Když nám v hodinách sociologie Dr. Ivan Mucha vykládal Paretovu teorii cirkulace elit, netušil jsem, že jí za pár let uvidím v přímém přenosu. Jenže tenkrát nebylo moc lidí, kteří viděli naplňování této teorie v praxi. Jedním z mála byl právě Karel Kryl. V ovzduší všeobecné euforie nebyly některé věci tak okatě vidět, ale na tohle on měl dobrý zrak.
Karel byl vždycky co na srdci to na jazyku, takže nebylo v té době těžké udělat z něj škarohlída. A zatímco jiní se vezli na vlně rádoby vlastenectví a rádoby demokracie, Karel šel zase proti proudu. Po prvotní euforii ze snů o budoucnosti dostavila se kocovina z reality.
Když jsem se dozvěděl o jeho smrti, první co mě napadlo, bylo, že zemřel na nedostatek chuti k životu. Myslím si to dodnes.
Doba se změnila, respektive, změnili se lidé a tak se stávají věci, které by dřív nikoho ani nenapadly.
Ale když vycházím z logického předpokladu, že host si vybírá restauraci podle nabídky, pak opravdu nechápu, proč jde někam, kde nemají to, co požaduje. Restaurací je dnes dost na to, abych si mohl vybrat dle libosti. V nabídce mají i piva craftových pivovarů, takže mi nějak nedává smysl jít někam, kde je už v emblému restaurace například Kozel a po vstupu žádat Bernarda.
Přijít do autosalonu BMW a žádat Superba by asi nikoho nenapadlo. Přitom je to stejně absurdní. Docela rád bych viděl, jak by v tomto případě vypadalo "špuntovné".🙂
Jó, vandry... Byly doby, kdy, jak zpívá Hop Trop "...měli jsme bundy zelený..." a každý weekend jsme se ztratili někde v lese a v neděli jsme se chca nechca zase vraceli do civilizace. Bylo to jako očistná kůra, člověk vyčistil hlavu a bylo mu krásně.
Sleziny se spolužáky z gymplu (maturitní ročník 1976) jsem pořádal svého času pravidelně i dvakrát do roka. Vždycky kolem termínu maturity a pak na podzim znovu pro tzv. Pražskou sekci. Bylo fajn se sejít a požvanit o všem možném i nemožném. Bohužel se nás schází čím dál tím méně, naposledy jsme byli čtyři. Modřany, kde jsme studovali, jsou zřejmě pro Pražáky a nejbližší okolí dál, než pomyslná cesta na Mars a chtěli by něco v centru. Tam už to léta neznám, nevím kam jít. Bydlím osm let mimo Prahu a mám to na každou slezinu 120 km tam a 120 km zpátky a nemám ani chuť ani sílu prodlužovat si cestu o přesun z okraje Prahy někam do centra a zpět. Vzhledem k narůstajícímu nezájmu o setkávání jsem organizaci zabalil. Zatím se nikdo o převzetí štafety nepřihlásil a tak si myslím, že to nakonec zajde na úbytě. Bude mi to chybět, ale to holt už je život.
Přeju Vám, paní Formáčková, aby Vám to setkávání ještě dlouho vydrželo!
Milý autore, uvedl jste čtyři body úspěchů, tak si je pojďme rozebrat:
Jedna z nejvyšších inflací v Evropě, rapidní propad reálné mzdy, jedny z nejdražších energií v Evropě, které se propisují naprosto všude...To vše hovoří samo za sebe. Ne podle řečí, ale podle činů poznáte je, říká Písmo Svaté, že?
Bohužel je nutno konstatovat, že v tom neumětelství a likvidaci naší ekonomiky si tato vláda nijak nezadá se svými předchůdci desítky let nazpátek.
"Máme mít velké sny." Souhlasím. I politici mohou mít velké sny, i když jsou nereálné. Ale měli by si je vyprávět mezi sebou při obědě nebo svým dětem místo Večerníčka, ne s nimi chodit do televize v rámci předvolební kampaně.
