Německé platy - to myslí NDR.

Bolestné vzpomínky se nosí v srdci, ne na internetu.

Přesně tak, mají na to normu, vím to od své švagrové, na kvalitu jídla si ale nestěžuje. Měli by podávat porce obědů podle přání klientů.

Jeden z posledních zážitků - v čekárně u kardiologa, ke kterému chodím leta, telefonovala baba s dcerou, které přivezli novou kuchyň. Protože mi nebylo dobře, tak jsem odešla, ale zasáhla sestřička, která mě náhodou potkala. Zářný příklad pro naše děti, když se dospělí neumí chovat. Také mi vadí televize v čekárnách, k doktorovi chodím, když jsem nemocná a ne abych tam poslouchala přitroublé seriály.

Čím více kanálů , tím větší žumpa.

Kdo seje vítr, sklízí bouři.

Dobře jste to napsal. Mě maminka umřela na moje narozeniny, bratr zemřel, když jsem byla v nemocnici, on v márnici, já na přístrojích. Dlouho dobu jsem nemohla na hřbitov vůbec jít. Ale doma mám fotografie, zapálím svíčku a vzpomínám.

Přece nebude nevolitelná strana TOP diktovat ODS. To je zase titulek.

Ta poslední věta článku mě dojala. Je mi 84 let a necítím se jako vykopávka.

Nejvíce mne v článku pobavilo, že každý má právo vyjádřit svůj názor - tak proč mi členové koalice nadávají do populistů, hňupů a chcimírů a nevím co ještě jsem, když nesouhlasím s jejich názorem.

Právě proto mají auto s řidičem, protože si neumí ten lístek koupit.

Ti dva si neumí koupit ani lístek na MHD.

Spolu na cestu k sněmovním volbám = pidistrany plné odborníků se opět spojí a budou nám vládnout i odborníci ze strany s 0,5 %.

Ten nadpis Fiala vymyslel, nebo mu to někdo nakukal.

Máte pravdu. Rodiče nechali udělat jídelní stůl a židle, bylo to kolem roku 1948, doma nás bylo 5, když rodiče odešli, vzala jsem si toto zařízení já, když jsme si nechali udělat selskou kuchyň, tak jsme dali toto zařízení neteřince. Dodnes slouží, na židlích se akorát musely nechal udělat nové polstrové sedáky a to jsme si dělali sami. Po manželových prarodičích máme v ložnici skříně, prádelník - nikdy bych to nevyhodila, je to kvalitní krásné dřevo - nedovedu ani odhadnout, jak je to staré. Bílé kuchyňské židle po prarodičích jsme také dali neteřince do letní kuchyně - dodnes drží, byla to krásná ruční práce.

Opravdu je v ostatních státech běžné, aby o osudu státu rozhodovaly pidistrany s 2%. V našem státě je heslo - pidistrany v ČR spojte se.

Rodiče a prarodiče nás učili - když jdeš nahoru, každého pozdrav. Až půjdeš dolů, bude se Ti to bude hodit.

Ministr by se měl starat o svůj rezort a pracovat pro občany a ne pomlouvat jiné politiky jako pavlačová klepna. /Netýká se to jen pana Babiše./

Na to přišel sám, nebo mu to nakukala jeho milovaná manželka.

Také jsme měli školního psychologa. Byl jím školník pan Burian, válečný invalida, denně nás vítal před školou, měl úžasnou autoritu. Jiná doba, jiný školní psycholog.