Velice si vážím umění paní Simony, jako herečky, jsem z Moravy a tak se mi jen jedinkrát podařilo jí vidět v divadle a byl to nezapomenutelný zážitek. Vážím si jí i jako přirozeně krásné a příjemné ženy. Úžasné je, že jsem jí nikdy neslyšela si stěžovat. Paní Stašová, přejeme Vám hodně zdraví a krásné narozeniny.
Nenávidím války a násilí. Zvláště je pro mě nepochopitelné, proč ve 21. století se konflikty mezi státy vyřizují bojem a zbraněmi a ne u jednacího stolu. Dnes už přece vůbec nejde o sílu, šikovnost a o odvahu jednotlivých zúčastněných vojáků, ale hlavně o účinnost zbraní, bomb a dronů atp, které z nich udělají v momentě škvarky. Proč mají mladí kluci , na obou stranách konfliktu takhle umírat?
Jen doufám, že mírová jednání už konečně budou úspěšná a společnost přestane dělat z normálních chlapů vrahy. To přece musí nechat následky na psychice všech zúčastněných.
V letech1975 - 2002 jsme bydleli v brněnském panelovém sídlišti Bystrc a byli jsme tam rádi a šťastní. Sice jsme si z počátku užili i trochu bláta, výstavba chodníků nedržela tempo předávání bytů ( každý měsíc se předávalo 40 až 72 bytů), ale žily tam samé mladé rodiny s malými dětmi. Všichni se snažili, aby se postavily i školy a MŠ, ty stávající nedostačovaly. Proto jsme všichni chodili pracovat na Akce Z. Bylo běžné, že se vyhlásil úklid okolí domu, kdo mohl přišel a nakonec jsme sešli a trochu to oslavili. Všude kolem lesy a kousek na Brněnskou přehradu. Byty měly praktické dispoziční řešení, pracovali na tom nejlepší architekti a za 3PK družstevní byt jsme zaplatily 30 000,-Kč ( bez anuity).
Teď jsem 70+. Když jsem byla malá holka, našla jsem v prádelníku schované otřesné fotografie z koncentračního tábora. Šla jsem za maminkou, aby mi vysvětlila, proč máme doma takové strašné fotky. Maminka mi tenkrát řekla, že to schovala pro nás, aby jsme věděli, až někdo začne převracet dějiny, jak to tenkrát bylo. Občas si na tento okamžik vzpomenu. Mívám pocit, že nás někdo nutí, abychom zapomněli, jak to tenkrát bylo a co jsme sami zažili. Často to paradoxně bývají lidé mladí, kteří tu dobu vůbec nezažili.
Moji vrstevníci i já jsme přesvědčeni, že jsme prožili krásné a bezstarostné dětství a vstup do života, žádné jaderné nebezpečí nás netrápilo. Oproti dnešní době existuje samozřejmě řada rozdílů. Třeba to, že svůj první družstevní 1 PK byt jsem získala za 160 000,- Kč, zatímco dnes po 50ti letech, by ten samý byt stál min. 2,5 mil. Kč.
Kdysi, když mi bylo 21 let, vdala jsem se z lásky za jedináčka.o 8 let staršího než já. Bydleli jsme v bytě u manželových rodičů. Já to brala jako dočasné řešení. Tchyně byla dobrá hospodyně, naučila mě vařit a starat se o domácnost.. Nikdy jsem se neměla tak dobře jako u nich. Problém byl v tom, že jsem nebyla za manželku, ale za dceru. Rozhodovací právo bylo zcela na tchyni. Proto jsem začala shánět byt pro nás dva. Změnila jsem kvůli tomu zaměstnání a podařilo se to. Přišla jsem domů a celá nadšená sdělila že dostaneme svůj družstevní byt.. Tchyně mi řekla, jestli si myslím, že její syn půjde se mnou? Já neměla žádný důvod o tom pochybovat. Ale měla pravdu ona - nešel... Požádala jsem o rozvod a odešla sama. Nikdy jsem toho nelitovala. Dnes mám dospělého ženatého syna a dceru. Hodně si dávám pozor, abych našim dětem nijak nezasahovala do jejich soukromí. Mít mamánka není jednoduché.
Když jsme, před lety, kupovali náš RD, stála před ním na neoplocené předzahrádce krásná bříza. Měli jsme jí rádi, příjemně stínila jižní stranu domu a navíc bránila pronikání hluku z přilehlé komunikace. Jenomže bříza rostla. Každé cca 3 roky jsme jí nechaly zkrátit o přírůstek. Až jsem se dozvěděla, že zkracování u břízy kvalitě dřeva nemusí prospívat, dřevo zkřehne a snadno se láme.
Je to velká chyba, když se ruší fungující kojenecké ústavy. Asi jako když ministrně Valachová zavedla do našich škol inkluzi. Nikdo se zde nezabývá tím, že děti, které jsou nabídnuty do pěstounské péče nebo k osvojení, často nemají, po svých rodičích, ideální genetický základ. Takové děti není vždycky jednoduché kvalitně vychovávat i když se dostanou do kvalitní a funkční rodiny. Má známá si před lety s manželem adoptovala romského chlapce - jako miminko. Vychovávali ho v krásném prostředí, ona nastudovala literaturu a jednala podle doporučení odborníků. Malý vyrůstal v klidných ideálních podmínkách. Když mu byly asi tři roky, tak jsme šli společně na procházku, já se synem - miminem v kočárku. Klučík přišel ke kočárku a našemu miminu vlepil facku. Ani později to nebylo zcela jednoduché. Snažili se aby sportoval, matka s ním denně pracovala na školních úlohách. Přesto tak tak ve škole prolézal. Říkala, že kdyby to nedělala, tak by propadal už ve 3. třídě. Kde vezmete dostatečný počet kvalitních pěstounů?
Já jsem bezvěrec, ale obdivuju toto místo z hlediska krásy zdejšího barokního kostela, jeho okolí a vlastně celého Moravského krasu. Toto místo celé naší rodině přirostlo k srdci. Můj vnuk je věřící a v tomto krásném kostele dělá ministranta. Docela mu závidím, že se zde může volně pohybovat. Pan Santini byl skutečný machr.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Ve vězení by měl skončit někdo úplně jiný, než pan Babiš. Už jsem se vylekala, že tentokrát zapomenete vytáhnout Čapí hnízdo... Copak Vám to už není trapné?
Já nikdy nezávidím schopným lidem jejich případné bohatství. S nimi zbohatne i celá společnost.
1 odpověď