Pan premiér musí být už velice zoufalý, když veřejně říká zjevné lži a výmysly. To je ovšem ta lepší varianta. Horší je, pokud tomu sám věří. Pak bych doporučil ozdravný pobyt v některém z domečků v krásném parku na Praze 8. Nejen jemu, ale všem by to moc prospělo!
Copak placatá Země! Pro mě jsou spíš problémem placatí politici. To jsou ti, kteří (před volbami) všechno zvládnou, všechno dělají líp, než ostatní, za čtyři roky dovedou stáhnout na nulu deficit státního rozpočtu nebo nás za tutéž dobu dovést až k německým platům, epidemie zvládají nejlépe v Evropě (akorát k tomu potřebují čtyři a více ministrů zdravotnictví) podepisují Green a jiné Dealy a pak tvrdí, že pro nás vyjednali speciální podmínky. Umí jako nikdo jiný pracovat s inflací, a to dokonce tak dokonale, že nás jsou schopní dostat na evropskou špičku (spíš na evropský zadek), třicet let slibují (před volbami) důchodovou reformu, mladým snadný přístup k bydlení, starým vysoké důchody atd. atd. atd
Pak je najednou po volbách a ten prašivej život jim začne házet klacky pod nohy a oni fakt nic z toho, co slíbili, nemůžou splnit.
Vzhledem k tomu, že placaté politiky vidím všude kam se podívám, mám problém, komu to v příštích volbách hodit. Zatím to vypadá na to, hodit si to sám na nejbližší hrušce.
Zmínkám o placaté Zemi se můžu pousmát. Když tomu chce někdo věřit, je mu přáno. Nebo může věřit na Klekánici. Ani to mi nevadí. Ale poraďte mi, kde vzít jiné než placaté politiky a nekrást?
Už zase čtu ten nesmysl, že čokolády Lidka, které vyráběl o.z Diana Děčín, byly dostupné pouze v Tuzexu. Nevím , kde autorka bere tyhle informace. Patrně se jedná o použití CTRL C z jiného článku, jak je dneska zvykem. Tak pro uvedení na pravou míru:
Lidka se prodávala ve verzích hořká, hořkomléčná nebo mléčná, byla dostupná normálně v maloobchodě a stála na tehdejší dobu poměrně dost, 15,50 Kčs. To, že se prodávala i, což podtrhuji, v Tuzexu, neznamenalo nic jiného, než, že byla natolik kvalitní, že mohla konkurovat čokoládám známých západních firem, jako byly například výrobky firmy Suchard. Nic více, nic méně.
Edit. : hlava už je stará a celý sortiment socialistických Čokoládoven v ní nenosím, nicméně Šárka, Libuše a Rusalka jsou současné výrobky Zory Olomouc.
Mít doma něco takového, co by se mi snažilo podávat (rozuměj "nutit") takové "kulinářské výtvory", tak to zabiju a jdu se dobrovolně udat. Každý příčetný soudce by mě určitě osvobodil. 🙂
Když je někdo takový specialista (specialistka) a vařit umí asi stejně, jako lítat z Venuše na Mars, pořád má dvě možnosti. a) Tu horší - naučí se to. b) Tu jednodušší - zavolá třeba do foodora.cz a nechá něco dovést. To se pak aspoň dá i pochválit, třeba jako ten host chválil hostitelku : "To jsou výborné chlebíčky! To jste sama kupovala, milostivá paní?" 🙂
Pravda je, asi jako vždycky, někde uprostřed. Rodiče s dětmi by si měli uvědomit, že kolem nich a jejich potomků se netočí svět a jejich okolí by naopak mohlo projevit trochu vstřícnosti, pokud se ovšem rodinka nechová jako okupanti.
Někdo tu napsal, že jak se chovají děti, záleží především na rodičích. Samozřejmě. Po dvouletém prckovi nemůžeme chtít, aby se sám od sebe projevoval, jako by měl načteného Gutha-Jarkovského. Je to především na rodičích.
