční kuba z ječných krup je fajn, taky si ho dělám. Ale ten ječmen se někde musel vypěstovat a jestli si někdo myslí, že to bylo ekologicky nezávadným způsobem, měl by si polít hlavu studenou vodou. Třeba se pak vzpamatuje.

Ryby si nekupuju jenom o vánocích, ale celoročně. Ovšem vždycky čerstvé a tuzemského původu. Jsou sice dražší, než co bývaly před lety, ale co dnes není. Jestli si za stejnou cenu koupím kilo ryby nebo kilo vepřového či hovězího opravdu nehraje žádnou roli. Snad jenom to, že ryba je zdravější.

Možnosti, kde koupit živé čerstvé ryby celoročně jsou, tak teď jde jen o to, občas je využít. Když opominu to, že některý z řetězců navštívím cca jedenkrát do měsíce, ani ve snu by mě nenapadlo koupit si tam "cosi" zavakuované v igelitu, nejasného původu, kdoví jak chované a skladované. A že by to bylo levné, o tom by se také dalo s úspěchem pochybovat.

Což takhle dát podnět svým zastupitelům, aby povolili předvánoční prodej ryb na některém z pozemků, které patří pod správu obce nebo města? Pak můžeme na řetězce v klidu udělat dlouhý nos. Každá obec zdobí náves nebo náměstíčko na Vánoce, mnoho jich pořádá vánoční trhy, takže proč nepřidat k pozlátkovým pajdulákům prodej ryb? Podpořily by se tím nejen tradice, ale i čeští chovatelé. Ty pseudoargumenty o krutosti vraždění ryb o Vánocích ať si všichni "ochránci" strčí za klobouk. A nebo ať se nejprve podívají, jak se s rybami zachází při průmyslovém zpracování a pak teprve ať mluví!

Česnek na kuřecí řízky ano, ale ne přímo na ně. Důkladně utřený česnek s trochou bílého pepře a s cca 1/4 lžičky mletého zázvoru zašlehejte do vajíčka, ve kterém budete řízky obalovat. Je to naprosto jiná liga. Velmi také pomůže, když řízky cca půl hodiny před obalováním potřete trochou citronové šťávy. Budou křehké a šťavnaté.

Tuhle fintu jsem se před čtyřiatyřiceti léty naučil od kuchaře z vinárny U mecenáše. Od té doby je jinak nedělám.

Lidé zhusta zaměňují víru a církev, což jsou ve své podstatě dvě samostatné věci. Víra je vnitřní, velmi intimní záležitost každého člověka a s ní je spojená i jeho morálka, tedy jeho myšlení a konání.

Církev je instituce a jako taková se i chová. Ke svému fungování potřebuje aparát a prostory, což bez peněz nepořídíte. A peníze jdou ruku v ruce s mocí. Vždy to dopadne tak, že moc, nejprve v duchovní sféře, se změní na touhu po získávání moci ekonomické a tím i politické. V tomto směru církve fungují stejně jako politické strany.

V každém případě, když odsuzujete něčí chování, mluvte o konkrétních případech konkrétního člověka. Není to selhání víry nebo církve jakožto instituce, ale jeho osobní selhání. Toto platí v plné míře i pro politiky.

Podle ČSN je to tady: Odkaz  

Jj, nová doba! Host vyhazuje vrchního! 🙂 Namáčení fazolí a luštěnin obecně je proces, který lze těžko obejít. Proč asi se fazole mají v jedné vodě namáčet a v jiné vařit? Papiňák je fajn, ale na úplně jiné věci. Např. hovězí vývar z papiňáku je degradace použitých surovin.

Lidé se snad zbláznili, protože spěchají i tam, kde je k tomu nikdo a nic nenutí. Tímhle přístupem vytvořený stres se jednou zákonitě musí podepsat na zdravotním stavu. Kdysi dávno, když nás učil programovat, náš systémák pronesl památnou větu: "V práci je potřeba se občas zamyslet i hlavou!" Vaření je práce jako každá jiná. Jestli je u toho někdo líný přemýšlet a obtěžuje ho večer namočit fazole, aby je mohl příští den dopoledne uvařit, pak bych měl dobrou radu: vytočit Dáme jídlo a ty fazole si objednat třeba tam. Mozek to nezatíží, času neubude a napapá se i tak.

Není potřeba mít chytrou hlavu a paměť, když máme chytrý telefon, ne? 🙂

Rád bych poděkoval autorce za článek na v dnešní době velmi diskutované téma, protože ho napsala bez bublajících emocí a snažila se na věc dívat očima všech zúčastněných.

Samozřejmě, že chování dětí je záležitostí jejich rodičů. Od malého prcka můžeme těžko očekávat, že má načteného Gutha-Jarkovského a řídí se jeho pravidly. Rodiče by si měli uvědomit, že svoboda neznamená neomezené možnosti jedince. Každá svoboda funguje jenom díky tomu, že má jakási pravidla a hranice, jinak to není svoboda, ale chaos. Z toho vychází známá pravda, že moje svoboda končí na prahu mého souseda.

Okolí by zase mělo projevit určitou míru tolerance vůči rodičům s dětmi. Mít děti přece neznamená mít domácí vězení. I dospělí dovedou být hluční a neomalení, a přitom už by z toho, na rozdíl od těch dětí, mohli mít rozum a vědět, že určité chování je na veřejnosti nevhodné. Takže jde o to, umět se navzájem respektovat.

Vždy je všechno o kompromisu, bez něj to zkrátka nejde. A potom o uvědomění si prostého faktu, že nejsme na světě sami a heslo "Svět patří nám" je opravdu jenom název filmu pro pamětníky a ne naše nezadatelné právo. Protože i tolerance a pochopení má své hranice. Což platí pro všechny, nejen pro rodiče s dětmi.