Když vad tím víc přemýšlím (hlavně po vaší zprávě), tak moje zkušenost ohledně telefonů bude ovlivněná tím, že ty děti nemám. V případě, kdy má člověk děti, už má nastavené reakce jinak - ať už vám můžou volat ze školky, nebo samy děti třeba z jiného telefonu protože se ztratili. Ale už chápu, že člověk zodpovědný za jiného člověka, bude přistupovat k telefonu a upozornění jinak.

Beru tedy že můj komentář k textování ztracených dětí z cizího telefonu není domyšlený - ale mazat to srabsky nebudu 😄

Ale taky to dítě může napsat z toho telefonu zprávu, že vola vaše dítě ať to zvednete a teprve zavolat.

To, že vaše dítě volá z cizího telefonu v "nouzi", je vjímečné a dá se řešit zprávou. To že volají nabídky je časté a nikomu se nechce řešit "nemám zájem". Protože to není jenom nemám zájem, ale dobrý den, bla bla bla nabídka, tak řeknete slušně, že nemáte zájem. Oni zkusí jiný produkt a musíte to říct neslušně, že nemáte zájem a típnout, apod. To už je čas, který se někomu dávat nechce. Protože toto je naprosto zbytečný čas.

Nevím, jestli je tohle fér srovnání.

Několik studií už se zabývá tím, zda je závislost volba nebo nemoc, a i přesto že svá rozhodnutí člověk svojí vůlí samozřejmě ovlivňuje, důkazy se přiklání spíše k tomu, že závislost je fyzické nemoc či důsledek lidského neštěstí - ale rozhodně ne lehkovážná volba jež tito lidé dělají.

Hezky o tom píše psychiatr Gabor Maté, který se závislostí zabývá a závislé léčí, v knize "V říši hladových duchů".

Ohlížení tady v článku nikdo neřeší - když je někdo atraktivní, tak se lidé ohlíží, to je úplně normální.

Problém je ta potřeba se s těmito pocity svěřovat a komentovat jejich vzhled napřímo jim nebo tak, aby to museli poslouchat (pokřikování).

Ti atraktivnější o tyto interakce skutečně nestojí...

Ty méně atraktivní to možná poteší... ale ty spíš taky ne 😄

Některým státům už došlo, že tohle se musí regulovat na státní úrovni a první kdo to dokázal exekuovat je Holandsko - Ban on Flat-Faced Dogs. Tento zákon chrání zvířata, která se nedokáží chránit sama. Není normální vědomě přivádět na svět jedince, kteří se celý život trápí, protože nám přijdou roztomilá. Majitelé můžou tvrdit stokrát, že jejich psi jsou ok a že jsou šťastní, ale reálně jim nic jiného nezbývá a neznají nic jiného.

Nicméně na druhé straně barikády se snaží bojovat i některé chovatelé, které chtějí "přeinženýrovat" standard plemene tak že mezi sebou kříží jedince s lepšími vlastnostmi a tyto dýchací problémy eliminovat pro další generace.

Odkaz 1  

Prvni veta s nazorem, ze kazdy rozumny dospely clovek musi chtit od urciteho veku rodinu a deti, mi dala najevo, jaky odpad bude zbytek. Kazdy clovek je jiny a ma jiny pribeh, mozna staci prestat se plest ostatnim do zivota a prinaset #nevyzadanerady

Vim ze se mluvi o tom ze napr. v Japonsku pribyvaji mezi mladymi ale obecne v cesku pocty sebevrazd spise klesaji.

Odkaz  

Pokud vim tak za aktivitu ve snemovne se medaile nedavaji tak nevim proc mi ma vadit ze nekdo podporuje svoju vykonnost kokainem. Nakoupi si ho za svoje penize, je to jeho zdravi a je to nabuzovaci droga takze to tam neprospi. Se asi snazi ne?

Nikdy jsem ještě neslyšela žádného rodiče říct, že si pořídil děti, aby pomohl státu. Naopak si děti pořizují často z důvodů typu "aby se o ně někdo postaral" (o ně, ne o společnost, nebo protože se prostě mají vzájemně rádi a chtějí společné dítě nebo protože po sobě chtějí na světě něco zanechat.

Spousta argumentů zvýhodnění rodičů od bezdětných pak argumentuje tím, že tito lidé mají dostat daňovou úlevu (nebo spíše zdanit bezdětné ale to je slovíčkaření), kvůli rozhodnutí mít dítě, jež stejně udělali pro sebe a ne pro stát.

Osobně si myslím, že lidé jež vychovali kvalitní členy společnosti, si za tu jinak neplacenou práci zaslouží od státu rozhodně podpořit. Ale ne pouze za to, že si dítě udělali, ale hlavně za to že jejich dítě ten přínos pro stát skutečně nějaký má a hodnotu a peníze do kasy svou aktivitou přináší.

Amen.

'...Každopádně si myslím, že dívka v 17 letech není zas tak nevyzrálou osobností, aby nevěděle, že příjmutí „pozvání na kafe " od muže do bytu asi nebude jenom o večerní kávě.'

Pozvánka do bytu od muže může a nemusí být jen o kávě a 17ti letá dívka to většinou chápe. Nicméně teď nastává ta problematika, kterou se zda ze část lidi (hlavně mužů), nechápe. Ta 17ti letá holka tam může a nemusí jít pro sex, i když ví/neví, že se od ní očekává. A i kdyby tam pro něj šla, neznamená to, že nemůže kdykoli odmítnout další kroky jež musí druhá strana respektovat bez dalšího nátlaku. Stejné argumenty mají lidé o znásilnění nebo obtěžování žen, jež se oblékají vyzývavě, přičemž to vůbec není ten point...

-----

'Každopádně nedokáží pochopit situaci, že by mě někdo duševně, nebo i fyzicky ublížil, a já s ním dál komunikoval.'

Jsem žena a znám další výpovědi žen, které byly zneužity (ty co nahlásili policii i ty co ne). Oběti těchto situací často žijí i s pocitem, že si za to mohli sami nebo tyto situace chtějí přejít, aby mohli jít v životě dál. Svěřovat se známým a policii znamená tyto chvíle znovu prožívat, případně si vyčítat zda is za to nemůže sám (jak říkám žijeme v době kdy jsou schopní vám lidi říct že si za to můžete sami protože jste šli do bytu na kávičku anebo jste měli krátkou sukni). Vytáhnout tyhle věci po 8 letech jde jednodušeji také proto, že si uvědomí, že nejsou jediné komu se to stalo a cítí se silnější díky podpoře, připadně chtějí využít síly více žen, aby se to nestalo i dalším.