A velmi záleží na komunikaci. Šel jsem do kavárny s kamarádkou, která měla v kočáru sedmiměsíční mimino. Při vstupu se nejprve zeptala personálu, zda se můžeme s děckem někam posadit a pokud ano, tak kam, abychom byli trochu stranou a nepřekáželi. Takže nás usadili hezky do kouta, kde jsme měli i kousek soukromí. Po asi půl hodině potřeboval prcek přebalit. Kamarádka se opět zeptala personálu, kde by to mohla udělat. Odvedli jí někam dozadu a za pár minut se vrátila s přebaleným potomkem.
Všechno bylo v pohodě a tu skoro hodinku jsme si opravdu užili.
Ono jde všechno, když se chce. Jen to musí chtít všechny zúčastněné strany a zároveň si musí uvědomit, že to nejde bez kompromisů. Toť vše.
Co mi v těch varováních chybí, je věta: "Varujeme diváka, protože uvidí kvalitní představení, které nepotřebuje žádné stroboskopy a podobná šidítka vydávaná za režijní záměr. Uvidí pouze profesionálně odvedenou práci režiséra a výborné herecké výkony! Upozornění se uvádí proto, aby Vás z toho neklepla pepka. V úctě ředitelství divadla."
Po přečtení tohoto výtvoru mi okamžitě naskočila slova Karla Čapka: "Kritizovat - to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl."
Co se komu líbí a co ne, je pouze otázkou osobního vkusu. Nic více, nic méně. Tvorba pana Stracha, jako konec konců každá jiná tvorba, není určená všem. Stejně jako nekonečné seriály, které mají jediný účel, a sice to, aby se tím všichni zúčastnění mohli živit co nejdéle. Což je třeba můj názor, který ovšem nikomu nevnucuji. Ale přesto se na ně lidé neustále dívají. Inu, proč ne? Někdo má rád vdolky, jiný holky a někdo třeba oboje. Když se mi něco nelíbí, nekoukám na to, nečtu to, nechodím na to do divadla nebo na koncerty. Ale neříkám o tom, že je to blbé. Nejsem cílová skupina, tak to míjím a nechám to těm, kterým se to líbí. Tak jednoduché to je.
Pan Čapek kdysi také řekl, že ve společnosti by se lidé styděli vydat jisté tělesné zvuky, ale už se nestydí říci, že například moderní malířství je mazanice. Autor(ka), jakoby vydával(a) ty tělesné zvuky. Beze studu.
Pane Jiří Strachu, točte dál svoje pohádky pro dospělé. Jak je vidět podle sledovanosti, je mnoho lidí, kterým zůstala duše dítěte. Taky mezi ně patřím.
Na závěr mě napadají dvě úsloví. To první říká, že v zemi české se úspěch neodpouští. To druhé pochází z Arábie. Psi štěkají, ale karavana jde dál.
V první třídě nám paní učitelka říkala: "Děti, když budete číst, naučíte se gramatiku z knížek, protože v nich je to správně." Cha, kdeže loňské sněhy jsou! Jazykové korektury textů knih i článků v médiích jsou jen zbožné přání. Kromě toho, kolik dětí dneska čte...Stejně tak jsou nedostatkoví odborní poradci u filmu či televize, takže se i v dokumentech dozvíte takové nehoráznosti, že se nestačíte divit. Kdo by vyhazoval peníze za zbytečnosti,že? Ono to obecenstvo i tak zkousne! Holt nová doba, host vyhazuje vrchního!
Znáte tuhle písničku od skupiny Folk Team? Odkaz 1
Jakou cestu mi může ukázat vílák na podpatcích nebo Popelka, co si založí butik, to tedy opravdu netuším. Stejně jako Sněhurka s tmavou pletí a sedm trpaslíků, kteří nejsou trpaslíci. Nebo afroamerická anglická královna Anna Boleynová či afroamerická Keopatra z řeckého rodu Ptolemaiovců. A už vůbec netuším, jaké tyto pohádky zobrazují archetypy.
