Pro děti jich je dost. Pro invalidy na kolečkovém křesle jeden a i ten si z pohodlnosti vezme zdravý člověk 🤷.

U těchto problémů je to opravdu z měsíce na měsíc. Také jsem byla překvapená 😓. Držím moc palce a věřte, že každá změna není k horšímu 🙏.

Souhlasím, také to dělám. A nedávám obyč., ale žitný a někdy sní i dva, když je to velký nákup na dvě hodiny. Vše nahlásím na pokladně a nikdo s tím neměl zatím problém. Sama pracuji na kase skoro dvacet let a nikdy mě nenapadlo zpochybnit rozhodnutí daného rodiče zacpat rozeřvanou pusinku toho háděte 😊. Kolem klid a spokojenost.

Věřte, že i kdyby jste to před dítětem neřekla, tak to pozná. Jsem ze tří dětí a už od mala jsem cítila, že první bratr je nejmilovanější a to se nezměnilo ano po čtyřiceti letech.

Nepůjdu s proudem, souhlasím s pisatelkou. Znám morbidní obézní, která jede čtyřikrát ročně do lázní se zády. Lituji zaměstnance, kteří s ní musí manipulovat.

Tak jsem se od srdce zasmála, ale zase jsem si mohla jednou přečíst fanfikci, kterou jsem ráda před miminkem četla. A po zasmání jsem padla unavená a hladová, ale na rozdíl od autorky, šťastná.

Ten Nataniel my byl podezřelejší. Jak dopadl v životě on? Muselo být v pozadí ještě něco co nevíme, týrání chlapců aj.

Také jsem byla mouchy sněste si mě a byla ráda, že za mě někdo něco zařídí. Ale pořídila jsem si dítě a najednou zjistila, že musím být lvice, pokud ho chci ubránit a ukázat, že je dobré umět rány přijímat, ale nebát se i vrátit. Chce to trochu sebevědomí a oprostit se od lidí co vás táhnou s sebou. Teď nejednáte pouze za sebe.

Já se také těšila. Ale bohužel už jsem nastupovala s cejchem po rodičích. Třídní byla bývalá spolužačka maminky a tak první škatulka byla na světě. I kdybych se stavěla na hlavlu, neměla jsem šanci z ní vystoupit. Vzala mi veškeré nadšení a motivaci. Ještě teď se děsím školy.

Taková rada nerada 🤷.

Jsem toho názoru, že nic se nemá přehánět. Snad nežli jednou po zadečku, je horší výchova formou ignorace, neboli nevidím a neslyším křik dítěte. Ale třeba se pletu a všechno je jinak. Někdy mám pocit, že člověk obecně strašně zapomněl poslouchat intuici.

Mám jen jedno, ale když jsem miminko čekala, tak to byly úžasné plány. Nakoupené dezinfekční prostředky na hračky, neb máme pejska a nedej bože kdyby se dotkl hračky malého, že?

Malému je šest měsíců. Já sedím konečně s vystydlou kávou, nožky nahoře. Přede mnou se pasou koníčci na podlaze. Malý ublinkne a já čekám kdy přijde čtyřnohý uklízeč. Olízne podlahu a následně olízne i malého. Vzpomenu si na své velkolepé plány s další myšlenkou o budování imunity. Tak asi tak🤦‍♀️.

Nahatý a pěšky vyprovodit na frontu, aby bránili vypalování zbraní, které vytvářejí co2.

Všude jsou teď požáry a nikde jsem neviděla aktivistu s kýblem hasit, aby nebylo tolik splodin.

A zbytek naházet do činné sopky, ty byly ostatně vždy tou největší ekologickou zátěží.

Jo to se to protestuje, když je co jíst a na místo si zadek dovezu.

Co takhle žít skromně a zbytečně neplítvat, to je to co můžeme ovlivnit.

Už vidím rodiče, jak si po každé jízdě vyndají dětské autosedačky, aby zmátli případné pedofily🤦‍♀️. Slyšela jsem lepší názor a to, že záchranáři vědí, při nehodě, jak oslovovat dítě v šoku, ale to je také takové přitažené.