To je zase článek! Za nás se do nemocnic s dětmi nesmělo, vlastně ani na návštěvu , aby potom neplakaly. A vyrostly, bez jizev na duši, naopak . Dnes je neustále opečováváme, děláme vše snadné, příjemné, nesmíme je plácnout a potom následuje tvrdý střet s realitou, který neumí řešit samy. Najednou zjišťují,že nejsou pupek světa.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
To, co si přeje paní herečka - aby školy děti dokázaly vzdělávat i v tom, jak funguje společnost a jak je důležitá solidarita mezi lidmi. „Jde zkrátka o to, že dřív, než se lidé začnou rozdělovat svými inklinacemi, než se rozhodnou pro jiný politický názor, nebo jestli je jejich směřování umělecké a tak dále, tak by se měli stát dobrými malými občánky, chápajícími, že žijí v komunitě, ve společnosti. Aby rozuměli světu, kde jsou sice individuality s originálním přístupem, ale zároveň jsou součástí něčeho většího – to je škola, to je třída, to je stát, to je rodina - se ale musí naučit v rodině, ve své rodině. To žádná škola nezastoupí.
1 odpověď