Konec konců, je to tip pro naše filmaře, kteří přemýšlí o tématu nové vánoční pohádky. Už se těším na princeznu Slavěnu, která setne hlavy tříhlavému drakovi, osvobodí Bajaju, kterého si vezme za muže a zatímco princ bude rodit a vychovávat jejich děti, princezna bude moudře vládnout celé zemi.
Pan Lada jako recesi napsal pohádku o Popelákovi. Tak to dotáhněme do konce a natočme pohádku Tři oříšky pro prince. Popelka bude farmářkou a uspořádá soutěž v dojení, které se zúčastní i princ a vyhraje jí. Protože chce zachovat inkognito, před předáním ceny (Popelka + půl statku), raději uteče, ale cestou ztratí dřevák velikosti 52 a podle něj ho nakonec Popelka najde, anžto tak velkou haxnu nikdo jiný v království nemá. Vezmou se a zatímco princ bude dojit a pást krávy, Popelka bude vládnout.
Kdyby tyhle nové výplody nebyly myšlené smrtelně vážně, dalo by se to považovat za recesi. Ale tohle na recesi nevypadá. TVL, čeho já se ještě nedočkám!
P.S. Teď jen abych se nedočkal toho, že se těch mých námětů někdo chytne a fakt to natočí. Ale, upřímně řečeno, ani bych se tomu nedivil. 🙂
Chyba v otázce č. 3. Proces podzimního opadávání listů je u opadavých dřevin způsobený horší fotosyntézou, což je důsledkem ubývání světla. Fotosyntéza je důvodem, nikoli názvem opadávání listů. Více viz. Odkaz 1
Říkal se v devadesátkách takový vtip:
"Koho budeš letos volit?" "Komunisty." "To mi je jasný. Ale, v který straně?"
Osobně mám problém s něčím jiným, a sice, že u někoho se bude jeho komunistická minulost připomínat ještě po jeho smrti, zatímco u jiného se omlouvá např. mladickou nerozvážností. Co mi na tom vadí, je dvojí metr. Protože, co se týče toho, co kdo dělal v minulosti, to si každý musí především srovnat se svým svědomím. Pokud ovšem něco takového vlastní.
Chyby v kvízu.
Kapoun - je to mladý, vykastrovaný kohout, který byl chovatelem vykrmen, aby jeho maso bylo co nejjemnější a nejchutnější.
Poulard - mladá krmená a vykličkovaná slípka.
Aspoň tak to uváděly staré kuchařky. Pochází to z Francie, kde jsou poulardi a kapouni dodnes v nabídce restaurací. U nás nemá kastrování drůbeže tradici. Chová se tu brojler, vysvětlení viz. odkaz Odkaz 1
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Tak to se asi rozcházíme v názoru na věc. Žádný dnešní důchodce svou nemovitost neukradl. Získal jí legálně tím, že si jí sám za svoje nemálo zdaněné peníze postavil, nebo si jí za svoje nemálo zdaněné peníze koupil a teď za ní ještě platí jednu z nejabsurdnějších daní, daň z nemovitosti. Takže jakápak žába na prameni.
Pokud je někde chyba, tak v tom, že stát nepodporuje mladé rodiny v možnosti získat dostupné bydlení. Vůbec nebo zcela minimálně staví nájemní byty, nechal podmínky získání hypotéky dojít tak daleko, že aby na ní člověk dosáhl, musí být pomalu milionář. Nejsou tu žádné daňové úlevy pro mladé rodiny, naopak se v posledních třech letech daňová zátěž zvýšila.
Ano, když není zájem problém řešit, vytvoří se zástupný problém a k němu se odvede pozornost.
Jako senior, pane Mrkvičko, Vám velice děkuji za to, že jste mě označil za vyvrhele společnosti, díky kterému musí mladé rodiny bydlet pod mostem.
A poznámka na závěr: jsou byty ve státním a a obecním vlastnictví, které zejí prázdnotou. Jen Praha jich má cca 2500, loni to bylo podstatně víc. Místo, aby se tyto byty obsadily potřebnými lidmi, raději se prodávají spekulantům. Ale hlavně, že za to mohou důchodci...