Jsem přesvědčená, že pan Jiří Ježek je, bez ohledu na výsledek včerejšího hlasování, velkým vítězem této taneční soutěže. Všem nám ukázal cestu, která i člověku se zdravotním postižením pomůže aktivně a radostně prožít svůj život.

Pan Jiří Ježek je pro nás všechny vzorem. Velmi ho obdivuju.

Nikdy jsem nezáviděla schopným lidem jejich bohatství, protože s tím, jak jsou ve svém podnikání úspěšní, se mají dobře a bohatnou i všichni kolem nich.

V tomto případě to ale neplatí. Tady se jedná o nepřímou úměrnost.

Všichni jsme zchudli a politici se chtějí za to odměnit?

Nedopadne to zase jako s energetickými sankcemi, které víc než agresora poškodily náš průmysl a ekonomiku?

Takovou osobu snad nikdo ani nemůže nazývat " matkou".

Celé je to výsměch slušným a pracujícím lidem.

Tyto problémy vznikly v našem školství za éry p. ministrně Valachové, která zavedla do školství inkluzi. Nemohu pochopit, proč nadaní žáci se mají ve škole, tempem a rozsahem a hloubkou probíraného učiva, přizpůsobovat dětem hendikepovaným. Tím nemyslím tělesné postižení, alespoň se děti naučí pomáhat spolužákům. Tím myslím, případy dětí intelektuálně slabých, těžkých autistů ap. Takové děti musí být v běžném kolektivu nešťastné, protože nikdy nezažijí úspěch.

To ale zase byla "napínavá" taškařice od naší vlády.

Vyjadřování diskutujících Fora 24 je skutečně "na úrovni". Asi je naštvalo, že tvrzení pani Konečné jsou pravdivá.

Pomoc při povodních si představuju zcela jinak, než nám předvedla vládnoucí " pětikolka". Pouze se vystrojili do značkových obleků a zdržovali ty, kteří skutečně pomáhali ve dne i v noci v boji s vodou. Doufám, že to občané při volbách spravedlivě ohodnotí...

Pomáhali hlavně profesionální i dobrovolní hasiči a záchranné složky a starostové. A nešlo o politiku, ale o skutečnou pomoc. Taky jsem zvědavá, jak bude probíhat pomoc postiženým oblastem vládou, když se jí v době, kdy k tomu nebyly žádné příčiny, podařilo státní pokladnu zcela vyčerpat a navíc těžce zadlužit. Opravdu nechápu, za co jsou na sebe tak pyšní. Moje maminka vždycky říkala, že "samochvála smrdí."

Ty "opěvující lidi " bych ráda poznala. Kdo dělá skutečně mnoho v této těžké situaci a zaslouží chválu úctu a obdiv, tak to jsou profesionální i dobrovolní hasiči a záchranáři. Pan ministr jen zopakoval to, co mu ze všech stran meteorologové sdělovali a to skutečně není nic co zaslouží "opěvování lidu".

Já chápu školu jako prostředek k rozvíjení schopností dětí a to co do neustálého rozvíjení paměti, tak rozvíjení orientace při řešení problémů. Jde nám přece o schopnosti samotných dětí a ne jejich tabletů a mobilů. To co jsem se tu dočetla by spělo pouze k výchově jedinců, kteří bez pomoci techniky, by časem neuměli vůbec nic. Národ by sice zhloupl, ale možná , že by se těšil do školy.

Tady je velmi důležitá spolupráce : rodič - dítě - učitel. Učitel musí mít autoritu a rodič nemá právo ji podrývat. Docela by mě zajímalo kam to se svými názory dotáhl pan Pekař a jeho potomci. Moje děti, vnuci i já jsme nejvíce uznávali právě kantory s největšími požadavky na žáka. Ti nám dali do života nejvíc a nejvíc jsme si jich vážili.

Podle mé letité rodičovské i babičkovské zkušenosti je potřeba, aby děti od útlého věku hodně četly knihy, aby dospělí s nimi mluvili, aby u nich rodiče podporovali přirozené zájmy, dále si myslím, že " člověk roste s úkoly" , tzn. že dospělák musí najít odvahu dítě / přiměřeně / zatížit a dítě to unese. Když ho nezatížíme, bude líné a pohodlné - nebude aktivní.

Dnes to není moderní, ale u nás doma platilo, že učitel má vždycky pravdu.

Vztah ke škole vždycky závisí na vztahu Rodič - školák - učitel. Nesouhlasím s Vašimi poznatky. Už jsem důchodce, ale nejvíc a s láskou a obdivem vzpomínám právě na kantory, kteří měli největší požadavky. Nikdy nezapomenu na p. učitele Biskupa, který nás všechny, běžnou třídu ZDŠ, naučil mít rád matematiku, těšit se na ní a rozumět jí. Nezapomenutelná byly i naše p. učitelka Zlámalová. Učila zeměpis a přírodopis, měla velmi vysoké nároky. Znali jsme kde co, od botaniky až po anatomii, do hloubky a často i latinsky. Vychovala budoucí lékaře, přírodovědce, i broučkaře, ale minimálně jsme všichni přírodu milovali a předali to dál na naše děti.

Moje vnučka se letos dostala na víceleté gymnázium. Moc jsme jí to přáli, protože se zodpovědně na přijímačky připravovala. Nejvíc mě ale dostala, když mi na začátku prázdnin řekla : " Babi, já už se do té školy tak těším, už aby bylo po prázdninách." Myslím, že to je současně veliké ocenění kantorů, kteří jí učili.

Vy, pane Mucho, asi máte ze školy jiné zážitky.

Co si má někdy kantor počít, když má ve třídě děti s velkým sebevědomím ale malou pílí a schopnostmi, "vychovávané po americku", do toho občas někoho hyperaktivního nebo autistu a k tomu některé rodiče, kteří místo aby na děti měli vyšší požadavky, tak často před dětmi kritizují kantory, za to co po nich oprávněně požadují. Myslím si že vzdělaný člověk musí mít i mnoho znalostí uložených u sebe v mozku a umět s nimi pracovat. Internet a počítač jistě velmi pomůže ale nezachrání to.

Tohle může napsat skutečně jen dokonalý blb ! Já od zpěváka očekávám krásné písně, krásný kulturní zážitek. Za svůj život jsem byla v průběhu cca 30 let, na velkém množství koncertů Jarka Nohavici. Všechny koncerty měly společný jmenovatel. Byl to nezapomenutelný zážitek. Je mi úplně jedno, jaký další výmysl napíše nějaký rádoby-aktivní žurnalista, aby se proslavil, jakou další pomluvu vymyslí a napíše. Pro mne stále zůstane Jarek Nohavica člověkem, na jehož koncerty se velice těším, a jsou pro mne, a jistě nejsem sama, vždycky nádherné. Jen nepropást zahájení prodeje lístků. Ty jsou vždycky prodané během několika hodin. To je asi známka největší kvality a přízně fanoušků.

Už jsem doufala, že lidi dostali rozum.

Nemám ráda lidi, kteří např. dobu " Šumperáků " nezažili a říkají nám, co si my, co jsme v té době žili, stavěli paneláky a i Šumperáky, máme o tom myslet. Já tu dobu prožila, paneláky pomáhala stavět, měla jsem mnoho přátel a prožila jsem pěkný a aktivní život. Na tuto dobu vzpomínám ráda. To není o bohatství. To je o vztazích.

Písničky ze Semaforu, ať od p. Suchého nebo p. Šlitra, mají zvláštní schopnost ve mně vždycky vyvolat dobrou náladu a úsměv na rtech. Obdivuju energii p. Jiřího Suchého. Kdykoliv jdu na Semafor, tak jsem mile překvapená a pohlazená po duši.

Je tohle ještě sport ? Jak asi budou vypadat jeho klouby v padesáti letech?

Je to chyba nás všech, že si nedovedeme taková místa ochránit.

Na tuto školu jsem před mnoha a mnoha lety taky chodila. Tenkrát nikdo nevěděl ani co to šikana je. Učitele všichni respektovali a děti - byli jsme kamarádi. Nikoho ani nenapadlo, že by někdo měl být lepší a někdo horší. Tady všichni odsuzují p. ředitele. Dle mého mínění je ale na vině celá společnost, která upředňostňuje kvalitní mobil, značkové oblečení, kde jsme byli na dovolené, jaké máme známé... Nám bylo jedno, když byl někdo v teplákách, o prázdninách byl doma nebo u babičky, ale byli jsme všichni kamarádi.

Nevím proč, ale celá rodina Veroniky Žilkové se mi už silně zajídá. Fakt nevím čím jsou tak důležití nebo výjimeční, že každý den musí být o jejich rodině podrobné zpravodajství...